2020 – rok prohlédnutých iluzí a završení vnitřních i vnějších očistných procesů

Život je otevřený proces, vše, co se odehrává v naší psychice, se odehrává také na úrovni duše. Život jsou svým způsobem „zhmotnělé duševní pochody“. Meditativní zahloubání nám slouží k tomu, abychom se naučili přijímat informace přímo od duše, někdy nám ale chvíli trvá, než nám nějaká ta informace „dojde“, a než se probudíme z různých iluzí. Nejedná se ale o pasivní nebo iluzorní naladění na neurčité vnitřní pohnutky, jedná se o spolutvůrčí činnost – ducha a duše. Iluzí může být také hledání nějakého zvláštního životního poslání. Životní poslání totiž nemusí být ničím zvláštní, může se týkat například konečného vyřešení nebo pochopení nedořešených záležitostí z minulosti. Záležitostí, které se často týkají rodové minulosti, nebo současných nevyřešených záležitostí „polární nerovnováhy“, která se týká vždy nejméně dvou činitelů. Nejdůležitější bude prozření v souvislosti s řešením událostí, které se odehrály v minulosti a v kterých se neustále dokola „přehrabujeme“ a tím této minulosti odevzdáváme svou životní energii. Pochopení nám přinese uvolnění velkého potenciálu osobní energie směrem do vědomě žité přítomnosti a tím i spokojenější budoucnosti.

Jedná se o procesy takzvané „očisty“ (celospolečenské, rodové, rodinné, partnerské a podobně), které intenzivně probíhají zhruba poslední dva roky

A protože jsme mnoho z vnitřních procesů, které se nám (ne náhodou) dějí, už hodně pochopili a přijali, tak by v tomto ohledu mělo vše jít v příštím roce uvolněněji a snadněji. Přesto si můžeme zopakovat, o jaké vnitřní a vnější procesy se jedná, abychom se vyhnuli různým překvapením a nedorozuměním. Hranice mezi iluzí a „pravdou“ je velmi tenká, jde o to, že každý z nás občas lpí na nějaké té osobní pravdě, přesvědčení nebo iluzorní domněnce. Různé osobní iluze nám ale život předkládá z toho důvodu, abychom se odpoutali od své zažité pohodlnosti, nebo abychom si přestali myslet, že na to či ono nemáme sílu, abychom zkrátka lépe poznali sami sebe a uvědomili si podstatu rčení: „Každý svého štěstí strůjcem“.

Vzhledem k tomu, že již došlo k uvolnění některých do nedávna platných neboli námi určitým způsobem vnímaných vesmírných zákonů, uvolnilo se také přežité pojetí „karmických úkolů“.

• Karmu již nepovažujeme za „boží trest“ a tím za nutnou součást příští inkarnace, uvědomujeme si mnohem obsáhlejší zrcadlení vnitřní identity související se spirituálním myšlením a s převzetím odpovědnosti „každý sám za sebe“.
• A zdaleka se nejedná jen o nějaké nedodržené sliby, nesplněné závazky nebo nevyřešené osobní účty. Rozhodně už se nikdo nemusí vydávat na „sebezpytující cestu do svých minulých životů“, a hledat ve sférách podvědomí příčiny současných životních nezdarů, trestů a prokletí.
• Vstupujeme do rezonance s Jednotou, kde si uvědomujeme a přijímáme že „všichni jsme jedním“. To znamená, že si upřímně a pravdivě pojmenujeme a uvědomíme jednotu protikladů v souvislosti s osobním rozvojem a se sebepoznáním.
• Jinými slovy se jedná o svépomocnou „iniciaci našeho vyššího já“, touto iniciací je myšlena procesní fáze osamostatnění vědomou vnitřní cestou uskutečněnou jen a pouze na úrovni současného života. Mnozí si uvědomí, že jakákoliv vnější pomoc může být sice v daném okamžiku potřebná, ale že většinou bývá pouze dočasná (např. vedené vnitřní regrese).
• S tím souvisí, že takzvaná „karma“ je nyní velmi otevřený proces, kdy následky našich činů se již nepřenášejí na příštích generace, kdy zpětné zrcadlení našich činů probíhá mnohem rychleji. To vše souvisí s uměním vnímat příčinu a následek v okamžiku tady a teď.
• Tento druh vědomého, osobního, mentálního, nelineárního vnímání je potřebný v (celospolečenském) pozvolném vyladění na jemnější energie související s tvořivým energetickým potenciálem takzvané „páté dimenze“.
• Energetické pole „páté dimenze“ se vyznačuje zvláštními aspekty, které byly doposud vnímány jako „energetické anomálie“, jedná se například o (smysluplné) tvoření myšlenkou v daném okamžiku. Vyznačuje se mnoha dalšími schopnostmi lidského potenciálu, které se také pozvolna uvolňují.

