Důvěřovat svému vnitřnímu vedení znamená „obstát ve zkoušce času“

Lidská bytost, se svou individuální identitou, je mistrem a tvůrcem, jehož stopy brázdí tvář krajiny, kterou se v nepravidelných kruzích pohybuje. Náš každodenní pohyb, vzhledem k tomu, že spoustu věcí denně, někdy až s rituálním nebo symbolickým zaujetím opakujeme, je energetickým podpisem. Opakují se také naše myšlenky, pocity, emoce – jejichž mnohost vytváří, obrazně řečeno, nepravidelné, přesto velmi soustředěné energetické vlny v prostoru našeho bytí. Čím více jsou pomyslné kruhy našeho každodenního bytí soustředěné, ať už se jedná o energetické vlny tvořivé nebo bludné, tím snadněji vzrůstají do tvarů tvořivých spirál a proměňují se v energetická zrcadla. Energie tvořivých spirál na životní události zpětně působí obohacené magnetickou, přitažlivou silou.

Důvěřovat svému vnitřnímu vedení znamená "obstát ve zkoušce času"

Bytí soustředěné v kruhu vlastních hodnot představuje plnost, ze středu tohoto pomyslného kruhu vychází vlny energie různé síly. Nevýrazné vlny energie, než se ztratí v neurčitosti, postupně slábnou a ve svém oslabení se proměňují v nevýrazné vlnky neurčitosti. Oproti tomu vlny energie, které jsou silné a mají širokou myšlenkovou, citovou a emoční základnu, vytváří soustředěná, koncentrovaná energetická pole s širokým rozpětím. Široké rozpětí určení, například pevné energie záměru, umožňuje dosáhnout cíle snadněji a rychleji. Široké rozpětí energie záměru umožňuje vyslané energii dosahovat nových možností, s určitým zpožděním projevených na hmotné úrovni.

  • Na pomyslném obvodu kruhu vlastních hodnot, které vyznáváme a vědomě nebo nevědomě vzýváme, se nachází síla přesvědčivosti. Z našeho hlediska se může zdát, že síla záměru směrem od středu kruhu slábne a stává se neurčitou, její energie je však posilována opakováním.
  • Na určité energetické hladině se mnohost opakování protne v „bodě souhlasu“, potom může dojít k otevření portálu, kde dojde k zprostředkování zrcadlení zpět do reality. Energetická hladina vizualizovaného cíle je sama o sobě zrcadlem, každé opakování záměru působí jako svědectví souhlasu k uskutečnění.
  • Tvoříme-li myšlenkou, její energie (neustálý pohyb) se větví ve stále nové možnosti. Pozitivní emoce je moment síly, jenž myšlenku záměru náležitě rozpohybuje. Cílem myšlenky vložené do představy cesty vedoucí k cíli je rozvířit vlny energie různé síly, podstatu vysloveného záměru nenechat ustrnout v klidu a nehybnosti.

Vědomá pozornost zdokonaluje vnímání energií, které vyzařujeme nebo přijímáme. Představte si sílu energie vycházející z rozpaků, studu, zášti, hněvu nebo zloby – jako opakující se reakci na opakující se podněty. Sílu energie přesně zacíleného pohledu beze slov, pohledu, jenž bez pochyb zobrazuje hněv. Sílu energie vše přehlušujících slov. Uvědomte si, co v nás po vyzářené energii podmanivého pohledu nebo po energii křiklavých slov zůstane. Zůstane v nás stopa nebo stín energetického podpisu osoby, která vstoupí – nebo pravidelně či opakovaně vstupuje do našeho osobního prostoru a bezohledně pokouší se nás ovládnout, překřičet, rozzlobit. Případně se může jednat o stín podpisu našeho vlastního ega, jenž zůstává podobným způsobem vyzářený v osobním prostoru druhého člověka.

