Skrytá energie zvuku a přírodních tónů

Nejen myšlenky také mluvené slovo hraje roli v závislosti na příčině a následku. Chceme-li vyjádřit myšlenku, pomocí zvuku ji přeměníme na souznějící tóny našeho hlasu. Na rtech se objevují slova. Náš hlas může znít tiše, vesele, smutně, nesměle, plamenně, impozantně, bouřlivě, panovačně, rozčileně, rozechvěle. Hlas každého člověka má jinou barvu, dobře se poslouchá vyprávění hlasem medové barvy. Náš hlas prozradí v jakém jsme emocionálním rozpoložení. Síla slov může být okouzlující nebo odpudivá, ničivá nebo uklidňující, hypnotizující a svůdná. Někdy je síla mluveného slova tak silná, že způsobuje uzdravení nebo také prokletí. Některé myšlenky, pocity či emoce mohou být nesdělitelné. Jindy si zase ani neuvědomujeme, co říkáme, jednáme rutinně, máme zažité reflexi, reagujeme naučeně a stereotypně. Nebo potlačujeme spontánnost.

V některých situacích nerozlišujeme jemné a nepatrné nuance vnějších okolností, snadno se potom nevyužity ztrácejí pod prahem ospalé vnímavosti. Jindy zas nevnímáme a neposloucháme, ať už vědomě nebo nevědomě, co nám říkají druzí. Jsme-li přeplněni zlobou a negativními emocemi křičíme, pláčeme. Jsme-li šťastní smějeme se nebo si zpíváme. Malé dítě pláče, aby vzbudilo pozornost. Vyřčením myšlenek nahlas šíří se energie slov éterem, posílená a znásobená energií zvuku. Tvoření přání a představ zintenzivníme pomocí zvuku při přenosu myšlenek. Toto pravidlo platí samozřejmě pro cokoliv, co říkáme nahlas. Ať už je to upřímně myšlená pochvala, láskyplné vyznání nebo přání hezkého dne. Stejně tak jakákoliv kritika, pomluva, promyšlená lež, osočování, litování se, zesměšňování. Vše, co říkáme, může se v konečném důsledku nečekaně otočit proti nám. Budoucnost jen následuje svobodně užívanou lidskou vůli, tvořivou volní sílu.

Cokoliv proneseme nahlas má intensivnější tvořivou sílu

Musíme však dodržovat jednu velmi důležitou zásadu: toužíme-li po změně, nesmíme si protiřečit. Je důležité dát našim představám přesně cílenou energii, nic se nestane samo od sebe. Musíme přinejmenším probudit energii chtění a očekávání. Cokoli často a opakovaně vyslovujeme nahlas zrcadlí se zpětně do budoucnosti – respektive přítomnosti, která ještě nenastala. Ovšem v makrokosmu se již uskutečnila, ve sférách věčnosti čas neexistuje. Budoucnost je jen představa, iluze bytí. Cokoli z možné budoucnosti se odehraje vždy v přítomnosti. Každá hodina i minuta minulosti odehrála se také v přítomném okamžiku.

Pomocí zvuku našeho hlasu se také dorozumíváme mezi sebou

Slovy vyjadřujeme emoce, rozpaky, chválu, lásku, lítost, uznání, poděkování, ale také zlobu, rozčilení, nadřazenost, lež, nenávist, ponižování, nepřátelství. Někdy jsou naše slova podobná nic neříkajícím blábolům, jindy vyjadřují chuť ke zdravé polemice. Slovy dokážeme popsat minulost, vyjádřit představy budoucnosti. Věnujme proto pečlivou pozornost nejen myšlenkám samotným, ale především mluvenému slovu. Zdá se vám to těžké a složité? To připouštím, pro začátek určitě. Jaký zvolíme úhel pohledu? Budeme toto učení vidět jako složité nebo jako jednoduché? Stále máme na paměti zákon tvoření: vidíme-li náš problém složitý – vytváříme příčinu složitosti!

Zvuk je mechanické vlnění šířící se prostorem

Působí na hmotu, vibruje, kmitá, šíří se všemi směry, vytváří dynamické procesy. Vše kolem nás je tvořeno energií vířících atomů – každý jeden atom vydává vlastní zvuk. Vše je charakterizováno zvukem, který je tvořen uskupením neslyšitelných tónů v pohybu atomů tvořících určitou hmotnou strukturu.

Proč vypadají sněhové vločky jako krajky?

