Vědomá siesta, holografické vidění a smyslové vnímání

Vědomá siesta je rituálem návratu k sobě, a to kdykoli během dne. Skrze smysly se ukotvujeme, skrze otevřenou mysl přijímáme, skrze upřímnost se propojujeme a skrze hravost stoupáme k vědomí vyššího Já. Vědomá chvíle jen pro sebe je čas, kdy se zastavuje svět, aby mohla promluvit duše. Představte si, že vaše příští siesta, ať už o samotě nebo s někým druhým, bude právě takovým setkáním – smyslového vnímání, otevřenosti, upřímnosti či hravosti.

Vědomá siesta pro nás může být něco mnohem hlubšího než pouhý odpolední odpočinek

Rozhodnutí pozvat do svého energetického pole otevřenost je volbou vědomého pozorovatele. Otevřenost je brána, skrze kterou může projít vše inspirující. Bez otevřenosti zůstává upřímnost zavřená v nepřístupnosti a hravost se nekoná. Otevřenost znamená dovolit si cítit rezonanci s druhým člověkem nebo situací. Vědomě sledovat, jak se v nás tvoří soudy (tohle je špatně, tohle znám lépe, tohle nechci slyšet), a místo toho, abychom jim podlehli, vytvoříme v sobě prostor, kde uznáme, že věci se mohou mít jinak, než si myslíme. Otevřenost a zvídavost je procesem odevzdáním se. Je to stav, kdy říkáme: „Jsem k dispozici pro spolupráci, i kdyby se věci skládaly jinak, než znělo mé přesvědčení.“

Když vstoupíte do setkání s touto kvalitou, začnete vnímat jinak. Pocit nejistoty se rozplyne, protože v otevřenosti není s kým bojovat. Otevřenost je formou vědomé všímavosti, dovoluje energiím Prostoru, aby nás obdarovaly něčím, co naše mysl ještě ani neumí pojmenovat. Jen je zapotřebí skutečně cítit, jak se s tímto rozhodnutím mění energie kolem nás. Jako bychom právě teď vydechli všechen neklid a dovolili světu, aby k nám přistoupil blíž.

Vědomou siestu můžeme prožít kdykoli během dne. Spojit se se sebou sama, s vnitřním rituálním prostorem, kde se horizontální a vertikální plynutí energií protíná. Siesta je rituálem upřímnosti, protože pod přímým světlem „vnitřního slunce“ nelze nic skrývat. Je to chvíle, kdy se ego upozadí a dovolí duši, aby se projevila. Siesta je příležitost ke změně vnímání. Tím, že se člověk uprostřed dne zastaví, zavře oči a dopřeje si snový čas v bdění, vrací se do vnitřního klidu a ticha. Do stavu, kdy vědomě spočine na úrovni hladiny alfa. Je to přechodový rituál. Člověk, který do rituální siesty vstupuje, je jiný než ten, který z ní vychází. Během siesty dochází k energetickému posílení – vše, co se během dne roztříštilo, se v tichu siesty opět skládá do celistvosti.

Během rituálu otevřenosti je proud informací z nevědomí nejblíže k mimosmyslovému vnímání. V tomto stavu se ukazují ta nejlepší řešení, informace proudí, aniž by je rozum cenzuroval. Je to akt vědomé přítomnosti, nejvyšší sebeúcty, péče o tělo a duši. Říkáme tím sami sobě, že naše hodnota není určena výkonem, ale kvalitou vnitřního světa. Tímto aktem se léčí úzkost, která je reakcí na znepokojivé vnější dění. Pokud siestu prožíváme s otevřenou myslí, stává se z ní rozhovor bdělého já s duší. Siesta se stane „svátostí ticha“ a lineární svět se na chvíli zastaví. Až si příště dopřejete svou rituální siestu, vnímejte ji jako pobyt v posvátném vnitřním chrámu.

