Vědomí, podvědomí, nevědomí a nadvědomí

Vědomí, podvědomí, nevědomí a nadvědomíV odpovědi na otázku „Co je to vědomí“, se nebudeme zabývat složitými filozofickými úvahami. Proč neodpovědět na tuto často kladenou otázku jednoduše a snadno srozumitelnými slovy? Otázky soustředěné na vědomí, podvědomí, nevědomí a nadvědomí, jsou založené na pojmech, které užíváme z toho důvodu, abychom se v sobě a v lidském nitru vyznali. Podobně jako pitváme hmotu, abychom pochopili, co to hmota vlastně je. Celistvé vědomí člověka, vědomí v celé své šíři, vědomí takzvaně probuzené, již nerozlišuje mezi vědomím a podvědomím, levá a pravá mozková hemisféra pracuje v dokonalé harmonii. Současně si uvědomuje existující oblast nevědomí a nadvědomí, vnímá jemnohmotné paralelní reality, existující na jiných frekvencích, které si člověk běžně neuvědomuje a přesto jsou součástí života v celé jeho šíři – pozemské i nadpozemské.

Jednoduchá definice VĚDOMÍ: to, co vím

V tento okamžik vnímáte vše, co čtete, přemýšlíte a uvažujete, zároveň vzdáleně vnímáte vše, co se kolem vás děje. Uvědomujete si své tělo a své pocity. Pokud tomu tak je, nacházíte se v plném vědomí.

Jsme-li bdělí, v plném vědomí reagujeme na okolní podněty. Vnímáme, prožíváme, cítíme, vyjadřujeme se a vše si uvědomujeme. Myšlenky jsou v tomto stavu také vědomé, myslíme a plánujeme vědomě. Uvědomujeme si sebe a zdroj vlastní vůle. Vědomí zahrnuje vše, na co soustředíme pozornost. Vědomí pracuje v prožívané realitě, je to ten hlas v nás: vše hodnotí, chválí nebo kritizuje, řeší nelehké úkoly, pamatuje si, vzpomíná, žárlí, závidí, vzteká se nebo se raduje – a zároveň si uvědomuje, co dělá. Vědomí spadá do oblasti levé, dominantní poloviny mozku, levé hemisféry, jedná se o soubor složitých duševních a psychických činností (procesů). Levá hemisféra analyzuje, pracuje s rozumem, ovládá řeč a logické procesy s ní spojené, ovládá lineární vnímání. Vědomí a levá hemisféra pracují s lineárním časem.

Za ideálních podmínek spolupracuje levá mozková hemisféra s pravou mozkovou hemisférou, vědomí (lineární vnímání reality) a podvědomí (nelineární vnímání reality) nejsou od sebe oddělené.

Vnímáním všech podnětů z vnějšího světa se udržujeme v bdělosti převážně smyslovými orgány, všímáme si i zdánlivě nepodstatných detailů. Tím na životní okolnosti včas smysluplně a VĚDOMĚ reagujeme. Jsme-li bdělí, to znamená v plném vědomí, uvědomujeme si veškeré procesy bytí, jednáme, myslíme a prožíváme život v bezprostřední realitě. Neuniknou nám včasné podněty ke změnám. Prožíváme zkušenosti také sami se sebou, odehrávající se v reálném čase, zakoušíme svět i sebe sama. Říkáme: „Já jsem.“ Jsme schopni sebereflexe – sebepoznání. Snažíme-li se své vědomí probouzet a rozšiřovat, uvědomujeme si vlastní vůli, svobodu, intuici, spontaneitu a tvořivost a přibližujeme se k vyšší dimenzi nadvědomí. Žijeme-li v polospánku, stáváme se omezeni sami sebou tím, že na různé životní podněty reagujeme nevědomě – naučeně, stereotypně. Není-li vědomí v souladu samo se sebou, a s podvědomím, potom se soustředí na to, co je zavádějící, nepravé, jdoucí oklikou. Je-li naše vědomí ukotvené převážně na straně levé (racionální hemisféry), a nesouzní-li s podvědomím (pravá hemisféra), jednáme spíše racionálně a zapomínáme na intuici a tvořivé energie jemnohmotného světa.