Sněhové vločky tvoří neviditelná vibrace zvuku. Jejich zvláštní formu vytváří zvuk – v přeneseném slova smyslu jsou sněhové vločky hudbou, jsou melodií vyjádřenou v křehké vodní krajce podobné bělostným pavučinám. Žádná sněhová vločka není stejná, každou vločku utváří jinak naladěné akordy.

Už stavitelé starověkých chrámů dokázali využít tvořivou akustiku prostoru

Například chrámy starověkých Mayů jsou mimo jiné stavěny také jako zesilovače zvuku. Vyslovil-li kněží při obřadu uvnitř chrámu cokoliv potichu nebo polohlasem, zvuk jeho hlasu se mnohonásobně zesílil. A jeho hlas rezonoval uvnitř chrámu, aniž bylo možné zjistit, ze kterého místa se ozývá. Nejen mayští stavitelé dokonale ovládali akustiku prostoru, využívající odraz zvukových vln ke zvláštním účelům. V mnoha dalších sakrálních stavbách jsou akustické prostory, které umožňují, že promluvy kněží nebo zpěvy jsou slyšitelné do širokého okolí. Stejně tak chrámové polokruhové kopule fungují jako zesilovače zvuku.

Podívejte se na oblohu – máme nad sebou klenbu, přírodní kopuli – všechny zvuky se odrážejí od atmosféry

Podobně se v posvátných chrámech odráží zvuk a znásobuje se jeho rezonance. V uzavřeném kruhovém prostoru vzniká zvláštní, magická rezonance zvuku. Také špičaté věže působí jako přijímače a zesilovače. O Praze se říká, že je stověžatá…, věže a věžičky mají z geomantického hlediska blahodárný vliv na široké okolí. Každá věž rezonuje energií posbíranou ze svého okolí, přebytečnou energii vyzařuje zpět do ,,vesmíru“, tím energie v daném prostoru stabilizuje a vyrovnává. Věže přijímají a vytvářejí harmonické proudění neviditelných vesmírných sil. Nejen z tohoto důvodu se o Praze říká, že je magická.

Eshop – INSPIRACE PRO ŽIVOT

Energie rozličných zvuků rezonuje v každém okamžiku všude kolem nás

Hlavně v přírodě, přesto jsme k těmto energiím málo všímaví. A je to velká škoda, zapomínáme, že přírodní energie jsou léčivé a harmonizují lidskou mysl. Nezaměnitelná je souhra vizuálních podnětů a zvuků tvořených jedním ze živlů – vodou. Některé zvuky, tvořené pohybem vody mají nezaměnitelné charisma a silný magický náboj: padající voda, hučení vodopádu, divoká voda v řece, bublání potoka, šplouchání rozbouřených mořských vln o skaliska, uklidňující déšť. U vodní hladiny meditujeme co nejčastěji, vědomě čerpáme sílu z okolní uklidňující energie. Dokonce se můžeme napojit na paměť vody.

Určitě se vám již někdy stalo, že vás emotivně oslovil nějaký obraz v galerii. Dívali jste se na jeho barvy a zaplavil vás nečekaný pocit harmonie. Podvědomě jste se v ten okamžik napojili na strhující nepozemskou hudbu vyzařující z tohoto díla v pozitivních vlnách. Některé obrazy ale vyzařují negativní energie, odvislé od emocí dotyčného malíře. Můžeme směle popustit uzdu fantazie a představit si energii, která je v neustálém pohybu a vytváří veškerou hmotu neslyšitelným zvukem. Nekonečnou vibrací vytváří viditelnou, ale také našim smyslům skrytou realitu. Možná je ta naše realita dokonce jakýsi přírodní, akustický koncert, odehrávající se pod ale i nad nebeskou klenbou. Představme si proto pouhou myšlenku nebo vizualizaci jako zvuk, rytmus nebo melodii vyslanou do prostoru. Pohybující se časoprostorem. Kde rezonuje, setkává se a vytváří jednotu s podobnými vibracemi, a společně tvoří jakýsi notový zápis, navždy zaznamenaný v koncertní síni zvané Holografický Vesmír.

Cokoliv kdy řekneme se stane díky našemu hlasu zvukem, a zvuk je vibrace, ta je nezničitelná a v éteru zůstane rezonovat už navždy.

Související článek: Síla vnitřního hlasu a meditace TÓNOVÁNÍ

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

            Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze