Život a bezkonfliktní vztahy

great-palace-1340977_1920Hledáte k sobě dokonalou, spřízněnou duši a toužíte po bezkonfliktním vztahu? Idea je to krásná, ale žádná dokonalá duše se v pozemské inkarnaci nenachází. Pokud takovou spřízněnou duši hledáte, s představou naprosto dokonalého a bezkonfliktního života, patrně se snažíte marně. Možná se vám uleví, a rychleji najdete partnera pro harmonický (nikoliv dokonalý) vztah, pokud připustíte, že nikdo nejsme bez chyby. Pouze skrze konflikty se rozvíjíme, poznáváme svět a sebe sama. Záleží jen na míře duchovní vyspělosti, jak obtížným situacím je nám souzeno během jednoho života čelit. Vnímání člověka je podmíněno osobní resonancí, jsme naladěni na určitou vlnu energie, podle kvality vlastního vyzařování se setkáváme s odpovídajícími lidmi, událostmi, a různými životními procesy. S čímkoliv se během života setkáme, je také naladěno na určitý druh resonance. Proto si například nerozumíme s určitými lidmi, nebo máme rozdílné pohledy na okolní události. Jako pozorovatel událostí jsme vnímajícím subjektem, vnímáme kolem sebe nespočet energií, naše vědomí je naladěno na určitou frekvenci. Rozsah této frekvence je určující pro náš záběr vnímání. Příjemné je nám to, co odpovídá naší frekvenci vnímání, naše vnímání určuje, s čím rezonujeme, a s čím jsme v občasném, případně trvalém rozporu.

Stejné je to s vnímáním nadpozemských frekvencí, vnímáme pouze to, na co se dokážeme naladit. Vesmírná inteligence je obsažena naprosto ve všem jsoucím, i ve věcech, které vnímáme jako nepříjemné.

Frekvence vibrací našeho vědomí nám buď umožňuje, nebo neumožňuje, vnímat božskou inteligenci ve všem stvořeném. Ať už je to jakkoliv, nic není „dobře“ ani „špatně“. A je skutečně uměním, dokázat vždy zůstat nad věcí, neodsuzovat a neposuzovat, pokud lidé kolem nás vnímají svět, nebo jeho dílčí aspekty, odlišným způsobem. Každý jedinec věří tomu, co a jak vnímá, po svém způsobu. S vnímáním souvisí tělesné pocity, které jsou spolehlivým vodítkem pro rozhodování. Pocity jsou resonance, které proudí tělem člověka jako reakce na okolní dění, pocity jsou spolehlivější a rychlejší než myšlenky, kterými situace vyhodnocujeme. Pokud vnímáme události v přítomném okamžiku, a dokážeme správným směrem zaměřit pozornost, potom nám nedělá problém vyhodnotit pocity dříve, než zapojíme do hodnocení mysl ovlivněnou egem (racionalitou). Rozlišovací schopnosti rozumu nejsou vždy spolehlivé, spolehlivější je hlas intuice. Komunikujeme se světem častěji skrze naše ego, než skrze pravdivější pocity, dance-1053134_1920které jsou vodítkem pro rozlišování nejrůznějších vibrací, které k nám přicházejí z vnějšku, a citelně se nás dotýkají. Ego je neustále ve střehu, zkoumá, co bylo, nebo co teprve má podle našich představ být, myšlenkově se připravuje na různé střety, vytváří si obavy a strachy. Vlastně se tak předem vylaďujeme, víceméně nevědomě, přesně na takové vibrace, kterým se ale ve skutečnosti chceme vyhnout. Žijeme ve své hlavě tím, co se má odehrát například zítra, tím se s předstihem ladíme na určité frekvence, říkáme tím vesmírnému zrcadlu: zařiď situaci přesně takto.

Ještě jednou: žijeme ve své hlavě více, než ve skutečném přítomném okamžiku.

