Fenomenální svět fantazie, denního snění a neobyčejné představivosti

Co je to fantazie, na jakém principu či vnitřním procesu tento fenomén funguje? A má fantazie vůbec nějaký smysl, má důležitý a nezanedbatelný dopad na lidský život, nebo patří jen do světa malých dětí? A ve světě dospělých souvisí pouze se stavy vnitřní nespokojenosti se životem? Nebo je fantazie důležitou součástí poznávacích procesů, je podstatnou součástí osobnosti? Mít bujnou fantazii nebo rozvíjet fantazii, pokud toto slovo budeme vnímat pozitivně, souvisí s příjemnými pocity nevšednosti, které ve skrytu duše navozují klid a pohodu. Občas se zatoulat do světa fantazie, a sledovat obsah svého osobního vyprávění fantasy příběhů, může vést k realizaci nejrůznějších snů nebo odvážných, nevšedních projektů. S fantazií souvisí také vzpomínkové představy, které naše mysl různě upravuje, podbarvuje líbivými tóny vysněných světů, podobajících se snové říši pohádek o nesplněných životních představách nebo nedosažených přáních. Různá témata osobních časosběrných snových fantazijních představ vytvoří během času nejeden románový příběh našich zdánlivě neskutečných paralelních životů, zdánlivě nemajících skutečnou existenci. Lidská fantazie, vyvstávající z mysli snícího jedince, odehrávající se v ní – v mysli, vytváří celé plejády neuskutečněných osobních příběhů. Vytváří bájné příběhy a popisuje krásná místa na Zemi, vytváří kouzelné krajiny, dává tajemnému snovému prostoru nevšední vůně lásky nebo vůně vysněných domovů. Fantazie, která pramení z lidské přirozenosti, vypráví všední i nevšední pociťované příběhy, které souvisí s duševním rozpoložením člověka, s jeho tužbami a sny.

Fenomenální svět fantazie, denního snění a neobyčejné představivosti

Stejně tak bezbřehá fantazie, která může být v rozporu se zákony logiky, vyjádřená v originálním výtvarném projevu je živoucím obrazem duševního rozpoložení, je odhaleným obrazem individuálního mínění, nebo lidského podvědomí, případně spočívá v nevědomém napojení se na nadvědomí, které k nám hovoří pomocí magických triků fantazie. Někdy mohou být projevy fantazie dramatické, mohou sloužit jak k osvětlení, tak k negaci skutečnosti, jelikož vyjadřují něco, co dost dobře není možné projevit či osvětlit mluveným nebo psaným slovem. Fantazie je propojena s fenomenálním světem neobyčejných jevů, podprahově vnímaných, zdánlivě pouze ve snech prožívaných, v mysli představovaných. Fantazie se projevuje také zcela spontánně, kdy ve chvílích odpočinku či myšlenkového útlumu spontánně upadáme do procesu denního snění. Svět fantazie se více nebo méně liší od světa reálného, s reálným světem je často v rozporu. Může být v rozporu se skutečným bytím, s jsoucnem, s lidským chováním, se samotným vnímáním vnitřního pozorovatele osobních fantazijních představ. Může to být vnější pozorovatel, kdo z části odhalí vnitřní fenomenální svět nebo skryté duševní pochody například tvůrce výtvarného díla, ale nikdy zcela nepronikne do ryze subjektivního, pro daného jedince příznačného osobního světa. Fantazie souvisí s obsahem osobního vědomí, souvisí s osobní kreativitou, ať už s cílenou osobní tvorbou, nebo se snadno přehlédnutelnou mikro kreativitou, projevující se jako zdánlivě nepodstatná drobnost nebo maličkost, která člověku něčím neobyčejným zpestří nebo zpříjemní každodenní všednost a vyzdvihne míru osobní spokojenosti.