Život je neustálá změna, vše se mění, ani my nezůstáváme stejní. Na našem vědomí záleží, zda dokážeme vesmírnou energii vnímat, ovládnout, a tím čerpat informace z univerzální paměti, z kolektivního ne/vědomí lidstva. Ve stavu vědomé bdělosti dokážeme bezodkladně přijímat a rozlišovat vnitřní pocity a emoce. Čemu věnujeme pozornost, to zpětně prožíváme v realitě. Žijeme-li vědomě, snáze si uvědomujeme přítomný okamžik. Uvědomujeme si, že život je nikdy nekončící nenáhodná synchronizace událostí v naší vlastní režii. Vědomi si své lidské hodnoty a charakterové osobní hodnoty, nepodléháme mnohdy zkreslenému vnímání světa, máme důvěru především ve vlastní úsudek získaný osobními zkušenostmi. Osobní zkušenost, je-li správně pochopena, je nejspolehlivějším vodítkem na praktické i duchovní VĚDOMÉ cestě životem.

Jednoduchá definice PODVĚDOMÍ: to, co dočasně nevím

Vědomí, podvědomí, nevědomí a nadvědomíŽít skutečně vědomě je možné, je-li naše sebeuvědomění v souladu s podvědomím, které je naší opomíjenou součástí. Jsme-li v souladu, potom vznikne duševní vědomí. Podvědomí obsahuje informace uložené v záloze, jež se nám vybaví kdykoli to budeme potřebovat a na podvědomí se napojíme. Právě ono je v neustálém kontaktu s veškerou moudrostí, uloženou ve starobylém chrámu, v tajemné knihovně moudrého krále Šalamouna. Skrze podvědomí lze překládat poselství starověkých pergamenových svitků. Samozřejmě vždy za předpokladu, že přestaneme odmítat paralelní existenci vnitřního mikrokosmu s makrokosmem. Šalamounova Píseň písní je podle kabalistů kryptogramem tajemství Velkého Díla alchymistů, které odkazuje k probuzené hadí síle.

Podvědomí ví, co je to telepatie, intuice, mimosmyslové vnímání, je v neustálém kontaktu s šestým smyslem. Zná tajemství zrcadlení vodní hladiny spojené s tajemnou Lunou. Podvědomí každého člověka, bez výjimky, rezonuje s vesmírnou energií, s kolektivním nevědomím, se všemi informacemi o minulých životech, zná tajemství života a smrti. Zaznamenává všechny informace ze všech našich životů – tím jsou myšleny všechny důležité činy, které charakterizují náš život, a zkušenostmi získanou životní moudrost. Jedná se o informace, které si běžně neuvědomujeme, jsou zaznamenané v podvědomé paměti. Často jsou zakódované v různých symbolech, kódech a obrazech.

Podvědomí lze definovat jako hluboko v lidské duši uložené nevědomé vrstvy. Ale není v nás uzavřeno, kdykoliv je napojeno na vědomí, a podle potřeby též na nadvědomí, na vesmírné informační morfická pole (kronika Akáša).

Podvědomí obsahuje informace, které jsou momentálně mimo vědomí, v určitý okamžik se nám vybaví, v tom okamžiku vnímáme skryté informace nikoliv podprahově, ale vědomě. Podvědomí člověka ovlivňuje, aniž by si toho byl v tom kterém okamžiku vždy vědom. Hovoří k nám skrze sny, pomocí intuice, náhlými vzpomínkami na hluboko uložené, odsunuté zážitky či bolestné zkušenosti. Působí na člověka projevenou duchovní silou. Podvědomí je nesmazatelnou kronikou našich zdánlivě zapomenutých vzpomínek. Nedílnou součástí podvědomí je také takzvané „vnitřní dítě“.

Zobrazit všechny eKnihy

Skrze podvědomí se projevují vzpomínky na minulé životy. Případně skrze něj „hovoříme“ s bytostmi z jiných světů. Někdy se náhle projeví například schopnost automatického psaní. Jindy míváme vnitřní pocit, jakýsi nepatrný okamžik, smyslový zážitek, takzvané Deja Vu – překvapení zobrazující nám „již viděné“. V okamžiku jakési podivné iluze máme silný dojem, že právě viděné dobře známe, ačkoliv to ve skutečnosti vidíme poprvé. Nebo právě prožívanou událost, jako bychom zdánlivě již někdy naprosto stejně prožili, ačkoliv tomu tak není (na úrovni současného života). Podvědomí nás dokonce může včas varovat před nežádoucími událostmi z budoucnosti.

Chceme-li podvědomí vnuknout myšlenku pozitivní, ať už se týká čehokoliv, k tomu nám poslouží cílená autosugesce. Mějme ale na paměti, že podvědomí nerozlišuje skutečnost od smyšleného, nezná lež ani ironii. Cokoliv myslíme jako žert, může podvědomí přijmout jako fakt, v závislosti na častém opakování. Z toho vyplývá, že přijímá informace tak, jak jsou mu podány, je samostatné, neovlivnitelné, nepřetvařuje se, nelže, a nelze jej přechytračit. V tomto ohledu se na podvědomí můžeme značně spolehnout, ale musíme si dávat pozor, co do svého podvědomí ukládáme, a to většinou nevědomě. Podvědomí je jen částečně ovládáno vůlí. Budeme-li sami sobě pravidelně lhát, nebo se často zabývat stresujícími myšlenkami strachu, například z onemocnění, podvědomí vezme naše představy vážně a jinak zdravé tělo skutečně onemocní (na základě negativní autosugesce).

Nejlépe přijímáme autosugesci před usnutím a těsně po probuzení nebo v meditaci. Před spaním si můžeme vsugerovat myšlenku, že se ráno probudíme a budeme znát odpověď na neřešitelný problém. Musíme si ale dát pozor na formulaci takové myšlenky, vždy ji formujeme pozitivně, jako bychom odpověď již znali. Rozhodně nepoužijeme výraz: neřešitelný problém! Podvědomí to takto přijme za své a bude náš problém i nadále považovat za neřešitelný.

Ke zdánlivě nepřístupné oblasti podvědomí se lze dostat také pomocí meditativních rituálů, kdy sladíme mysl s přítomným okamžikem. Naladíme se například na barvy, vůně nebo hudbu. Mysl vyladíme na konkrétní vizuální obraz nebo jen na jediné slovo či jasnou formulaci našeho přání nebo dotazu, tím se dostaneme do hlubokého vnitřního rozpoložení. Případně se naladíme na fotografii jako na pomocný rezonátor. Vědomě se snažíme o synchronní napojení na konkrétní téma, které je pro nás v danou chvíli důležité.

Podvědomí spadá do oblasti kreativní poloviny mozku (pravé hemisféry). Sem spadá celistvé holistické vnímání světa. Pravá hemisféra souvisí s tím, co je pravé, pravdivé, přímé, bez oklik. Podvědomí ovládá pocity, představivost, podprahové vjemy, intuitivní a tvůrčí činnost. Podvědomí společně s pravou hemisférou si neuvědomuje čas, a není omezeno časem ani prostorem. Zaznamenává všechny naše zkušenosti, včetně těch, na které jsme už dávno zapomněli. Proto nám může naservírovat v ten správný okamžik mysteriózní tajemství rovnou pod nos.

Má to však jeden háček: ze všech tajemství, která jsou před námi skrytá, se dozvíme jen tolik, kolik si zasloužíme. Stupeň duševní zralosti určuje, kolik nám bude během života postupně odkryto z oněch vyšších světů, z obyčejně nepoznatelné kosmické perspektivy. Bezbřehý vesmír, kde neexistuje nahoře ani dole, vlevo ani vpravo, teď ani potom, je nekonečně větší, než nám naše spoutané vědomí za „normálních“ okolností dovoluje poznat. Podvědomí je místo v lidském nitru, skrze které se můžeme napojit na bezbřehou vesmírnou inspiraci.

Vědomí, podvědomí, nevědomí a nadvědomí

Jednoduchá definice NEVĚDOMÍ: to, co nevím

Další naší skrytou součástí je nevědomí. Zdá se, že jsme opravdu složité bytosti. To je ale opravdu jen zdání. Nevědomí je velice úzce spjato s podvědomím a není mezi nimi velký rozdíl. Podvědomí je místo v nitru naší osobnosti, kde máme dočasně uložen potlačený obsah vědomí, jako jsou například hodně hluboko zasunuté, nechtěné vzpomínky, představy, různé asociace, pudová přání a různé motivující podněty, které si běžně, pokud cíleně nechceme, neuvědomujeme. Jedná se o potlačené vědomé i nevědomé psychické procesy, které se časem přesunou do nevědomí, a přístup k těmto informacím se stane obtížnější.

Dále se nevědomí vztahuje k informacím, které jsme nikdy jako vědomé nevnímali, ve vědomí se projevují podle aktuální potřeby, například v podobě instinktu. Tato oblast osobnosti se významně týká psychiky. Mohou zde probíhat skryté psychické procesy, které si jedinec neuvědomuje, protože nevědomí nelze běžně ovládat vůlí. Od nevědomí je už jen krůček k nadvědomí.

Nevědomí také zcela samostatně řídí a organizuje životní procesy: dýchání, krevní oběh, regeneraci, trávení. V nevědomí jsou přesně nastaveny naše biologické hodiny. Nevědomě probíhá například neustálá regenerace tělesných buněk. Stejně tak proces chůze probíhá nevědomě – rozhodneme se někam jít, aniž bychom přemýšleli nad mechanismem chůze. Aniž bychom uvažovali nad tím, jak mechanicky děláme jeden krok za druhým, nestaráme se o to, odkud přicházejí pokyny pro svaly a tak podobně. V podstatě nás to ani nezajímá, přesně takto nevědomě probíhá v našich tělech nespočet úkonů potřebných pro život. Z toho plyne, že vědomí se rozhoduje v závislosti na naší vůli, naproti tomu nevědomí velice samostatně a precizně činí potřebné kroky nezbytné pro fungování našeho organismu.

V oblasti podvědomí a nevědomí je uložena také potlačovaná energie všech skrytých vášní a pudů. Některé mohou zapříčinit nekontrolovatelné stavy napětí a (chronickou) nespokojenost. Jedná se o oblast psychiky, kde mohou být skryté příčiny různých fobií – těch fobií, jejichž příčinu si neumíme vysvětlit, (nevíme si rady, protože již dávno jsme, my jako lidstvo, ztratili klíč k bráně zásvětních tajemství). V nevědomí člověka je uloženo, jak se během času utvářely lidské charakterové vlastnosti, silné i slabé stránky lidských povah, vzhledem k rodinným klanům, národům, v souhrnu jde o vše, co souvisí s evolucí lidstva. Oproti tomu informace v podvědomí jsou ryze osobní, vztahují se k osobním charakterovým vlastnostem, různé předsudky, které se nás osobně dotýkají, pocházejí z výchovy v dětství, jsou ovlivněné rodovými zvyklostmi, například té které etnické skupiny. Základy naší povahy se utvářejí právě v dětství. Můžeme například vyrůstat s pocitem méněcennosti, s pocitem nutkavého strachu, nepamatujeme si však, jaké okolnosti nás v raném dětství utvářely. Podvědomí často představuje skrytou temnotu, temné stránky našich charakterů. S podvědomím jsou spojovány všechny hluboké vody a také oceán je jeho symbolem.

Kolektivní nevědomí: souvisí kolektivní nevědomí s viditelným a zároveň neviditelným světem rozmanitých forem? Pokud je kolektivní nevědomí totéž co univerzální paměť lidstva, nebo také duše světa, pak samozřejmě ano. Nehledě na to, že všechno souvisí se vším. Kolektivní nevědomí, též moře „psychického“ vesmírného Vědomí, je universální kolektivní Mysl nás všech. Jedná se o „paměť“ všech vtělených duší od počátku času. Jedná se o dědictví všech věků mající vliv na současnost i pro příští generace.

Kolektivní nevědomí narůstá každou vteřinou miliardami slov, myšlenek a lidských činů. Vytváří složitou pavučinu všemožně se prolínajících tvořivých sil, které pracují s informacemi. Moře kosmického vědomí je utvářeno energií v nekonečném proudu ze všech stran vlévajících se řek, tvořených slovy a myšlenkami. To, čemu věnujeme pozornost, se skrze naše vědomí a podvědomí zapisuje do universální kroniky lidstva, do galaktického vědomí a kvantového Vědomí Vesmíru jako celku. Pokud se dokážeme na kolektivní nevědomí napojit, potom si můžeme leccos z jeho obsahu zpětně přehrát. Mysl, osvobozená od předem daných jistot a naučených vědomostí, nám v tu chvíli poslouží jako jakýsi „videopřehrávač“ lidských dějin.

Vědomí, podvědomí, nevědomí a nadvědomí

Jednoduchá definice NADVĚDOMÍ: to, co vím, jenom když „vím“

Nad výše jmenovanými aspekty lidského bytí se nachází nadvědomí, neboli rozšířené vědomí, spadající do nehmotné sféry bytí – aby toho nebylo málo. Nadvědomí překračuje hranice každé osobnosti a obecného pojetí času a prostoru. Je to svět mimo obyčejné lidské chápání. Je to svět, kde neustále probíhá neviditelná recyklace lineárně vnímaného času. Je to prostor, kde se můžeme napojit na sjednocující sílu Universa skrze sedmou a dále málo známou osmou čakru, která se nachází mimo fyzické tělo. Vše se může tak trochu motat dohromady, ale to nevadí, v podstatě hovoříme stále o jedné a té samé lidské bytosti, jen tak trochu vymezujeme hranice různých energetických polí. Ale v oblasti nadvědomí, v tomto elementárním světě, fungujícím na vyšších frekvencích, žádné hranice neexistují. Stejně jako neexistuje rozdíl či hranice mezi světlem a stínem. Světlo a stín spolu soupeří pouze na úrovni (neprobuzeného) lidského vědomí. Musíme si uvědomit, že světlo samo není stínem! Stín je pouze iluze, zviditelněná překážka. Světlo vrhá stín jen tam, kde mu něco stojí v cestě.

Podvědomí neustále spolupracuje s nadvědomím, s oblastí transcendentního světa, která přesahuje hranice vědomí a běžného poznání. Odtud pochází ona universální síla, energetické pole vědomí všech bytostí, univerzální paměť Země, paměť naší planetární soustavy, galaxie a celého vesmíru. Nadvědomí je tedy rozšířené vědomí, které přesahuje hranice individuální osobnosti, hranice času a prostoru. V prostoru nadvědomí, za hranicemi fyzické bytosti, se pohybuje naše duše například v okamžicích spánku. Duše je netělesnou substancí každé lidské bytosti, čas a prostor pro ni nepředstavuje žádnou překážku. Někteří přívrženci esoteriky a různých duchovních věd zastávají názor, že nadvědomí rovná se duše. Duše je nesmrtelná, je součástí nekonečného Vesmírného Vědomí.

Rozšířené vědomí překračuje energetická pole fyzických těl. Obsahuje vše, za normálních okolností nepoznatelné. Jedná se o nehmotný svět. Právě v této rovině je před naším zrakem skrytá mocná síla nadpozemské energie, zdánlivě „oddělená“ od fyzické roviny člověka. Ego většiny z nás je přesvědčeno, že tyto hranice neexistují a s nedůvěrou je odsouvá do spirituálních sfér, jež odmítá přijmout za své – je tak naučeno. Proto je vhodné, na naší duchovní cestě naservírovat našemu zvídavému egu novou učební látku, následně ověřenou osobními zkušenostmi. Pro racionálně uvažující ego jsou nehmotné sféry bytí nepochopitelné. Přesto se ve skrytu duše dožadujeme poznání vyšší moci a odhalení té nejjemnější esenciální pravdy o lidském životě. Tážeme se, co pro nás vlastně znamená život ve fyzickém těle, proč a kam jeho kroky směřují. Nahlédneme-li do tajemné sféry nadvědomí, potom se můžeme úspěšně spojit s vesmírnou harmonickou rezonancí, se světem rozmanitých forem.

Michelangelo Buonarroti – Stvoření světa

Vědomí, podvědomí, nevědomí a nadvědomí

Slovníček souvisejících pojmů k tématu vědomí a podvědomí

Co je individualita?
Individualita představuje originální osobitost každého jedince, nenapodobitelnou jedinečnost, svéráznost, souhrn všech jedinečných charakterových vlastností. Na světě neexistují dvě shodné individuality, každý je originál, a každý je jedinečný. Individualita představuje vše, co vzájemně tvoří ego a zároveň duše člověka. Tyto dvě duality tvoří indivi-dualitu, originální vědomí každého jednotlivce.

Co je vyšší inteligence?
Inteligence ve vztahu k esoterice představuje čistou duchovní moudrost, která je obsažená v různých spirituálních a duchovních rovinách, jemnohmotných i hrubohmotných. Všechny astrální bytosti jsou obdařeny určitou formou inteligence, určitou formou vědomí. Inteligentní (vesmírná) energie je přítomná v planetách, živlech, rostlinách (duše rostlin), polodrahokamech apod.

