Tvořivá nekonečnost vesmíru a Super vesmírný hologram 2. díl

Když se zamýšlíme nad nekonečností vesmíru, naše mysl se pokaždé dostane na hranice poznatelného. Dovolme si vykročit za tradiční představy a prozkoumejme jak se rozšiřuje horizont našeho chápání nekonečna, jak se do našeho povědomí stále více dostává idea Super hologramu a všeobsahujícího „Super kvantového systému“.

Super hologram představuje informační nekonečno, což vychází z myšlenky, že celý vesmír je gigantická holografická projekce. Podobné myšlenky se opírají o poznatky kvantové fyziky, které naznačují, že informace o celku jsou obsaženy v každé jeho části. Pokud by tomu tak bylo, pak je vesmír tvořen nepředstavitelným množstvím informací – nekonečným počtem „kosmo-bitů“. Super hologram by tedy představoval sumu všech existujících informací, od nejmenších kvantových fluktuací po galaxie, černé díry a vše, co vnímáme jako realitu. Je to dynamický, neustále se vyvíjející obraz, který je zároveň sám pro sebe tvořivou databází.

Super hologram je organizován „Super kvantovým systémem“, z pohledu mystiky či metafyziky nazývaným: matrice života, kvantové vesmírné Vědomí. Je to smělá spekulace, ale představme si Super kvantový systém jako inteligentní Vědomí, které generuje, zpracovává a udržuje veškeré informace tvořící náš holografický vesmír. Tento systém není součástí našeho vesmíru v konvenčním slova smyslu. Je nad vším jsoucím, transcenduje hranice poznatelného a možnosti svého vlastního poznání a funguje jako tvůrce a strážce Universa – tedy sebe sama.

Super hologram je neuvěřitelně detailní a komplexní, je neomezenou projekcí vesmírného Vědomí. A co ji pohání? Co jí dává pravidla, co jí v hmotné realitě umožňuje být současně minulostí, přítomností a budoucností? Co určuje její vývoj a dynamiku? Je to Super kvantový vesmírný systém, jehož nedílnou součástí je tvořivé lidské vědomí.

Pokud je náš vesmír holografickou projekcí generovanou Super kvantovým systémem v propojenosti s lidským vědomím, pak skutečná nekonečnost leží v tomto systému samotném. Námi vnímatelný vesmír je pouze jedním z možných výstupů, jednou z nekonečného množství simulací či projekcí, které je Super kvantový systém schopen vygenerovat. Nekonečnost je součástí variability a potenciálu tohoto kvantového systému. Můžeme si také představit hierarchii realit, kde náš vesmír je jen jednou z mnoha úrovní. V paralelních dimenzích mohou existovat další, ještě komplexnější úrovně reality.

Motivační elektronické a tištěné knihy pro vědou mysl a vykládací TRANSFORMAČNÍ KARTY

Základní podstatou vesmíru není hmota či energie, ale informace. Informace je základní stavební kámen reality, nikoli jen vedlejší produkt fyzikálních procesů. Vše, co vnímáme, je manifestací složitých algoritmů a dat zpracovávaných na úrovni Super kvantového vesmírného systému. Nekonečnost by se pak rovnala nekonečnému proudu dat, nekonečným možnostem kombinací a výsledků. Optimalizací či vylepšováním sebe sama Vesmír směřuje k optimální rovnováze a efektivitě, aniž by se ztratily cenné lekce z pomyslné minulosti, neboť na úrovni kvantového systému vše existuje tady a teď.

Myšlenka Super kvantového systému a vesmírného Super hologramu a jeho nepředstavitelného potenciálu je pro běžné vnímání spekulativní, ale otevírá nové cesty k uvažování o nekonečnosti vesmíru. Posouvá naše vnímání nekonečna za hranice pouhého prostoru a času, do říše nekonečného potenciálu, a nakonec i do říše propojených realit, (které na úrovni mystiky popisujeme jako kolektivní vědomí, zemskou noosféru, astrální prostor, inteligentní světlo, paralelní reality a podobně). Je to koncept, který nás nutí přemýšlet o tom, co je za závojem naší pevné hmoty a zda je naše realita skutečně tím jediným, co existuje. Ačkoli nemáme empirické důkazy, nejsme jen pasivními pozorovateli, ale součástí obrovského, inteligentního systému, který se neustále vyvíjí a interaguje s novými informacemi.