Myšlenky jsou magnetem, přitahují nám do života nejrůznější vztahy a situace, a pokud dáváme přednost více myšlenkám než pocitům, přitahujeme k sobě opak toho, co si přejeme. Vědomí jedince, inteligentní duchovní složka člověka, existuje nezávisle na těle, proto je pocit, související s určitou situací, rychlejší, pravdivější a spolehlivější než myšlenka. Vědomí má každý atom ve vesmíru. Buňky v lidském těle pracují, a vzájemně spolupracují, na složitých procesech jednotlivých funkcí lidského těla, aniž by se těchto procesů lidské vědomí přímo účastnilo. Každá buňka má vlastní vědomí, je schopná spolupracovat a dorozumívat se s ostatními buňkami v těle. V lidském těle probíhá neustále velké množství nejrůznějších chemických reakcí. Je dost možné, že dokonce každý orgán v lidském těle má vlastní vědomí. Vlastní vědomí mají tedy i neživé věci, od zrnka písku až po planety. Každá hora nebo řeka, oblíbená hračka, dům, prostě všechno. Světlo je složené z fotonů, každý jeden foton má vlastní vědomí, společně vytváří vědomí světla. Nesmíme zapomenout ani na mentální a komunikační schopnosti rostlin. Veškerá příroda je dokonalým projevem vědomého života, včetně nerostů, rostlin, zvířat. Nerosty nebo rostliny, vše má vlastní formu vědomí. Přesněji řečeno: vše je samo o sobě vědomím. Všechno souvisí se vším, takže hranice mezi jednotlivými formami vědomí jsou velice tenké. Tyto hranice existují jen v našich představách, protože si nedokážeme vesmír představit v jeho great-palace-1340971_1920komplexnosti, nevnímáme neustálý tok informací, které proudí v pavučině neviditelné části prostoru ve všech směrech, včetně astrálního prostředí. Pokud je mysl soustředěna na přítomný okamžik, pozornost vědomí je rozostřená, a přesněji dokážeme vnímat frekvence energií, které kolem nás vysílá vědomí jiného člověka, zvířete, věci, situace, neznámého prostředí a podobně. Potom dokážeme předcházet zbytečným konfliktům, správně se rozhodovat, neposuzovat a neodsuzovat, pokud máme souznít s lidmi, kteří nesplňují naše představy o ideální povaze člověka.

Vesmír je nekonečným transformátorem energií, výměna energií probíhá neustále, ve skutečnosti naprosto nic není nehybné

Opačné energie se neustále přitahují a odpuzují, přitahují a odpuzují, nic není v klidu, ani mezilidské vztahy nemohou fungovat neustále na hladině dokonalosti. Projevená realita nemůže být nikdy dokonalá. Svět hmoty je prostoupen světem duchovním a naopak. Dokonalost je výsadou Absolutna, nejčistší forma Lásky vibruje v duchovních, jemnohmotných světech. Protichůdné energie, láska i nenávist, jsou přirozenou součástí hmotného světa, jehož podstata je ale energetická. Vesmírem hýbe přitažlivost a odpudivost, protiklady, které se neustále vzájemně doplňují. Pokud by v projeveném světě existovala pouze Láska (gravitace), POUZE VIBRACE LÁSKY – PŘITAŽLIVOST, vše by splynulo v tok čisté energie, a hmotná podstata vesmíru by se časem pravděpodobně zhroutila. A naopak, pokud by v projeveném světě existovala pouze odpudivost (antigravitace), zjevený vesmír by bez toku protikladných energií nemohl existovat. Jedině harmonie protikladných sil udržuje vesmír pohromadě. Stejně tak láska a nenávist, dvě strany jedné mince, vytváří harmonii, pokud jsou tyto dvě základní síly v mezilidských vztazích udržovány v rovnováze. Téměř v každém mytologickém příběhu najdeme konflikt, směřující k duchovnímu poznání a k vyššímu vývojovému stupni.

button (11)

Láska (splývání, spojování, souznění) se projevuje vlnami přitažlivosti, její síla je nadneseně srovnatelná právě se silou gravitace. Nenávist se projevuje jako odpudivost, odpudivá síla nenávisti je nadneseně srovnatelná se silou antigravitace. Láska a nenávist se projevují jako vzájemné protiklady (s opačnou energetickou podstatou). Jedno bez druhého by nemohlo existovat. Hmotné objekty jsou k sobě přitahovány gravitační silou. Lidé jsou k sobě poutáni přitažlivou silou lásky. Láska je duchovní síla, působící skrze jemněhmotnou energii vesmíru, universální síla, která vše spojuje. Všichni jsme ve své podstatě součástí universální, vše prostupující, absolutní Lásky, v tomto hmotném světě jsme však podřízeni dualitě. Čehokoliv se dotýkáme, ve všem stvořeném, se nahází všepronikající božská podstata. Láska, ačkoliv jde ve své podstatě o pozitivní vibraci, může být dávána, přijímána, odmítána i great-palace-1340970_1920zatracována. Ať už jde o lásku k někomu, něčemu, nebo k sobě samému. Láska se projevuje jako přitažlivost nejen k opačnému pohlaví, láskou jsme přitahováni také k přírodě, květinám, různým předmětům, k oblíbeným činnostem. Citová závislost má mnoho podob, vždy jde o srdeční záležitost, nejlépe se cítíme, pokud něco děláme, vnímáme, nebo na něco reagujeme srdcem. Stejně tak můžeme cokoliv kolem sebe nenávidět, čímkoliv můžeme být odpuzováni. Také sami k sobě můžeme cítit nenávist, a ubližovat si, byť jen na podvědomé úrovni.

