Pozvolné otevírání „Lví Brány“ přináší proud neobyčejných informací

Energie Lví Brány pozvolna přicházejí v podmanivě zářících obrazech Modré Hvězdy Sírius obklopené světlem modrých, indigových a purpurových odstínů. Velmi intenzivní je zvláště světlo léčivé modré barvy. Informace, které je možné vědomě zachytit a jejichž smysl není snadné odhalit, probleskují v podobě světelných vln, proměněných do slov a myšlenek prolínajících se s obrazy tajemných symbolů. Tyto vjemy nesou energii něčeho velmi známého. Těkavé okamžiky přítomnosti se prolínají s imaginárním časem mytologických, magických a mystických obrazů pradávné minulosti. Avšak kdesi v pozadí schopností lidské mysli jako by stále zůstával utajený klíč k jejich ucelenému porozumění.

Informace spojené s posvátnou energií Lví Brány se již pomalu uvolňují, pro lidské vědomí budou více prostupnější od 26. 7. Intenzita světelného proudu informací mezi hvězdou Sírius, naším Sluncem a planetou Zemí, spojených s holografickou pamětí Vesmíru, bude vrcholit 8. 8. Toto období může být mentálně i psychicky náročné. Okamžiky spojené s portálem Síria se mohou vyznačovat zvláštními prožitky, vzpomínkami, sny a (mystickými) vizemi, a to až do novoluní ve znamení Lva, které nastane 16. 8.

Významným dnem tohoto období bude také super úplněk ve znamení Vodnáře, jehož energie bude na svém vrcholu v úterý1. 8. Letošní měsíc srpen se vyznačuje ještě jednou zvláštností, a to druhým srpnovým super úplňkem ve znamení Ryb. Tento „Modrý úplněk“ nastane ve středu 31. 8.

Věci hmotné, projevené v naší realitě, nejsou navždy trvající, avšak naše prožitky i vzpomínky jsou součástí „fotografické paměti vesmíru“

Tato vesmírná paměť udržuje existenci vesmíru, mimo jiné také tím, že vstupuje nejen do budoucích vesmírných procesů, ale vstupuje i do lidských genů. Zvěčnění informací je vesmíru vlastní, vesmír ve své paměti uchovává odrazy skutečnosti, jsou to obrazy silných momentů, všech jediných neopakovatelných chvil, jsou to časosběrné snímky všech prožitých zkušeností. Od současné reality izolované, strnulé nebo zamrzlé informace jsou součástí neviditelné paměti vesmírného Vědomí. Zmrazení informací neboli stavebních jednotek vesmíru neslouží pouze k vyvolávání zvláštních vzpomínek, kdykoliv se mohou stát součástí světelných vln zhmotněných v blízké i daleké budoucnosti. Některé z nich jsou součástí společné zkušenosti všech lidských duší, všech lidských civilizací. Někdy přijde vzpomínka, u které máme jistotu, že tohle se přeci nikdy nestalo, přesto máme pocit, že tam, kde se to stále ještě děje, tam jsme přítomni.

Pozorování věcí přítomných v našich každodenních prožitcích sestává z vteřinových světelných vjemů. Každá vteřina vnímání se pohybuje na rozhraní minulosti a budoucnosti. Ve vzpomínkách a v některých fantazijních snech je stále přítomné hledání sebe sama v prožité minulosti. Vzpomínky, které máme rádi, nebo nostalgické obrázky naší vzpomínkové paměti, jsou součástí našich tužeb, které zas souvisí s hledáním sebe sama v budoucnosti. Náš první a poslední pozemský světelný vjem od sebe odděluje to, co nazýváme časem právě prožívaného života.

Ve vesmíru probíhá zpracování informací (minimálně) dvojím způsobem. Světelné obrazy našich prožitků jsou součástí již existujících obrazů mnohovrstevné latentní či spící budoucnosti. A my svými myšlenkami, které předchází prožívanou realitu, tuto realitu vytváříme na základě výběru z latentních možností. Zároveň se jedná o tajemnou schopnost lidského zraku v podobě „fotografického způsobu vidění“, a to v tom smyslu, že vesmír tato fotografická okénka každého přítomného okamžiku absorbuje do své paměti k dalšímu zpracování.