Vědomá pozornost nás učí vnímat proudy energetického vlnění v prostoru kolem nás. Například v jediném energetickém výboji uhrančivého pohledu, zaměřeného na naši osobu, je tolik energie, že její intenzitu můžeme okamžitě pocítit. Nikdy si nemůžeme být jistí tím, kdo před námi stojí. Avšak osoba, která nám chce ublížit je jediným pohledem ducha poznána. Potom už záleží pouze na tom, zda dokážeme vnímat nápovědy podvědomí a vnímat energetické vyzařování druhých osob. Ani falešnou náklonnost není možné předvádět beze stop. Esenciální mimikry obličeje odhalí strojenou náklonnost, nucenost a neupřímnost se tak sama prozrazuje v jemných energetických vlnách či vibracích, které se dotýkají našeho energetického pole. Faleš má pramálo společného s upřímností. Prvotní dojem vždy leccos napovídá. Zpozornět bychom měli pokaždé, kdy nám někdo vnucuje své dogmatické pohledy na život. Dogmatik nám s energií neústupnosti a tvrdosti vnucuje vlastní posuzování různých forem reality. Někdy to může být člověk, kterému se v životě zrovna moc dobře nevede, přitom není schopen vidět neúspěch zakletý v zrcadle vlastního neústupného, povýšeného, arogantního a panovačného ega.

Navzdory přirozenému pocitu projevené ostražitosti někdy jednáme přesně naopak, než bychom měli. Držíme se důvodů, o kterých se domníváme, že jsou příčinou neúspěchu, tak pevně, že se nakonec zamotáme ve vlastních myšlenkách a vysvětlení stejně nenajdeme. Duch problému nás zaplétá, mate a svazuje tak pevně, že nejsme schopni reagovat na přirozené pocity a intuici. Jako by se ty pravé důvody nepohody někam ztratily, ale ony se ztratit nemohou. Vykreslují se nám před očima a my je nevidíme. Osoba na pohled zbědovaná jen dokládá, jak zbědované je její myšlení, jak oslabené je její mentální a emoční tělo a pozornost k jemnohmotným stránkám bytí.

Vlny pronikavé, silné energie nespokojenosti vycházejí z nezvládnutých emocí s negativním nábojem. Z jedné hladiny emocí vyplývají emoce další, vynořují se v různé síle. Někdy jsme ponořeni sami v sobě tak hluboko, že z nás emoce vyplývají v neuchopitelném rozpětí. Energie emocí se přelévá z nezčeřené hladiny, která je pro všechny emoce společná, do různých úrovní od nadšení a radosti až po hluboký smutek nebo vztek. Pozůstatky emočního vypětí s negativním nábojem zůstávají v energetickém poli místa, kde dochází k častým hádkám. Podstatu pozorovaných věcí a jevů si každý z nás vykresluje jinak, stejná věc může být vnímána, popsána nebo prožívána různě. Pokud budou dva lidé popisovat stejnou věc pohledem z různých stran, jejich popisy se budou lišit. Rozdílné představy téže věci vedou k neshodám, k nedorozumění, k hádkám. Hádky vedou ke lžím, nenávisti, násilí. Omluvit se nebo uznat chybu znamená vidět pravdu, a to je někdy velmi těžké. Říkáme „to je pravda“, pokud v dané věci či jevu vidíme logický řád. Ale pravda může být někdy rozevlátá, svévolná, žádný logický řád nevyžadující. Někdy tvrdošíjně trváme na své pravdě, aniž bychom připustili vlastní omylnost. Mýlit se je lidské. Někdy se dokonce můžeme zmýlit šťastně.

Pravda je někdy natolik přirozená, že se sama zjevuje ať se ji snažíme jakkoli skrýt nebo popřít. Pravda se může projevovat v odlescích, sotva znatelných odrazech skutečnosti. Někdy je sama sobě znamením, protože není ničím podmíněná a nemá jiný než vlastní důvod pravdivě se přiznat sama sobě. Pravdivost je někdy těžké zachovat, jak z pohledu věčnosti, tak i z pohledu krátkodobé paměti. To, co je evidentní, to, co vidíme bezprostředně může být pravdou nevyžadující důkazu. Vždy ale záleží na tom, jakým způsobem se umíme dívat, jakým způsobem dokážeme pravdu zřít. Díváme-li se prostřednictvím emocí, pravda v nejčistší podobě může být zkreslená. Pohled na pravdu může být syntetický, provizorní, neúplný, formální, hluboký, odtažitý, vypočítavý, krátkozraký. Pravda může být nazírána a určována z mnoha hledisek. Avšak není absolutní pravdy, je pouze přibližná pravdivost vnímání rovnovážných a nerovnovážných sil, projevujících se ve hmotě, věcech, jevech, ve vztazích. Horizontální rovnováha – na úrovni hmotné, materiální reality, a vertikální rovnováha – na úrovni nehmotné, duševní či spirituální reality může pro každého jedince znamenat něco jiného.

Důvěřovat svému vnitřnímu vedení znamená "obstát ve zkoušce času"

Soustředění se na cíl a aktivace magické energie záměru

Pro dosažení stanoveného cíle zvolíme odpovídající strategii. Představu cíle nemusíme mí stále před očima, představu cíle stavíme před sebe do pozadí myšlenek, do pozadí definice záměru orientovaného na cestu k cíli. Definovat nebo vytyčit záměr znamená konkrétní vyjádření toho, čeho chceme docílit, co chceme, aby se stalo. Záměr je to, co naši činnost, snahu nebo touhu posouvá dopředu. Na vytyčení záměru si ponecháme dostatek času. Dobře zvážíme svůj úmysl, načrtneme si základní plán, svou pozornost obrátíme k předmětu zájmu. Uvědomíme si, že vyslaná energie záměru je skutečná hybná síla. Záměr neboli své odhodlání něčeho dosáhnout často energeticky posilujeme. V mysli udržujeme ztotožnění s důvěrou ve své rozhodnutí. Záměr je cílené rozhodnutí, soustředění se na proces dosažení cíle, odhodlání a pevné směřování k cíli. Toto jsou základní běžné kroky.

Dalším krokem je dovolit magické síle záměru, aby se konkrétní úmysl realizoval. Tvořit prostřednictvím magické energie záměru a vědomé pozornosti znamená otevřít se a mít naprostou, absolutní jistotu. Pokud nemáme ani sebemenší pohybnosti, splnění záměru je reálné. Otevřít se znamená vnitřně se nastavit pro přijímání informací souvisejících s energií záměru na úrovni příslušného informačního pole. Něco učiníme a předpokládáme výsledek, zároveň ale počítáme s tím, že do situace mohou vstoupit faktory, které způsobí odchylky od našich základních představ. Sledujeme záměr a zároveň pozorujeme, jak a co se v námi nastavené strategii mění vlivem mocné síly podvědomí, intuice, nápověd duše. Tyto odchylky souvisí s tím, že jsme mentálně požádali své podvědomí o aktivaci našeho záměru a o vedení na cestě k jeho dosažení. Shoda různých, včetně nečekaných okolností působí na vědomí pozorovatele. Záměr je definován, pozornost je zaměřena na znamení a symboly, pozorovatel sleduje ukazatele na cestě a reaguje na synchronní dějství, do kterého se aktivně zapojuje. Nestojí na místě, důvěřuje intuici a posouvá se dopředu. Vnímá otevřený tok informací, vnímá vše zvláštní, co je skryto v pozadí denních událostí. Svůj záměr vnímá jako program energeticky pozitivně naladěný na jemnohmotnou sféru informací, odkud zpětně vzejde nápověda k realizaci v hmotném prostoru.

Dalším krokem je jednat ve shodě se zvoleným záměrem, proti záměru se nevyhraňovat nedůvěrou, myšlenkami na neúspěch, obavami, zlehčováním nebo odmítáním skutečnosti, že realizace záměru může tímto způsobem fungovat. Spojení nebo zpětný kontakt s vyslaným záměrem se dostaví v podobě symbolů, znamení, inspirativních obrazů ve snech, synchronních jevů, které, pokud je zaregistrujeme, nás přesouvají správným směrem do nové úrovně bytí shodné se záměrem. V podstatě je to tak, že svou aktivitu nekorigujete vlastní úpornou snahou, ale jen pozorně sledujete energii záměru a necháte se vést. Bez odporu, to znamená tím nejjednodušším způsobem a s důvěrou, podnikáte to, k čemu vás energetické vlny prostoru krok za krokem, právě teď, hodinu po hodině, den po dni vybízí. Vaším úkolem je udržovat naladění pozornosti na energii vyslaného záměru a rozumovou stránku mysli udržovat v rovnováze s intuicí. Mít radost z dílčích „magických výsledků“ a projevovat vděčnost. Tato praxe znamená, že necháme věci, ať se dějí tak, jak nám životní prostor zrovna nabízí. Věci se mohou dít díky energii záměru, kterou uvolníme a jen sledujeme zpětnou vazbu. Věci se mohou dít jinak, neočekávaně vzhledem k našim představám překvapivě, i na tato překvapení reagujeme přívětivě a bez odporu. Důvěřovat svému vnitřnímu vedení znamená „obstát ve zkoušce času“.

Formulace záměru má být jednoduše a stručně přednesená. Promyslíme, jakého účelu chceme záměrem dosáhnout a co je naším konečným výsledkem nebo cílem. Formulaci záměru můžeme rozvíjet také postupně, podle dílčích úseků, kterých potřebujeme dosáhnout, pokud je cesta k cíli složitější a časově náročnější. Zvolenému záměru se postupně vše potřebné přizpůsobí. Proces kauzality probíhá mimo lokální, hmotný svět. Působení na realitu se děje přes vědomé konání a přes interakci informací hmotného a nehmotného světa. Zde je nutné připomenout, že nehmotný svět je přítomný ve světě hmotném, pouze se projevuje na jiném frekvenčním pásmu. Informace z jiných frekvenčních pásem jsou dostupné například v podobě intuice, předtuch, vizí. Pokud není v proudu možností ta správná nápověda rozpoznána, může to být znamením, že svému osobnímu mentálnímu prostoru věnujeme pramálo pozornosti.

Pokud se nám plní tvořivé sny, jedná se o přijetí potenciálu duše. Disponovat potenciálem duše je na duševní úrovni existence zcela přirozené. Život bez hlubšího rozměru a kontextu s energií duše by byl ovládán strohými, fyzikálními zákony. Duchovní rozměry vesmíru předcházejí fyzickému světu, tak jako energie ducha nebo duše člověka předchází jeho zrození. To ale neznamená, že nehmotné entity, tvůrčí elementy vesmíru, vládnou nad hmotou bez našeho přičinění. Síla záměru je síla vůle a touhy (něco získat, něčeho dosáhnout). Tvrdošíjnost ega ustupuje do pozadí a nastává soulad mezi podvědomím, duší a rozumem. Sílu vyslaného záměru necháme zrát, postupně působit a nakonec doznít.

Harmonizace osobního prostoru

Představivost nebo vizualizace je pro uskutečnění záměru stěžejní, opakováním cílených myšlenek roste síla záměru. Zároveň se věnujeme činnostem odpovídajícím charakteru záměru. Záměr je možné vyjádřit také symbolicky, například v místě, kde se rádi soustředíte, odpočíváte nebo koncentrujete na různé úkoly. Použijte vhodné symboly, vůně, drahé kameny, předměty představující energii potřebného živlu a další předměty, které doladí váš posvátný prostor a rozmístěte je kolem sebe. Použijte předměty, které pro vás mají hlubší význam, které vás motivují a v mysli vyvolávají žádoucí obrazy. To znamená, že budou oporou vašeho záměru, že korespondují s dílčím tématem záměru nebo přímo s cílovou rovinkou. Nejen prostor kolem sebe, ale i svůj vnitřní myšlenkový prostor skutečně zasvěťte energii nebo ideji svého záměru harmonickým, přívětivým způsobem. Neustále vnímejte své pocity a nechte se vést energií duše.

Osobní prostor je prostor pocitový, jistým způsobem se zároveň jedná o pocitový prostor duše. Mentální prostor je mnohem širší a souvisí s magií slova. Základním tématem tvořivé magie je čistota mysli a síla slov, způsob jejich šíření a energie jejich působení na realitu. V magii je běžné oslovit nebo invokovat duchovní obsah různých entit, volat můžeme zahradního skřítka, osobního strážce, anděla strážného, měsíční bohyně a podobně. Pokud žádáme ducha o vedení velmi účinné je vyslovit svou žádost nahlas. Magický hlas vychází z nadechnutých plic, vnímáme pohyb bránice, všímáme si intonace a barvy hlasu. Intonace a barva hlasu odráží momentální náladu, mentální a duševní rozpoložení a v neposlední řadě také magickou vůli. Mezi myšlenkou a jejím vyslovením udržujeme pevnou vazbu, soustředění síly proběhne čistě, pokud se nerozptylujeme ničím jiným.