Fantazie souvisí se selektivním výběrem vzpomínek, vzpomínky jsou přetvářeny tak, jak se mysli jeví tady a teď, pokud si to mysl přeje, odtrhne vzpomínky, nebo jejich část, od skutečnosti a přetvoří je k obrazu svému. Fantazie uvolňuje napětí a podporuje duševní zdraví. Vytvářet si fantazijní vzpomínky k protikladu se skutečností může změnit energetické pole minulosti, může přinést úlevu a nastolit duševní rovnováhu, může člověka zbavit stresu z nepoznatelné podstaty nebo příčiny dávno uplynulé skutečnosti, příběhu nebo děje ztraceného v minulosti, ke kterému se v plné jeho pravdě ve své mysli již nechce vracet. V tomto smyslu si fantazie zaslouží více pozornosti, více vědomého soustředění k nevědomému fantazírování nebo k opakujícím se vtíravým představám. Více pozornosti k citlivému zpřesnění a vědomému toku fantazie cíleně zaměřeného na oblast určitých, často nechtěných vzpomínek. Fantazie s emocionálně příznivým účinkem rozšiřuje pole možností individuálního přístupu k osobní minulosti, pokud se stane motivačním procesem a vědomou tvorbou související s uvolňováním podvědomých (duševních) bloků, nikoliv popíráním nechtěné minulosti. Pokud se nestane vytvářením čistě mechanického, únikového fantazijního uspokojování vnitřních frustrací či nesplněných tužeb. Fantazie je úžasným nástrojem pro zvládání různých životních okolností, především pokud je užívána vědomě, nebo pokud dlouhodobě nenahrazuje skutečnost.

Fantazie je podmíněna pamětí, prostupuje nejrůznější projevy lidského bytí a velmi se dotýká lidské psychiky, souvisí s vnímáním a s poznávacími psychickými procesy, v lidském bytí tedy nestojí osamoceně. Fantazie se projevuje obyčejně během odpočinku a relaxace, pokud na ni zaměříme pozornost, pokud vědomě sníme, něco si představujeme. Běžně se objevuje během čtení knihy nebo sledování filmového příběhu, tehdy fantazie předjímá nebo dotváří sledování daného příběhu ve vnitřním světě, a přitom je z vnímání dočasně „vypnutý“ skutečný okolní vnější svět. Objevuje se ale také během monotónní činnosti, během okamžiku, kdy si denním sněním krátíme čas strávený čekáním, v okamžiku dlouhodobější osamělosti, v okamžiku odůvodnění si nějakého neúspěchu, v okamžiku, kdy někoho z něčeho obviňujeme na základě představ či domněnek. Zde je třeba se pozastavit nad tím, zda nám v tomto případě fantazie pomáhá, zda nás uklidňuje, zda snižuje nebo prohlubuje úzkost tím, že si pomocí fantazie vytvoříme umírnění odstup od reality – vytvářením osobní nezávislosti na složité okolní realitě, která se nás dotýká pouze nepřímo.

Fantazie se projevuje také vidinami nebo blouzněním z horečky, velmi bujná fantazie zcela odtržená od reality může doprovázet různé duševní choroby. Nekontrolovaná fantazie se zápornými myšlenkovými prvky, pokud například prohlubuje pocit (neexistujícího) ohrožení, se může stát nebezpečným (zlo)zvykem, nebo snahou uniknout před tlakem nepříjemné reality. Jde o to uvědomit si, co se nám do našeho skutečného životního prožívání zrcadlí ze světa myšlenek nebo také smyšlenek, výmyslů, přeludů či blouznivých nápadů, ze světa představ, vědomého snění a fantazie. Jde o to vnímat, jakou perspektivu budoucnosti naše představivost a fantazie vytváří, zda fantazie rozvíjí nebo potlačuje intelekt, zda není zavádějící a nevytváří „absolutní“ odpojení od okolní reality. Tvořit pomocí fantazie nebo originálních myšlenek není totéž jako stát se věčně zasněným snílkem, blouznivcem neboli člověkem odtrženým od reality, který v době životní nejistoty utíká do osvobozujícího světa fantazie.

