Lyrická óda na setkání s vlastním nitrem

V mlžném úplňkovém ránu, kdy svět ještě spí, se probouzí něco, co nelze vidět očima. Hlas ticha, který tě vítá, než se zrodí nový den. To je onen svět niterný, tichý, skrytý vesmír, v němž plují myšlenky a pocity jako ptáci na obloze. Každý z nás nosí v hrudi svůj vlastní, nekonečný mikrokosmos – nitro, které je zároveň útočištěm i bojištěm. Je to energie prapůvodního lůna, odkud se rodí naše touhy, ale i jádro, v němž spočívá naše nejhlubší podstata, esence, která nás činí tím, kým jsme.

Když se pokusíme popsat setkání s vlastním nitrem, slova se stávají pouhými stíny. Jen ticho se je snaží zachytit. Setkání je jako sestup do hluboké jeskyně, kde tě vítá ozvěna myšlenek. Cesta do nitra je zdobena lyrikou, protože jen ta dokáže vystihnout tu křehkou, ale mocnou náladu, ten soumrak i úsvit duše. To niterné zaujetí, nebo pohnutí, jenž je v každé osobnosti zcela originální.

Jádro, lůno, nitro, srdce, krása okamžiku. Slovem se dotýkáš nepojmenovatelného. Jádro je neměnný bod, centrum živé bytosti, které ji drží pohromadě i uprostřed největšího chaosu. Lůno je metaforou pro bezpečný prostor, odkud se rodí myšlenky, nápady a sny. Je to tvůrčí síla v nás. Nitro a srdce jsou možná nejčastějším označením pro emocionální a mentální vesmír. Srdce, v tomto smyslu, není jen orgán, ale centrum, kde se odehrává láska, bolest, smutek i blaženost. Cítíš-li radost, tvé nitro by se rozdalo. Ale někdy také pláče, nedostane-li nic zpět. A tak zatvrdne v jádru zklamané naděje.

Transformační výkladové karty a kniha Moudrost vnitřní Čarodějky: AKCE DÁREK

Niternost. Slovo plné tichého důrazu. Půvabného, něžného, zpěvného, básnivého. Niterné zaujetí je bezejmenná vášeň, která nás pohání. Zatímco niterné pohnutí je tichá, ale mocná vlna emocí, která nás pohladí nebo naopak rozbouří. Každý niterný zápas je bitva, která se odehrává za zavřenými dveřmi uprostřed iluzorní existence. Mimo pohledy druhých. Jen v tvém nejniternějším citovém světě. A to tě vždy překvapí. Ale ne vždy chápeš, co se děje. Je to souboj s nejobávanějšími strachy, pochybnostmi a démony. Je to pád do nevědomí. Je to souboj s pozemskými živly, kdy vzduch proudí vzduchem, oheň hoří ohněm, voda se vlévá do vody, země rodí zem.

Odhalit své nitro. Další slova, která jsou potenciálem obrovské zranitelnosti a zklamané důvěry. Odhalit své nitro znamená svěřit se, ukázat svou křehkost a pravdu někomu jinému. Je to jako rozbalit drahocenný dar, který skrývá všechny naše naděje i nezacelené rány. Otevřít své nitro. Znamená to nechat se prostoupit světem? Dovolit lásce, radosti i bolesti vstoupit dovnitř? Nitro se má stát zahradou pro ty, o kterých víš, že s tebou cítí. Do které smí vstoupit jen ti, kteří nepošlapou vzácné květiny.

Nitro může být naplněné láskou a blahem, rozkvetlé klidem a vnitřním štěstím. V takových chvílích se vnitřní a vnější svět zdají být v harmonii, a duše zdá se být naplněna pocitem odevzdání. Jindy je ale naše nitro bolavé. Naplněné smutkem, zklamáním nebo prázdnotou. Cítíš, že už nikdy nebudeš tím, čím jsi chtěl být. A tehdy je důležité najít odvahu k uzdravení. K touze vrátit se životem nezměněný. A tak si vizualizuješ svou nedosažitelnou podobu. A zas a znova ji necháváš rozplynout v hlase ega zmítajícího se sem a tam, a to jen proto, aby mohlo obnovit kontrolu, aby mohlo bojovat s motivy lítosti a viny. S neúprosným časem.

Nejniternější myšlenky jsou ty, které si necháváme jen pro sebe, ty, které jsou tak hluboké a mocné, že se bojíme je vyslovit nahlas. Jsou to myšlenky, které formují, nebo deformují, naši identitu, naše sny a nejhlubší přesvědčení. A nad tím vším se někdy ozve nadosobní hlas nitra. Abychom jej uslyšeli, musíme se nejprve odpoutat od představy, že „já“ je tou jedinou a konečnou realitou.

Nadosobní hlas nitra. To není hlas ega, které vše komentuje, ani racionální mysli. Je to tichý, ale mocný hlas intuice, objevující se zdánlivě odnikud. Hlas duše, který nás vede a ukazuje nám cestu. Cestu přesahující naše osobní touhy. Je to hlas, který nám připomíná, že naše nitro je pro druhé nedosažitelné. Takto, v lyrické náladě, se pokoušíme popsat neuchopitelné. Nitro je to, co nás definuje, a zároveň je bránou k tomu, co nás přesahuje. Je to svět, v němž jsme sami sobě vesmírem a navždy i hvězdným prachem.

Související články: Pocítit sebe v závanu větru, v prostořekém křiku černých havranů, Stínová dračí energie nás ovládá v nestřežených okamžicích

Tvořivé esence vědomého bytí – inspirativní čtení pro volný, odpočinkový čas
Líbí se vám články Psychologie chaosu a rádi se k jejich obsahu vracíte, přináší vám informace, které jsou pro vás něčím hodnotné? Možná se rádi alespoň na chvilku odpoutáte od vnějších záležitostí a ponoříte se do zajímavého čtení. Pokud tomu tak je, můžete mou tvorbu podpořit zakoupením elektronických knih v e-shopu Psychologie chaosu. Případně můžete podpořit provoz webových stránek formou finančního daru. Za případnou podporu předem ♥DĚKUJI♥

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Diskuze