Humor (veselý i smutný) a zákon magické tvořivosti

V době, kdy jsou lidské kontakty omezené a chladné a roušky skrývají úsměv, je humor nezbytným životním doplňkem, přináší úlevu od vážných témat. Kde není humor není ani předpoklad pro psychickou pohodu. Říká se, že humor je šťáva života, humor obsahuje laskavost i hořkost, lehkost i tvrdost. Každý normální smrtelník má občas špatnou náladu, ale ne každý má smysl pro humor, nebo schopnost rozesmát sebe i druhé, přestože lidská rasa má v sobě zakódovaný potenciál pro rozvíjení smyslu pro humor. O někom, kdo nemá smysl pro humor říkáme, že „nemá šťávu“, říkáme, že je „suchar“. Člověk, který miluje humor nebere sebe ani svět příliš vážně. Humor patří k životu, je vyjádřením nadhledu nad jeho složitostmi, umožňuje odstup, léčí, přináší uvolnění, povzbuzuje a dává zapomenout na tíhu existenciální úzkosti, rozpouští ledy a bourá bariéry. Humor je součástí nejen společenské komunikace, ale i kolektivního podvědomí, určitý způsob humoru je projevem transcendence. Ritualizovaný smích souvisí s vědomou potřebou dosáhnout jistého druhu extáze, případně osobního kontaktu s transcendentnem. Smysl pro humor je složen ze dvou základních aspektů: schopnost humor tvořit a schopnost humoru rozumět, což předpokládá tvořivé propojení pravé a levé mozkové hemisféry.

Humor (veselý i smutný) a zákon magické tvořivosti

Zdravý humor a autentický smích je magickým projevem radosti, hravosti a uvolnění

Humor lze považovat za odvěkou složku lidské evoluce, dobrotivý a hřejivý smích je svým způsobem živel neboli přírodní úkaz, umožňuje původem přírodnímu člověku snášet složitosti mimo přírodu postavené společnosti. Humor, který má také svou psychedelickou stránku, je součástí skrytých psychických mechanismů, společně se smíchem se stává vyjádřením uvolněné (nahromaděné) psychické energie. Vybuchnout smíchy znamená vystoupit sám ze sebe a vstoupit do dimenze pravdivosti. V okamžiku, kdy se smějeme, je zastaveno myšlení, smát se z plna hrdla a současně myslet je nemožné. Smích může být láskyplný a něžný, bývá součástí zasloužené kritiky a sebekritiky, takový smích skutečně léčí a očišťuje. Humor v sobě slučuje prvky komična i tragična – smích i pláč, dobře nám také slouží, pokud se takzvaně ocitneme s rozumem v koncích. Úsměv a smích je projevem úlevné a pozitivní emoce, a emoce je spolu s myšlenkou nejmocnějším projevem magické tvořivosti. Dobrý fór v nás vyvolává euforii, rozjařenost nebo jen příjemný (subjektivní) pocit psychické a tělesné pohody. Ale smích není spojován pouze s humorem a pozitivní stránkou života, existuje také magický smích s temnou energií, určitě si vzpomeneme na jízlivý smích zlé čarodějnice nebo černokněžníka z pohádek. Smích k nám promlouvá kódovanými tóny lidského hlasu, pozitivní nebo negativní frekvence smíchu není obtížné rozpoznat. Určitá rezonance smíchu vyjadřuje pocit nepřemožitelnosti. Nezaměnitelná rezonance škodolibého smíchu je spojena s nepřejícností a se závistí. Jiné jsou rezonance smíchu, který vyjadřuje přátelství, srdečnost a vřelost.

