7.1.2017

Vesmírná pyramida a jiné dimenze

S probíhajícími posuny v rovině společného kolektivního vědomí, a v rovině transformace osobního vědomí, souvisí pohyby spojené s překročením prahu do jiného frekvenčního pásma, s myšlenkovými a hlavně emočními pohyby odněkud někam: dosažením vyšších vibračních hodnot. Co to znamená? Jde o harmonizaci pravé a levé mozkové hemisféry. Překročení prahu tedy znamená oddělení od starých nefungujících paradigmat. Jde o vstup na odlišná, nová (energetická) území, začlenění do prostředí nových duchovních hodnot. Vše se odehrává stále na stejné Zemi, a ve stejných fyzických tělech, ale v jiném frekvenčním pásmu. Jde o postupnou proměnu dualitního systému v sytém trialitní.

K odloučení od stávajícího stavu patří přechodné období, kdy vědomí už není tady (dualita, polarita, podmíněnost), a ještě není ani tam (harmonie, vyváženost).

Vědomí se ocitá na pomezí, kdy postupně vstřebává odlišnosti a zvláštnosti nového energetického stavu jak vlastní mysli, tak společenského prostředí tvarovaného myslí kolektivní.

Překročení prahu souvisí s novým vnímáním pozemské hmotnosti, a s častějším a kvalitnějším prožíváním nadpozemských zvláštností, včetně mimotělních prožitků. Souvisí s novu psychologií a duchovností, s novou kvalitou člověka. Kapacita mozku nemá pro některé nové stavy (změny ve vědomí) okamžitá vysvětlení. Občas pociťujeme vliv na psychiku a duševní rozpoložení, na výkyvy nálad, vliv na aktivitu/neaktivitu, na rozhodování/nerozhodování. Některé zvláštnosti a doprovodné efekty, související s přelomovými okamžiky transformace, lze nejlépe zpracovat v napojení na podvědomí a nadvědomí, například zesílený příliv informací z „nekonečného počtu směrů“. Směrů, které mimo vše ostatní souvisí také s energetickými informačními poli Země, planetární soustavy, celé naší galaktické soustavy, a s vesmírem jako celkem.

Tyto systémy v systémech, a systémy uvnitř systémů nazýváme morfickými nebo morfogenetickými poli.

S transformačními změnami souvisí také dosažená míra samořiditelnosti (sebeorganizace) a aktivace takzvaného zbytkového, prozatím neaktivního (nepřečteného, nepoužívaného) potenciálu lidské DNA. Nikoliv nedosažitelného či „zbytkového“, jak tvrdí někteří vědci.

Pro nás představitelný vesmír jsme si rozdělili za uplynulých dva tisíce let, v období věku Ryb, na několik úrovní, a tyto zahrnuli mnoha názvy, v kterých je někdy obtížné se vyznat. Rozdělení energetických vesmírných polí existuje z toho důvodu, abychom mohli pracovat s představivostí, abychom naše bytostné Já měli kam zařadit, abychom si v lidských pojmech dokázali představit, jak ten náš vesmír pravděpodobně funguje.

Alenka v říši divů

Podívejme se na základní pyramidu vesmíru odzdola nahoru z pohledu člověka:

Lidské vědomí (duše).  Vědomí Země (příroda + kolektivní vědomí). Vědomí Slunce (Duch). Planetární vědomí (archetypy). Galaktické vědomí (Matrice života). Centrální vesmírné vědomí (Universum, Bůh).

Základními stavebními prvky vesmíru, živé přírody a nakonec i člověka jsou atomy, ty dále dělíme na subatomární částice = kvantový stav informací. Subatomární částice současně existují jako vlnění = energetický stav informací. Takto zjednodušeně můžeme popsat inteligentní materiál, na jehož základě existuje inteligentní vesmír.

Inteligentní vesmír v sobě zahrnuje vše, co existuje, včetně potenciálních možností. Sjednocenému poli vesmírného vědomí říkáme: Universum (Bůh). Jde o epicentrum, odkud vychází energie nejvyšších hodnot a vibrací: tvořivá síla sjednoceného pole. CENTRÁLNÍ VESMÍRNÉ VĚDOMÍ je vším, čím je vesmír jako celek. Je prvopočátkem, je původním zdrojem všeho, čím je hmota/energie.

V této souvislosti si již dokážeme představit, že vědomí „JÁ“ je existenčně neohraničené, a že existuje jako kvantový (v těle) a současně jako energetický model vědomí (bez těla). Vědomí vyššího JÁ říkáme DUŠE.

Nejsme neúplní, ani nedokonalí, jen o tom nevíme. Nemusíme se měnit od základu, ten je dokonalý. Stačí tento základ aktivovat v nových vibracích. Pokud se rozhodneme s čímkoliv bojovat, připravujeme se o energii. Proto aktivace nových schopností se nesmí stát bojem, ale hrou, svátkem, slavností a rituálem. Svoboda volby, volnost myšlení, a schopnost vybrat si osud, záleží na zkratkách vedoucích k cíli, tedy na informacích, na vědomostech. Osud není předurčen do všech podrobností. Znát cestu znamená vnímat a zažívat opak bezvýchodnosti, nespokojenosti, pocitů nerovnosti. Osud souvisí s tím, že budoucnost je představitelná, a to na základě současných činů současného života. Učení o karmě padá v okamžiku, kdy je člověk schopen žít v přítomném okamžiku. Odplata za hříchy (současné i související s minulými životy) se bytím v přítomnosti postupně rozpouští.

Universum (Bůh) nelpí na procesu převýchovy člověka, nikoho netrestá, (a už vůbec ne za to, co si z minulých životů ani nepamatuje, snad jen vzácně a ojediněle, avšak neuceleně a bez souvislostí). Ani nevytváří očistec, nenakazuje trpět, a tím se očistit od hříšnosti. Neslibuje ráj a spasení až po smrti, ani v příštích životech.

Toto vše je v režii každého jedince, vždy v současném životě, a vždy ve vědomém bytí tady a teď. Ovšem pouze v případě, že se nenechá ovlivnit matrixem, vnitřními energetickými poli, operujícími uvnitř galaxie, a matrixem operujícím uvnitř energetického pole Země. Původní vesmírný zdroj všech možností, Universum (Bůh), nemá s vnitřními energetickými poli matrixu mnoho společného.

Universum není autorem žádného svatého písma, ani žádného náboženství.

Život je mnohotvárný a jeho potenciál nezná hranic. Klást před sebe vynucenou spokojenost s tím, co je, vede k trpnosti a pasivitě, k potlačovaným pocitům křivdy, k rozhořčení nad vymezením hranic: jak hodně nebo málo můžeme být šťastní a spokojení. Tyto hranice si člověk vymezuje sám, sám určuje, do jaké míry je optimistou, do jaké míry je nuceně pokorný k autoritám, včetně autority božské. Universum (Bůh) není přísná ani shovívavá autorita, nevymezuje hranice, naopak, pouze předkládá širokoúhlé pole potencionality. Nespokojenost člověka vychází z vymezených hranic, pod vlivem strachu a nedůvěry v sebe, pod vlivem vnitřního matrixu v zemské sféře.

Základní autorita, a zároveň učitel, jenž utváří lidské vědomí, je DUCH, vědomí Ducha. Základní lidskou trojjedinost známe v pojmech: tělo duše, Duch.

Duši má každý člověk originální, existuje sama za sebe, v originálním těle, anebo bez těla. Duch je energie pro všechny lidské bytosti společná. Duch je oním aspektem, jenž vše spojuje v Jedno. JÁ jsem TY, a TY jsi JÁ, neboť máme společného DUCHA.

Naše planetární sluneční soustava má společného jmenovatele – vědomí Slunce. Vědomí Slunce říkáme DUCH (autorita, učitel). Je vyšším transformátorem lidského vědomí.

Planetární vědomí je tvořeno vědomím jednotlivých planet (ARCHETYPY). Archetypy jednotlivých planet se také podílejí na transformaci lidského vědomí (astrologie, Tarot).

Život na Zemi existuje na základě MATRICE ŽIVOTA. Matrice života je nesena napříč galaxií z epicentra Galaktického vědomí Mléčné Dráhy. Život ale není výsadou pouze Země, není ani výsadou jediné matrice života utvořené v naší galaxii.

Vesmírem proudí základní hybná síla, tvořivá síla sjednoceného pole: energie zvaná hadí síla (čchi, prána), neboli primární substance vesmíru, vychází z oblasti epicentra Universa. Universum představuje centrální vesmírné vědomí, sjednocené informační pole vesmíru, které je nad vším ostatním.

Tvořivá síla sjednoceného pole se ve vlnách šíří vesmírným prostorem. Prochází všemi galaxiemi. Zde získává další informační hodnotu, soubory dat s definovanou kvalitou matrice života pro tu kterou galaxii. Jednotlivé Galaxie (s mnoha slunci a planetárními systémy) vznikají a zanikají, z tohoto důvodu ani nemůže být matrice života pro všechny galaxie stejná. Zrovna jako vědomí každé galaxie je jiné, originální. Každá vznikající galaxie si během svého vývoje vytváří vlastní matrici života. Galaxie vznikají a zanikají, některé jsou mladé, jiné velmi staré. Některé jsou na stejné úrovni vývoje jako Mléčná Dráha. Galaxie, které již zanikly v čase, se staly součástí vesmírné recyklace: přeměny hmoty v energii a naopak.

Facebook: Čarodějka příroda

Energie sjednoceného pole Universa se šíří prostorem té které galaxie, přičemž prochází jednotlivými planetárními systémy. V tom kterém planetární systému získává další informační hodnotu, soubory dat s definovanou kvalitou planetárních archetypů, včetně souboru pro duchovní hodnotu té které planety, hodnotu, odvíjející se od mateřského slunce – vědomí Ducha. Všechny planetární systémy mají specifické archetypy. Všechna mateřská slunce mají specifické vědomí.

Toto je pohled člověka pobývajícího v trojrozměrné dimenzi s přidanou hodnotou lineárního času – tedy ve čtyřrozměrném prostoru. Pohled rozšířeného vědomí z pozice bezčasového prostředí je mnohem složitější, což ale neplatí pro každého, pro někoho může být výsledná v podstatě založená na překvapující jednoduchosti, pokud dotyčný sám vědomě pobývá v jednoduchosti. Možnosti nového galaktického člověka jsou mnohorozměrné, a pro mnohé z nás dosud nepředstavitelné, a dostupné pouze s vložením velké (emoční – tvořivé) energie do procesu transformačního vzestupu, energie jedince a následně lidstva jako celku.

Rozdělování vesmíru do jednotlivých energetických a hmotných komponentů je ve zjednodušené podobě pouze informativní. Zůstaneme na Zemi, a tak trochu při zemi, protože jde o pojmy, které už nemusíme (v době energetického posunu) brát až tak vážně. Jde o pojmy, které brzy dostanou novou hodnotu – plasmatickou, duše se přesune do sféry plasmatické. Důležité je v této době vše kolem sebe, včetně světových událostí, sledovat z pozice přítomného okamžiku. Dále rozebereme především to, kam snad je lidská mysl schopná nahlédnout, tedy lidské vědomí propojené s vědomím Země, a schopné rozpoznat přítomný okamžik.

Frekvenční dimenze (3D, 4D, 5D) nejsou poskládané takto lineárně v řadě za sebou. Nejsou ohraničené.

Míněné rozměry neurčují konkrétní místa, jedná se o stavy vědomí. Třetí dimenze je ZPŮSOB, jak vnímáme realitu, tím definuje sama sebe. Dimenze jsou energetická pole, třetí dimenze je pole dualitní, podmíněné pole pevných přesvědčení, která vytvářejí iluze, které považujeme za pravdu. Jde o energetická pole s omezenou schopností tvoření, právě díky vírám, přesvědčením, dodržování daných pravidel. Třetí dimenze je realitní herní pole, je školícím střediskem, kam se vracíme po mnoho životů, s vloženou vírou, že existuje jen lineární čas. Většinové omezení spočívá v přesvědčení, že je tato dimenze jediným herním polem vesmírného prostoru. Další přesvědčení spočívá v tom, že neexistuje „život po životě“. Podle pravidel jednáme, protože je považujeme za pravdivá, tím tvoříme kolektivní vědomí, které nám zpětně zrcadlí, že to tak skutečně je.

Adam a Eva v biblickém ráji

Ve 3D realitě pouze hrajeme hru na bezpodmínečnou lásku, protože v dualitním systému bezpodmínečná láska je možná pouze jako chvilkový, prožitkový stav.

Prožitkový stav vyššího vědomí, kdy jsme na okamžik ve spojení s vyšší dimenzí. Trvalé spojení s vyšším stavem bezpodmínečné lásky je možné pouze pokud se vědomí přesune trvale do vyšších frekvencí nedualitního myšlení a vnímáni.

Portál do vyšších dimenzí je otevřený, mnozí tam vstupují ve stavech meditace, ale jen málokdo je v tomto energetickém vyladění již trvale. Je to tím, že jsme ke třetí dimenzi připoutáni obsahem kolektivního nevědomí, a způsobem (dualitního) myšlení, cítění a prožívání emocí.

Mezi tím je dimenze čtvrtá, na této úrovni si uvědomujeme přítomný okamžik, máme odlišné vnímání času, a pokud tomu tak skutečně je, jsme na dobré cestě do dimenze páté. Ve čtvrté dimenzi – ve vnímání času tady a teď, se nachází čím dál více obyvatel Země. Tento krok, který vede k nedualitě, je důležitý, a pro kvalitní průběh transformace jej nelze přeskočit. Podstata subatomárních částic, které jsou základem hmoty, včetně lidského těla, a které neznají pojem čas (minulost budoucnost), spočívá v přítomném okamžiku. Pouze lidské vědomí ukotvené ve 3D je nastaveno na prožívání lineárního času.

Avšak pokud se vám plní sny, pokud si plně uvědomujete možnost volby a využíváte ji, a pokud neprojektujete své ego do vnějšího prostředí, pokud nepolarizujete a měníte zastaralé návyky, potom již jste energeticky jednou nohou napojeni na pátou dimenzi. Pokud takto činíte vždy, za každých okolností, bezpodmínečně, a víte z osobních zkušeností, že realita může být v každém okamžiku proměnlivá, a pokud znáte pravidla TVOŘENÍ SLOVEM, myšlenkou a emocí, (nejen teoreticky, ale i prakticky), potom máte předpoklad ukotvit své vědomí v 5D dimenzi trvale.

Frekvence posunu prozatím kolísají tam a zpět, než se stane 5D realita pro planetu Zemi skutečnou, je dobré být připraven. Vědomě získávat zkušenosti a vyšší prožitky, vědět o co jde na energetické úrovni také ve spojení s hmotným tělem, vnímat prozatímní osobní posuny tam a zpět, vědomě pracovat s duševním a psychickým stavem. Až pochopíme pravidla nového herního pole, potom splyneme s vyšší dimenzí bez větších potíží.

