Dovolme si nevěnovat pozornost „apokalyptickým předpovědím“

Čemu věnujeme pozornost, to roste, proto nevěnujme pozornost apokalyptickým předpovědím. Většinu lidí ani nenapadne postavit se do role apokalyptického vizionáře, většina se bez této podivné vnitřní touhy vkládat do éteru znepokojivé vize, které v myslích lidí způsobují rozruch, naprosto obejde. Musí to být zvláštní touha nebo silná přitažlivost k temným silám, kterým není možné odolat, přitažlivost k procesu, který jakmile jednou začne a stane se natolik opojným, není možné jej zastavit. Musí to být zvláštní touha přilévat oleje do ohně a podporovat energie, díky kterým si lidé připadají vysátí, vymezení a paralyzovaní, podporovat struktury, které se živý energií lidského strachu a kontaminovat zemi strachem. Ochota „vyvoleného vizionáře“ upnout se k děsivým, fatalistickým vizím, vnitřní vedení zasvětit svůj život hněvu a světu, který děsí, nebo touha propadnout opojnosti z potěšení z vlastní viditelnosti tu vždycky byla a zřejmě bude, s tím asi nic moc nenaděláme. Co udělat můžeme je, nenechat se žádnou z katastrofických předpovědí budoucnosti ovlivnit.

Některé duše ztrácí soudnost a jdou nebo zachází tak daleko, jak oni sami, jejich fyzická těla a duševní stránka bytí snese, něco je nutí zapomenout na „hmotné závazky vtělené duše“ a překročit hranice, za kterými se nachází rozštěpení osobnosti a osobní svět zcela vytržený z okolní reality. Zalíbení nacházet smysl v negacích a rozkladu může být příčinou nedokončených obrazů původní identity, zatemněného vědomí, zpřetrhaných linií tvořivých myšlenek a mezilidských vztahů, vytržení z kořenů, nezkrotné vůle již nikdy nedokončit v dobré víře započaté mystické dílo. Snaha dotknout se hranic absolutna a tím zároveň i hranic snesitelnosti může působit jako dvojsečná zbraň, může se projevit jako následek řezu skalpelem provedeným bez uspání za asistence ztracené soudnosti stylizované do role apokalyptického vizionáře. Nedokončené sebeobrazy unavené tou hrou se častěji, než se zdá, stávají neviditelným reliéfem nejednoho z náhrobků duší, které se na svět, jak sami často říkají, vtělují jaksi nepatřičně a ve svém osamění nakonec spočívají v nepochopení, v neslyšitelnosti a neviditelnosti.

Člověk může mít jisté magické schopnosti, různé paranormální zkušenosti, ale měl by vědět, čemu se odevzdává, ke komu se sklání, k jakému publiku zaníceně promlouvá, komu nebo jakým silám posluhuje. Magik nebo mystik, pokud si uvědomuje svou moc, musí vědět, jak nakládat s informacemi, jak naložit s vlastní pýchou a povýšenou psýchou, která vede k pohrdání slabostí věrných a vysmívání se spánku neprobuzených. Mystickou moudrost a magickou moc je možné využít ve prospěch pozemského světa, ve prospěch pohybu k pozitivnímu transformačnímu vývoji. Zasvěcená bytost sama v sobě rozloží své síly a udržuje rovnováhu mezi protiklady, sleduje rovnovážné hladiny mezi světy a uvědomuje si co se smí rituálně nebo obřadně podniknout a co ne, co už je za hranicí schopností lidské vůle.

Proč se říká, že nejsilnější moc člověka se skrývá v jeho vůli? Protože tu nejsilnější vůli prokážeme ne tím, že o něco urputně usilujeme, ale tím, že si dovolíme – nechat věci volně plynout. Že si dovolíme pozorně se dívat, vidět, co je skryté, přát si s vášní i pokorou, jednat a věci řešit cestou nejmenšího odporu.

Pokud se vydáme touto cestou, potom snadněji vnímáme pozitivní linie změn, kterými procházíme, vnímáme šance, které dostáváme jako účastníci procesu „posvátného znovuzrození“. Zemský povrch se rozechvívá vlivem silných vibrací láskyplných slov, vlivem tvořivých představ lidských srdcí se Gaia stává silnější. Zaměříme-li pozornost na sílu Velké Bohyně, uvědomíme si, že v jejím srdci pulsuje silný proud tvořivé energie. Gaia podobně jako lidé sní a touží po znovuzrození, gejzíry tvořivé síly pronikají z hlubin země na povrch a splývají s touhami a sny tvořivých lidských srdcí. Energie, které nacházejí cestu z hlubin země ke světlu prozatím naplno nevnímáme, avšak Gaia procitá, oddejme se trpělivosti a dočkejme času, po zimním odpočinku s příchodem jara pocítíme jemné vibrace i silné proudy přímluvy, něhy a lásky všech bytostí, kterým není osud planety lhostejný. Dovolme sami sobě splynout s vnitřními touhami, s kterými naše duše na tento svět přišla, prožívejme jedinečné vědomí toho, že jsme součástí procesu transformace, procesu zrození něčeho nového a možná i nesmírně vzácného. Nepromeškejme tuto šanci soustředěním se na strach a obavy. Soustřeďme se na klid a jistotu, že jsme vedeni správným směrem.

Dovolme si nevěnovat pozornost „apokalyptickým předpovědím“

      Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze


PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?


error: Obsah je chráněn autorským zákonem.