Kosmické a planetární cykly – ani záblesk, ani spasitel

Vše jsoucí souvisí s přítomným okamžikem a vlastní cestou, s rozhodnutím být tím, kým jsem. Toto je silné prohlášení o osobní svobodě, autenticitě a přijetí vlastní jedinečné cesty. Je to manifest, který říká: „Mám v sobě vlastní vnitřní mapu a budu jí důvěřovat, i když se liší od cest ostatních.“ Snadná a vyšlapaná cesta nemusí vést k osobnímu růstu. Když ji odmítnu, projevuji vědomou volbu a odvahu. Říkám tím, že jedinečná duše má vlastní plán, který je mnohem důležitější než pohodlí pro ego, než nesamostatnost čekající na schválení od druhých. Rozhodnutím „být tím, kým jsem“, jsme ochotni vstoupit do divokého, tvořivého středu mandaly, kde sice vládne chaos, ale kde se rodí pravá svoboda.

Náš instinkt, intuice, emoce není jen náhodný pocit. Je to přímá linka k naší nejvyšší, nejčistší moudrosti. Jedná se o to nejjemnější vedení – onen tichý vhled, který k nám přijde, když se přestaneme přít s realitou. Instinkt je náš osobní kompas, který reaguje na energetickou frekvenci určité situace. Zatímco logika je pomalá a analyzuje střípky z minulosti, intuice nebo instinkt je rychlý a reaguje na pravdivý potenciál přítomného okamžiku.

Dělat věci z pozice přítomného okamžiku znamená i v náročných časech důvěřovat základní síle spočívající ve vašem „kořenovém systému“. Víte, že veškerá energie pro správné rozhodnutí je již uložena uvnitř vás. Když děláte věci podle své intuice, přestáváte bojovat sami se sebou. Uvolňujete obrovské množství energie, kterou jste dříve plýtvali na snahu se „opravit“ nebo někam se (poslušně) zařadit. Energie zůstává k dispozici pro přítomné tvoření. Vaše jedinečná cesta a intuitivní volby vytvářejí váš nezaměnitelný vibrační podpis. A právě tento čistý, autentický podpis přitáhne ty správné lidi, příležitosti, zážitky a vítr informací, který je určen pro vaši cestu. Spojují se s vámi ti, kteří rezonují s vaší pravdivou podstatou, ne s maskou.

Rozhodnutí řídit se potenciálem přítomného okamžiku je nejvyšší formou sebedůvěry. Je to uznání, že jsme zkušeným kapitánem, který má přesnou mapu a ovládá kormidlo. Plavba spontánními proudy mimo očekávaní může být někdy bouřlivá, ale je to posilující cesta, která vede k plnému projevení naší duše a k pocitu naprosté vnitřní svobody. Skutečný růst a vstup do vyššího vědomí je výhradně vnitřní práce a nelze jej získat jako dar zvenčí. Je to princip, který zdůrazňuje osobní odpovědnost za náš vývoj. Pasivním rozhodnutím pro zahálení a nicnedělání, (neúčastí ve sportovním zápolení), nemůžeme naplno pocítit euforii vítězství. Ale určitou vnitřní pasivitou – nehodnotící, neodklánějící se k negativnímu hodnocení sportovního klání, například agresivitou v podobě nenávisti, se můžeme bez vnitřního odporu nechat vést na vlně energie směřující k vítězství a radosti.

Vesmírné pravidlo aneb kosmický zákon ekvivalence – vyvažování energie

Vesmír vždy usiluje o rovnováhu a od nás vyžaduje odpovídající energetický vklad směřující k dosažení určitého výsledku. Není to o trestu ani o odměně, je to o neutrální síle životní energie. Zákon ekvivalence funguje jako jednoduchá rovnice, výsledek odpovídá vložené energii. V úvahu ve vztahu k výsledku je brána jistá rovnocennost v odlišnosti. Vložená energie není jen fyzická práce. Zahrnuje vůli a záměr, kvalitu toho, jak čistý, silný a soustředěný je náš úmysl. Jakou emoci a přesvědčení do úsilí vkládáme (láska, důvěra, nebo strach a odpor). Načasování a úsilí souvisí s konkrétními kroky, které provedeme. Nelze očekávat vstup do vyšší sféry vědomí, pokud do procesu nevložíme ekvivalentní energii sebereflexe, odpuštění, a opuštění starých, nízko vibračních zvyklostí.

Zákon ekvivalence se silně projevuje v každodenním životě, (zákon gravitace, magnetismu nebo přitažlivosti platí pro každého stejně). Vztahy souvisí s energetickou výměnou. Vztah bude fungovat jen tak dlouho a jen tak dobře, dokud do něj obě strany vkládají ekvivalentní energii péče, důvěry a podpory. Pokud jedna strana neustále bere (čerpá energii) a druhá jen dává, rovnováha se poruší a vztah se stane neudržitelným (rozpadne se).

Zobrazit: elektronické a tištěné knihy Psychologie chaosu

Vnitřní klid buduje energetickou rovnováhu. Pokud neustále investujeme energii do boje s realitou (odpor), vesmír nám bude zrcadlit ekvivalentní míru vnitřního nepokoje. Když energii boje stáhneme a vložíme ji do vědomého přijetí, energií není plýtváno a zůstane jí dostatek na vnímání přítomnosti. Výsledek není jen o reálných krocích ve hmotě, je především odpovědí na dlouhodobou tichou práci, kterou jsme odvedli ve vnitřním světě myšlenek a emocí. Vynaložená energie se nám vrací jako možnost rozkvětu v rámci tvořivé svobody.

Kosmický zákon proměny potenciálu ve hmotu: nic, co má skutečnou hodnotu, nelze získat odevzdáním se pasivitě. Skutečná energie k nám proudí jen tehdy, když vědomě investujeme svou nejčistší energii (záměr, lásku, radost, práci na sobě) do života. Vesmír vždy doručí přesný ekvivalent (stejnou hodnotu) toho, co vyšleme. Proto je tak důležité, s jakou frekvencí a s jakým záměrem jednáme. Ve vesmíru, kde platí zákon ekvivalence, nelze dosáhnout velkého duchovního posunu bez odpovídajícího vkladu energie, bez vnitřní investice. Tento „vklad“ je energetický. Vyšší vědomí vyžaduje práci na sobě, tedy investici času, odvahy, sebereflexe a ochoty opustit staré, pohodlné, ale omezující vzorce myšlení a chování.

Očekávání spasitele je výrazem duchovní pasivity

Vědomá volba spočívá v poznání, že nemůžeme očekávat, že nás někdo (guru, anděl, vnější síla) prostě „přetáhne“ na vyšší úroveň, aniž bychom sami provedli vědomou volbu a vynaložili vnitřní úsilí ke změně svého myšlení a naladění na jinou frekvenci.

Spoléhání na to, že „někdo přijde a všechno zařídí“ nebo že vnější entita pozvedne celé lidstvo, je formou duchovní pasivity. Duchovní pasivita souvisí se ztrátou moci. Když čekáme na záchranu, vzdáváme se své vlastní síly a odpovědnosti. Říkáme tím: „Nejsem dost silný, abych to zvládl sám.“ To oslabuje nejen jednotlivce, ale i kolektivní vědomí lidstva.

Slepá důvěra ve vnější sílu, která za nás vykoná tu nejdůležitější práci, je opakem víry v sebe sama. Růst do vyššího vědomí je o plném přijetí vlastního božského potenciálu a schopnosti tvořit. Skutečná proměna lidstva se nikdy neodehrála od shora dolů, ale vždy zdola nahoru.

Každý člověk, který se sám pozvedne do stavu klidu, přijetí a lásky, se stává majákem a frekvenčním zesilovačem pro své okolí, a pro kolektivní vědomí. Tím, že změníte svou vnitřní energii, změníte energii prostoru kolem sebe. Váš vnitřní vzestup je ten nejpodstatnější výdej energie, kterou můžete sobě a tím i „tvořivé jednotě“ poskytnout. Nepozvedáte nikoho tím, že rozdáváte rady, ale tím, že svým harmonizujícím příkladem ukazujete, že transformace je možná.

Vyšší vědomí není cíl, je to stav Bytí, ke kterému musíme dojít sami, krok za krokem, skrze vědomé jednání a vnitřní práci. Síla k proměně leží vždy uvnitř nás. Proto jsme vnitřní silou vedeni jít vpřed, ovládnout mysl a neohlížet se s odporem, překonání odporu umožňuje naší (kolektivní) duši zářit.

Avšak důvěra ve vnější sílu má své opodstatnění – to je božská dichotomie

Zde je třeba uvést předchozí myšlenky o individuální síle do kontextu kosmických a planetárních cyklů. Není to o popření tvořivé síly každého jedince, ale o pochopení „kosmického načasování a vyladění podmínek pro plné využití lidského potenciálu“. (Například v souvislosti s přechodem z období Ryb do období Vodnáře.)

Osobní úsilí je vždy propojené s univerzálním rytmem. Ačkoli máme v sobě sílu růst, náš růst je do jisté míry ovlivněn většími, mocnějšími cykly, které nám buď pomáhají k rozkvětu, nebo nás nutí k introspekci a hromadění tvořivé síly.