Pravidla stávajícího herního pole 3D reality:

Transformace je o postupném přeprogramování osobního vnímání, o nastavení vědomí do bezčasové sféry, kde prostor poskytuje pro realizaci myšlenky okamžitý stav. Zde všechny možnosti již existují, vědomá volba se projevuje v daném okamžiku. Musím podotknout, že mistři pro velice rychlý posun do vyšších vibrací, do kterých vstupuje planeta Země, jsou zcela určitě lidé se znalostmi „vyšší magie“. Protože o tom to je. Lidé zodpovědně pracující s prostředky, které nabízí pozitivní magie slova, magie živlů, především živlu ohnivého (takzvaná dračí magie). Lidé ukotvení v neutralitě, s odstupem a nadhledem pozorující okolní svět, schopní pracovat se životní energií. Mající vědomí zbavené hutných, nízkých energií strachu, pocitů viny, otevřené vědomí zbavené nutnosti rozdělovat věci na dobré a špatné, nejsou otrokem vlastních emocí a vášní. Lidé vědoucí, že v určitých sférách nic není nemožné.

Orfeus, řecká mytologie

Orfeus, hudebník a pěvec řeckých mýtů (Wikipedie)

„Orfeus proslul svým zpěvem, který okouzloval lidi, uchvacoval a uklidňoval zvěř a ptactvo, tišil přírodu a nastoloval v ní klid a mír. Povídá se, že i Sirény bledly závistí před jeho kouzelným hlasem.

Stejně tak proslul Orfeus svou láskou ke své manželce, krásné Eurydice. Jenže jeho manželské štěstí dlouho netrvalo: Eurydika šlápla na zmiji, a když k ní přiběhl Orfeus, byla už mrtvá. Byl zdrcený žalem a zoufalstvím, což ho přimělo k činu, který doposud žádný smrtelník nedokázal. Vypravil se do podsvětí s odhodláním vyžádat si svou manželku zpět. Chtěl obměkčit strážce i vládce podsvětí – převozníka Charóna, boha podsvětí Háda i jeho manželku Persefonu. Zpíval jim o své lásce k Eurydice a prosil, aby mu ji vrátili, vždyť ji stejně dostanou – později, až skončí její životní pouť. Pakliže mu nemohou vyhovět, ať si vezmou i jeho, aby mohli být spolu i jako stíny.

Orfeův tklivý zpěv skutečně dojal celou podzemní říši, zjihl Tantalos, Sisyfos, Ixión – největší hříšníci, těžce potrestaní za své přečiny. Zaplakala Persefona, dokonce i Erínye a Hádés slíbil Orfeovu prosbu splnit. Podmínkou ale bylo, že cestou zpět půjde první a nesmí se ohlédnout na Eurydiku, dokud oba nebudou na světle světa.

Orfeus podmínku přijal a celou dlouhou a strastiplnou cestu ven se ovládl. Když ale zbýval poslední úsek cesty, nevydržel, ohlédl se, jestli Eurydika neklesá únavou. A v tom okamžiku spatřil už její stín, který se vrací zpět a navždy. Prosil a plakal, do podsvětí se už nedostal. V hlubokém žalu se vrátil do rodné Thrákie. Bloudil světem, zúčastnil se výpravy Argonautů. Se svou manželkou se setkal poměrně brzy – za čtyři roky zahynul rukama žen, kterým se tolik vyhýbal. Při slavnostech po něm opilé Bakchantky házely kameny, Orfea roztrhaly, jeho hlavu a lyru hodily do řeky. Celá příroda se prý tenkrát zděsila nad takovým násilím, zahalila se do smutku a skály ronily slzy, které rozvodnily řeky. Bůh řeky Hebros však nenechal tělo ani lyru utopit a tak se prý Orfeus dostal po smrti na ostrov Lesbos.“


Poznámka: Víte, co znamená rada, kterou dostal Orfeus, nápověda, která se objevuje v mnoha pohádkách: NEOHLÍŽET SE? Neztratit vědomí přítomného okamžiku.

Ukázka ke stažení, e-kniha PSYCHOLOGIE chaosu

Diskuze