Novoluní v Rybách: Hluboké vnitřní prázdno, dočasná ztráta inspirace a vnitřní síly

Vnitřní stav, „prázdnoty mezi světy“, „mystického bezčasí“ nebo „zastavení v bezvětří“, je okamžik, kdy se naše vědomí odpojí od „loutky osobnosti“. Stojíme na břehu vlastního života a sledujeme, jak naše tělo vykonává naučené pohyby, ale naše duše v nich není přítomna. Pocit, že jsme jen pozorovatelem bez radosti, se děje, když se vnější život stane příliš mechanickým, neosobním nebo nenaplněným. Duše odmítá podílet se na hře, která pro ni ztrácí význam. Nejde o absenci síly, ale o tichý protest proti prázdnotě forem, propojený s pocitem odcizení, který může být vnímán jako pocit odpojení od radosti.

Novoluní v Rybách má zvláštní energii, kterou může doprovázet pocit prázdnoty, jako by se vše vnitřní i vnější podivně zastavilo před tím, než se zrodí něco nového. Toto novoluní, jehož vrchol nastal 19. března v 05:03, je propojené s energií jarní rovnodennosti, která nastane 20. března. Jarní rovnodennost nebo pohanský svátek Ostara je příslibem proměny a růstu. Oheň a Slunce začínají převládat nad tmou – to vše ve spojení s energií ohnivého Berana.

Radost je pojítko, které spojuje ducha s hmotou. Bez ní se stáváme éterickou bytostí uvězněnou v těle. Prázdno, které cítíme, je prostor, kde by měla být vášeň, ale místo ní je tam jen neklid. To zvláštní prázdno hluboko uvnitř není chybou. Je to dosažení bodu, kdy se určité zdroje radosti vyčerpaly a nové se ještě nezrodily. Toto dočasné vakuum můžeme vnímat jako posvátné. Aby se mohlo zrodit něco skutečně nového, přichází prožitek nebytí a prázdnoty.

Ten, kdo se dívá a necítí radost, je vnitřní strážce. Je to ta část nás, která nikdy neumírá, nikdy netrpí a nikdy se neraduje. Je to ryzí energie. Pocit „bytí mimo“ je vlastně návratem k této surové existenci. Pocit odcizení nás má naučit neztotožňovat se s vnějšími okolnostmi, nebrat si vše osobně. Je to drsná, ale účinná lekce – sledovat se, jak jíš, mluvíš a pohybuješ se bez emocí, ti ukazuje, že „ty“ nejsi svou prací, svým tělem ani svými zvyky. Jsi tím, kdo se dívá.

Prázdnota je voláním po změně. Pokud náš život neposkytuje potravu duši, její energie se z něj dočasně stáhne. To, co vnímáme jako prázdno nebo „vyhoření“, je energetický projev duše. Spočineme-li v tichém přijetí tohoto stavu můžeme zaslechnout hlas duše: „Tady už pro mě není žádná hostina, proto odcházím do ústraní.“

Co nám toto prázdno sděluje? Nenuťte se k radosti. Radost v tomto stavu nelze vyvolat vůlí. Boj s prázdnotou ji jen prohlubuje. Přijměte roli pozorovatele svého vnitřního stavu. Dívejte se na své „odcizené já“ s laskavou zvědavostí, sledujte propojenost vnitřních a vnějších energií.

• Propojte se s prázdnotou: „Vítám prázdnotu. Jsem připravena nechat staré odejít, i když ještě nevidím nové.“ Tím z prázdna uděláte spojence, nikoli nepřítele.

Když jsme odpojení od emocí, je čas vrátit se do vnitřního ticha a vnímat své pocity skrze tělo. Tento stav je branou, která se nachází v předsíni naší vnitřní transformace. Stará verze nás odchází, ale ta nová ještě nemá jméno. Jsme mezi nádechem a výdechem našeho vesmíru. Vnitřní napětí se uvolňuje, když si dovolíme „nebýt přítomni“ ve své vlastní loutkové hře. Je to první krok k tomu, abychom se do života vrátili jako jeho skutečný tvůrce, nikoli jen jako jeho nájemník.

