27.5.2017

Co skrývají slova: mám tě strašně rád?

Mít někoho „strašně rád (ráda)“ nebo „děsně rád (ráda)“ nemusí vždy vyjadřovat pouze okamžité pocity či radost a spontánnost. Toto slovní spojení může mít skryté (protikladné) významy, související s různými „strašidly“ v lidském podvědomí. Toto slovní spojení může znamenat (především v okamžiku, kdy dotyčný nemá nejlepší náladu, nebo je tak nějak „záhadně“ smutný): mám tě sice rád, ale mám hrozný strach (děsím se), že nedokážeš mou lásku opětovat. Mám strach, že mě jednoho dne opustíš, představuji si, co hrozného se nakonec stane. Mám strach, že mi budeš nevěrný/nevěrná, mám strach ti důvěřovat a dát ti svobodu. Pokud toto slovní spojení člověk nadužívá, může se jednat o nevědomé spojení současných vztahů s osobním zraněním v minulosti. Podobné sdělení najdeme skryté ve větě: mám tě hrozně rád, navždy tě budu strašně milovat. Význam můžeme, podle situace, najít v souvislosti s osobním strachem: mám hrůzu z toho, co by se mohlo s naší láskou (životem) stát. Nebo ji můžeme chápat jako hrozbu: nevyhrožuj mi, nikdy mi nevyhrožuj, že z mého života odejdeš, naše životy jsou spojené navždy.

Zajímavé je také vyjádření: nikdy tě neopustím, protože tě mám hrozně rád – není ve slově NIKDY a HROZNĚ vyjádřen opak, strach z toho, že já sám přestanu mít rád, že v žádném vztahu nevydržím dlouho? Jde o hrozbu, že mě začne nudit všednost a stereotyp ve chvíli, kdy vyprchá  moje zamilovanost?

Slovo strašně lidé často používají v kombinaci s pozitivním vyjádřením, přitom si neuvědomují, že SLOVO jako takové, dle významu (často skrytého, magického) má schopnost nejen tvořit, ale i bořit – ničit. Například říkáme, že to či ono je „strašně krásné“ – může jít o obdiv adresovaný někomu nebo něčemu, z čeho máme v podstatě (skrytý) strach? Slovo strašně souvisí se strachem, s tím, co považujeme, dle osobního přesvědčení, případně vlivem osobních zkušeností, za strašné, nepřijatelné, nelidské. Stojí za zamyšlení, pokud slovo strašně (děsně, hrozně, příšerně, šíleně, ukrutně) používáte nepřiměřeně často, co tím vlastně říkáte sám/sama sobě, nebo co tím podprahově sdělujete svému okolí. Čeho se vlastně ve skrytu duše děsíte?

Co skrývají často opakovaná slova: strašně (hrozně) rád se směji?

Na první pohled se zdá, že o nic nejde, ale v kontrastu těchto slovních spojení může jít o skrývání vnitřní bolesti. Člověk může nenápadně, nebo nevědomky sdělovat: hluboko uvnitř se cítím strašně. Děsím se nejrůznějších hrozeb, které vidím všude kolem sebe. Častý a někdy nepřiměřený smích může v tomto případě fungovat jako proces odpoutání se od něčeho, co člověka tíží, od problémů, se kterými si neví rady, kdy emoční bolest je odsouvána hluboko do nitra, s nespokojeností se životem. Jedná se hlavně o nápadně nucený smích, případně o smích, kdy se člověk směje „strašně nahlas“ tak, aby jeho smích byl co nejvíc slyšet. Strašně hlasitý smích souvisí s potřebou upoutat na sebe pozornost, být středem pozornosti. Nemusí ale jít o sebestřednost, může jít o sdělení: tady jsem, nepřehlížejte mě, prosím, věnujte mi pozornost. Další souvislost můžeme najít ve smíchu výhružném, kdy nás napadne: ten člověk má ale hrozný smích. Jde o smích, který nás většinou nepobaví, ale naopak vyleká, vystraší.

Co skrývají často opakovaná slova: mám strašně rád čokoládu?