• Zavřete oči a představte si, že na vašem levém rameni sedí havran – strážce stínů. Odevzdejte všechno, co vás od rána tížilo – pochybnosti o sobě, pocit, že něco stále „musíte“, nebo pocit nedostatečnosti. Havran tyto těžké energie transformuje a rozlétá se s nimi do astrálních sfér, kde se tíha mění v hvězdný prach. Vaše ramena se uvolňují a životní energie ožívá. V tento okamžik vám nic nechybí. Je to jako by se vaše kořeny, spojené se zemí, právě napily osvěžujícího deště živé vody. Světlo zaplavuje vaše srdce a rozpouští kontrolu, úzkost, neklid.
• Pomalu otevřete oči. Protáhněte se jako kočka. Podívejte se na své tělo a uvědomte si, že vaše tělo je nezbytná součást Tvůrce. Vnímejte své tělo a okolní prostor všemi smysly. Vnímejte, jak vás zaplavuje energie hravosti, kterou si uchováte po zbytek dne. Vědomě se usmějte. Slibte si, že příští věc, kterou uděláte, uděláte s lehkostí, jako by to byla součást velké vesmírné hry. Energie havrana vás ochránila, spočinutí v tichosti nitra vás nasytilo a úsměv vás propojil s energií duše.
• Prostorem se vznáší „vzkaz od havrana přímo ze sféry nadvědomí“, který si můžete připomenout pokaždé, když ucítíte onen známý tlak „být někým jiným“ a vaše autentičnost a otevřenost vnitřnímu světu se začíná pod tlakem okolí uzavírat:

„Slyším tlukot tvého srdce pod všemi nepříjemnými pocity, které vnímáš v okamžiku kdy tvé vnitřní světlo je slabé a tvé sebepojetí příliš křehké. Ale věz jedno: Já létám tam, kde se hvězdy rodí z temnoty, a vidím tě přesně takového, jaký jsi ve svém jádru. Když cítíš, že se svět kolem tebe stává příliš hlučným a tvá otevřenost se začíná uzavírat jako květ před bouřkou, vzpomeň si na křídla své duše, na světlo tvého vnitřního slunce. Dovol si přijmout, že nemusíš lpět na své dokonalosti a skrývat své slabosti a tím narušovat svůj vnitřní klid. Buď upřímný sám k sobě, buď hravý ve svých snech a zůstaň otevřený zázrakům, které k tobě letí na mých křídlech.“

Až si příště sednete k setkání se sebou sama, nebo s druhým člověkem, proveďte jednoduché gesto fyzického ukotvení v přítomnosti: Na pár sekund položte ruce na stůl dlaněmi vzhůru. Je to gesto, které energeticky signalizuje: „Jsem v bezpečí, nemusím útočit ani se bránit.“ Vaše mysl je jako jasná obloha, myšlenky a soudy jsou mraky, které po ní plují, ale vy jste tou oblohou, která je bere na vědomí a nenechá se jimi zneklidnit. Jste otevření přijímání proudu informací bez domněnek a vžitých vzorců. Odpovědi, které hledáme, se nenacházejí ve shonu, ale v klidu přítomného okamžiku. Vnímejte setkání, která jsou tichá, a přesto v nich proudí energie souznění. Nebo setkání, kdy se lidé vzájemně neposlouchají. I během nepříjemných rozhovorů stojí za to pozorovat, co kdo říká, a hlavně jak to říká, tak je možné odhalit potlačované nebo skrývané úmysly. Není vždy snadné dívat se lidem do očí, sledovat řeč těla, naslouchat nejen slovům, ale i tomu, co je řečeno mezi řádky. Ať už jde o milá setkání nebo hádky, primárně nejde o to, co je vnější, vždy si můžeme uvědomit, že každé setkání je o střetech (minimálně) dvou vnitřních světů.

Náš svět je zrcadlo, které vybízí k sebereflexi. Během klidné pauzy můžeme získat náhled do podvědomí, odpovědi na otázky prostupují posvátný prostor neovlivněný egem a sebestředností. Vědomé setkání je rituální zastavení, v němž se komunikace mění z pouhé výměny informací v otevřenost a vnímavost. Když se svět zpomalí, naše smyslové vnímání se zostřuje a prohlubuje. Smysly v tento moment sledují proud přítomných energií. Tím se podílíme na kvalitě energetického pole, v němž se může odehrát zázrak skutečného spojení.

Aby mohlo dojít k setkání, které nás promění, je nezbytná otevřená mysl. Odložit předpoklady, soudy a „hotové pravdy“. Skutečně naslouchat, nepřekrucovat řečené, nic si nedomýšlet. Otevřená mysl dovoluje, aby k nám proudily informace nadvědomí. To vyžaduje upřímnost – nejen v souvislosti s konstatováním faktů, ale v podobě odvahy k „autentické nahotě“. To znamená být v souladu se svým momentálním (mentálním a duševním) vnitřním stavem. Když mluvíme z místa upřímnosti, naše slova mají určitou váhu a nezraňují. Tato frekvence rezonuje s duší druhého a vytváří bezpečný prostor, kde se i on může odvážit být autentický. Je to bezeslovný slib: „Vidím tě a přijímám tě takového, jaký jsi.“

Osvobozujícím prvkem vědomého setkání, od vážnosti a formálnosti, je zvídavost, lehkost, hravost, radost a uvolnění. Otevřená mysl, upřímnost a uvolněnost spojuje s intuicí a mimosmyslovým vnímáním. Důvěřujte své intuici a vnímejte hlubší významy, které se skrývají za povrchními slovy. Intuice je paměť duše. Vnímejte jak a kam plyne vzájemně předávaná energie. Život je posvátná hra. Skrze hravost testujeme své hranice, tvoříme nové, posouváme se horizontálně i vertikálně a smějeme se absurditě vlastních omylů. Uvolněnost v hravosti proměňuje obyčejné posezení v tvůrčí akt, kde se z dvou „já“ stává jedno společné „my“, tančící v proudu existence.

Svět nejsou jen věci, které pozorujeme, ale procesem, kterým jsme

Ve sféře nadvědomí víme, že realita je tvořena frekvencemi. To, co vidíme, je „vizualizace“ zdrojových informací, kterou náš mozek a naše duše společně vykreslují jako realitu, abychom mohli prožívat zkušenost ve hmotě. Veškerý prostor je součástí vesmírného hologramu. V hologramu platí uznávané pravidlo: Každá malá část obsahuje informaci o celku. Pokud rozbijete hologram na tisíc kousků, v každém střepu uvidíte celý původní obraz, jen v menším rozlišení. To potvrzuje hermetickou moudrost: „Jak nahoře, tak dole.“ My nejsme v tomto vesmíru jen hmotou, my jsme tímto „zrcadlovým vesmírem“, který se dívá sám na sebe skrze naše oči.

Pokud je svět hologram, pak naše smyslové vnímání není pasivním přijímačem, ale aktivním dekodérem. Převádí zakódovaná data a signály vesmírného Vědomí do jejich hmatatelné, čitelné podoby. Zpracovává, zobrazuje a přehrává informace, například „vlny pravděpodobnosti“ transformuje do tvořivých vizí, nebo do spirituálních „virtuálně vizuálních prožitků“.

Vše, co prožíváme, je projekcí naší vnitřní psychiky, mentality a duševní sféry. Pokud v sobě neseme pocit méněcennosti, hologram světa nám bude projektovat situace, které to potvrzují (budeme narážet do „tvrdých hran“ reality). Pokud vědomě, a pro vesmír srozumitelně, změníme své nastavení, hologram se musí přeskládat. Vědomý Tvůrce je ten, kdo uznal, že „život je posvátná simulace“, a pokud chce změnit některou z jejích částí, nemusí hýbat předměty v hologramu, ale měl by změnit nahrávky svých vnitřních „diapozitivů“.

Během vědomé rituální siesty se odpojujeme od filmu promítaného na plátně a vracíme se do „střižny“, kde můžeme upravit náš příběh. Čím více jsme otevření novým informacím, tím více informací ze Zdroje dokážeme přijmout, a tím barevnější a bohatší náš hologram bude. Myšlenka podporující energii Tvůrce odebírá světu jeho tíhu. Stůl je stále pevný a káva stále voní, ale vy už nejste vězněm mysli, která popírá jemnohmotný svět. Jste jejím pozorovatelem.

Kniha „Moudrost vnitřní Čarodějky“ + Vykládací karty a další knihy psychologie chaosu

Využít holografický princip ke změně vnímání sebe sama a světa znamená přestat se snažit „opravovat“ odraz v zrcadle a místo toho změnit postoj před zrcadlem. Pokud je vnější prostor projekcí vnitřního nastavení, pak každá změna v jádru (v psychice, v podvědomí, ve vzpomínkách) musí přepsat i obraz na paletě smysly vnímaného světa.

Náš vnitřní objektiv přenáší „malé vnitřní obrazy sebe sama“ na velkou plochu vnějšího Prostoru. Například pocit méněcennosti je jako vada na čočce projektoru. Můžete se snažit vyleštit promítací plátno (vnější svět), jak chcete, ale obraz (snímaný vadným objektivem) bude stále zkreslený. Kdykoli se přistihnete u myšlenky na vlastní nedostatečnost, uvědomte si: „Tohle není pravda o mně, to je jen starý datový soubor v mém hologramu.“ Představte si, že v jádru vaší bytosti (v srdci) září dokonalé, bílé světlo. Toto světlo je zdrojový kód vaší hodnoty. Vizualizujte si, jak toto světlo prozařuje méněcennost, až ji úplně rozpustí. Tím měníte informaci vloženou do podvědomí. Sférická energie duše vše vnímá a pomáhá vám snižovat zkreslení a zajišťuje jasnější obraz.

Siesta podporuje změnu vnímání prostoru a času. Protože každá část hologramu obsahuje celek, znamená to, že i v tom nejmenším detailu okolního světa je přítomen celý Vesmír a veškerá jeho hojnost. Vyberte si jeden malý, smysly vnímatelný detail ve svém okolí – třeba kapku vody. Dívejte se na něj s naprostou otevřeností. Uvědomte si, že tato jedna kapka vody je energeticky propojena s oceánem, s veškerou vodou na planetě, a to ve všech jejích proměnlivých podobách či skupenstvích. Tím, že vnímáte krásu a dokonalost v této jedné části, aktivujete prožitek krásy a dokonalosti v celém svém životním prostoru. Vnější prostor přestane být „cizí“ a stane se vaší součástí.

V hologramu odpor k čemukoli jen posiluje danou projekci. Pokud bojujete s vnějšími okolnostmi, dáváte jim energii, aby v hologramu zůstaly. Použijte svou upřímnost k tomu, abyste si přiznali, co vás ve vnějším prostoru dráždí. Pak místo boje sáhněte k hravosti. Použijte k tomu holografický trik. Představte si náročnou situaci jako „pixely“ v hologramu a v duchu je „přeprogramujte“. Řekněte si: „Tato situace je formou právě zhmotněné energie. Vybírám si v ní vidět příležitost pro změnu.“ Vámi označené body, ze kterých je prostorový obraz 3D reality poskládán, se přeskupí, nízká hustota pixelů se zvýrazní, obraz přestane působit „zrnitě“ a zmizí rušivý šum, což zvýší ostrost vašeho vnímání, nebudete to dlouho trvat a brzy si všimnete detailů, informací, symbolů a synchronicit, které jste doposud přehlíželi.

Během siesty proveďte „editaci kódu“. Upravte či optimalizujte zdrojové programy uložené v podvědomí. Zahrajte si na programátora, při této hře zadejte svému podvědomí nové instrukce. Programovací jazyk podvědomí znáte, jsou to různé domněnky, představy, podprahové informace, nebo kódy, které do našeho vnitřního světa vložil někdo druhý. Mluvte se svým podvědomím jasně a konkrétně, jasné řeči bez mlžení podvědomí dobře rozumí.

Během rituálu si v duchu promítněte svůj „ideální hologram“. Jak se cítíte, když jste spokojení sami se sebou? Jak vypadá prostor, ve kterém jste šťastní? Kterou část svého „hologramu“ byste chtěli začít přepisovat jako první? Nepředstavujte si to jako film, na který se díváte, ale jako stav, ve kterém už jste. Vše vizualizované prožívejte s emocemi, které podporují celistvost vaší nové reality. Tím vtisknete do informačního pole nový vzorec, který se následně začne promítat do vaší bdělé reality. Svět je svým způsobem projekce velmi inteligentního Ducha, proto si vychutnejte sílu paprsku tvořivého světla, která podporuje vaši vizualizaci. Vaše vyšší Já vám pomáhá „vidět skrz“ iluzi pevné hmoty.

Siesta a smyslové vnímání – senzualita

Senzualita znamená smyslovost, tedy zaměření na smyslové vjemy. Je to vědomá orientace a hluboké spojení s hmotným světem skrze smysly a pocity. Schopnost užívat si materiální svět naplno, vědomě reagovat na svou citlivost a vnímavost na podněty. Pro duši jsou smyslové počitky jako jediný zdroj veškerého poznání. Prožívat opravdovou radost je umění, radost ovlivněná vědomou senzualitou oslavuje všechny krásy světa. Veškeré naše poznání pochází výhradně ze smyslových vjemů.