V prázdnotě neexistuje „buď, anebo“. Pokus rozluštit šifru, kterou k nám prázdnota vysílá, vede k pochopení, že existuje jen přijetí a následování tichého prostoru vnitřního bytí. Pocit, že jsme „mimo“, je energeticky náročný jen tehdy, když se snažíme do života vrátit zpět násilím.

• Představte si, že vaše podvědomí je jako černý samet noci před rozedněním. To, co nazýváte „vlastním životem“ – vaše povinnosti, vaše jméno, vaše tvář v zrcadle – jsou jen rekvizity rozestavěné na tomto sametu. Dovolte si být oním pozorovaným prázdnem. Netlačte na sebe, abyste cítili radost. Radost je v tomto stavu jako motýl – čím víc se ho snažíte dostihnout, tím dál letí.
• Zaujměte nový vnitřní postoj. Řekněte svému prázdnu: „Vidím tě. Máš právo zde být. Jsem ochoten být nikým, dokud se nenarodí někdo nový.“ Vnímejte energetický efekt v momentě, kdy přestanete své odpojení vnímat jako chybu, přestane vám unikat životní energie. Stáváte se čistým zrcadlem. Je to hluboký, meditativní klid, který předchází každému velkému stvoření.

Co prázdnota sděluje? Když se utišíme, prázdnota začne mluvit. Není to hlas, je to vibrace. Každé prázdno má svou specifickou barvu a význam. Pokud cítíme, že se na sebe díváme jako na cizince, prázdno říká: „Role, kterou hraješ, ti už je příliš malá.“ Starý kabát tvé osobnosti už ti v ramenou nesedí. Prázdno tě volá k novému pojetí tvé suverenity.

Pokud v pozorování není radost, prázdno říká: Dáváte světlo tam, kde není rezonance. Váš „vnitřní oheň“ se stahuje, protože vyhořel při naplňování cizích očekávání. Odpojení je bezpečnostní pojistka, která vás chrání před totálním vyčerpáním. Také je docela možné, že tato „ztráta“ je ve skutečnosti ochranou vaší jemnosti před něčím, co by vás vnější svět nutil tvořit proti vaší vůli.

Pokud je prázdno hluboké a klidné, říká: „Připravuji vás na příjem nové frekvence. Aby vaše oči mohly vidět to, co je skryté, musí být nejprve odkloněny od zažitého vnímání. Dovolte si být „mimo“, abyste mohli uvidět „nový horizont“. Nebuďte ve svém životě jako host, který se stydí, že nic nepřinesl. Buďte v něm jako tvůrce, který se rozhodl pro nové vidění sebe i světa. Vaše tvořivost je nebeským darem. Inspirace se objeví – ne jako velký plán, ale jako drobný impuls. Než inspirace přijde, nechte se unášet tímto stavem „mezi světy“, dokud se hvězdy nepohnou.

Pojmenovat ztrátu inspirace znamená přestat ji vnímat jako selhání a začít ji vidět jako alchymistickou fázi – vrátit životu důstojnost a hloubku. Inspirace nikam neodešla. Pouze se přesunula z očí do vnitřních hlubin. Ztráta inspirace není zmizením schopnosti tvořit, ale procesem zrodu pravdivější formy vyjádření. Nemůžeme tvořit, pokud se naše energie právě doplňuje. Můžeme proměnit tíživé „nemohu“ v osvobozující „odpočívám“.