Pro většinu se tedy jedná o prohlédnutí iluzí osobního rázu, osobních životních zkušeností, především osobnostního pojetí a vnímání sebe sama, což nemusí být vždy pohodlné. Jedná se o uvědomění, že někdy je něco úplně opačně, než si myslíme, nebo že „úporné hledání pravdy“ nás zbytečně vyčerpává. Myslím, že nikdo není tohoto očistného procesu ušetřen, každý z nás se více méně potýká nebo potýkal s nějakou tou nepřesnou či rozporuplnou představou o sobě samém, s falešnými ideály, sebeklamy nebo dokonce bludy, nezakládajícími se na skutečnosti. Jde o cokoliv, co sami sobě nalháváme, o záležitosti, které nás, nebo někoho v naší blízkosti stojí spoustu energie.

Někdo může prohlédnout vlastní podíl na nesplnění životních přání neboli na „stavění vzdušných zámků“ z „ničeho“, pokud se řídí například zjednodušeným a dogmatickým duchovním heslem: „Nemusíte vůbec nic dělat, vesmír vše vyřeší za vás“. Iluze se naplno projeví také každému, kdo odmítá realitu, nebo kdo doposud „žije mimo realitu“ a hraje hru na pojetí reality v tom smyslu: „Já za nic nemohu, na vině jsou všichni ostatní“. Nejeden z nás může přestat hrát hru na: „Všichni mě musí mít rádi“. Nebo: „Všichni mě musí respektovat a poslouchat“. Jedná se tedy především o mylné dogmatické přesvědčení, že naše okolí nás musí brát takové, jací jsme, aniž bychom na své duševní, potažmo duchovní čistotě nějakým způsobem vědomě zapracovali. Podobné (egoistické) „hry“ jsou příčinou životní nebo dokonce celoživotní nespokojenosti. Pro někoho, kdo žije v iluzorní představě, že musí být vždy středem pozornosti, dokonce mohou být podobná přesvědčení „smyslem života“, což znamená, že si bez podobných „iluzorních her“ neumí svůj život vůbec představit.

Jakmile podobné iluze s ulehčením rozpustíme, vzdáme se svých strachů, svých život řídících postojů, svých stínů a sebe-odmítání

Rozpoznání iluze různých her a přetvářek, schopnost uznat, že jsme se v té či oné záležitosti mýlili bude v příštím roce klíčové. Jasně rozpoznáme také fakta nebo důvody, proč nás někdo v okolí nenápadně nutí hrát jeho hry, a uvědomíme si okamžiky, kdy stačí jediné naše odmítnutí, aby někdo druhý sundal masku a bez servítek nám dal najevo, že už nás k životu nebo nějaké vztahové spolupráci nepotřebuje. Rozboření některých životní iluzí je pozvolné, a to z toho důvodu, aby to někteří citlivě založení jedinci ustáli, aby se jim jejich svět iluzí, na kterém stál jejich osobní život neztrácel před očima bez vnitřního pochopení, bez potřebného sebe-přijetí a bez schopnosti přijmout nebo učinit potřebné změny.

Lidské vědomí a vesmír – tištěná kniha

Rozpustíme některé osobní iluze, (například iluze oběti), uvědoměním si zrcadlení vlastních hodnotových stupnic, které nás před ostatními „ponižují“, a způsobují, že se necítíme být šťastní a nejsme schopni vnímat život v radosti a vnitřní harmonii.