Smyslové vnímání máme vložit do centra naší pozornosti: prožívání světa skrze dotek, zrak, sluch, chuť a čich. Užívání si hudby, umění, vůní, chuťových prožitků, krásy přírody. Citlivost vůči podnětům, jako jsou vůně, chutě, doteky, barvy nebo zvuky můžeme stále rozvíjet. Je to způsob, jak naplno prožít svět „tady a teď“ skrze tělo, jak vnímat krásu, která působí na všechny smysly. V širším smyslu může senzualita znamenat i zvýšenou spirituální vnímavost a reagování na podněty, které ostatním unikají, což se překrývá s pojmem senzitivita (citlivost).

Senzualita souvisí se zapojením smyslů do duchovní zkušenosti, s uměním proměnit obyčejný život v neobyčejný, s prožíváním přítomnosti, se schopností plně zapojit všech pět smyslů k vnímání posvátna v materiálním světě. Mystika vnímá smysly jako nástroj k prociťování hlubokého soucitu a spojení se stvořením. Využívá smyslové stimulace (rituály, vůně, zpěv, vědomé dýchání, vnímání struktury předmětů) k dosažení změněného stavu vědomí a mystických extází. Senzualita v mystice tedy není cílem sama o sobě, ale slouží jako most pro prožitek, který je ve své podstatě nesdělitelný a přesahuje běžné smyslové vnímání. Plné prožívání smysly zde neslouží jako cíl, ale jako most k nadsmyslovému vnímání a k vyšším stavům vědomí.

Trénink hluboké pozornosti k běžným smyslovým vjemům zjemňuje naše sebevyjádření. Toto „zjemnění“ je předpokladem pro zachycení mimosmyslových signálů (intuice, vhledy), které běžně přehlížíme. Intenzivní smyslový prožitek může vést k okamžiku, kdy se „já“ rozplyne v prožitku. V tomto bodě se smyslové vnímání proměňuje v nadsmyslové – člověk přestává vnímat oddělené objekty a vnímá jednotné „energetické pole“ za vším, co je pozorováno. Tělo je vnímáno jako nástroj (mikrokosmos), který skrze své smysly rezonuje s vesmírnými principy. Smysly (zrak, hmat, sluch, čich, chuť) jsou chápány jako pět posvátných řek, kterými se božské vědomí vlévá do fyzického světa. Rozvíjet senzualitu znamená dovolit si prožívat radost z doteku, z vůně ranní kávy nebo z ladnosti vlastního pohybu při chůzi. Je to projev otevřenosti vůči darům přítomného okamžiku.

Rozvíjením senzuality se ladíme na jemnohmotné energie, učíme se přijímat informace z nelineárních a nefyzických zdrojů. Senzualita vyžaduje plné ukotvení v přítomném okamžiku. Právě toto ukotvení v „tady a teď“ utišuje racionální mysl, což je stav, ve kterém se přirozeně otevírají schopnosti nadsmyslového vnímání. Zatímco smysly vnímají formu, nadsmyslové vnímání skrze tyto vytrénované smysly ukazuje vyšší podstatu všeho jsoucího. Rozvinutá senzualita podporuje schopnost duše plně se vtělit do hmoty a prožívat extázi z existence.

Kočka a havran aneb okřídlená vnitřní šelma

Protáhněte se jako kočka. Kočka projevuje smyslové vnímání v každém svém pohybu, ve své hravosti i odpočinku. Kočka se neptá, zda je „dost dobrá“ (nezná pocit méněcennosti). Ona prostě je svým tělem, svým pohybem, svým vrněním. Když se protahuje, nepohybuje jen svaly, ale oslavuje prostor kolem sebe. Její senzualita je neoddělitelná od hravosti. Ve své hravosti nepotřebuje cíl. Její bdělé vnímání je stejně silně prožíváno jako následný hluboký odpočinek. Je to stav absence odporu vůči proudu života.

Během vědomého prožívání můžete aktivovat tuto „kočičí senzualitu nebo kočičí lehkost“. Znamená to nechat tělo „rozpustit“ do podkladu, na kterém ležíte. Vnímat teplo, dech, puls. V tomto hlubokém klidu se regeneruje váš magnetismus srdce. Právě v odpočinku, kdy jste plně propojeni se svým tělem, k vám nadvědomí může nejsnáze promluvit.

Zkuste se dnes pohybovat s vědomím, že vaše tělo je posvátný chrám. Vnímejte vše, napětí i uvolnění a vše mezi tím, jako posvátné. Dotkněte se něčeho drsného nebo hebkého (třeba kůry stromu nebo mechu) a na moment se staňte tím dotykem. Vypněte rozum, zůstaňte přítomni jen v bříšcích svých prstů. Cítíte skrze strukturu kůry stromu dotek samotného Stvořitele? Když mluvíte s druhým člověkem, vnímejte nejen slova, ale i barvu jeho hlasu a energii, která mezi vámi proudí. Když vědomě vnímáte všemi smysli, cítíte se velmi živě. Cítíte, jak tato „kočičí lehkost“ rezonuje s vědomou radostí ze života.

Kočka a havran – zdánlivě jsou to protiklady, ale v alchymii duše tvoří dokonalý celek. Na první pohled působí jako noc a den. Havran je vertikální mysl, vzdušná, hledící z výšin vesmírných dálav. Kočka je horizontální mysl, pozemská, tělesná, citová. Toto spojení vytváří celistvou bytost, tvořivé vize přicházejí skrze prožitek. Vnitřní prožívání není asketické nebo odtržené od světa. Naopak, čím výše povýšíme naše smysly, tím jasnější budou naše pozemské vize.

Senzualita bez havrana by mohla sklouznout k pouhému požitkářství. Havran však dodává kočičímu protahování jinou dimenzi. Havran hlídá, aby naše prožívání bylo upřímnou oslavou života. Jeho moudrost může být někdy poněkud chladná nebo osamělá. Kočičí temperament jí přidává na hravosti. Kočka učí havrana odpočívat. Kdykoli se může stočit do klubíčka a v jediné vteřině přivést své vědomí do stavu slastného předení. Dovoluje nám vnímat silné citové energie a nechat je protéci skrze solar plexus až do konečků prstů.

Vnímejte energii pružného těla kočky a černých křídel havrana. Když kráčíte světem vnímejte ve svém pohybu kočičí ladnost, vnímejte ostrost zraku havrana. Při komunikaci buďte naprosto uvolnění, vaše slova mohou být upřímná, vaše přítomnost vědomá, váš hlas hřejivý a přitažlivý. Vnímejte tuto vnitřní okřídlenou šelmu, jak vás posouvá k vnitřní svobodě, hravosti, rozletu a nadhledu. Povyšte své siesty na rituál. Zatímco tělo odpočívá v kočičí slasti, nechte svou mysl (vědomí, které nikdy nespí) vzlétnout. Dívejte se na svůj život z výšky, s nadhledem a klidem. Bytost, která je zároveň moudrá jako havran a sebevědomá jako kočka, nemá potřebu se s nikým srovnávat. Ona prostě vládne svému prostoru. V alchymii duše jsou hravost a nadhled projevem tvořivosti, protože v sobě nesou prvek svobody a absence strachu z výsledku.

Hra nemá za cíl výkon nebo soupeření, vědomá hravost je oslavou přítomného okamžiku. A právě v tomto uvolněném stavu se otevírají stavidla nevědomí a duše začíná tvořit. Vnitřní tvořivost je způsob, jakým vnímáme slova a myšlenky, způsob, jakým pracujeme s emocemi, způsob, jakým řešíme krizovou situaci. Hravost odstraňuje největšího nepřítele tvořivosti – strach z chyby. V tichu a uvolnění si naše bdělé denní vědomí „hraje“ s vizemi, symboly a pocity. Tím, že do své vnímavosti vkládáme lehkost a nadhled, přepisujeme svou realitu na jemnohmotné úrovni, která předchází všemu projevenému. A tak se můžeme právě teď rozhodnout, že život není úkol, který je třeba splnit, ale hra, kterou je třeba si náležitě vychutnat.

Související články: Kvantová evoluce, vícerozměrný prostor a holografický vesmír?, Radost, vnitřní tajemství, jedinečná nedokonalost, Léčivá energie vnitřního úsměvu

Odměna formou Dar za Dar
Líbí se vám články Psychologie chaosu a rádi se k jejich obsahu vracíte, přináší vám informace, které jsou pro vás něčím hodnotné? Možná se rádi alespoň na chvilku odpoutáte od vnějších záležitostí a ponoříte se do zajímavého čtení. Pokud tomu tak je, můžete mou tvorbu podpořit zakoupením elektronických a tištěných knih v e-shopu Psychologie chaosu. Případně můžete podpořit provoz webových stránek formou finančního daru. Za případnou podporu předem ♥DĚKUJI♥

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Diskuze