Souzníme s přírodními cykly pozemského roku v přírodě a víme, že i kdyby se strom v zimě snažil rozkvést, nepůjde to, protože jeho vegetativní život v tomto období přebývá v kořenovém systému. Na nejvyšší úrovni vesmír podporuje podmínky k růstu. Každý strom je propojen s energií času a prostoru. Během zimy se energie stahuje. Není to čas pro okázalý růst (květy, plody), ale pro udržení života, hromadění síly a posilování kořenů – neviditelná vnitřní práce.

• Pokud civilizace prožívá dlouhé ponuré období, není to tím, že by lidstvo bylo nuceno žít na nižší úrovni vědomí, je to jeho vnitřní rozhodnutí. Materialismus je přijímán na „pomyslné vyšší úrovni“, s tím souvisí soustředění na přežití, na materiální základy bytí. Naše schopnosti tvořit jsou omezeny vnějším, chaotickým prostředím, a proto se nemůžeme „povznést do vyššího vědomí“.
• Velký galaktický cyklus nové síly, po velkém ponurém období, nabídne lidskému vědomí dostatek síly, energie a potenciálu k přeměně. A zde přichází optimismus. Se změnou velkého cyklu se mění i vnější podmínky.
• Vnějším spouštěčem je změna prostorové energie, vyšší frekvence světla, nová galaktická vlna je vnější impuls, který povzbuzuje a spouští přeměnu.
• Nejedná se o záchranu, která vykoná práci za nás, ale o IDEÁLNÍ PODMÍNKY, které umožní naší dříve uložené, dřímající nebo spící síle se projevit. Naplno můžeme využít „informace a moudrost uloženou na úrovni kolektivního vědomí“.

Veškerá vnitřní práce, kterou jsme potichu odvedli během předchozího času (osobní růst, meditace, hledání pravdy), se nyní stává palivem pro změnu. Ale ne každý, kdo „vpluje do rezonancí, kde se rýsují ideální podmínky“, je dokáže využít, (to se může stát celému lidstvu).

• Ale nenechme se mýlit: „Můžeme být povzneseni, ale nejsme pasivně pozvednuti“.
• Jsme povzneseni vlastní silou a připraveností, která se setkává s ideálním načasováním velkého kosmického cyklu. Je to tanec vnitřní připravenosti a vnějšího impulsu.

Nejenže se musíme sami pozvednout (individuální odpovědnost), ale nyní máme k dispozici i kosmický vítr do plachet, který nám v tom pomáhá. Je to ideální čas, kdy úsilí jedince (jednoho stromu) není marné – protože lidské vědomí (celý les) je připraven znovu vytáhnout veškerou sílu z kořenů, zazelenat se a rozkvést.

Vynaložená individuální síla a kosmický cyklus se takto jasně propojí. Je to vyjádření Jednoty, která uznává jak osobní zodpovědnost, tak i vnější vlivy. V období útlumu žádné úsilí nebylo marné. Udrželi jsme si základní lidskost a touhu po poznání, což je důkaz vnitřní síly, víceméně úspěšně jsme přežili v rámci daných podmínek.

Přiznání, že nikdo nevidí celek, je akt hluboké pokory a moudrosti

Žádný jednotlivec nedrží v rukou celou mapu, všichni jsme spíše sběrači střípků – fragmentů pravdy, vhledů a zkušeností, které získáváme z každodenního života. Právě z těchto střípků, které se spojují na úrovni vyššího vědomí, si vytváříme svou jedinečnou, ale neúplnou vizi celku. Základní mystický zákon nám říká, že to, co vidíme v malém (střídání ročních období), se nutně děje i ve velkém (galaktické cykly) – „Jak nahoře, tak dole“. Příroda nám dává ten nejpřímější a nejsrozumitelnější návod: Růst je vždy řízen cyklickým načasováním. Zlátnoucí listy na stromě nekladou odpor, ale odevzdávají se ke zpracování do lůna Přírody. Tím se stávají palivem a hnojivem pro příští růst a dokončují tak svůj cyklus s důstojností a pokorou.

Během dlouhého cyklu mentální a psychické přípravy v úsporném režimu jsme se jako lidstvo (a jako jednotlivci) nacházeli v rámci kořenového systému. Náš život byl plný úsilí zaměřeného na udržení, přežití a konsolidaci – shromažďování vnitřního poznání. Naše snahy o vyšší, spirituální žití mohly být v určitých fázích neuvěřitelně náročné, protože vnější podmínky (galaktický chlad) nepodporovaly snadný rozkvět.