Protikladná spojení slov souvisejících se stravovacími návyky, například oblíbené tvrzení: já strašně rád jím, hrozně zbožňuji sladkosti, také často představují osobní strachy. Nebo může jít o nenaplněné touhy, vize, sny, nenaplněné seberealizace, kdy něco v životě chceme „tak strašně moc“, a ono to stále nepřichází. Může jít o bezmocnou zlost, kterou v sobě dusíme, související s nepříjemnou životní etapou. Zde se může také skrývat malé sebevědomí, neschopnost mít sám sebe rád/ráda. Případně jde o jiné souvislosti, kdy náhražkou za jakoukoliv nedostatečnost je nám jídlo, nebo pochutiny, které tak strašně milujeme. Ta zmrzlina je pro nás hrozně dobrá – ale zakázaná, pokud si ji budu dopřávat, předem se hrozím toho, že zase přiberu na váze (a nikdo mě nebude mít rád). Možná vás překvapí, až začnete mít rádi sami sebe, že přestanete tak hrozně milovat sladkosti!

Strašně se nám může líbit to či ono, a nemusíme v tom vždy hledat skrytý význam

Ale některé skryté významy (a jejich rozuzlení), mohou být velice překvapivéNapříklad pokud člověk najednou začne strašně obdivovat něco, nebo děsně toužit po něčem, co je pro něj nedosažitelné.

Dejme tomu, že se ženě ve věku přes čtyřicet let začne strašně, doslova hrozně moc líbit hippies móda, hippies životní styl. Proč tak děsně moc, proč najednou tak strašně touží být o dvacet let mladší? Jde o záměrně potlačované vzpomínky? Nechtěla snad dříve, v jiném životním období, něco (ať už to bylo cokoliv) tak strašně moc právě proto, že jí to bylo odepřeno? Například volnost a svoboda (související s vnitřní svobodou, s dětstvím, dospíváním).

A proč bylo této ženě odepřeno i v dospělosti být sama sebou? Protože sama sobě v minulosti nedovolila být za každých okolností svá? Včas nerozpoznala vlastní strachy a přesvědčení, že se musí každému přizpůsobit, každému zavděčit, a že není normální v sobě potlačovat přirozenost, jedinečnost? Proč jí tento provokující módní styl hippies okouzlil a strašně se jí líbí až posledních pár let, kdy se opět v retro verzi objevuje v módě pro mladé?

Netouží snad ve skrytu duše vrátit čas? Netouží vrátit čas z toho důvodu, že něco mohlo být jinak, pokud by už od mládí dovolila sama sobě být taková, jaká je, a dělat věci tak, jak chtěla ona, a ne tak, jak to její okolí považovalo za správné? Nebo to souvisí s tím, že během života „musela“ udělat spoustu neosobních rozhodnutí, že nedokázala projevit vlastní mínění bez zábran a beze strachu? Znáte podobné příběhy?

Zamyšlení se nad tím, jak mluvíme, jak se vyjadřujeme, nebo jakým způsobem k nám promlouvají druzí, může být někdy vskutku překvapivé. ŽIVOT nám sám od sebe občas něco zajímavého odzrcadlí. Například nám pomáhá uvědomit si důležité životní okamžiky, kdy někoho následujeme dobrovolně a z vlastního přesvědčení, a kdy se pouze necháme zlákat či ovládnout.

Kde ještě najdeme expresivní spojení slov „strašně, hrozně, děsně, příšerně, ukrutně, šíleně“ s pozitivním vyjádřením, kdy chceme někoho nebo něco „pochválit“ či vyslovit „obdiv“ a podobně?