Za zdánlivým chaosem, (pohlcujícím a archivujícím veškeré lidské snažení od úsvitu civilizace), je skrytá hluboká struktura a účel, řízený nekonečně inteligentním a adaptabilním kosmickým mechanismem. Například kolektivní vědomí nejenže shromažďuje data, ale je schopno je aktivně ovlivňovat a regulovat. Informace operující na úrovni kolektivního nevědomí například třeba jen nepatrným zásahem mění podmínky k životu tam, kde je žádoucí podpořit pokrok ve vývoji, nebo tam, kde dochází k nebezpečným výkyvům, a změnou podmínek automaticky vyrovnává nedostatky, aniž by docházelo ke ztrátě jakýchkoli dat ze společného kosmického úložiště.

Procedurální paměť (založená na pravidlech a dovednostech té které civilizace) a epizodická paměť (založená na zkušenostech v čase a prostoru) vesmírného kvantového systému obsahuje vše, co lidské pokolení za svou existenci kdy vytvořilo a čím se kdy zabývalo, jedná se o kvanta informací, která si vědomě (v celém jejich rozsahu) nevybavujeme.

Procedurální paměť a základ civilizace
Procedurální paměť, v kontextu vesmírného super systému, představuje veškeré dovednosti, pravidla, postupy, praktické znalosti a zkušenosti, které lidstvo kdy vyvinulo a předávalo si z generace na generaci. Je to neviditelná informační síť, která drží svět pohromadě. Představte si algoritmy pro stavbu pyramid, zemědělské techniky starověkých civilizací, pravidla římského práva, nuance renesančního malířství, principy kvantové fyziky, kosmické lodě, programovací jazyky, lékařské postupy, nebo i tak zdánlivě jednoduché věci jako výroba keramiky či tkaní látek. Všechny tyto „návody k použití“ jsou uloženy v procedurální paměti vesmírného Vědomí.

Tato paměť není statická. Je dynamická, neustále se aktualizuje a optimalizuje s každým novým objevem, vynálezem či vylepšením sociálních systémů. Je to kolektivní neuronová síť, která se učí a adaptuje na základě nesčetných opakování a zkušeností. Její rozsah je nepředstavitelný – zahrnuje nejen zaznamenané znalosti, ale i ty, které se předávaly ústně, praxí, či implicitně (získávání informací, které nejsou na první pohled zřejmé, souvislost s jevy skrytými, ale fungujícími, nevědomé nebo zdánlivě nahodilé osvojování určitých návyků apod.). Je to skrytá inteligence lidského druhu, která nás pohání kupředu.

Epizodická paměť a kronika prožitků
Na rozdíl od procedurální paměti, která se zaměřuje na „jak“, epizodická paměť uchovává „co“, „kdy“ a „kde“. Je to časoprostorová mapa individuálních i kolektivních zkušeností. V našem „super-počítači“ jsou to záznamy o každém důležitém historickém okamžiku – pohanské tradice, korunovace králů, válečné bitvy, objevení nových kontinentů, vědecké průlomy, umělecká díla. Ale i zdánlivě banální, avšak pro jednotlivce zásadní životní události, (první lásky, prožitky narození a smrti, radosti a strasti všedního dne, atmosféra koncertů živé hudby, údiv nad krásou přírody). Každý pocit, slovo, obraz, každý zvuk je zaznamenán. Prostorová paměť obsahuje emoce, nálady a perspektivy, které různé životní události doprovázejí. Je to nekonečná kronika lidských prožitků, která nám umožňuje být tím, čím Jsme, a neustále se vyvíjet.

Klíčovým aspektem vesmírného super systému je, že ačkoli obsahuje veškeré informace, my si jich nejsme a ani nemůžeme být vědomi v celém jejich rozsahu. Lidský mozek, byť je neuvěřitelně komplexní, operuje s omezenou kapacitou vědomé paměti. Naše osobní vzpomínky jsou jen nepatrným zlomkem celkového archivu. Myšlenka na to, že existuje nekonečné kvantum informací – všechny dovednosti, emoce, prožitky a myšlenky všech lidí napříč časem – je ohromující a zároveň dává hluboký smysl.

Nevědomá hlubina nekonečné databáze informací má dopad na vývoj naší existence. I když si  tuto nevědomou hlubinu neuvědomujeme, ovlivňuje nás. Procedurální paměť nám umožňuje využívat znalosti a technologie, které jsme z této databáze vygenerovali (počínaje objevem pazourku nebo kola). Epizodická paměť nám umožňuje na úrovni kolektivního nevědomí formovat archetypy, naše kolektivní strachy a touhy. Kreativní myšlenky, které se nám zdají přicházet „z ničeho nic“, jsou ve skutečnosti vzdálené ozvěny těchto archivovaných informací, které se filtrují do našeho vědomí. Každý prožitý okamžik, ať už je sebemenší, generuje nové a nové informace. Zde se ukazuje, že jsme součástí něčeho mnohem většího, než si dokážeme představit, a že naše individuální životy přispívají k neustále se rozšiřujícímu, komplexnímu archivu lidského společenství.