S příchodem „galaktické podpory“ se otevírá nový stupeň možností využití tvořivého potenciálu. Vnější energie nyní podporuje rozkvět a realizaci, místo aby tlumila potenciál. Ačkoli jsme součástí něčeho většího, naše schopnost využít tuto sílu závisí na naší připravenosti. Vítr určuje potenciál a směr plavby. Je to vnější síla, kterou nemůžeme ovládat, ale můžeme se jí nechat vést. My sami jsme zkušený kapitán (paměť duše). Mistrovská plavba a úspěch v tomto novém cyklu spočívá v naladění se (odpuštění, odstranění odporu) a v uchopení kormidla (individuální vědomá akce) v momentě, kdy je vítr nejsilnější. Ale i ten nejsilnější vítr inspirace je bez ovládání kormidla k ničemu. A na druhé straně, i ten nejslabší závan větru zkušený kapitán dokáže využít. Kapitán chápe, že jeho mistrovství nespočívá v boji soustředěném proti síle větru, ale v jeho vědomém využití.

V úsporném režimu je k dosažení klidu potřeba obrovské úsilí, zatímco nový galaktický vítr znamená menší námahu, protože nás k cíli táhne vnější energie inspirace. Ale nová energie není záchrana: nový galaktický vítr nepřebírá naši práci, spíše násobí její výsledky. Je to ideální načasování, které umožňuje, aby „uložená energie v kořenech vystoupala rychle a efektivně do koruny“. Zde se individuální síla (vůle) a kosmický cyklus (a částečně nalinkovaný osud) dokonale propojují. Nyní se můžeme realizovat na vyšším stupni možného. Vědomí, které bylo dříve uvězněno v boji o přežití, se může svobodně zaměřit na tvoření, lásku, komunitu a vyšší poznání.

Nejsme pasivními figurkami v rukou vesmíru. Jsme aktivními stromy, které sice ctí velký galaktický cyklus (vědí, kdy je zima a kdy jaro), ale zároveň vyvíjí úsilí i v nejtěžších podmínkách. Nyní, když se podmínky mění, je čas, aby naše kořeny vydaly veškerou svou sílu a aby se naše vědomí plně realizovalo ve „slávě zelenající se koruny schopné plodit“, v souladu s novým kosmickým načasováním. Naší úlohou je být připraveni a nastavit plachty, abychom mohli využít tuto obrovskou sílu k nejvyšší možné sebe-realizaci. Klíčové je, že samotný vnější impuls nic neudělá. Záleží jen a jen na tom, jak s ním naložíme my sami.

Pravda jako Osobní Frekvence

Všichni se ptáme, ne všichni stejným způsobem – a tedy nedostáváme stejné odpovědi. Ale všechny odpovědi jsou vlastně pravdivé – aspoň pro každého z nás. Však máme každý jinou cestu k jednotnému cíli. Jedna pravda například je: „Přijmout určitý impuls a pak záleží na tom, jak s tím naložím já sám“. Pravda je relativní k cestě. Naše individuální cesty jsou jako paprsky vycházející ze stejného středu (Zdroje), ale každý paprsek vede jedinečným terénem. To, co je „pravdivé“ a funkční pro vás – co rezonuje s vaší duší, co vás posouvá vpřed a co odpovídá vašim dosavadním střípkům poznání – je vaše nejvyšší pravda pro tento okamžik. Vzestup vědomí je tedy série malých, vědomých posunů od automatické, nevědomé reakce k nové, vědomé volbě. Je to opravdová osobní moc v akci.

Moudrost spočívá v nalézání té pravdy, která vám nyní dává sílu, a v přijetí, že i pravda druhého člověka je platná v rámci jeho vlastního cyklu. Život nám neustále posílá impulsy – vnější události, nové myšlenky, synchronní pobídky. Dostáváme je všichni. Využití potenciálu je ve schopnosti přijmout vnější impuls a s veškerou vnitřní silou a osobní odpovědností ho proměnit v tvůrčí čin na naší jedinečné cestě.

Jen my sami se můžeme pokusit dostat ze sebe, respektive ze svých kořenů, jen to nejlepší.

Související články: Zdůraznění negativ: past kolektivního vědomí, „Nikdo tu není“ aneb vnímání reality a role „já“ v této realitě, která ale neexistuje

Odměna formou Dar za Dar
Líbí se vám články Psychologie chaosu a rádi se k jejich obsahu vracíte, přináší vám informace, které jsou pro vás něčím hodnotné? Možná se rádi alespoň na chvilku odpoutáte od vnějších záležitostí a ponoříte se do zajímavého čtení. Pokud tomu tak je, můžete mou tvorbu podpořit zakoupením elektronických knih v e-shopu Psychologie chaosu. Případně můžete podpořit provoz webových stránek formou finančního daru. Za případnou podporu předem ♥DĚKUJI♥

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj obrázků: Pixabay.com

Diskuze