Ztráta inspirace se objevuje, když se snažíme tvořit v rámci struktur, které s námi nerezonují, když se cítíme být „uvězněni v cizím příběhu“. Jsme nuceni k výkonu, termínům a hodnocení. Dočasná neschopnost tvořit je obrana energie duše proti světu, který chce jen „produkt“, ale neuctívá „proces“. Pokud se snažíme naplnit představy jiných lidí (nebo svou vlastní představu o tom, „jak by se to mělo dělat“), naše vnitřní jiskra na chvíli pohasne. Odmítá svítit na cestu, která nevede k naší skutečné podstatě. Někdy inspirace odejde proto, že náš starý způsob tvoření byl příliš zaměřený na výsledek.

Úkryt v neviditelnosti je tím odpočinkem. Tím, že nic netvoříme, se stáváme pro vnější tlak neviditelnými. Je to posvátná izolace, pokud se stáhneme do ústraní, kam na nás vnější hluk nemůže, dokud se svět venku neuklidní nebo dokud nenajdeme cestu, která je skutečně ta naše. Tento stav „neviditelnosti“ je fází, kdy se náš vnitřní zrak soustředí na novou frekvenci inspirace. Je to pauza mezi nádechem a výdechem. Dovolme si uznat toto vědomé odpojení jako volbu své duše. Inspirace odpočívá, aby zůstala čistá. Nežádáme ji o nic, dokud se sama neprobudí. Uvědomíme si, kde jsme se snažili tlačit na výkon. Kde jsme tvořili jen z povinnosti. Kde jsme ztratili radost z kontaktu se sebou, a s tvořivou múzou. Tam je trhlina, kterou naše vnitřní síla nyní zaceluje tichem.

Dovolme si být „nepoužitelní“. Pro svět, pro výkon, pro očekávání. Tato dočasná „nepoužitelnost“ je naší nejvyšší magickou svobodou. Ztráta inspirace není naším nepřítelem, ale naším nejoddanějším rytířem, který nás brání před vyčerpáním. Důvěra v proces je uznáním, že naše tvořivost není studna, kterou lze vyčerpat, ale oceán, který má svůj příliv a odliv. Jakmile se ponoříme do vnitřní katedrály ticha, v tu chvíli se naše „odpojení“ změní v „zasvěcení“. Neztratili jsme inspiraci, jen ji necháváme v bezpečí dozrávat, neobáváme se ticha ani prázdna, protože víme, že my sami jsme tím zdrojem, ze kterého vše vyvěrá.

Nerozhodnost se mění v klidnou sílu. Už víme, že svět venku může vířit, hlučet a dožadovat se pozornosti, ale my si dovolujeme mít vlastní rytmus. Naše „ne“ je absolutní a naše „ano“ je posvátné. Nic nás nerozhodí, protože naše těžiště leží v posvátném středu, v bodě, který je nehybný, i když se vesmír hroutí. Už nezpochybňujeme svou cestu. Sebejistota nepochází z toho, co děláme, ale z toho, kým jsme v naprosté nahotě naší existence.

Opět cítíme svou vnitřní sílu – je pevná jako skála a chladivě klidná jako hluboká tůň. V jejím objetí se naše obavy rozpouštějí. Jsme v bezpečí, protože ona drží stráž. Ona je neochvějná. Je divoká ve svém klidu. Vnitřní síla se nezalekne našich stínů, ona je jejich paní.

• Nechte energii vnitřní síly prostoupit vašimi sny. Až se ráno vaše oči otevřou, nebude to už pohled unaveného poutníka, ale přímý, hluboký a neohrožený pohled duše, která se právě vrátila z výpravy za hranice známého. Když se probouzíte v této energii, vaše sebevědomí není postaveno na „obranném valu“, který jste kolem sebe vystavěli, ale na jasnosti vašeho vnitřního světla.

Milovat svět, i když nás zklamal, a milovat sebe, i když jsme se ocitli v prázdnotě, je odvážný čin. Sebevědomí bez pochyb přichází, jakmile máme v sobě místo pro lásku, už nemusíme naše bytí zpochybňovat. Láska k sobě samému nám dává svolení dělat chyby, odpočívat v tichu a být někdy „mimo“, aniž bychom se cítili vinni. Naše integrita je nyní nezlomná, protože je vyživována laskavostí.