Volání anděla strážného

Jednoduše svého anděla oslovte a prostou, upřímnou myšlenkou přivolejte k vám. V duchu, šeptem nebo nahlas. V souladu s živlem vzduchu se otočte k východu a nalaďte se na jemnohmotnou dimenzi prostoru. Vnitřním zrakem se soustřeďte na obraz svého anděla, na představu, kterou jste si už dávno o svém osobním strážci vytvořili. Přítomnost anděla se může zrcadlit v tomto mentálním obraze, projeví se jemnými záchvěvy, jemnými změnami ve vnímání okolních energií. Vjemům, které přijdou, věnujte maximální pozornost. Pokud s tím nemáte problém, vědomě splyňte se svým andělem v jedno. To, že anděl přijde a začne působit, nemusí být na hmotné úrovni okamžitě poznat. Proto neklesejte na mysli a důvěřujte jeho neviditelné síle, s klidem v duši věřte, že je o vás postaráno. Zjemníme-li svou mysl a vnímání jemnohmotných energií, dostane se nám pomoci i ochrany.

Invokovat můžeme i obyčejné předměty, pojem invokace se nevztahuje pouze k vzývání jemnohmotných bytostí, například za účelem získání informací nebo přímo (tvořivého) potenciálu vzývané entity. Pojem invokace znamená volání. Naprosto vše, každá jednotlivá forma, hmotná i nehmotná, živá i neživá, je součástí téhož Prostoru, téže Jednoty. Oslovit neboli invokovat můžeme například strom, kamen, historické místo, jakoukoli věc, u které nás zajímá její obsah nebo kvalita. Oslovíme ducha stromu, ducha místa, ducha přírody, požádáme o spojení. Dovolíme, aby došlo ke krátkodobému ztotožnění sebe se zkoumaným předmětem. To, co je předmětem našeho bádání, nám nebude klást odpor, odpor může vzniknout v naší mysli v podobě pochybností, zda je něco takového vůbec možné. Vnímat můžeme například ducha knihy, pokud si potřebujeme text zapamatovat, oslovíme ducha knihy a požádáme o pomoc se zapamatováním obsahu. Invokovat můžeme cokoliv – za účelem získání informací, nabytí vědomostí.

Kámen podporující záměr

Sodalit je kamenem procitnutí, podporuje šestý smysl, intuici, jasnozření, imaginaci, představivost, pozornost a soustředění. Přináší tvořivou inspiraci umělcům, podporuje nejen inspiraci, ale i logické myšlení. Sodalit propojuje mysl se vším hmotným, uzemňuje, přináší vnitřní klid. Sodalit, aktivovaný záměrem, pomáhá dosáhnout přání a cílů. Čistí se proudem vody, světlem úplňku, nebo na den dva uložený v zemi. Výborně se doplňuje s křišťálem.

Očištění prostoru zvukem zvonku

Zvuk zvonku umocňuje energii myšlenek a posiluje jejich zhmotňování v realitě. Za zvuku zvonku necháme své přání letět ke hvězdám. Zaměřit se můžeme nejen na očistu prostoru od negativních energií, vytvoříme si také rituál pro očistu těla a mysli. Kdy máme očistný rituál provádět? Vždy jakmile ucítíme neodbytný pocit, že to máme právě teď udělat. Mosazné nebo bronzové zvonky, zvonkohra nebo gong vydávají zvonivé čisté zvuky, které produkují pozitivní vibrace. Cinkání rolniček očišťuje a obnovuje energii místa, podporuje klidnou atmosféru a komunikaci. Jemný zvuk malého osobního zvonku ladí s energií duše. Vibrace zvonku jsou očistné a léčivé, na tělo i mysl mají harmonizující účinky, stimulují mozkové hemisféry, molekuly lidského těla vystavené zvonkohře mění své vibrace. Také jednotlivé předměty, například zapůjčené knihy, lze očistit pomocí energie zvuku zvonku. Zvonek je sám o sobě zářič s pozitivní vibrací, proto jej ponecháme na místě, kde potřebujeme harmonizovat energetické proudy, větší zvonek uložený v místnosti harmonizuje obytný prostor.

Důvěřovat svému vnitřnímu vedení znamená "obstát ve zkoušce času"

Diskuze


PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?


error: Obsah je chráněn autorským zákonem.