Duše nikdy nestárne – nemá na to čas

Stárnutí je viditelným a hmatatelným procesem, který je spojen s naší existencí ve fyzickém světě na základě zažitých přesvědčení. Přesto mnozí z nás cítí, že naše vnitřní já, naše duše, je vůči tomuto procesu imunní. Tato myšlenka je základem hlubokého a podnětného poznání: „Duše nikdy nestárne – nemá na to čas – pro nesmrtelnou duši totiž čas neexistuje.“

Čas je na úrovni hmotného světa spojen s pohybem a činností. Vnímáme ho lineárně – jako posloupnost okamžiků plynoucích od minulosti k budoucnosti. Naše těla jsou s tímto lineárním časem neodmyslitelně spjata. Růst, vývoj, zralost, smíření s konečností – to vše jsou procesy probíhající v čase a jím definované. Stárnutí je v podstatě kumulace změn způsobených plynutím času na biologické úrovni.

Pokud však uvažujeme o duši jako o nesmrtelné, nehmotné podstatě bytí, která přesahuje rámec dočasné existence, pak se na čas musíme dívat jinak. Pro nesmrtelnou duši „čas“ v lidském slova smyslu, tedy jako měřítko pohybu, změn, vývoje a úpadku, ztrácí svůj význam. Duše existuje mimo časovou dimenzi, nemůže tedy „stárnout“, její existence spočívá v rovině věčnosti, v poněkud jiném modu bytí, než je pozemský život. V jejím světě jsou pojmy jako včera, dnes a zítra bezvýznamné.

Pokud s námi esence duše rezonuje, potom ji vnímáme jako věčnou, nepomíjivou a nezávislou na tělesné konečnosti. Zatímco tělo podléhá opotřebení, duše zůstává nedotčená, neměnná ve své podstatě. Projevuje se to i v naší psychice. I ve vysokém věku si lidé ve svém nitru uchovávají pocit „mladosti“. Mohou se cítit stejně jako před desítkami let, i když jejich tělo vypráví jiný příběh. Zkušenosti, moudrost a vzpomínky se sice hromadí, ale podstata vnímání sebe sama, jiskra vědomí, se zdá být neměnná. Vědomí je v souladu se zrcadlovými obrazy nadčasové povahy duše ve fyzickém světě.

Nová kniha: Moudrost vnitřní Čarodějky + vykládací TRANSFORMAČNÍ KARTY

Vztah mezi duší a časem, nesmrtelností a fyzickou existencí, zůstává skrytý závojem nevědomosti. Existence duše, natož její nezávislost na čase, není obecně přijímána. Přesto je povědomí o existenci duše hluboce intimní, intuitivní a nabízí fascinující perspektivu na naši vlastní smrtelnost. Vyjádření víry v nadčasovou povahu naší duchovní podstaty představuje duši jako entitu, která existuje mimo rámec lineárního času. Zatímco naše těla jsou pomíjivými poutníky v čase, naše vnitřní já je součástí něčeho mnohem většího a obsáhlejšího.

Fyzické tělo je dočasným chrámem pro duši. Proto, v ideálním případě, o své tělo pečujeme a máme se rádi. Přesto se obáváme stárnutí na fyzické úrovni a nechceme připustit, že život pozemský plynule přechází v existenci nadpozemskou. Po určité době se duše opět vrací do pozemské roviny, do nového těla, do světa hmoty, jakmile načte do svého energetického pole potřebné informace pro nový život na pozemské pláni. V tomto věčném koloběhu života a smrti spočívá skutečná „nesmrtelnost“. Tibetská a egyptská Kniha mrtvých učí, že smrtí rozhodně život nekončí. Též bible původně obsahovala záznamy o reinkarnaci, později však byl tento text vypuštěn.

Samotnému stárnutí předchází myšlenky na blížící se stáří, strach ze stáří, stále častější pocity bezmoci a pesimismu, tím se stárnutí paradoxně aktivuje

Též jsme-li nespokojeni se současným životem, příliš se soustředíme na vzpomínky, jsme duchem nepřítomni a utíkáme do minulosti. Nedokážeme-li nalézt soulad mezi tělem a duchem. Neuznáme-li, že naše tělo je chrámem pro duši. Každý člověk během času osobně ztělesní sám sebe přesně dle představy, jakou o sobě má. Buňky fyzického těla jsou prodchnuty nehmotnou a bezrozměrnou složkou lidské osobnosti, jež tělo obývá. Podstatou hmoty, ať už jde o tělo, strom nebo minerál, nejsou atomy ale cosi pro nás neskutečného a nepředstavitelného – vše oživující vesmírný princip. Trojnost lidského bytí – tělo, duše a duch představuje tři rozdílné principy vědomí, přesto tvoří ucelenou bytost. Každá z těchto tří základních složek lidské bytosti je jiná, každá má vlastní specifika, své zvláštnosti a své zákonitosti. Přesto je jedna složka reflexí té druhé a každá z nich v sobě obsahuje, ve svém energetickém „akčním poli“ trojjedinost celku.

Stárnutí je v nás programováno již od dětství. Neučíme se prožívat přítomnost, přebíráme zkostnatělé a zastaralé myšlení. V mládí se musíme poprat s přirozenými projevy samotného „bláznivého“ mládí, na které ti starší rychle zapomněli. A tím v nás vzkvétá revolta a představa, že stáří je něco nepatřičného. Stárnutí se v této dočasně obývané dimenzi patrně nelze vyhnout. Ale rychlého nebo předčasného stárnutí se můžeme vyvarovat vědomě prožívanou přítomností. Nepolarizovat čili nerozdělovat věci na dobré a špatné. Přísné škatulkování má zásadní vliv na život. Vzniká tak interpretace světa na subjektivní úrovni, tím je ovlivňována hmota a všechny děje náš život doprovázející. Nesouhlasíme s okolím, protestujeme a rozčilujeme se, vytváříme odpor. Někdy jsme zděšeni, jindy znechuceni, když se cokoli ukáže být jiné, než si myslíme, že by mělo být. Potom subjektivně přikrášlujeme nebo očerňujeme skutečnost, přispíváme tak k všeobecnému i osobnímu chaosu. Polarizování je často spouštěčem zbytečného stresu nebo vzteku. Stres a vztek je spouštěčem stárnutí.

Dalším prohřeškem je lpění na starých myšlenkách, stylech, křivdách. Myšlenky jsou ve své podstatě informace, které se na neviditelné úrovni zapisují do hmoty (morfická pole), na jejichž základě se aktivují příslušné jevy a děje doprovázející nás životem – nic není náhoda. Cíleně zaměřenými myšlenkami můžeme ovlivnit i tělesné procesy, jde o tvůrčí proces a víru, že myšlenka skutečně může ovládnout hmotu (tělo). Chceme-li například upravit tělesnou váhu, musí všemu ostatnímu předcházet změna v celkovém myšlení, v názorech na sebe sama. Bez tohoto duševního počinu nemůže žádná dieta skutečně fungovat, alespoň ne trvale. Totéž platí, chceme-li se uzdravit.

Zánik a tvoření je ve své podstatě projevem dokonalé jednoty, jedno bez druhého by nikdy nemohlo existovat. Atomy, z kterých jsou složeny jednotlivé buňky, jsou věčné, jsou velmi, velmi staré. Pamatují si počátek samotného vesmíru. Každá buňka má vlastní paměť, vlastní vzpomínky a zážitky. Tak se během života utváří různé kódy, archívy nekonečných řetězců informací zapisovaných do hmoty. Tělo živé bytosti je složeno z nesmírně velkého počtu buněk, pro které je přirozené neustále se obnovovat.

Každý jeden atom ve svém energetickém poli obsahuje informace o celku, o podstatě holografického vesmíru. Vesmír a příroda se v pravidelných cyklech, které připomínají „binární program“, regeneruje. Stejně tak je tělo člověka původně předurčeno k nekonečné regeneraci. Teoreticky by stárnutí v ideálním případě, za naprosto ideálních životních podmínek, nemělo probíhat. Hmota se neustále mění v energii a energie ve hmotu, v tom spočívá tajemství nekonečného vesmíru. Tajemství probuzené hadí síly (životní energie) je jedním z největších okultních tajemství. Však v pohádkách bývají čarodějnice klidně i tři sta let staré. Symbolem nesmrtelnosti je Caduceus – hůl obtočená dvěma hady, duchovní symbol jednoty protikladů, spojení ducha a těla, mužského a ženského principu.