• Půjde o iluze, které nás odtrhávají od skutečnosti, které považujeme za osobní zklamaní, za nepravé příčiny naší věčné nespokojenosti. Půjde o uvolnění pravých osobních vnitřních důvodů, proč se stalo, (nebo proč si mylně myslíme), že nás někdo nenávidí, že nás někdo ovládá, že s námi celý život manipuluje, že někoho musíme na slovo poslouchat.
• Uvolníme přesvědčení, že je naší povinností se pro dobro druhých neustále obětovat, nebo neustále vyvíjet, (někdy nadměrné nebo případně zbytečné), úsilí dělat vše pro to, aby všichni kolem nás se cítili být šťastní, obzvlášť pokud je tato naše snaha bez patřičné odezvy. Odezvy také v podobě představy, kterou někdy vnímáme jako vděk, který jsou všichni okolo nás povinni projevovat, bez ohledu na to, zda o naše snažení, které mohou vnímat jako ustavičné pletení se jim do života, vlastně vůbec stáli nebo stojí.
• Tak odhalíme vnitřní smutek, nebo pocity zahalené do vnitřního smutku, související s podobnými představami nebo domněnkami.
• Osobní iluze se týkají také zažitých představ o stárnutí, o existenční méněcennosti zralého věku, týkají se pocitů nepotřebnosti. Týkají se představ s nedostatkem motivace pro život, představ o smysluplném bytí v pokročilém věku, představ doprovázených strachem a domněnkami o „beznaději“, která musí být, podle zažitých společenských a sociálních koncepcí, v pokročilém věku nevyhnutelná.

Prohlédnutí osobního rázu se vztahuje na nejrůznější iluze nebo zidealizované představy, které jsme si vytvořili o lidech kolem sebe (rodinné, partnerské, přátelské, pracovní prostředí). Díky prohlédnutí různých iluzí budeme lidem kolem sebe dopřávat mnohem více osobní volnosti a svobody v jednání, přestaneme si myslet, že to či ono bez nás a bez našich rad do života nezvládnou. Nebo že nám musí plnit všechna naše přání a požadavky, obzvlášť pokud přijmeme, že podobná přesvědčení mají silný energetický potenciál, který může být brzdou nejen pro jejich, ale i pro náš osobní rozvoj. Mnohem více volnosti dopřeje nejedna žena nebo nejeden muž sám sobě, a to díky uvolnění přesvědčení, že bez někoho „nemůžeme žít“. Případně, že někdo nemůže nebo nedokáže žít bez nás. Tak se přirozeně, bez zloby a zášti uvolní již nefunkční partnerské vztahy, hlavně vztahy, které jsou svázané klamnou představou, že toho druhého můžeme vlastnit, že nám patří jeho život. To samé se týká vztahů rodič a dítě například v případech, kdy jeden z rodičů zatvrzele lpí na uznání sebe sama jako „věčné autority“. Toto je již nefunkční iluze, kterou přebíráme od rodičů již mnoho pokolení zpět, přestože jsme mohli před lety uvěřit a skálopevně tvrdit, že „nikdy nebudeme stejní jako oni“.

Čeká nás také rušné celospolečenské dění, neboť tok rozprouděných energií na úrovni kolektivního vědomí již není možné zastavit

Jak už jsem se zmínila, toto čištění a prohlédnutí z iluzí probíhá už delší čas, intenzivně zhruba poslední dva roky, a příští rok tento proces získá další rozměr. A to na úrovni pracovních kolektivů a pracovních vztahů. Vzhledem k tomu, že u jednotlivců již proběhlo osobní vnitřní čištění, pročištění rodinných a partnerských vztahů, tak další procesy nastanou nejen díky tomu, že lidé sami za sebe procházejí procesem sebepoznání, získávají osobní nadhled, přestávají být vztahovační a spoustu věcí si již neberou osobně. Rozlišují skutečnost od iluzí a přestávají mít strach ozvat se, pokud cítí nespravedlnost, nebo pokud doposud neaktivně čelili různým způsobům šikany, ale také proto, že kolektivní čištění a prohlédnutí z iluzí již půjde „samospádem“.

• Atmosféra v tom kterém pracovním kolektivu, kde je vyžadována přísná loajalita, nebo kde se nahromadily energie závisti, žárlivosti, zastrašování, vydírání, falše a přetvářky, se více méně uvolní.
• Nejeden vedoucí pracovník, který se k podřízeným chová povýšeně, manipulativně a egoisticky, buď z pohledu svých charakterových vlastností, nebo z pohledu touhy po profesním povýšení, projde nejednou osobní zkouškou.
• Zkouškou projdou také neupřímné, falešné kamarádské vztahy na pracovištích, a to v případě, kdy se kolegyně nebo kolega tváří jako kamarád, a přitom druhé v okamžiku, kdy na pár minut zmizí z dohledu vydatně pomlouvá.
• Ten, kdo vynaložil na zakrývání falše a „překrucování pravdy“ ve svůj prospěch mnoho osobní energie, zjistí, že ovládací manévry přestávají fungovat. Uvolní se energie různých záležitostí, kterým jsme uvěřili, aniž bychom si ověřili, zda se zakládají na pravdě.
• To vše nám přinese novou osobní sílu, únava pomine, jakmile si uvědomíme, kam nebo komu dáváme všanc svou životní energii.

