Mág vnímá povrchnost jako indikátor, jako zpětnou vazbu, že není dostatečně ukotven v přítomnosti

Povrchnost je nejistá plavba na hladině, která brání objevení jak hlubin, tak i výšin. Žít povrchně znamená neustále se držet na hladině existence, kde realitu tvoří jen vnější fasáda. Tato plavba na hladině se zdá být pohodlná, ale ve skutečnosti nás omezuje v nejdůležitějším – v prožívání plnosti života a v poznání sebe sama. Povrchnost nás omezuje ve třech zásadních oblastech: vnitřním životě, vztazích a v pochopení skutečné reality. Povrchnost je vnitřní diktát, který říká: „Zůstaň u jednoduchých odpovědí a nehledej podstatu věci.“ Mystické poznání se stává nedosažitelným, protože vyžaduje soustředěnou a hlubokou pozornost, kterou povrchnost efektivně rozptyluje do ztracena.

Povrchní člověk se bojí ticha ve svém vnitřním světě, protože tam by musel čelit svým stínům a nevědomým programům. Ztrácí tak schopnost sebereflexe, která je nezbytná pro transformaci vědomí. Místo tvůrčí akce se povrchní člověk jen reakčně přizpůsobuje trendům a vnějším podnětům. Ztrácí svou autentickou vůli a stává se snadným cílem pro společenské a mediální manipulace. Povrchnost či mělkost vytváří bariéry ve vztazích, které brání v navázání skutečné, hluboké intimity. Povrchní vztahy se drží plytkých témat, která nejdou do hloubky. Tímto filtrem se zabraňuje hlubokému emocionálnímu spojení. Povrchnost působí lacině, prázdně a jalově. Místo empatie a opravdového zájmu o druhé se takový člověk soustředí spíše na to, jak na ostatní působí, a jeho emoce mohou být mělké a rychle pomíjivé.

Ztráta autenticity se projevuje tím, že povrchní člověk se neustále snaží udržet si vnější image, kterou považuje za společensky přijatelnou, a neprojevuje svou ryzí jedinečnost. V důsledku toho je přijímán jen onen vnější, povrchní obraz, což vede k pocitu vnitřní prázdnoty a izolace. Povrchnost, mělký a nedůkladný úsudek, povrchní znalosti nebo pozorování, nás nutí přijímat zjednodušenou verzi reality, která je podávána médii nebo autoritami, a brání v plném využití našeho tvůrčího potenciálu. Snadnější je pro nás (nekritické) přijímání iluzí. Povrchní myšlení se snadno uchyluje k vině a obviňování, protože je to nejjednodušší vysvětlení složitých problémů. Ignoruje hlubší příčiny a systémové souvislosti.

Udělejte si radost – balíček transformačních karet a nová kniha „Moudrost vnitřní Čarodějky“

Opuštění povrchnosti vyžaduje vědomé rozhodnutí. Je to volba ponořit se do „průzračné tmy“ magického zrcadla a čelit neznámému. Tato cesta vede k plnosti života, kde každý okamžik (čas) je cenný, kde vztahy jsou hluboké (láska) a kde vnitřní klid (Duch) vládne vnějšímu chaosu. Překonat povrchnost znamená objevit, že skutečný život se neodehrává na hladině, ale v hlubinách a výšinách, kam má přístup jen odvážné vědomí. Povrchnost ignoruje kvantové poznatky a mystické vhledy, které ukazují, že jsme spolutvůrci reality. Tím, že se držíme jen viditelného povrchu, se dobrovolně vracíme do stavu nevědomé oběti vnějších sil, namísto vědomého tvůrce.

Mág (v kontextu vědomého tvůrce) vnímá povrchnost jako primární překážku pro efektivní magickou práci a transformaci vědomí

Transformaci vědomí vnímá jako přeměnu energie, jako přeměnu povrchnosti v hloubku. Povrchnost je pro něj forma mentálního šumu a disonance, která působí drsně nebo nepříjemně, která znemožňuje soustředit vůli, vnímat jemné energie a manifestovat záměry. Vnímá povrchnost v sobě a ve svém okolí jako indikátor, jako zpětnou vazbu, že jeho vědomí není dostatečně ukotveno v přítomnosti. Vnímá svůj psychický stav, vnitřní nepohodlí způsobené rozporem mezi dvěma protichůdnými myšlenkami, přesvědčeními nebo mezi myšlenkami a chováním.

Povrchnost je rozptýlená pozornost, která vede k vnitřnímu napětí. Mág trénuje svou vůli, aby dokázal udržet jednobodovou koncentraci, na myšlenku, záměr, případně na určité kvantové pole. Pokud zjistí, že jeho myšlenky skáčou mezi nepodstatnými vnějšími podněty (média, trendy, klepy, senzace), okamžitě to vnímá jako útěk před pravdou. Vnitřní disonance vzniká, když člověk zastává dvě rozporuplné myšlenky nebo když jeho chování neodpovídá jeho přesvědčení nebo hodnotám.

Povrchnost je iluze formy, která nemá esenci tvořivosti. Mág se učí dívat za fasádu – za slova, za úsměvy, za faleš – aby vnímal čistou energetickou substanci (éter, kvintesenci – nejjemnější podstatu, vrchol, esenci nebo dokonalé vyjádření něčeho). Kde vládne povrchnost, tam je esence skryta, a magická práce je neúčinná. Povrchní záměr je slabý a neprojeví se na hmotné úrovni. Mág se ptá: Je můj záměr spojen s mou pravou vůlí (Duchem), nebo je jen povrchním přáním (ega)? Pokud je záměr povrchní, neposkytuje dostatek energie k manifestaci, nevystihuje vrcholné, dokonalé vyjádření něčeho, jádro nějaké věci, myšlenky či jevu.

Cílem není povrchnost potlačit, ale přeměnit její energii na soustředěnou sílu, stát se duchapřítomným. K tomu nám slouží trénink vědomé pozornosti. Zde je možné použít techniky jako je meditace, všímavost, očistný rituál, a mnohé další podpůrné záležitosti, které nakonec vedou k návratu do jednoduchosti a plné přítomnosti. Kdykoli se objeví povrchní myšlenka, Mág ji nehodnotí, ale vědomě se vrací k dechu nebo k pocitům a vnímá je na úrovni svého těla. Tím přesměruje rozptýlenou energii zpět do svého centra. Pokud pracuje s abstraktní symbolikou (např. vesmírná geometrie), opouští povrchní, doslovné vnímání reality. Symboly nutí jeho mysl ponořit se do hlubin nevědomí a pracovat s archetypy, které boří spojení s povrchností.

Mág používá techniku vnitřního zrcadla (sebereflexe) k odhalení, co v něm samotném touží po povrchnosti, s jakými stíny nechce být konfrontován. Povrchnost často slouží jako úkryt před strachem a bolestí. Mág se ptá: Před jakou hloubkou se schovávám, když se soustředím na nepodstatné? Tím se dostane k emočnímu jádru, k vědomému prožívání, které transformuje. Místo vyhýbání se nepříjemným pocitům (což je povrchní reakce), se vědomě ponoří do nelibosti a tím ji transformuje na poznání a vnitřní sílu. Pro někoho, kdo jde k podstatě věci, je povrchnost jen nevyužitý energetický potenciál. Je to snadno získatelná surovina, kterou ale lze, pomocí vůle a koncentrace, přeměnit ve zlato hlubokého vědomí.

Povrchnost ve vnímání znamená upřednostňování zjevných a snadno dostupných informací na úkor hlubšího a komplexnějšího porozumění

Jedná se o nedostatek důkladnosti v myšlení, cítění i jednání. Jedná se o tendenci vnímat věci pouze na základě vnějších znaků a bez zapojení předchozích zkušeností. Tím se stává vnímání nedostatečné a zkreslené, protože nespojuje vjem s dalšími kontexty nebo informacemi. Povrchní postoj zavírá dveře k prozření. Vnímání jen na základě bezprostředních smyslů, jako by se jednalo pouze o rychle zhodnocené počitky, a nikoli o ponoření se do celistvosti získaných vjemů, neumožňuje přijímat celkový obraz reality.

Omezená interpretace objektivního světa souvisí s neschopností nebo neochotou propojovat informace s vlastním poznáním, zkušenostmi a celkovým kontextem daných okolností. Tím pádem není možné vnímat hlubší souvislosti. Což může vést k předsudkům nebo chybným závěrům. Místo skutečného poznání charakteru, názorů a vnitřních hodnot člověka se povrchní vnímání zaměřuje pouze na vnější vzhled, oblečení, společenské postavení nebo majetek. Lidé, kteří vnímají povrchně, mohou být přehnaně zaměřeni na obdiv a souhlasné (bez názorové) pokyvování od ostatních.