To, co říkáš, je strašně krásné, nádherné… Šíleně rád tě poslouchám… Ukrutně se v tvé společnosti bavím… Cítím se s tebou strašně dobře… Opravdu mám hroznou radost, že tě vidím… Mám strašně (ukrutně, šíleně) rád oheň… Mám strašně (šíleně) rád ženy… Strašně tě obdivuji… Ten člověk je hrozný sympaťák… Děsně tě miluji… Strašně ti to sluší, děsně jsi omládla… Ty šaty ti děsně sluší, jsou strašně krásné, ta látka je hrozně příjemná…  Strašně (příšerně) se těším na naše setkání… Hrozně se těším, že dnešní večer bude děsně super… Naše dovolená byla strašně krásná, vydrželo nám hrozně hezké počasí… Děkuji, oběd byl hrozně dobrý, strašně mi to chutnalo… Bylo mi s vámi strašně dobře, přijďte zas…

Podobná slovní spojení, pokud si uvědomíme, že myšlenky jsou tvořivé, a pokud je používáme velmi často, mohou přivolávat opak chtěného, měnit význam vyjádřeného (skrytá ironie). Ale ne vždy musíme hledat hlubinné propojení s tím, co máme uloženo v podvědomí, obzvlášť pokud je používání těchto slov spíše spontánní, pokud příslovečná vyjádření – strašně krásný – používáme jen náhodně. Někdy se jen chceme působivě vyjádřit  a máme v ten okamžik nedostatek fantazie, nebo jen chceme přidat na síle intenzivnímu zážitku, případně dát důraz na osobní (subjektivní) hodnocení.  Někdy to souvisí se zakořeněným negativismem daným člověku výchovou, nebo s tím, jak je negativismus všeobecně vnímán ve společnosti (nejjednodušší příklad najdeme u strašného, děsného či hrozného počasí).

Používaná slova také napoví mnohé o psychice člověka, jsou lidé, kteří tato slova používají (nadužívají) v pravém slova významu velmi často, nesčetně krát za den říkají: to je strašné…, to je hrozné…, to je příšerné…, to je děs. Většinou jde o člověka dlouhodobě nespokojeného s vlastním životem, život považuje za strašně těžký a šíleně náročný, často poukazuje na druhé, řeší vše „příšerné“ kolem sebe, možná právě protože nedokáže vyřešit vlastní život.

Tímto článkem ale není řečeno, že se pro nás má pozitivní myšlení stát posedlostí, viz souvisejíc článek.

Související články: Magické hrátky se slovem, Skrytý význam slova kouzlo


Vkládám doslovné znění zajímavého komentáře pod tímto článkem na facebooku, protože tento poznatek, týkající se vztahových souvislostí je také velmi důležitý:

„Tato spojení jsou v podstatě vodítko pro druhé i pro nás samé, že něco není v pořádku. Nejsou však v samé podstatě škodlivá. Daleko horší je, když někdo řekne NAVŽDY tě budu milovat, nebo NA VĚKY. To je potom mazec. Protože navždy znamená opravdu navždy ne pouze v tomto životě, ale pro všechny životy a bohužel dotyčný si neuvědomuje, že bude někým úplně jiným a ten druhý také. Mohou být syn a matka, mohou být sourozenci, mohou být dva bratři atd. Táhne je to k sobě, nebo se milují a neví proč. V horším případě se nenávidí a přesto je to k sobě táhne a nedokáží se z toho vymanit. A většinou se to střídá, v každém životě je vždy jeden, co je ovlivněn slovem navždy.“

Děkuji za svolení tento komentář použít.


Oxymóron podle Wikipedie

Oxymóron (protimluv, z řeckého oxys „ostrý“, moros „tupý“) je v lingvistice spojení slov, jejichž význam se navzájem vylučuje – např. „ohlušující ticho“, „svítání na západě“ (Otakar Březina). (Zdárným příkladem je také: „humanitární bombardování“.) Při striktním výkladu použitých slov by oxymóron tvořilo logický rozpor, paradox. Oxymóron se záměrně používá v poezii jako básnický prostředek, mimo to se tento výraz někdy používá pro označení vyjádření, která kritik považuje za chybná, případně tím sdělí svůj názor na věc (např. tím, že spojení „poctivý politik“ označí za oxymóron, chce vyjádřit, že všechny politiky považuje za nepoctivé).

Opakem oxymóra v lingvistickém smyslu je tautologie, případně pleonasmus.

Diskuze