Mnoho prokouknutých iluzí se bude samozřejmě i nadále týkat také celospolečenského života, různých dogmat všech náboženství, celosvětových iluzí politických (boj o moc a majetek), iluzí týkajících se některých dogmat vědeckého materializmu, které lidskou civilizaci vzdalují od Zdroje. Mocenské vlivy, které se zaměřují na energie strachu a zastrašování, již neudrží nic z toho, co v „novém světě“ udržet nelze. Dojde k vyhrocení některých zásadních celospolečenských a celosvětových skutečností, k „informačním otřesům“ a k boření zásadních společenských iluzí, a to vlivem očistných energií, které operují na úrovni skupinového či kolektivního Vědomí.

Mnohem více lidí se bude zajímat o iluze týkající se nehmotné energie a hmotného světa, budou volit cestu návratu k přirozenosti, k netušeným schopnostem lidského vědomí.

• Začneme si více všímat událostí, které nám osvětlují, že svět jemnohmotný existuje paralelně se světem hmotným, že v podstatě neexistuje žádná propast mezi nebem a zemí, že nic není uzavřené a izolované.
• Bez předsudků přijmeme, že viditelná hmota, rozmístěná v prostoru, není tvořena pouze částicemi hmoty rozmístěnými v prostoru v podobě viděné reality, je tvořena především nehmotnou energií, jejím energetickým nábojem a vlnovým uskupením informací, která vytvářejí energetická pole kvantového Vědomí Vesmíru.
• Snadněji přijmeme tvrzení, že prostor není prázdný, uvědomíme si, že sice vnímáme vůni čerstvého vzduchu, pohyb větru, teplo, chlad, vlhkost, ale mnohem jemnější, nehmotný obsah prostoru běžně nevnímáme, a proč jej nevnímáme v celé jeho šíři a „barevné“ škále nekonečných možností…
• …nekonečných možností nehmotné energie, v tom smyslu, že my sami svými rozhodnutími a svým jednáním určujeme, co se zhroutí a co je odsouzeno k zániku. My sami rozhodujeme, co nového vybudujeme, kam a jak investovat energii, aby mohlo vzniknout něco nového, originálního a života schopného.

Inspirace pro duševní rozvoj – všechny elektronické i tištěné knihy Psychologie chaosu

Vezmeme vážněji informace, že nehmotná tvořivá energie se projevuje vlněním, že proudění nehmotné energie prostupuje veškerým prostorem, veškerým Vesmírem. A že nehmotná energie je komunikačním fluidem systému Universa, a to v celé šířce a hloubce souvislostí a možností, jak vnímat toto komunikační fluidum mezi lidskými smysli a viditelnou hmotou.

• Objeví se nová fakta, informace a důkazy o tom, že nehmotná energie, z pohledu důmyslnosti Stvoření, je řídícím hybatelem pro vznik subatomární hmoty – hmotné reality.
• S přihlédnutím k tomu, že až od určitého a nenáhodného uskupení subatomární hmoty, rozptýlené ve veškerém prostoru, je „zahuštěná hmota“, tedy realita, viditelná zrakem, nebo vnímatelná smysly (hmatem, zrakem, sluchem, čichem).
• Pohyb subatomární hmoty nekonečným prostorem nevnímáme, dokud nedosáhne určitého uskupení, dokud nehmotná energie, jejíž vlastnosti doposud přesně neznáme, neurčí zformování hmoty do určitého tvaru, dokud se neprojeví jako určité formace s určitými vlastnostmi – vlivem působení Vědomí Pozorovatele…
• …a to nikoliv náhodně, prohlédnutí podobných iluzí rozproudí vývoj tam, kde doposud stagnoval.

Různé informační proudy uvolní informace o tom, že nehmotná energie, energetické fluidum neboli základní a prvotní, kosmické energetické vlnění je s největší pravděpodobností podstatou takzvané volné energie. O volné energii máme určitou představu, která splňuje vyhlídky pro budoucí, tvořivě vytoužený „mírumilovný“ stav světa, a pokořením nejrůznějších celosvětových iluzí uvolníme tyto naše představy do blízké budoucnosti lidského rodu a zrychleného průběhu evoluce/ Transformace Lidského Vědomí.

Související články: 2020 – rok Myši podle čínského lunárního kalendáře, Citové bariéry a vznik životních vzorců, Sliby a visací zámky lásky. Nebezpečná pouta?

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze