Buďme sami sebou a buďme tím, čím být chceme

Uprostřed vesmíru jsme něco ztratili, jedni to cítí, druzí nikoliv. Ztratili jsme soudnost, intuici nebo rozum? Ve ztrátách a nálezech se sotva orientujeme, tak trochu přešlapujeme na místě. Jsme naučeni moc se kolem sebe nekoukat a hledět si svého. Přemýšlíme o důsledcích, méně řešíme příčinu. Možná nám nedochází, že ani duchovní nadšení ani racionalita nás nesmí připravit o rozum. Obzvlášť v době, kdy temné vody jsou neklidné a třeskutý není pouze jarní mrazík. Svět stojí před velkou výzvou. Intenzita očekávání je také velká. Vítěz není zřejmý, ani kam směřujeme prozatím zřejmé není. Přesto zvolna a s odhodláním sbíráme odvahu. Nade vší pochybnost bude rozhodnuto v náš prospěch, perspektiva toho, že se tak stane je reálná.

Nikdy se nenechme nadchnout, zneklidnit ani se nedojímejme k slzám z toho, co je viděno v obrazech „osvícené mysli“ někoho druhého. Soustřeďme se na osobitou volnost v projevení vlastního nitra a následujme svou intuici. Buďme vždy sami sebou a nad nikoho se nepovyšujme. Zajisté, že potřebujeme pochopit svět, potřebujeme pochopit sami sebe. Zároveň nevíme, čím vším může svět být, čím nás může překvapit. Nevíme, čím vším můžeme být my sami, čím můžeme sami sebe překvapit. Nevíme čím být na této úrovni vnímání prostě nemůžeme my sami ani svět. Na některé věci v tomto životě nedosáhneme. Tak to je a my to víme, a nepotřebujeme populaci rozdělovat na vysoce vibračně vědomou část a na část běžnou, tedy populaci nevědomou, vibračně a transformačně opožděnou. Proto snažit se vědět a zároveň nevědět nic – obojí je v naprostém pořádku.

Je důležité nezapomínat, že nebezpečná je pouze nevědomost o sebeklamu, která spočívá v klamání druhých, neboť klamáním druhých klameme nejvíce sami sebe. Studujme umění být sám sebou, a přitom nejít proti všem a všemu, co nám nehraje do noty.

Buďme sami sebou a buďme tím, čím být chceme

Něco nás přimělo narodit se a žít. Musely to být velmi živé energie. V květu mládí hledáme štěstí, sny, touhy a dokonalá nevinnost nás unáší dál k uskutečnění sebe sama. Pomyslné, bezčasové, stálé a nezávislé kosmické Vědomí je patronem věčně rozechvělého pozemského nebe, na kterém jako fata morgany vystupují obrazy nitra podobající se barevným pohlednicím z mládí. Myšlenky a energetické obrazy vášnivých emocí. Pocit opuštěnosti, ztotožnění s úzkostí a obrazy neúplnosti. Vyrušení z klidu, emoční bolest a obrazy strachu. Pocit vnitřního klidu, emoce pronikavé radosti a obrazy lásky v různých podobách. Každý vzpomínkový obraz je jako fotometeor, mozkem vyprodukovaný a očima viděný jako živý objekt zrcadlící se ve vzdušném prostoru. Naše osudy jsou si v mnohém tolik podobné. Soudit druhé lidi a pošlapávat jejich životní cestu výsměchem za „nedostatečnou snahu se transformovat v probuzenou bytost“ – musí být projevem bezduché pýchy.

Snad jen básník porozumí. Snad jen ten, kdo pláče ve svém nitru porozumí. Pláč ulehčuje a zbavuje tíže. Dovolit sobě vyplakat se, je umění ze všech nejtěžší. Máš-li trápení, vykřič se a vyplakej až k nebi. Na oplátku bílé květy tvých slz pod modrou oblohou rozkvetou.

Během naší životní cesty nás překvapí nejedna hříčka osudu – ten potměšilý, poťouchlý a šibalský skřítek se škodolibým pohledem. Přesto v jeho hlase zní varovná, nezáludná a nezlomyslná předtucha. Zvědavý skřítek Proč se ptá na příčinu. Nenechavý skřítek Nač zjišťuje účel. Některé naše sny nás vedou do nikam. Míváme pocit, že rozumem se naše srdce neukojí. Přesto věříme v poznání, a nepotřebujeme k tomu žádnou formu víry. Na povýšené ukazování prstem směrem k běžné nevědomé a neprobuzené společnosti nemusíme reagovat a můžeme si myslet své. Pokud se nám zdají duchovní nebo alternativní informace z různých zdrojů odlišné, rozporné nebo protichůdné, uvědomme si vazby na osobní přesvědčení, víru nebo osobní zkušenosti. Komplexní informace nemá nikdo z nás, takže nelze rozdílnosti ve vnímání mystických, spirituálních a transformačních témat škatulkovat a polarizovat podle toho co je a co není objektivní pravda, (pokud taková vůbec existuje). Informace, které se nám zdají být smysluplné a pro nás logické, a souzníme s nimi, se zřejmě budou podobat našim vlastním zkušenostem.

Zobrazit elektronické a tištěné knihy Psychologie chaosu

To, co nás opravdu mění, je Poznání a Láska. Nesoudíme-li druhé, potom my sami rosteme a s námi roste poznání v lásce k životu, k lidem a krajině, která je naším domovem. Uvědomění v poznání a poznání samotné se v čase neztrácí, nikam nemizí, stále je přítomné, nerozkládá se, může jen získávat na rozměrech, může jen růst – horizontálně a vertikálně. Poznání v domnělé a neúplné pravdě je proměnlivé a prchavé a může samo sebe zničit. Jen poznání v lásce je nezničitelné a věčné. Proto se vylaďme na poznání, sami se staňme poznáním. Proto se vylaďme na Lásku, staňme se jejím zrcadlem. Soustřeďme se na to, co se rozvětvuje a roste do všech směrů vlivem energie, kterou my sami jsme.

Poznání v lásce je vnitřní duchovní stav a je velmi mocnou silou. Poznání nás provází po celý život, v tom je hluboký smysl, neboť dojít někam, kde už není co poznávat si nikdo nepřeje. Pokud zmizí vnitřní touha po poznání, potom i sám život pozvolna vyprchá.

Buďme sami sebou a buďme tím, čím být chceme

Zdroj fotografií: Pinterest.com

Diskuze


PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?


error: Obsah je chráněn autorským zákonem.