Touha po lásce je na podvědomé úrovni program duše, který se odvíjí od neustálé, v celém vesmíru probíhající, transformace protikladných energií

Láska je o vzájemné výměně energií, je o dávání a braní, setkání a odloučení. Láska je srdeční záležitost, stejně tak nenávist, srdce se projevuje jako transformátor energií v podobě citů, pocitů a emocí. Duševní světlo, a síly skutečné psychické povahy, vlastní nebo ostatních bytostí, buď dokážeme vnímat a vidět v pravdě, nebo to nedokážeme. Tato schopnost určuje míru konfliktních situací, které si do života přitahujeme. Určuje pravdivost skutečných motivů, kterými se v životě vědomě řídíme, nebo neřídíme.

Z individuálního pohledu je to, co vidíme, pokud se otočíme zpět, záležitost každého jedince: jaká je naše resonance, takový je obraz, který uvidíme. Někdo uvidí obraz života prázdný, někdo jiný jej uvidí naplněný vibracemi lásky v nejrůznějších podobách. Vždycky jde ale o obraz osobního nitra každého ornate-1289339_1280jedince, obraz vlastní přirozenosti, jde o naplněné nebo nenaplněné vize cesty, po které jdeme krok za krokem, v souvislosti s tím, pro co se naše duše rozhodla již před vtělením (buddhistické kolo života – viz obrázek). Na konci této cesty nikdo neunikne dokonalé pravdě, až k němu hlasitě promluví hlas nevědomí (odhalený vnitřní svět člověka v celém svém rozsahu), až Světlo duše promítne před jeho zrakem projekci/rekapitulaci života. Naše světelné dvojče před nás rozprostře obrazovku, na které se před námi promítne tajemný svět světel a stínů, svět pravdy o tom, kým ve skutečnosti doopravdy jsme. Tehdy konečně rozpoznáme, v okamžicích tichého úžasu, nejrůznější iluze hmotného světa, prohlédneme lhostejnost a nevědomost, tělesné žádosti a vášně, pravé důvody rozporů a konfliktů, pochopíme význam tisíců za život vyslovených květnatých slov zastírajících pravdu. Uvědomíme si, kolik myšlenek a slov bylo kdy příčinou nejrůznějších konfliktů, a jak správné či nesprávné používání řeči ovlivňuje naše životy. Uvidíme spoustu zbytečných a planých slov, často zlomyslných a zraňujících, a pochopíme, že největší část pravdy se nachází v mlčení, v tiché vnitřní krajině, kde není žádného hluku, kde se nachází pouze čisté Světlo. Pravdivému pohledu do kvantového zrcadla, až přijde čas poznání, neunikne nikdo z nás.

S tím vším souvisí ještě jedna „maličkost“: gravitace nás udržuje při zemi, vlastně nám umožňuje žít na Zemi. Je to síla přitažlivosti, která nás poutá s rodnou planetou.

Je to právě síla přitažlivosti, která nás objímá a dovoluje nám spočívat v náruči přírody a dotýkat se země. Ještě jinak: je to síla Lásky, kterou nás Matka Země poutá k sobě, a dává nám tak najevo, že jsme jejími dětmi. Odpověď na otázku, zda cítíme za tuto projevenou sílu vděčnost, by mohla mít z globálního hlediska poněkud palčivou a hořkou příchuť. Je to zcela zásadní věc, kterou přehlížíme, a divíme se, proč je ve světě tolik zbytečně vyhrocených konfliktů. Všechno souvisí se vším. Civilizace je v neustálém pohybu, nedokáže se zastavit a poohlédnout se zpět, je v pohybu, který připomíná spíše útěk před přírodou, přírodními zákony a tím i před podstatou života.

Související článek: Životní energie a negativní lidé

Don Miguel Ruiz: „Ať už si lidé myslí cokoli, cokoli dělají nebo říkají, neberte si to osobně. Názory druhých odpovídají tomu, čemu tito lidé věří a proto ať si o vás myslí cokoli, ve skutečnosti se vás to netýká. Vždy to vypovídá jen a jen o nich.“

psy

Líbí se Vám článek? Sdílejte ho!Share on Facebook

Diskuze