V realitě projevené světelné vlny viděného se v jediném okamžiku stávají minulostí, někdy můžeme mít podivný dojem, jako by naše přímé pozorování už bylo vzpomínáním. Někdy se nám může zdát, jako by obrazy v našem oku byly pouhými dojmy. Věci, které nás fascinují, obrazy přítomnosti, kterými jsme fascinováni v nás zanechávají tak silný dojem, že ve chvíli, kdy viděné pomine, tak si tento obraz dokážeme před sebou ještě nějaký čas jakoby zpětně, a přitom velmi živě promítat. Tyto zvláštní „foto obrazy“ dříve pozorovaného, které v sobě dokážeme bezprostředně podržet, se stávají součástí vesmírné paměti.

Reakce mozku na vnímané nejsou okamžité, mozek ani nedokáže zpracovat okamžité hemžení světelných vln v celém jejich rozsahu. Podnětů pro vnímání je obrovské množství, ne všechny je možné bezprostředně zachytit, některé podněty se bez povšimnutí ukládají do podvědomí. Mozek navíc ještě zpracovává vzpomínkové momentky, nejenže pracuje s krátkodobou pamětí, neustále také srovnává to, co nyní vidíme, s již dříve viděným. Obsah našeho podvědomí určuje, jaké dílky minulosti stále někam přenášíme, nosíme je stále s sebou, ač souvisí s obrazovými vjemy minulosti, stále vstupují do naší budoucnosti. Docela často tyto zvláštní energie postřehneme, ale ne vždy dokážeme rozpoznat jejich význam. A aby toho nebylo málo, tak kromě zpracovávání denních bdělých prožitků probíhají v našem mozku procesy, které jsou součástí zpracovávání jakýchsi praobrazů dávné minulosti, které jsou součástí kolektivní paměti, a také nekonečné vesmírné paměti.

Nejen to, co je pro náš zrak a mysl přítomné se stává součástí paměťového média, také to, co svým vnímáním v daném okamžiku nepostřehneme, se může stát součástí obrazů uložených do vzpomínek. Proto mohou být vzpomínkové momentky obohacené něčím, co naše mysl v daném okamžiku nezaznamenala. To, co v dané realitě nestihnou postřehnout naše smysly, se může promítat také do snů. Tyto ve vzpomínkách nalezené obrazy (reality) potom považujeme za neskutečné, prožitým okamžikům neodpovídající.

Vzpomínkové obrazy nemusejí sestávat pouze z toho, co jsme v daném okamžiku, (v záblesku světelného vjemu), viděli před sebou, ale mohou být rozšířené také o momentky rozšířeného periferního vidění. Tyto „zrakové snímky“ jsou uložené v naší nevědomé paměti. Uvnitř jednoho zrakového záběru je spousta informací, které si bezprostředně neuvědomujeme. Určitým způsobem může být ve vzpomínkách zaznamenáno také to, co naše energetické pole přijímalo jako přítomné dění „za našimi zády“. Také ve snech dochází k podobnému sblížení obrazů, které během našeho bdělého prožívání nejsme schopni v prostoru našeho vnímání postřehnout. Je příznačné, že mysl nedokáže kvalitu takto ucelených vzpomínek nebo pohyblivých záběrů, které jsou součástí našich snů, ohodnotit jako odpovídající prožité realitě. Zvláštnosti projevené v realitě, které mohou mít podobu paranormálních jevů, dříve „viděné pouze za zrakem“, se pro nás stávají zázrakem.

Vesmírem běžící foto obrazy všeho, co jsme kdy prožili, co jsme svým zrakem pozorovali, se v určitém bodě zastaví a do naší mysli vstoupí vzpomínka. Ne všechny takto vyvolané vzpomínky (informace) dokáže naše mysl smysluplně zpracovat. Obzvlášť pokud se jedná o světelná okénka vzpomínek, které do naší mysli nevstupují ve správném pořadí. Mohou to být vzpomínky z různých kosmických říší, které naše mysl nedokáže sestavit dohromady. Sny jsou součástí našeho bytí díky jejich podstatě, a tou je zachycování a zpracování informací z dávné minulosti, nebo včasné podchycení informací z budoucí možné reality. V našich snech povětšinou převažuje světlo vzpomínek z budoucnosti, některé vize budoucnosti mají podobu obrazových informací „běžících k nám pozpátku“.

S kvantovými skoky v realitě souvisí sotva postřehnutelné okamžiky, kdy je náš zrak jakoby ozářen „kosmickým světlem“, světelnou vlnou, která proměňuje realitu v sotva postřehnutelných, zato však velmi významných „detailech“. Oči, unavené ostrým světlem, se na vteřinu zavírají, jako by náš zrak neměl být v některých okamžicích účasten prostorového vnímání. A pak, když oči znovu otevřeme, máme v prvotním záběru vnímání pocit, že se v okolním prostoru něco změnilo, tento pocit však zmizí a my se dál (ve své setrvačnosti) pohybujeme prostorem, aniž bychom si uvědomovali, že se naše vědomí přeladilo na poněkud odlišnou dráhu prožívané reality. Jedno životní „filmové okénko“ se posunulo, prostorové dekorace se nenápadně proměnily, a naše vědomí se v tom samém okamžiku ladí na informace, které jsou součástí nevědomých životních předobrazů již existujících v prostoru bezčasí. Tento proces (transformace) někdy zaznamenáme, vědomě a bez pochybností jej přijímáme zobrazený v reálném čase, jindy ale můžeme s velkou úzkostí balancovat na hraně „pocitu šílenství“.

Zobrazit elektronické a tištěné knihy Psychologie chaosu

Součástí našeho života je spousta informací, které nezůstávají „zarámované v naší paměti“, přesto jsou součástí životního zrcadlení, vše, co vysíláme „ze sebe ven“, se k nám v pozměněné podobě vrací zpět. To, co před sebou vidíme, čeho se účastníme, je určitým výsekem v prostoru a čase, který je nám zobrazován jako odraz našich myšlenek a činů. Vesmírné zrcadlo k nám někdy promlouvá vlídnou řečí, některé naše činy toleruje, některé si nechává na později. Zrcadlí se k nám to, co je důležité pro náš rozvoj, některé naše činy vyžadují další vědomé zpracování v konkrétním čase našeho života. Proces zrcadlení našich dobrých i pokřivených činů, ale také myšlenek, představ a přání, se poslední dobou zrychluje, v prostoru našeho života vzniká spousta nových obrazů, nových skutečností k zpracování.

Nejsou to naše oči, které hledají pravdu. Naše oči pravdu vždy vidí, dokonce i v oslnivém světle, které ostře kontrastuje s našimi osobními stíny. Je to náš mozek, jsou to naše zažité programy, ale i nezbytné volby, které ovlivňují budoucí skutečnost. Ovlivňují vše, včetně „absolutního poznání“, které je pro nevědomou mysl současného člověka nedostižné. Podstata zrcadlení spočívá v tom, že od žádného našeho minulého činu, který označíme za tíživý, se nemůžeme distancovat, udržovat si od něj hraný odstup, odtahovat se od jeho podstaty, odmítat spojitost s prožívanou přítomností, nebo s nevědomým výběrem budoucích událostí. Podstata kolektivního zrcadlení je stejná, nepochopení zpomaluje nebo zabraňuje realizaci některých velice smysluplných a krásných snů, které kdy lidstvo mělo, nebo by mohlo mít, a to z úrovně vědomě tvořivé, a tím i bezpečné budoucnosti.

♠      ♥      ♣

Poznámka k modrému úplňku: Do každého ročního období se obvykle „vejdou“ pouze tři úplňky (jaro, léto, podzim, zima). Jednou za čas máme v jednom ročním období úplňky čtyři. Druhý úplněk ve stejném kalendářním měsíci  nese poetický název ,,Modrý úplněk“. Tento název představuje třináctý úplněk v roce (vzhledem k lunárnímu kalendáři).  Výklady toho, jak tento název vznikl jsou různé. Podstatné je, že se nejedná o žádný zvláštní ,,mystický úkaz“. Ani v astronomii se nejedná o nic extrémně zvláštního. Z magického pohledu nemá tento ,,Modrý úplněk“ rozdílný vliv na naše podvědomé vnímání, než jakýkoli úplněk jiný. Ani období mezi těmito dvěma úplňky, které se objeví v jednom kalendářním měsíci není ničím zvláštní – pořád jde o běžný cyklus měsíčních fází (28,5 dne). Během kalendářního roku může tedy připadnout ,,Modrý úplněk“ na jakýkoliv měsíc mimo února (ten má jen 28 dní).

Související článek: Vesmír, tajemný zvěrokruh, souhvězdí a věk Vodnáře

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj fotografií: Pixabay.com

Diskuze