Co znamená výraz „Déjá Vu“?
Déjá Vu je označení pro „vzpomínku“ na „již viděné“. Jde o intenzivní pocit, že podobnou událost nebo jev, či určité vidění něčeho jsme již v minulosti zažili naprosto stejným způsobem. Souvisí s otevřeným vědomím, které je v souladu s intuitivním vnímáním (pravá hemisféra), s jasnozřivostí, se schopností nahlížet do minulosti nebo možných budoucích událostí.

Co je inspirace?
Inspirace je náhlý popud, originální nápad, vnímání a přijímání podnětů od vyššího Já, spontánní projev napojení na vyšší informační zdroj (kronika Akáša). K inspirativním vhledům vede také stav koncentrovaného napětí, v podobě soustředění všech duševních sil a schopností na jeden konkrétní záměr.

Mozek a podvědomí
Mozek je naprogramovaný tak, že cokoliv vnímáme, cokoliv vidíme, ať už ve skutečnosti anebo sledováním filmových projekcí, vše je uloženo do podvědomí. Uloženo v podvědomé paměti zůstává i vše přečtené: naprosto vše je zaznamenáno tak, jako bychom vše osobně prožili. Mozek na určité úrovni nerozlišuje skutečně prožité od pouze viděného – pokud je prožívané propojeno se silnými emocemi. Čím více emocí prožíváme, nebo čím více se zahloubáme do děje v knize, tím více si náš mozek (podvědomí) spojuje přečtené nebo viděné s naší osobností. Tyto informace nezůstanou ve vědomí dlouho, uloží se do podvědomí (nevědomá paměť). V podvědomí vše zůstává zapsáno po celý život. Takto se můžeme sami nevědomky určitým způsobem, vzhledem k danému a často opakovanému tématu, pozitivně ale i negativně naprogramovat. (Všimněte si například, že populární zpěváci, zaměření převážně na smutné písničky a tíživá životní témata, mívají podobně tíživý životní osud a časté psychické potíže.)

Placebo efekt
Placebo je žádoucí efekt, účelně vyvolaný v souvislosti s pozitivním programováním podvědomí, například vsugerováním úspěchu. Souvisí s očekáváním zlepšení zdravotního stavu (léky, myšlenky, emoce). Placebo je založeno na pozitivním dopadu léků, nebo energie v podobě informací, na zdravotní stav, na duševní zdraví, na kvalitní spánek a podobně. Vše je založeno na psychologii, na sugesci nebo autosugesci, na pozitivním ovlivňování vědomí člověka/pacienta. Nejde jen o konkrétní léky (bez účinné léčivé složky), jde také o vědomé ovlivňování zdravotního stavu myšlenkou, vírou, přesvědčením. Podobné, podprahové působení na podvědomí, v různých životních záležitostech, funguje naprosto stejně, pokud uvěříme, že funguje. Jak praví známé rčení: „Víra tvá tě uzdravila.“

Nocebo efekt
Nocebo je (nežádoucí) efekt, účelně, ale i nevědomě, vyvolaný v souvislosti s negativním programováním podvědomí, vsugerováním neúspěchu, bezmoci, strachu a podobně. Nocebo je založeno na opačném postupu než placebo. Je založeno například na negativním, podprahově vnuknutém očekávání zhoršení zdravotního stavu (myšlenky, emoce). Jde o negativní účinek různých předpovědí, o účinek některých reklam na léky a podobně. Nocebo efekt používáme nevědomky docela běžně, například: „Jakmile se ochladí, okamžitě dostanu rýmu.“ A skutečně ji dostanu, a pokud je tento můj předpoklad pravidlem, na vině patrně nebude změna počasí, ale vnitřní přesvědčení, vnitřní program. (Všimněte si, že některé reklamy na léky vyvolávají strach z onemocnění, na které je lék v reklamě zaměřený.)

VNITŘNÍ MOUDROST – PRIMA ŽIVOT

Související článek: Co je kvantové vědomí?

Vědomí, podvědomí, nevědomí a nadvědomí

Diskuze

error: Obsah je chráněn autorským zákonem.