Vše ve hmotném světě podléhá zákonu entropie. Rozpad, zánik a zapomnění jsou inherentní (bytostně danou, neodmyslitelnou) součástí fyzické existence. Hmota se rozkládá, budovy se hroutí, a i ty nejhlubší vzpomínky mohou časem vyblednout. Ačkoli fyzická realita podléhá neustálé proměně, její informační podstata zůstává navždy zaznamenána na úrovni holografické knihovny (morfogenetická a morfická pole, Akáša, vesmírný Super-hologram a tak podobně). Každý jedinec, každá kultura, každá epocha přispívá svým dílem k této kosmické mozaice. Informace generované našimi smysly, myšlenkami a interakcemi s okolím nejsou ztraceny, ale transformovány a integrovány do této všezahrnující databáze. Existují mechanismy, jak se k těmto informacím dostat – ať už skrze intuitivní vhledy, meditaci, (lucidní) sny, nebo změněné stavy vědomí, astrální putování (expanze vědomí za hranice těla), intuitivní psaní, schanneling či vědomé napojení na vyšší vědomí.

Pokud je naše paměť součástí širšího kosmického záznamu, pak se naše individuální existence stává fragmentem většího celku, který přetrvává i po fyzické smrti, neboť lidské vědomí je projevenou součástí univerzální informační sítě. Zde nacházíme útěchu v tom, že naše životy, prožitky, lásky i zklamání, naše poznatky nejsou marné ani zapomenutelné. Stávají se nedílnou součástí nekonečného, neustále se vyvíjejícího kosmického záznamu. Jsme víc než jen pomíjivé fyzické bytosti, jsme tvůrci informací, které formují a obohacují samotnou podstatu vesmíru, a v tomto smyslu jsme navždy propojeni s jeho Holografickou Duší.

Myšlenka, že vesmír je v nás, může být zprvu ohromující. Ale když se nad tím zamyslíme hlouběji, objevíme hlubokou podstatu bytí, která má potenciál změnit náš pohled na sebe i náš společný svět. Jsme stvořeni z hvězdného prachu. Atomy a různé prvky, které tvoří naše tělo – uhlík, kyslík, železo – vznikly v nitru umírajících hvězd. Jsme tak přímými potomky kosmických událostí, které formovaly vesmír. Naše existence je neoddělitelně spjata s jeho historií. Jsme součástí nekonečného toku světelné informační energie, která proudí celým vesmírem. Naše tělo, stejně jako všechno kolem nás, je energie světla v kondenzované formě.

Vše je propojeno skrze neviditelné informační sítě. Individuální vědomí je odrazem a rozvíjející se součástí Univerzálního Vědomí. Jsme tak vnímavou součástí kosmu, která jej reflektuje a prožívá. Nejdůležitější je přijmout tuto myšlenku bez odporu a s otevřenou myslí. Místo abychom ji odsunuli jako něco příliš velkého nebo nesrozumitelného, můžeme se k ní postavit s dětskou hravostí a zvědavostí, s úctou a vděčností. Vnímání sebe sama jako součásti vesmíru může prohloubit naše napojení na intuici a vnitřní moudrost. Uvědomění si, že vesmír je v nás i v druhých, vede k přirozené empatii a soucitu.

Příště: Paměť, vzpomínky a sny: mozaika informační sítě Super vesmírného hologramu 3. díl

Související článek: Počátek všeho: Architekt a sdílená Tvořivost. Super vesmírný hologram 1. díl, 

Tvořivé esence vědomého bytí – inspirativní čtení pro volný, odpočinkový čas
Líbí se vám články Psychologie chaosu a rádi se k jejich obsahu vracíte, přináší vám informace, které jsou pro vás něčím hodnotné? Možná se rádi alespoň na chvilku odpoutáte od vnějších záležitostí a ponoříte se do zajímavého čtení. Pokud tomu tak je, můžete mou tvorbu podpořit zakoupením elektronických knih v e-shopu Psychologie chaosu. Případně můžete podpořit provoz webových stránek formou finančního daru. Za případnou podporu předem ♥DĚKUJI♥

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj obrázku: Pixabay.com

Diskuze