VNITŘNÍ MOUDROST – vstupenka do spokojeného PRIMA ŽIVOTA

Dopátrat se skutečné podstaty fantazie v kontextu celého lidského života a v souvislosti s tím, že někdo nemá fantazii téměř žádnou, a někdo jiný oplývá bezbřehou, bezmeznou či snad nekonečnou fantazií, není tak úplně snadné, ale jisté je, že ona nekonečnost fantazie souvisí s prožitky, s pestrostí života, se životními zkušenostmi, se schopností intuitivního a také abstraktního myšlení. Fantazie, ač někdy vytváří neskutečně fantastické obrazy nebo myšlenkové projekce, zdá se být vždy vázaná na realitu. Fantazie nám pomáhá vyrovnat se s tím, že nejsme takoví, jací bychom chtěli být, nebo podle našeho okolí měli být. Veškeré produkty fantazie souvisí s tím, co prožíváme nebo jsme třeba i v dávné minulosti prožili, viděli nebo jen koutkem oka zahlédli, třebaže nezávisle na sobě, časově neuspořádaně – od dětství do současnosti. Fantazie souvisí s vnímáním, se vším, co vnímáme, třebaže jen krátce, nebo i s tím, co vnímáme podprahově, souvisí s obrazy již existujících předmětů nebo jevů zaznamenaných v paměti. Zdá se, že fantazie nevytvoří nic, k čemu by někdy někde neexistoval nějaký, byť sebemenší podnět, který je možné přidáním barevného a pestrého sledu dalších vnitřních hodnot všestranně rozvíjet. V okamžiku, kdy sníme nebo takzvaně fantazírujeme, tak naše mysl skládá ono vysněné z různých sekvencí již prožitého uplynulého času, kam můžeme – s trochou fantazie – zařadit i čas příběhů či střípky poznatků z minulých životů. Způsob, jakým fantazie skládá různé denní sny a příběhy nebo vytváří výtvarná díla, určitě není náhodný, spíše bude lidskému vědomí částečně utajený.

Často říkáme, pokud něco pomocí našich smyslů vnímáme jako krásné nebo nádherné, že je to neskutečné, fantastické. Ne vždy je vhodné kontrolovat fantazii rozumem. Vnímání vůně květin, pozorování pohybů ptačích křídel, pozorování přírodních jevů a poznávání okolního světa vnímáním podněcuje lidskou představivost, obrazotvornost, imaginaci, vizualizaci a magickou funkci fantazie. Základem všeho je představivost, ta souvisí s vybavením si něčeho známého, již viděného, slyšeného, vnímaného čichem, chutí nebo hmatem, a v neposlední řadě také s uvědomováním si následků svých činů. Někteří lidé myslí v obrazech, někdo dokonce může mít fotografickou paměť, někdo jiný si dokonale vybavuje zvuky nebo melodie, někdo si lehce vybavuje pocity z doteku. Je to kombinace nejrůznějších vjemů a s nimi související magičnost fantazie kdo vytváří, z již známých dílčích částí, základ pro nové věci, převratné vynálezy, poutavé příběhy. Přitom jako by vše, co lidská mysl vytvoří už dávno bylo někde obsaženo, jako by lidská mysl čerpala z již někde existujících zdrojů, jako by se toulala zpět v čase do minulosti nebo do jedné z mnoha možných budoucností. Můžeme fantazii nějak smysluplně definovat? Je fantastika sama o sobě součástí vesmíru? Je reprodukcí, napodobením, obnovením, rozmnožením a kombinováním jeho původních dílčích částí, třebaže v podobě původní, v hmotném prostředí dosud neprojevené informace? Zde se dostáváme k otázce, zda je vůbec možné představit si stvoření světa, stvoření dokonale fungující a nepřeberně pestré přírody bez účasti, bez záměru a účinku tajemné pra-Fantazie, nebo snad bez záměru něčeho mnohem vyššího, co fantazii, tak jak ji lidským rozumem chápeme, mnohonásobně převyšuje.

Fenomenální svět fantazie, denního snění a neobyčejné představivosti

Někdo může položit otázku, jak je možné, že malé děti mají tak bujnou fantazii. Zcela zřejmě to souvisí s minulými životy, vědomí malého dítěte, v období jeho dynamického vývoje, je citlivě propojené s minulostí své jedinečné duše. Což se projevuje v denních dětských snech a v mnohdy šokující obdivuhodné fantazii, která souvisí s vnitřní úpravou reality tak, aby pro malé dítě byla přijatelná a uchopitelná, souvisí s vnitřní citovou rovnováhou. Někdy nás překvapí, jak malé děti rozumí symbolům, jak snadno si osvojí vnímání světa v symbolech, jak rychle si osvojí záměrné jednání. S ironií v hlase říkat těm nejmenším dětem, které vědomě nepracují s rozdíly mezi realitou a fantazií, třeba z toho důvodu, že ještě nejsou schopny racionálních logických operací, „ty máš ale bujnou fantazii“ nebo bezmyšlenkovitá reakce „co to povídáš, to není pravda“, je jako tvrdit jim, že fantazie je zbytečná nebo život omezující. Ponechat dětem fantazii znamená umožnit jim naplno užívat procesu „rozbíhavého myšlení“, které se ve výsledku – se zapojením intuice – samovolně sbíhá v určitém bodě, v kterém je nalezeno řešení úkolu nebo v pozdějším věku řešení životní situace. Fantazie podporuje okamžiky, kdy se ve vědomí naplno projeví dříve netušené souvislosti s daným tématem, které nám život předkládá k řešení. Málo je věnováno pozornosti tomu, jak citlivě usměrňovat dětské vnímání, aby jednak nenarušovalo, ale současně také nezkreslovalo vnímání skutečnosti a utvářející se pohled na svět, aby fantazie záporně neovlivňovala sebereflexi rozvíjející se lidské existence. Podobné je to se zamýšlením se nad původem nočních snů, kdy žasneme nad vyprávěním dětského snového příběhu, kdy uvažujeme nad snovým vnímáním věcí, které dítě ve svém nejbližším okolí nemohlo vnímat, vidět, slyšet, skutečně smyslově procítit.

Zvláštní projevy fantazie, v podobě alternativních, pozitivním způsobem se vyvíjejících modelech (budoucí) skutečnosti, se objevují také u dospívající mládeže. Jedná se o náročné období, kdy se jedinečné vědomí osobní identity dospívající bytosti (ryze osobitý subjekt neproniknutelný zvenčí) snaží – sebe motivačně – ztotožnit s okolním světem, se sebou samým, s osobními představami o životě. S náročností samostatně se zapojit do života, do dosud neexistující reality, do snových perspektiv, které se mohou vymykat osobním představám a bdělému snění o životě. Osobní představy a mysl nespoutanou konvencemi upozaďuje snaha zapadnout do reálného soukolí okolního světa podle představ nejbližšího okolí, snaha respektovat různá omezení, která limitují takzvané životní přechodové rituály. Což nemusí s osobním vědomím, se sebehodnocením, s vlastní identitou, s tvořivou fantazií, intelektovými schopnostmi a vytouženou budoucností a potažmo s psychickým zdravím mladého člověka harmonizovat. Snadno tak dochází k impulzivnímu jednání, ke vztahovačnosti, k citové uzavřenosti, k dočasné ztrátě sebeovládání, nebo k narušení tvůrčího přístupu k realitě. S tím vším souvisí často používané konstatování, že to či ono je nereálné, vzdání se zhmotnění osobních snů. Vše zde popsané se ale nemusí vztahovat pouze k období dospívání, podobné prožívání neboli vnitřní modelování skutečnosti s necitlivým zásahem zvenčí, například v podobě cílené manipulace s lidským vědomím, se může prolínat napříč celým životem bez ohledu na věk.

S fantazií, která sama o sobě je alternativním prožitkem skutečnosti, a s kreativitou souvisí proces imaginace nebo takzvané imaginativní vědomí. Imago latinsky znamená obraz, vzor, podoba, představa. Představa je něco, co stavíme před sebe – v čase i prostoru, a to na základě mentálních obrazů myslí reprodukovaných do denního vědomí z minulých zkušeností, z uložených vzpomínek. Střípky těchto obrazů používáme k vytváření nových vzorců, které nám mohou sloužit k dosažení záměru či cíle. Během imaginace kombinujeme, většinou podvědomě, různé mentální obrazy, výsledkem může být konstruktivní kreativita. Nic to však nemění na tom, že imaginace může vyprodukovat blouznivé obrazy zcela odkloněné od skutečnosti. Imaginace je způsob vizuálního myšlení, je zdrojem tvořivé inspirace, je součástí každodenního života, aniž bychom si to vždy plně uvědomovali. Fantazie také napomáhá vnitřnímu spojení s lidskou duší, napomáhá citlivému spojení s vědomím kamene nebo stromu, je prostředníkem pro citlivé vnímání ducha přírody a jemnohmotného astrálního světa.

Dovolme fantazii – schopnosti zpřítomnit si nepřítomné – stát se neodmyslitelným duševním procesem, který nám zprostředkovává poznání světa, aniž bychom ztráceli potřebnou vazbu s realitou. Vstupme do světa fantazie jako do magického prožitkového prostoru, který nám skrze jedinečný vnitřní prožitek napomáhá nejen poznávat, ale také s neotřelou inspirací budovat nový svět. My sami rozhodujeme o tom, do jakého vnitřního světa, světa prožitků vyvolaných představami, bez obav nebo s obavami a strachem vstupujeme. Fantazie a vědomě řízená představivost by měla být alespoň v minimální míře součástí našich životů – vědomého utváření životních příběhů – v čase a prostoru dosažitelném našemu individuálnímu vědomí. Fantazii můžeme užívat pro svou vlastní potřebu, například jako osobitou, hravou sondu zkoumající naše podvědomí, aniž bychom pomocí fantazie a představivosti naše vjemy osobitě či jakkoliv abstraktně zpracované komukoliv vnucovali. Fantazii můžeme rozvíjet každý den, a to způsobem, aniž bychom ji pouštěli za určité hranice, kde je užívání fantazie riskantní nebo nezodpovědné, ať už vůči sobě nebo svému okolí. Užívejme fantazii jako tvořivou a léčivou sílu vnitřních obrazů, jako inspirující přechod mezi vnímanou realitou a vysněným či chtěným ideálem, jako eliminaci napětí v době životních změn v čase nejistoty mezi přítomností a budoucností.

INSPIRACE – elektronické a tištěné knihy Psychologie chaosu

Pozorně také sledujme, kdy stojíme tváří v tvář lžím a manipulaci, kdy nás zásadním způsobem ovlivňuje nebo naším vědomím manipuluje něčí fantazie a bujná představivost, (logickými a racionálními fakty nepodložená), záměrně užívaná k vyvolávání strachu, obav, informačního zmatku a panických reakcí. Snažme se mezi řádky a také dle emocí skrytých v předkládaných, často smyšlených a vykonstruovaných informacích pochopit, z jakého (vnitřního) důvodu se daná osoba záměrnou kombinací faktů se smyšlenými fabulacemi takto (veřejně a často extrémně) realizuje. Sledujme, jaké používá výrazové prostředky, na čí city a proč se zaměřuje, co je předlohou výplodů její poněkud zmatené fantazie, co ji motivuje a co je jejím skrytým záměrem. Vytrvalý způsob předkládání lživých informací snadno odlišíme od momentální indispozice, od neuvážené reakce, která je součástí nezpracovaného emocionálního zaujetí konkrétním podnětem. Vždy si můžeme od zavádějících informací zachovat nadhled a odstup. To, že se necháme někým, kdo záměrně ignoruje fakta, ovlivňovat a narušovat náš vztah k objektivní realitě, není otázkou nahodilosti, je na našem myšlenkovém vypořádání vyrovnat se s podsouvanou nepravdou, aniž bychom se odvolávali na nedostatek intuice, neboť některé lživé a zavádějící informace, záměrně vypouštěné do éteru, jsou racionálně uvažujícímu člověku na první pohled zřejmé. Je naší osobní volbou, a často také osobní odpovědností, zda budeme hrát hru vytvořenou k záměrné manipulaci s lidským, potažmo s kolektivním vědomím, zda se necháme manipulací pohltit, nebo zda zůstaneme pouze pozornými diváky a do těchto falešných her nikterak aktivně nevstoupíme.

Související články: Snové pojednání nejen o rozmanitém světě vnitřních bytostí a o setkávání spřízněných duší, Proč tolik toužíme po věcech a prožitcích, které nás uspokojí pouze krátkodobě?, Prostorové anomálie a vzkazy z jiné reality

Fenomenální svět fantazie, denního snění a neobyčejné představivosti

Diskuze


PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?