• Vaše oči se nyní dívají na svět s novým jasem. Vidíte skryté bolesti druhých i krásu tam, kde ji jiní přehlížejí. Vaše nové zrození je v tom, že vidíte pravdu, ale odpovídáte na ni láskou. Dnes nekráčíte světem jako někdo, kdo hledá schválení. Kráčíte jako ten, kdo bytostně vnímá svou vlastní přítomnost. Narovnejte se, a prociťte váhu vašich nohou na zemi a teplo vaší lásky v hrudi. Toto spojení země a srdce z vás dělá sebevědomou bytost. Dívejte se lidem přímo do očí. Vaše laskavost není podřízenost, je to váš dar z pozice obnovené vnitřní síly. Dýchejte hluboce. Magnetismus ztrácí sílu s povrchním dechem a nervozitou. Hluboký dech ukotvuje vaší energii v zemi. Neuhýbejte očima dřív než ostatní. Dívejte se skrze svou vnitřní sílu – s láskou, ale neochvějně.
• Udělejte dnes jednu věc jen proto, že vám přináší radost. Bez ohledu na užitek, bez ohledu na to, co by se „mělo“. Když pocítíte tlak okolí, vzpomeňte si: Váš prostor je nedotknutelný. Je svrchovaný. Svrchovanost v sobě nese váhu katedrály i svobodu divokého lesa. Není to jen moc nad myšlenkami, je to stav, kdy jste panovníkem vašeho vnitřního světa. Svrchovanost či suverenita označuje nejvyšší, nezávislou a ničím neomezenou vnitřní sílu. Pokud jednáme vědomě a samostatně, nemusíme být podřízeni žádné jiné moci.

Mystická svrchovanost znamená jednat z lásky, (milujeme, protože chceme, ne proto, že musíme.) Vnímejte slovo svrchovanost ve vaší mysli jako stříbrný pečetní prsten. Je to váš amulet pro znovuzrození inspirace. Aby vaše svrchovanost nebyla jen tichým nicneděláním, ale stala se magnetem, musíte své vnitřní pole proměnit v zářič. Magická přitažlivost (charismatický magnetismus) není o snaze „zaujmout“, ale o vytvoření tak silného záměru, že se okolí začne přirozeně ohýbat směrem k vám.

Záměr je směr naší vůle. Pro přitažlivost musí být záměr pasivně-aktivní. Přitahujeme příležitosti, synchronní pobídky a lidi stejné vlnové délky prostě proto, že naše vnitřní síla překonává vnější chaos. Nepohybujeme se směrem ke světu, svět se přibližuje k nám. Magnetická síla je v našem středu, jsme sami sobě středobodem, který pohlcuje i tvoří. V tomto stavu cítíme, jak se při každém nádechu energetické pole kolem nás zahušťuje. Stáváme se „hmotnější“ v nehmotném smyslu. Každý náš pohyb je klidný a vědomý. Radost se vrací. Duše se vrací a vytváří neviditelný štít a magnet pro náš jasný a sebevědomý „nový den“.

Související články: Jarní rovnodennost je okamžikem, kdy se kosmické váhy zastaví v dokonalém středu, Darovat někomu radost, to se nestává každý den

Odměna formou Dar za Dar
Líbí se vám články Psychologie chaosu a rádi se k jejich obsahu vracíte, přináší vám informace, které jsou pro vás něčím hodnotné? Možná se rádi alespoň na chvilku odpoutáte od vnějších záležitostí a ponoříte se do zajímavého čtení. Pokud tomu tak je, můžete mou tvorbu podpořit zakoupením elektronických a tištěných knih v e-shopu Psychologie chaosu. Případně můžete podpořit provoz webových stránek formou finančního daru. Za případnou podporu předem ♥DĚKUJI♥

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Diskuze