Zůstaňte až do konce svého pozemského bytí mladí na duchu

Nyní proveďte tiché rozjímání. Svým pocitům neklaďte odpor. Vše je tak, jak si to neustále přejete. Jinak to ani nemůže být. Božské vědomí nás nikdy netrestá, to lidské vědomí aktivuje programy viny a trestu. Každý den je pamětí vašeho rodu, do které neustále zapisujete vteřinu po vteřině vlastní historii, tak tvoříte story vašich životů. Vaše mysl je režisér a vaše oči kamera, cokoli oči přenesou do mozku, tam je to zpracováno podle vašich vlastních slov, podle obrazů ve vaší hlavě vytvořených. Ani jeden člověk na světě nevytvoří obrazy a myšlenky a emoce totožné s vámi, při pohledu na stejný jev či událost. Vaše dojmy se dokonce mohou diametrálně lišit, mohou souznít, případně se mohou vzájemně odpuzovat. Prožitá realita je každou vteřinou posouvána do minulosti, zároveň je každou vteřinou skrze přítomnost a touhy posouvána do budoucnosti, za závojem nevědomí je skryto, že vše se děje v jediném okamžiku.

Proto zůstaňte až do konce svého pozemského bytí mladí na duchu, neustále si připomínejte tvořivou sílu myšlenek. Nezpívejte nikdy tesknou píseň stáří, nevytvářejte si dopředu ve své hlavě ódy na nemoci ve stáří. Strach vás vždy předběhne – uvědomujte si energii zrcadlení, co vysíláte, to se k vám odráží zpět. Odstraňte z vaší mysli všechny nesmyslné domněnky, předsudky a strach z budoucnosti. Máte strach z lásky? Máte strach ze samoty? Pracujte s tím. Naučte se mít svou samotu a také sami sebe rádi. Teprve potom přijdou chvíle, které vás od samoty či spíše od pocitu osamění osvobodí. Například poznáte toho správného partnera – a to v jakémkoli věku.

Energie zvaná „vnitřní oheň“ a esence „jiskry života“ představují esenciální síly a energie, které pohánějí náš vývoj a umožňují nám dosáhnout vyšších stavů bytí. Jiskra života je pak konkrétním projevem tohoto vnitřního ohně v jednotlivci. Je to esence naší individuality, našeho potenciálu a naší schopnosti prožívat sebe sama a interagovat se světem. Transformace vědomí znamená posun od omezeného, iluzorního vnímání sebe sama a světa k hlubšímu pochopení naší pravé podstaty. Aktivace vnitřního ohně a rozvinutí jiskry života nám umožňuje překonat aspekty duality, iluze oddělenosti a dosáhnout stavu jednoty a celistvosti.

Světelná Akropole Duše

Nezáleží na tom, co nám Prostor tají. Ať je to prázdnota, nebo grandiózní bál. Důležité je projít, nechat se nést. V důvěře absolutní, do neznáma vede nespočet tvořivých cest. V hlubinách, kde kořeny se skrývají, tajemství nevědomí tiše dřímá. Mysteria Země v hloubce spočívají, niterná pravda, neznámá, přímá. Bohyně soumraku, matka snů, šeptá příběhy do tmy hluboké. Ona zná spletité cesty dávných časů, a klíče k branám poznání. V ruce svírá křesadlo staré, jiskra života, první vzplanutí. Kult ohně v nás stále plane, dědictví předků, v srdci pnutí touhy a Lásky. Udržovat oheň, přikládat s úctou, nechť plamen sílí, dává teplo a jas. V jeho záři s pravdou prostou nachází božské vědomí cestu k nám, i skrz čas. Duhové světlo z dávných snů, spojuje nebe, zemi v nás. Vrací se v cyklech, věčný příběh, co žije v nás.

Související článek: Přesvědčení „Vše je tak, jak má být“ – proč je pro nás tato představa omezující?

Tvořivé esence vědomého bytí – inspirativní čtení pro volný, odpočinkový čas
Líbí se vám články Psychologie chaosu a rádi se k jejich obsahu vracíte, přináší vám informace, které jsou pro vás něčím hodnotné? Možná se rádi alespoň na chvilku odpoutáte od vnějších záležitostí a ponoříte se do zajímavého čtení. Pokud tomu tak je, můžete mou tvorbu podpořit zakoupením elektronických knih v e-shopu Psychologie chaosu. Nebo objednáním tištěných knih přímo v nakladatelství ANAG, nebo v nakladatelství Nová Forma. Případně můžete podpořit provoz webových stránek formou finančního daru. Za případnou podporu předem ♥DĚKUJI♥

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Diskuze