Pohled z očí do očí – výměna energie

woman-1580343_1920Dokážete se klidně a uvolněně dívat do očí člověku, se kterým hovoříte, nebo člověku, který hovoří s vámi, někdy dokonce proti vaší vůli? Většinou se během rozhovoru díváme klidně, trpělivě, nebo zvídavě, jindy zcela pasivně, případně těkáme očima sem a tam a dívat se do očí druhému dlouho nevydržíme. Jsou dokonce jedinci, kteří se druhým lidem během rozhovoru do očí nedívají nikdy, případně mají podivný neosobní, nebo neupřímný pohled. Někdy dobře víme proč tomu tak je, a jindy to jen vzdáleně tušíme, svou roli zde hraje intuice a instinkt. Někdy se druhému do očí doslova ani dívat nechceme, hlavně pokud nás svým pohledem pohlcuje a snaží se proniknout do našeho nitra. Někteří lidé zírají, jako by druhou osobu chtěli ve svém pohledu utopit, během rozhovoru se vybraným jedincům dívají do očí s takovou intenzitou, jakoby zkoušeli, zda nápor jejich „důležité“ osobní energie vydrží.

Přitom nepříjemné a vtíravé zírání se může projevovat velice nenápadně, vůbec ne dotěrně, chvilku můžete mít dokonce pocit sympatie, než vám dojdou různě nevhodné či podezřelé okolnosti. Pro slabší povahy, pokud nedokáží zlé či panovačné pohledy neutralizovat vlastním klidem, vědomě ovládanou životní energií, může být velmi unavující, pokud je někdo dokáže dotěrným, cíleným, nebo manipulačním způsobem obrat o životní sílu, případně je nenápadně přinutí jednat podle vnucené vůle. Paralyzující je také setkání s lidmi, kterým z očí takříkajíc šlehají blesky. Občas se nám přihodí setkání s člověkem, kterému v očích vidíme, že touží za každou cenu vyvolat konflikt.

Malé děti touží po naší blízkosti, s nadějí a radostně se nám dívají do očí

Malé dítě se nedívá do očí člověku, ze kterého má strach, dokonce si v mnoha případech dlaněmi zakrývá vlastní oči. Proč asi? Malé děti jsou zranitelné a vnímají negativní (emoční) energie kolem sebe velmi silně. Instinktivně si zakrývají oči, například pokud jim zvýšeným hlasem někdo domlouvá. Je nesprávné dívat se dětem upřeně do očí – z pozice síly – pokud je káráme, nebo od nich chceme slyšet pravdu.

portrait-317041_1920             child-931833_1920

Zřejmě si ani neuvědomujeme, kolik negativní energie musí malý človíček ustát, většinou nedokáže záporné energie odrazit, velice snadno se pak usazují v jeho emočním těle, což se zřetelně projeví v barvách aury. Stačí jediný způsob cíleně mířeného pohledu, a dítě okamžitě ví, že se rodič zlobí. Určitě si to všichni pamatujeme: „Dívej se mi do očí, když s tebou mluvím!“ Pokud chcete dítěti něco důležitého v klidu povědět, nemluvte na něj „z patra“, posaďte se do jeho úrovně tak, aby mezi vámi proběhl rovnocenný oční kontakt. Při závažnější rozmluvě nedržte dítě za ramena, a už vůbec s ním necloumejte, ať jste jakkoliv rozčilení. Dítě bude mít tendence sklonit hlavu a schoulit se do klubíčka, a téměř nebude vnímat, co říkáte.

Takzvaná jiskra v oku nemá pouze erotický podtext, kdo tento energetický nástroj dobře ovládá, vcelku jednoduše zasáhne mysl nebo srdce jiného člověka

Zamilovaní lidé, třebaže jen platonicky, zbožňují hluboký oční kontakt, a beze slov spolu očima hovoří. Podobné je to u partnerů ve stáří, pokud spolu dlouhá léta žijí, také dokáží komunikovat očima beze slov. Oči, nejen že s námi neverbálně komunikují, oči také vyzařují vnitřní energii dotyčného člověka. Někdo má po celý život přísné oči a jen s obtížemi dokáže svůj pohled mírnit, a jen málokomu se oči neustále smějí. Pokud druhému ublížíme, a uvědomíme si to, dlouho nám v paměti zůstane výraz zklamání v jeho očích. Očima vypovídáme beze slov o svém momentálním duševním a psychickém rozpoložení, o radosti a lehkosti bytí, nebo o prázdnotě a tíži života. Stává se, že se nedokážeme dívat do očí nešťastnému člověku, jenž svou tíži, ať už vědomě nebo nevědomě, dává najevo celým svým tělem. Podvědomě vnímáme, že nemůžeme jeho životní příběh, a jeho „negativní“ energie převzít na sebe. Každý člověk očima do okolního prostoru vyzařuje energii svých myšlenek a pocitů. Jde o oční pohled – vhled – pronikání – promítání – s pozitivním ale i negativním nábojem. Proto je dobré – pokud to neděláme intuitivně a přirozeně – vědomě se rozhodnout, zda se druhému člověku během rozhovoru budeme do očí dívat anebo nebudeme.

Mimice očí věnujeme vždy mimořádnou pozornost. Vědomě pracujeme vlastníma očima a samozřejmě sledujeme pečlivě oči, které sledují nás. Neukecáte například člověka, který se na vás dívá klidně a téměř nemrká. Je-li frekvence mrkání pomalá, protějšek disponuje vnitřní silou, má silné sebevědomí, nikdy se nevzdává. Věří si a je neústupný. Dotyčný dokonce nepodléhá bezhlavě a se strachem nepřízni osudu. Nejchladnější osoba bude mrkat frekvencí zhruba pět mrknutí za minutu! Časté mrkání může znamenat pravý opak. Čím intenzivněji mrkáme, tím více dáváme najevo, jak jsme zranitelní a lehce ovladatelní.

girl-1666662_1920Nikdy se nenutíme přistoupit na hru člověka, který se nám vtíravě či provokativně dívá do očí. Vlastní pohled do jeho očí neopětujeme, hlavně pokud je nám to nepříjemné, ani v případě, že máme pocit provinění, protože se nám to zdá být neslušné. To platí hlavně v případě, pokud vás někdo hrubě slovně napadne, a je proti vám ve verbální převaze, v tom případě se vyhněte přímému očnímu kontaktu. Síla promyšleného pohledu dokáže být obrovská, oči dokáží přesně mířenou energií (v kombinaci s myšlenou) dokonce i uhranout, obzvlášť pokud se k takovému činu použije energie celého těla soustředěná do očí.

Pokud na někoho nepatřičně soustředíme mysl a zlý pohled, nebo naopak někdo na nás, ať už vědomě či nevědomě, může dojít k takzvanému uhranutí

Uhranutí očima je způsobeno vysláním negativní, velmi silné energie, doplněné skutečně silnými, nepřejícnými emocemi. Zlým pohledem dokáže rozzlobený nebo dotčený jedinec vyslat energii přesně cílených myšlenek přímo do energetického pole dané bytosti. Málokdo si uvědomuje, že lze cíleně potřebné informace z mozku přenést do očí, tam je krátce koncentrovat, a následným výbojem myšlenek zasáhnout (pod)vědomí jiné bytosti. Životní energie nepřipraveného jedince se v mžiku stane slabá a spoutaná, podle daných okolností i dlouhodobě. Někdy je třeba velké opatrnosti během takzvané výměny názorů z očí do očí! Chcete-li odrazit negativní energii útočníka, dívejte se mu mezi obočí na místo, kde se nachází třetí oko, a sebejistě si v duchu s vnitřním klidem několikrát opakujte: ,,Tvá energie mi neublíží,“ nebo ,,V mém srdci je síla, která překoná tvé zbabělé chování.“ V podobných situacích si ale zachovejte osobní emoční odstup, nesmíte se zmítat ve víru strachu, vzteku, nenávisti nebo pohoršení či pohrdání dotyčnou osobou. Podobně můžete postupovat pláče-li malé dítě, láskyplně se mu dívejte mezi obočí na oblast třetího oka, a v duchu si pomalu a klidně opakujte: ,,Neplakej, mám tě rád/ráda.“

man-1283237_1280Soustřeďte se občas také na vlastní neverbální projev, vnímejte jak používáte vlastní zrak, co a jak očima vyzařujete, a jak na lidi kolem sebe svým pohledem působíte. Není vhodné dívat se lidem do očí dlouho a upřeně a nenechat je vydechnout, pro druhého člověka je to znervózňující. Může k vám pociťovat nedůvěru, a ve svém nitru nepříjemnou sevřenost, neklid a nesvobodu. Chcete-li se o člověku něco podstatného dozvědět, zjistěte nejdříve, zda jste do jeho nitra pozváni. Dívejte se lidem do očí s přirozenými přestávkami uvolněně a bez nadřazenosti. Neposuzujte však viděné žádnými myšlenkami, alespoň prvních pár minut, vnímejte soustředěným pohledem celou jeho osobnost pozvolna se před vámi odhalující. Vnímejte esence přítomného okamžiku. Zároveň pozorně naslouchejte, co a jak lidé říkají, tak zdokonalíte své vnitřní vidění.

Při setkání s lidmi běžně věnujeme pozornost slovům, méně řeči těla. Ačkoliv nás pečlivé naslouchání udržuje v přítomném okamžiku, slova obsahují pouze kolem deseti procent informací, které můžeme při setkání získat. Během rozhovoru sledujeme pozorně mimiku obličeje a gestikulaci rukou. Vnímáme fluidum celého emočního těla druhé osoby. Emoce rozeznáme podle zabarvení hlasu. V mimice obličeje a v očích druhých lidí přečtete nejrůznější pocity a emoce, dozvíte se mnohé o charakteru, povaze, psychice a temperamentu dotyčného. V očích se může skrývat například radost, údiv, sympatie, upřímnost, vděčnost, překvapení, soucit, smutek, bolest, provinilost, omluva, strach, lež, nejistota, pocit trapnosti, podezřívavost, zloba, povýšenost, opovržení, pohrdání. Láska i nenávist. Pohledy očí mohou být povzbuzující nebo zraňující, a to doslova. Určitě to znáte: pronikavý, výhružný či nepřátelský pohled s přivřenými víčky, který říká: „To ti nedaruji…!“

button (11)

Pokud někdo vrhá do svého okolí zlé pohledy, pair-1040152_1280neuvědomuje si, že dříve či později dojde k zrcadlení, a vše, co vyšle, se jednou vrátí zpět. Pohled očí také vypoví, zda je úsměv nebo smích našich přátel či kolegů upřímný. Buďte však opatrní, v pohledu některých lidí se můžete bez zábran ,,utopit“, ztratit se v jejich vlastní prázdnotě, nechat se svést, nepříjemně oklamat. Může vás zhypnotizovat svým pohledem a tónem hlasu a ovlivnit tak vaše svobodné rozhodování. Nebo naopak, někdo může mít schopnost odečítat z našeho pohledu skryté myšlenky.

Oči jsou prostředníkem mezi osobním vnitřním a viditelným vnějším světem

Oči dokáží rozlišit zhruba sto padesát odstínů barevných variací ze slunečního světelného spektra. Množství informací, které se prostřednictvím očí dostává do našeho vědomí, je nesmírně velké. Oční zornice neboli panenka může mít u každého člověka jinou velikost. Průměr zornice se pohybuje zhruba od čtyř do devíti milimetrů. Čím je průměr panenky větší, tím více světla přijímá, tedy tím více informací přichází do mozku, kde jsou následně zpracovány. Vše určující ale je, jak na světlo, proměněné v obrazy reality, reaguje mozek a tím i naše ego. Světlo se skrze foto-receptory v očích dostává do mozku, respektive do mozkové kůry, kde se zobrazuje vše v dosahu našeho zraku. Viděné nemusí tudíž být zcela přesné, pravdivé nebo konkrétní, vše záleží na tom, jak si mozek informace sám pro sebe přebere, na co se soustředí, v jakém je zrovna momentálním rozpoložení. Nebo na tom, jak je naprogramován. Jinak je naprogramován mozek optimisty a jinak mozek pesimisty. Mozek tak má v procesu vidění velice podstatnou roli. Vidí převážně to, co je pro jeho chápání bezpečné, co se jeho chápání nevymyká. Máme v životě zažité situace, které by občas potřebovaly ,,změnu programu“. Potom se změní námi viděná hmotná realita, potom si utvoříme novou osobní vizi okolního prostředí.

smartphone-1445448_1920-1

Víte, že když na delší dobu zakryjete jedno oko, omezíte přísun informací a podnětů do mozku? Potom mozek zpracovává viděné informace příslušnou polovinou mozku – tedy polovičatě. Levou hemisférou vnímáme a zpracováváme svět především v detailech. Pravá hemisféra vidí svět obsáhlejší, celistvější.

Platón: „Existuje oko duše… jímž lze vidět pravdu.“

nature-1673788_1920Lidské oko je odpradávna samo o sobě znamením prozření, spirituálního vědění a duchovní moudrosti. Nejdůležitější smyslový orgán – zrak – nám za jeden pozemský život předloží nekonečně mnoho informací. S přihlédnutím k nutné poznámce, že zrakové vnímání je subjektivní, pozorované nemusí dávat každému člověku stejný smysl. Pokud se s někým setkáme, oči jsou první, kam směřujeme svůj zvídavý pohled.

Oko v podobě symbolu bývalo ve starověku ochranným emblémem například ve staré Mezopotámii, už tehdy si lidé jako osobní amulety vyráběly ,,oči“ z různě barevných polodrahokamů.

Související články: Pozitivní rezonance smíchu a úsměvu, Máte slabou, nebo silnou vůli?

baner kniha

Líbí se Vám článek? Sdílejte ho!Share on Facebook

Diskuze