Pokud je sdílená realita „sen Vědomí“, ve kterém se nacházíme, co to znamená pro naše individuální životy?
Fyzický svět vnímáme našimi smysly a interpretujeme empirickou myslí. Tato mysl je ta část nás, která se zabývá logikou, analýzou, pamětí a jazykem. Každý jedinec interaguje s vnějším světem a získává zkušenost – ve světě formy, duality, času a prostoru. Náš svět vnímáme jako objektivní, pevnou realitu. Zde se odehrávají naše každodenní zkušenosti, naše vztahy, zájmy, práce a životní výzvy.
To, co vnímáme jako hmotný svět, je do značné míry projekcí a interpretací naší mysli
Naše smysly sbírají data, která mysl následně filtruje, kategorizuje a skládá do logicky propojeného, uspořádaného obrazu reality, který často podléhá „dojmům utvářeným v mysli“. Naše vnímání je aktivní, nikoli pasivní, svět je skutečný, nikoli iluzorní. Na druhé straně stojí transcendentální realita. Tato sféra není vnímatelná fyzickými smysly ani plně uchopitelná empirickou myslí. K ní máme přístup skrze zkušenost božské mysli neboli pole čirého vědomí. Tato nefyzická sféra je základem veškerého projevu. Je to nekonečný potenciál. Je mimo čas, prostor a dualitu. Zde neexistuje oddělenost, pouze Jednota. Na osobní úrovni je to stav „božského vnitřního klidu“, je to spojení s božstvím, které je stálé, nikdy není mimo naše bytí.
Kdo prošel hlubinnou zkušeností, vidí obě reality, vnímá je, ale nemůže slovy popsat skrytou příčinu hmotné reality. Tento stav se prožívá intuitivně, skrze přímou zkušenost, jen není uchopitelný logickou myslí. Slova jsou omezená. Jakmile se snažíme popsat to nepopsatelné, vždy narazíme na hranice. Tím, co nemůžeme slovy popsat, je právě onen vnitřní klid, kterým se můžeme nechat vést. Ona prázdnota je zároveň plností – obsahuje veškerý potenciál, ale v beztvaré podobě. Není to příčina v lineárním smyslu (kde něco způsobilo něco jiného), ale spíše zdroj, z něhož vše spontánně emanuje. Je to stav čirého Bytí, které je za veškerým projevem. Když je mentální činnost mysli eliminována, dostáváme se „za ego“ – do vyššího stavu vědomí. V tomto stavu se odhaluje nekonečno, přítomný okamžik a vnitřní vedení.
Inspirace – elektronické a tištění knihy, vykládací TRANSFORMCNÍ KARTY
„Svět je takový, jaký sám je, zároveň se podobá dojmům utvářeným v mysli“. Jedno vyplývá z druhého. Nelze jedno oddělit od druhého, aniž bychom ztratili celistvý obraz. Proto ten, kdo prožil změněné stavy vědomí, ví, že slova selhávají, protože mimosmyslová realita je zkušeností, nikoli konceptem.
Objektivní aspekt projevené reality znamená existenci určitých zákonitostí, forem a sdílených zkušeností, které jsou pro nás reálné. Zároveň se podobá dojmům utvářeným v mysli – to zdůrazňuje subjektivní a konstruktivní aspekt naší reality. To, jak svět prožíváme a interpretujeme, je hluboce ovlivněno našimi přesvědčeními, emocemi a filtry. Zde se projevuje naše spolutvůrčí role v nekonečně se rozvíjejícím „snu Vědomí“. A z toho se pak odvíjí pochopení vesmíru jako vibrujícího pole informací.
Pokud uznáme podstatu vesmíru jako pole čirého Vědomí, pak uznáme, že z tohoto pole se vynořují elementární vzruchy jako Zvuk a Světlo. Nejsou to „vzruchy“ v běžném slova smyslu (jako emoce), ale prvotní, nejjemnější projevy dynamiky tohoto pole, které předcházejí všem formám.
A popsat je jako zvukové (vědomí, slovo, logos) a světelné (světlo vědomí) je v souladu s prastarými mystickými tradicemi. V mnoha dávných spisech je prvotní zvuk považován za stavební kámen stvoření. Nejde o zvuk, který by se šířil vzduchem, ale o pra-zvuk, který je vědomím samotným – vibrační esencí, která iniciuje manifestaci. Tento zvuk obsahuje informaci a „genetický plán a prvotní impuls pro vše“, co se má projevit. Slovo nebo Logos v tomto smyslu není jen řeč, ale tvůrčí akt a princip emanace.