Místo vnímání celého kontextu a příčin problému se pozornost soustředí jen na ty nejočividnější aspekty. Například při řešení konfliktu se povrchní vnímání zaměřuje na snadné, rychlé řešení, které neřeší základní příčinu. V dnešní době, kdy jsme zahlceni informačním šumem, se povrchnost na společenské úrovni projevuje v tom, že se zaměřujeme na nadpisy a stručné shrnutí, aniž bychom se daným předmětem zabývali do hloubky. Výsledkem je neúplné a mělké pochopení tématu.

Na osobní úrovni je to podobné, povrchní vztahy se vyhýbají opravdovému sblížení, místo toho se zaměřují na triviální věci a povrchní interakce. Chybí jim skutečná citová intimita a porozumění jeden druhému. Povrchní interakce ve vztazích postrádají emoční hloubku a často se omezují na běžnou konverzaci, nebo fyzickou blízkost bez skutečného sdílení myšlenek a pocitů. Zatímco povrchní interakce jako je zábava a lehká konverzace jsou důležitou součástí vztahu pro budování počáteční důvěry, zdravý vztah vyžaduje i hlubší komunikační rovinu, ve které se partneři cítí bezpečně, a neobávají se sdílet své radosti i obavy. Někdy mohou být povrchní interakce důsledkem nerealistických očekávání nebo neschopnosti překonat strach ze zranitelnosti. Vztah založený pouze na povrchnosti může působit prázdný, zatímco zdravý vztah kombinuje různé úrovně komunikace.

S povrchností souvisí rychlost žití a nedostatek času. V moderním světě, který klade důraz na rychlost a efektivitu, upřednostňujeme rychlá a jednoduchá řešení před hloubkovým zkoumáním. Dalším aspektem je nedostatek sebereflexe či introspekce. Lidé s povrchním vnímáním mají problém s pohledem do vlastního nitra, s přemýšlením o svém chování a motivaci, s přijímáním vlastního vnitřního světa – myšlenek, pocitů a prožitků. Jedná se o pohled do nitra, který se snaží porozumět vlastním psychickým procesům, duševním stavům a subjektivním zkušenostem. Je to v podstatě sebepozorování, které je opakem extrospekce (pozorování vnějšího světa). Introspekce může sloužit k odhalení skrytých vzorců, které ovlivňují náš každodenní život.

Povrchnost je ignorování nejvyšší vrchnosti – vyššího Já, nadvědomí, Universa

Povrchnost se soustředí převážně na materiální hodnoty. Společnost, která klade důraz na materiální hodnoty a vnější bohatství, může vést k tomu, že se lidé zaměřují spíše na vnější znaky úspěchu než na skutečný obsah a životní hodnoty. Povrchní vztahy se zaměřují spíše na to, co nám druzí mohou nabídnout (například společenský status), než na skutečné emocionální, citové, nebo intelektuální spojení. Člověk neusiluje o hluboké porozumění a empatii a raději se drží prvního dojmu, který si vytvoří o někom nebo o něčem. Povrchnost může zanechat pocit prázdnoty a neustálé potřeby hledat vnější podněty, namísto dosažení vnitřního naplnění skrze niternou inspiraci Duchem, skrze osobité tvůrčí nápady a podněty, které vedou k nadšení a radosti. Jedná se o vědomý proces, kdy člověk cítí, že do jeho mysli i srdce shůry přicházejí nové nápady a tvůrčí nadšení. To znamená nechat se vést nadvědomím a otevřít se jeho vlivu, aby se do našich myšlenek, slov a činů vdechl záměr vyššího Já. Jedná se o proces, při kterém vyšší Já ovlivňuje mysl a inspiruje vůli člověka, aniž by potlačoval jeho osobnost.

Související článek: Zvnitřnění nás vede od povrchu k podstatě, Jedovatá slova, mentální odpad, toxické energie, toxické myšlenky

Tvořivé esence vědomého bytí – inspirativní čtení pro volný, odpočinkový čas
Líbí se vám články Psychologie chaosu a rádi se k jejich obsahu vracíte, přináší vám informace, které jsou pro vás něčím hodnotné? Možná se rádi alespoň na chvilku odpoutáte od vnějších záležitostí a ponoříte se do zajímavého čtení. Pokud tomu tak je, můžete mou tvorbu podpořit zakoupením elektronických knih v e-shopu Psychologie chaosu. Případně můžete podpořit provoz webových stránek formou finančního daru. Za případnou podporu předem ♥DĚKUJI♥

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Diskuze