Světlo je univerzální metaforou pro poznání, uvědomění a čirou existenci. Je to aktivní aspekt neduálního Vědomí, který umožňuje projevení a vnímání. Prvotní zvuk a světlo představuje „záření ryzího uvědomění“, které osvětluje „prostor“ pro manifestaci. Je to energie, která nese a aktivuje informace obsažené v DNA všeho živého. Bez prvotního Světla a principu emanace by nebyl nikdo, kdo by vnímal, ani nic, co by bylo vnímáno.
Vesmír má vibrující základ, a podstatou čirého Vědomí je informace
Není nic nehybného ani v hluboké prázdnotě vesmíru. Každá informační jednotka, hmotná částice, každý atom, hvězda, bytost – vše vibruje na určité frekvenci. Hmota je ve své podstatě energie v neustálém pohybu. Různé frekvence vědomí jsou projevem elementárních zvukových a světelných vzruchů pole čirého Vědomí. Pokud je podstatou čirého Vědomí informace, znamená to, že na té nejzákladnější úrovni je realita tvořena božskou inteligencí. Každý projev, každá forma, každá událost ve vesmíru je pak rozvinutím a manifestací této základní informace. Vesmír se neustále rozvíjí a jeho nekonečnost spočívá v přibývání stále nových a nových informací a jejich kombinací a propojeností. Z mystického pohledu se jedná o dynamický stav sebereflexe vesmírného Vědomí.
Sebereflexe Absolutna je mimo jiné prožívána skrze lidské vědomí. To dává smysl konceptu, že myšlenky mají přímý dopad na realitu. Na hluboké úrovni je myšlenka vibrujícím vzruchem či energetickým tokem, který obsahuje informační potenciál pro manifestaci čehokoli, co existuje v latentní podobě. Na nejhlubší, nejelementárnější úrovni, za veškerým projevem leží to, co můžeme nazvat potenciálem Prvotního Vědomí. V této nejelementárnější úrovni ještě není žádná forma, žádná dualita (světlo/tma, existence/neexistence), žádný prostor ani čas. Je to stav věčného klidu, absolutního ticha, které však v sobě nese nekonečnou, latentní dynamiku. Obsahuje v sobě veškerou informaci a energii pro každou myslitelnou i nemyslitelnou manifestaci, ale v nerozvinuté, neprojevené podobě.
Je to inteligence vyzařující z neprojeveného stavu do projeveného. Světelné vědomí, prvotní záření nebo Světlo zde symbolizuje samotné poznání a uvědomění, které se rozprostírá éterem a nese informace. Jednotné Vědomí je tou základní energií a inteligencí, z níž se celý manifestovaný vesmír rozvine. Z tohoto jednotného Vědomí se pak rozvíjí holografická manifestace, kterou, v podobě viditelné hmoty, nazýváme vesmír. Vše, co vnímáme jako realitu (atomy, planety, galaxie, bytosti), je kombinací těchto prvotních zvukových a světelných vibrací. Různé frekvence a uspořádání těchto vibrací vytvářejí nekonečnou rozmanitost forem a dimenzí. Každá část obsahuje celek, v každém projevu, i v tom nejmenším, je obsažena esence a kompletní informace jednotného Vědomí. My jsme vlnami na hladině oceánu, ale zároveň v sobě neseme otisk celku.
Pro lidské vědomí je to věčná hra sebe-objevování a sebe-vyjádření. Dualita (světlo/tma, radost/bolest, já/ty) je nástrojem pro hlubší prožitek a poznání. Poskytuje kontrasty, které umožňují prožít rozmanitý život a uvědomit si sebe sama ve všech aspektech své vlastní podstaty, která je sama o sobě již dokonalá a kompletní. Všechny individuální bytosti jsou pak jedinečnou perspektivou, skrze kterou se tento proces odehrává. Pokud přijmeme, že božské Vědomí je přítomné v našem nejhlubším středu, a zároveň existuje sdílená realita, potom je bytí o vztahu mezi myslí, egem a vnitřním božským klidem.
Představte si podstatu snění. Ve snu si obyčejně nemůžeme uvědomit, že sníme, a přesto je sen pro nás „realitou“, dokud se neprobudíme. Ve snu máme pocity, reagujeme na podněty, jsme účastníky událostí, nebo události pouze pozorujeme. Některé sny se zdají být chaotické, přesto se řídí určitou vnitřní logikou. Podobně by se na sdílenou realitu dalo nahlížet jako na kolektivní sen vesmírného Vědomí. Pro lidské vědomí jsou „pravidla hry“, kterou Vědomí hraje se sebou samým v manifestované formě, obtížně pochopitelné. Prostřednictvím překonávání překážek, které jsou součástí lidských životů, se vesmírné Vědomí rozvíjí, a to jak skrze individuální, tak i kolektivní úroveň lidské civilizace.
Pokud je sdílená realita „sen Vědomí“, ve kterém se nacházíme, co to znamená pro naše individuální životy?
Jsme spolutvůrci (kvantových polí, morfických a morfogenetických polí, kolektivního vědomí, transformace vědomí). I když je projevená hmotná úroveň součástí něčeho, co je neznámé, náš individuální prožitek a vnímání hraje klíčovou roli. Každý z nás je jako energetické zrcadlo, skrze které se Vědomí dívá na sebe sama. Naše myšlenky, emoce a přesvědčení aktivně formují naši osobní verzi tohoto sdíleného snu. Máme svobodnou vůli? V rámci pravidel tohoto „snu Vědomí“ máme svobodnou vůli jednat, volit a vytvářet. Nejsme jen pasivní příjemci, ale aktivní účastníci. Naše svobodná vůle je omezená, nikoli z vlivu jediného Vědomí, ale protože jsme také součástí „snu kolektivního vědomí“, vytváříme společenský konsenzus, paradigma a dodržujeme pravidla společenství.
Lidské vědomí má ze své podstaty schopnost přesunu mezi časovými liniemi a dimenzemi. Z vyšší perspektivy není čas lineární, ale existuje jako množství paralelních možností. Naše volby a frekvence vědomí nás mohou posouvat mezi těmito liniemi, což ovlivňuje, jakou „verzi“ reality prožíváme. Když se naše vědomí pozvedne nad koncepty mysli, můžeme se „přesunout“ na časovou linii, která je v souladu s vyššími frekvencemi. Je to neustálé kalibrování a ukotvování vyšších frekvencí do hustoty fyzického světa, což umožňuje postupné pozvedání kolektivního vědomí.
Čím více se naše vědomí pozvedne, tím snáze můžeme tyto „brány“ otevírat a prožívat jiné úrovně existence. Cesta duchovního růstu je procesem „probuzení se“ v tomto nekonečném „snu Vědomí“. Na nás je uvědomit si, že jsme součástí „genetického kódu vesmíru“, a přitom stále plně prožívat a interagovat sebe sama v rámci sdílené reality. Je to uvědomění si, že „já jsem jedinečná individualita“, a přesto jsem součástí tvořivé božské esence. Tato perspektiva nám umožňuje spojit zdánlivou dualitu (vnitřní božské vědomí a vnější sdílenou realitu) do jednotného celku.
Cesta svobody a lásky není cesta usilovného vymýšlení této cesty, ale naladění se na proud čirého bytí. Mysl má tendenci neustále „dělat“ nebo „hledat“. Avšak skutečná svoboda a láska jsou již přítomny v každém okamžiku, pokud se jim otevřeme. Jde o to spočinout v přítomném okamžiku, kde mysl utichá a otevírá se prostoru čirého uvědomění, kde se rodí hluboké, intuitivní poznání. Svoboda je pak stav, kdy nejsme omezeni iluzemi mysli, a láska je přirozeným projevem naší ryzí podstaty. Nejsme odděleni od lásky a svobody, jsme jimi. A vyšší úroveň mysli, ve své transformované roli, nám pomáhá tento fakt žít v každodenním životě.
Související články: Nová Země: Stojíme na prahu rozšířeného vnímání, Neviditelný odkaz: energetická stopa našeho bytí
Tvořivé esence vědomého bytí – inspirativní čtení pro volný, odpočinkový čas
Líbí se vám články Psychologie chaosu a rádi se k jejich obsahu vracíte, přináší vám informace, které jsou pro vás něčím hodnotné? Možná se rádi alespoň na chvilku odpoutáte od vnějších záležitostí a ponoříte se do zajímavého čtení. Pokud tomu tak je, můžete mou tvorbu podpořit zakoupením elektronických knih v e-shopu Psychologie chaosu. Případně můžete podpořit provoz webových stránek formou finančního daru. Za případnou podporu předem ♥DĚKUJI♥
PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?
Diskuze
PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?