Všichni dobře víme, jak vypadá den bez úsměvu, smíchu a bez špetky humoru. Někdo potřebuje humor k životu stejně tak jako dobré jídlo. Anekdoty, vtipy a úsměvné slovní hříčky, které jsou často něčím víc než jen legrací, souvisí se sběratelstvím, oblíbené jsou z toho důvodu, že často obsahují životní moudrost, nebo autentičnost určité doby. Anekdoty vznikají na základě slovních tajenek, slovních hříček, dvojsmyslů, přesto mají mít jasnou konturu a měly by být srozumitelné. Avšak vtip, kterému se nikdo nezasměje, je noční můrou pro lidské ego. Ale pokud se nám povede dobrý vtip, často jej my sami okořeníme triumfálním smíchem. Vtipy vyjadřují obsah lidského podvědomí, je velmi obtížné vymyslet dobrý vtip, vzniká spíše jakoby náhodou, vynořuje se z hlubin nevědomí. Často říkáme, pokud popisujeme nějakou obzvlášť vtipnou až neskutečně komickou historku nebo veselý postřeh: „To nevymyslíš!“. Brát věci s nadhledem a humorem je geniální schopnost lidského ducha. Schopnost žertovat s citem znamená vědomě svůj smysl pro humor kontrolovat, ne každá situace je vhodná k žertování, i humor má svou estetickou stránku. Přesto můžeme jemnými způsoby smutného přítele rozesmát, povzbudit a naladit na pozitivní stránky života.

Humor může být kritický, v humorné kritice se může skrývat moudrost. Ale není humor jako humor. Humor může být laskavý, vstřícný, nápomocný, přátelský, sebeospravedlňující, sebezničující, nebo agresivní. Tropíme si žerty ze sebe i druhých, smějeme se bláhovosti své i druhých, svěžím a podpůrným smíchem. Smějeme se přeřeknutí, přehmátnutí, zapomětlivosti, různým komickým situacím. Vtip nám dovoluje sdělit něco nepatřičného bez pocitu viny. Humor, který nezraňuje, eliminuje neurotický neklid. Jsme-li my sami příčinou komické situace máme nutkání pokusit se o vtipný komentář. Avšak humorem můžeme potěšit i ublížit, obzvlášť pokud vtipkujeme kousavě a jízlivě, primitivně a škodolibě, pokud druhé (záměrně) častujeme směšnými přezdívkami. To vše je součástí magicky tvořivých energií a magie života. Paradoxy humoru spočívají v tom, že i s humorem můžeme mít nepříjemné zkušenosti, nejeden špatný pokus o vtip vyvolá pohoršení, kritiku nebo končí trapnou situací. V každém případě srdečnost a laskavost je s humorem, a tedy i s pozitivní magickou tvořivostí, v souladu více než nevrlost, nedůtklivost a nepřátelská povaha.

Humor (veselý i smutný) a zákon magické tvořivosti

Někdy humor není legrace, a ne nadarmo se říká, že „s čerty nejsou žádné žerty“

Sarkasticky podbarvený humor, cynické vtipy, parodie, satira, ironie, černý humor nebo humor takzvaný šibeničný bývá používán jako odstup od skutečnosti, nebo odstup od sebe sama. Často vychází z podstaty, která k smíchu není. Jde o humorně pojaté vážné věci, záležitosti související například s nějakou lidskou slabostí. Humor zde může být používán v kontextu s tím, jak si za složitých situací nebo vysilujících událostí zachovat příčetnost, takzvaně se nezbláznit, pomáhá odlehčit psychickému vyčerpání. Humor bývá v negativním smyslu užíván také jako forma ponižující, společenské šikany, pro zvýšení vlastního sebevědomí nebo ventilování vlastní frustrace, může sloužit k maskování agrese. Často se jedná o absurdní situace, kde je magické tvoření na hraně, obzvlášť v případě, kdy je takto pojatý humor adresně cílený a je podán krutou, bezohlednou nebo agresivní formou. Sporné je vytváření adresných komických karikatur, tato tvorba sice uvolňuje vnitřní napětí, sděluje názor, ale je zde také energetický vliv související s pojmy jako je uřknutí nebo uhranutí. Hodně agresivní karikatury můžeme lehce, pro názornost, přirovnat k vytváření energeticky programovaných panenek voodoo za účelem například prokletí. Nejčernějším scénářem je pomocí humoru vytvářet podprahové iluze a záměrně či úmyslně deformovat vnímání reality. Zákon zpětné rezonance vcelku nezajímá, zda například extrémní satira vzniká z celkového, pesimistického pohledu na svět, z nepřátelství, z potřeby někoho zesměšnit nebo poukázat na něco, s čím krajně nesouhlasíme, nebo neslouží-li k názorové manipulaci ve společnosti. Zpětné zrcadlení nerozlišuje, zda je naším účelem někoho pobavit, nebo se někoho cíleně a nemilosrdně dotknout, beztak to velmi často bývá směs obojího. V minulosti jsme se setkali s tím, že tento styl extrémní tvorby, což souvisí i s myšlením, názory a představami na hluboké osobní úrovni, s rasovým nebo sexistickým podtextem, bývá spojen s neutěšeným či dokonce tragickým „osudem“.

LIDSKÉ VĚDOMÍ A VESMÍR, Rebeka Sprinncová, nakladatelství ANAG

Humor není legrace, pokud se setkáme s někým, kdo do svého pojetí humoru vkládá vlastní sebestřednost, nadutost, namyšlenost a pýchu, sebe povyšuje a druhé častuje ponížením, zesměšněním, nejapnými vtípky s hořkým jízlivým pousmáním. Ironické poznámky nepřehlédneme, bývají doprovázeny mírným cukáním koutků a nepříjemným očním kontaktem. Kdo druhé ponižuje, drsného humoru a hlasitého hořkého smíchu užívá jako potupného trestu, sám často bývá, s ohledem na zákon přitažlivosti, stejným způsobem ponížen. Pokud jsme vědomým adeptem magického přístupu k životu, povahu takového člověka obyčejně rozpoznáme na první dobrou. Jeho způsob bytí je nám ale „pozitivně lhostejný“, víme, že nás nemůže urazit ani rozčílit, různí lidé si k nám dovolí jen to, co my sami dovolíme, aby se dělo. Pokud nás způsob jednání takového člověka bude trápit, a budeme-li se jím ve své mysli zabývat, nevědomky odevzdáváme část své psychické energie, kterou on potřebuje a svým chováním ji takto od nás velmi lacino získává. Opakem je člověk, který sám sebe často a pravidelně zesměšňuje, nevědomky tak dává najevo malé sebevědomí a chybějící sebeúctu, a sám sobě odebírá energii.

Úsměv a smích je prvotním projevem lidské komunikace, je starší než řeč

Zdá se, že děti, na rozdíl od dospělého člověka, humor nepotřebují k tomu, aby byly šťastné, smějí se často, upřímně a bezprostředně. Malý človíček se usmívá záhy po narození, ve chvílích, kdy vyjadřuje pocit bezpečí nebo nasycení, kdy vnímá matčino pohlazení, její vůni nebo hlas. Usmívá se po kojení, v okamžiku, kdy je spokojený, usmívá se i zdánlivě bezdůvodně, ve spánku. Úsměv není reakcí pouze na smyslové podněty. My se také usmíváme udánlivě bez příčiny, někdy dokonce nevědomky, během monotónní činnosti, nebo ve chvílích, kdy odpočíváme, máme zavřené oči, od okolního světa jsme „odpojeni“ a o něčem příjemném přemýšlíme. Usmíváme se ze spaní, někdy ve spánku naopak tiše pláčeme, důkazem toho jsou slzy, které po probuzení objevíme na své tváři. Úsměv je nesmírně důležitou složkou lidské podstaty, úsměv zdánlivě bez příčiny je úsměvem duše, jejích „jemnohmotných pocitů“. Smích a pláč je projevem sociální interakce, komunikačního signálu, potřeby uvolnění tělesného nebo duševního napětí. Smích mění energetickou aktivitu mozku, posiluje plíce a hlasivky, uvolňuje napětí kolem očí a rozjasňuje zrak. Mimické svaly mají zvláštní schopnost projevit až dvacet druhů reakcí v podobě úsměvů a smíchu. Usmíváme se upřímně, ze zdvořilosti i z přetvářky, a někdy i z pocitu úzkosti nebo lítosti, případně z potřeby dodání si odvahy.

Jak poznáte, že se někdo směje neupřímně? Všímejte si především obličeje, pokud není upřímnost vidět v jiskření očí, je smích předstíraný. Pokud se smějeme upřímně, smějí se i oči. Také celkový postoj těla by měl být uvolněný, nikdy ne křečovitý. Upřímný smích nadzdvihává bránici, a to bývá zřejmé na první pohled. Předstíraný smích ale většinou poznáme, uvědomíme si to intuitivně. Zrovna upřímné také není zasmání „nosem“, kdy navíc ještě namísto úsměvu od ucha k uchu vidíme nevýrazné zasmání, při kterém dotyčný rty spíše našpulí a koutky úst zůstanou lehce stažené dolů. Také si můžeme u neupřímného smíchu všimnout, že se dotyčnému výrazněji „směje“ pouze jedna polovina obličeje, ústa se „usmívají“ poněkud nakřivo. Anebo takový napůl úsměv a napůl smích, kdy si všimneme, že dotyčný má zaťaté zuby, není zrovna výrazem přívětivosti. Musíme ale umět rozlišovat, ne vždy je neupřímný smích nebo úsměv podbarven negativní energií. Někdy tak dotyčný učiní třeba jen proto, aby nás z nějakého důvodu podpořil nebo povzbudil. Jindy může být neupřímný smích nebo úsměv výrazem nejistoty, úzkosti nebo pocitu trapnosti, který se dotyčný snaží smíchem zamaskovat.

Humor (veselý i smutný) a zákon magické tvořivosti

Suchar je člověk, který se moc neusmívá a jen málokdy se od srdce zasměje, postrádá smysl pro humor

To znamená, že jeho osobní energetické vibrace jsou také „suchopárné“. Suchý znamená „vnitřní vláhy či mízy zbavený“, nemasný, neslaný, vnitřně prázdný – chutný asi jako suchý koláček bez náplně. Používá se také výraz nudný, staromódní patron, zpátečník. Hovorově kalous, mrzout, kakabus, morous. Člověk bez jiskry k životu a bez smyslu pro hravost, prudil, který zkazí každou zábavu a nelze s ním žertovat, nechápe nadsázku a ironii. Člověk netečný k prosbám, odmítavý ve svých postojích k něčemu novému.

Víte, proč se říká, že humor je šťáva života? Ve svém dnešním významu se slovo humor dříve nepoužívalo. V latinském významu označuje slovo humor vlhkost, tekutinu (vodu, mléko, slzy), humorální tělesné šťávy v lidském těle se označují slovem humores. Čtvery základní tělesné šťávy podle starověkých lékařů jsou žlutá žluč, černá žluč, krev a hlen, dle tehdejšího chápání světa se propojují se čtveřicí elementů oheň, země, vzduch a voda, dále se čtyřmi ročními obdobími. A také se čtyřmi základními charakteristikami lidské povahy: cholerik, melancholik, sangvinik, flegmatik. Narušení rovnováhy mezi těmito čtyřmi tělesnými šťávami je dle Hippokratových starověkých teorií příčinou nemocí. Taková už holt je magie života, některé komické a směšné situace často ukazují na nesoulad „části a celku“. Sám život nám někdy připadá jako humoreska, komedie, groteska nebo kabaret. Na druhé straně tam, kde je humor, smích a veselí, tam je zažehnán splín a nemoc. A ještě jeden postřeh se zde nabízí, tam, kde je mezi lidmi dobrý hu-mor, tam je smích nakažlivý.

S humorem, žerty a šprýmy souvisí také karnevaly, které se vztahují k dávným časům, pohanským tradicím a venkovskému veselí. Humor, vtip a důvtip rozveseluje ducha, povzbuzuje mysl, aby mohla přejít na jiné myšlenky, pomáhá zapomenout na problémy. Vtipný komentář někdy zachrání vážnou konfliktní situaci. Kdo má bystrý zrak a sluch, objeví, že humor je všude kolem nás, při dobrém nadhledu můžeme leckde vidět „dobrou komedii“ a nepotřebujeme k tomu divadelní jeviště. Někdy nás rozesměje i to, co bylo proneseno s naprostou vážností, a poslední dobou tyto okamžiky nejsou ojedinělé. Někdy zase snaha být vtipným za každou cenu, vůbec vtipná nebývá. Humor nám také pomáhá ve formě vtipného komentáře nenápadně a citlivě sdělit pravdu tam, kde to jinak nejde. Smích a prožitek veselosti je spojen s limbickým systémem, s amygdalou a hypothalamem, což jsou centra v mozku, která se podílí na cítění, náladě, uvědomění, paměti, na prožívání příjemných emocionálních stavů. Někdy člověk používá humor také z toho důvodu, že potřebuje zaujímat obranné pozice (vůči svému okolí), s tím souvisí nečekané výbuchy smíchu bez zjevné příčiny, také křečovitý smích může skrývat bolest, neklid, složitý vnitřní duševní proces, může se jednat o patologický nebo takzvaný narkotický smích. Jindy humor a legrace souvisí s prožíváním slasti. Někdy je humor potřebný k přijetí, nebo k popisu, jiného či „nenormálního“ vidění světa.

Humor (veselý i smutný) a zákon magické tvořivosti

Momentky živého humoru bývají nezachytitelné, nepředvídatelné, spontánní, reflexivní, zdánlivě nesmyslné

Některé vtipné okamžiky nelze převyprávět, jsou vtipné právě jen v kontextu dané situace. Humor může být realistický, pikantní a ostrý, ale pokud je zároveň prostoupený srdečností, tak nikoho nezraňuje. Stejně tak ale platí, že to, co se zdá být humorné nám, se jako vtipné nemusí jevit ostatním. To, že se někomu stane něco směšného samo o sobě ještě není humor, humor vzniká až následným popisem „komické“ události. Přesto nás humorné situace často překvapí, někdy nás rozesmějí až k pláči. Kdo se upřímně, rád a často směje, ten je nad věcí v mnoha životních ohledech. V životě bychom vždy měly mít nějaký volný prostor, připravený pro moment překvapení, který může být důvodem k radosti, k pobavení, k uvolnění. Pokud takovýto prostor ve svém vědomí nemáme, může to být známka křečovitého držení se určitých povahových rysů, nebo známka neuvědomování si, že humorná nemusí být pouze skutečnost sama, ale neobvyklé (individuální) myšlenkové, emociální nebo citové reakce na danou skutečnost.

Normální člověk se rád směje, třebaže zdánlivým hloupostem či nesmyslům, baví se sám sebou, čím méně je ve společnosti normálních lidí, tím více se všeobecně humor vytrácí. Určité úzké kruhy společnosti se dokonce mohou humoru obávat, především humoru lidového, humoru a smíchu nakažlivého, který poukazuje na skrývanou nebo přehlíženou pravdu, a který v těchto vrstvách vytváří tak hustou atmosféru, že by se dala krájet. Jak může humor u někoho vzbuzovat strach a obavy? Je si v těchto úzkých kruzích uvědomována magická působnost (trefného a bodrého) lidového humoru? Je budoucnost humoru, podobně jako svoboda slova, ohrožena, máme se obávat jakýchsi nepsaných ale tolerovaných limitů, které přísně stanoví kdy je či není společensky přijatelné „tvořit humor“, vhodné či nevodné se smát? Nebo tady něco podobného už bylo před sametem, a dnes je to poněkud jinak? Třeba tak, že v úzkých a mocných vyšších kruzích už se dnes nikdo ničeho nebojí, a lidových vtipů na jejich adresu, třebaže v podobě „donucovacích prostředků pomocí zesměšnění“ pokud nic jiného nezabírá, už vůbec ne? Humor nemusí obsahovat hluboké myšlenky, ale smutné je, pokud komika přestane být komická a stane se převážně kritickou.

Kdo má rád veselí a rád baví druhé, často se staví do životní role klauna, chechtá se, až se za břicho popadá, spontánně žertuje a dělá si legraci sám ze sebe. Někdy se ale snaží udělat dojem na druhé nebo se „zoufale“ snaží zavděčit, získat pozornost nebo uznání. Případně nám skáče do řeči a snaží se vtip doříct za nás. Může také skrývat negativní pocity, případně se tímto postojem k životu vyhýbá konstruktivnímu řešení osobních problémů. Zajímavé je, že ne každý má ke skutečným klaunům v barevných oblecích, bílým make-upem, červeným nosem a úsměvem od ucha k uchu pozitivní vztah. Dokonce existuje abnormální strach či fobie z klaunů, nazývaná coulrofobie. Tato fobie může být doprovázena strachem z panenek nebo loutek, které vypadají jako živé. Jedná se o nepříjemné stavy, které mohou přejít až v paniku, vyvolávají je negativní obrazy vzpomínek uložených v podvědomí. Klaun se smutným obličejem, vyjadřujícím směsici žertu a smutku, je paradoxně symbolem neustálé až nepřirozeně veselé povahy, a to může někomu připadat podezřelé, nepříjemné nebo odstrašující. Panika se projevuje zrychleným srdečním tepem, staženým hrdlem, neovladatelným třesem, motáním hlavy, člověka polévá studený pot, může cítit bolest na hrudi. Možná zde můžeme vidět paralelu s dvorními šašky či „blázny“, kterým bylo téměř vše dovoleno, vedle královského trůnu si mohli říkat co je zrovna napadlo, lidé se vedle nich necítili dobře, nikdy nevěděli, zda se nestanou terčem posměchu nebo nepříjemného zostuzení. Nevyzpytatelnou absurditou také je, pokud lid pasuje šaška za krále.

Humor (veselý i smutný) a zákon magické tvořivosti

Pokud o někom řekneme, že má smysl pro humor, přestože je obtížné definovat, co to vlastně smysl pro humor je, pro mnohoznačnost a rozmanitost souvisejících významů, jedná se o ocenění, kterého si může skutečně vážit. Má-li někdo tendenci často se smát, sám se umí dobře bavit a druhé rozveselit, má pozitivní přístup k životu, mívá spoustu dobrých myšlenek a nápadů, bývá vyhledávaným společníkem. Veselý člověk mívá rychlé myšlení a bývá temperamentní, humoru užívá jako určitý způsob sebereflexe, oproti tomu někdo s věčně špatnou náladou, nebo se ztrátou životní perspektivy, mívá myšlení pomalejší, není schopen se radovat a na něco se těšit, na humor a veselí reaguje nevýrazně. Přitom humor a smích podporuje schopnost vcítění se, jako vlivná energetická pozitivní síla eliminuje smutek a úzkost související s osamělostí, s citovým zklamáním, se stárnutím, eliminuje ztrátu zájmu o cokoliv, rozptyluje nepříjemné energie, posiluje fyzické a duševní zdraví. Smích je obohacující a působí blahodárně, uvolňuje vnitřní energetické napětí, potlačuje fyzickou bolest, funguje jako obranný mechanismus proti stresu. Humor může mít vliv na předcházení stresovým a emočně silně vypjatým reakcím, na hravější přístup k životu, souvisí se smyslem pro krásu nejen v umění, v neposlední řadě eliminuje přebytek energie, posiluje imunitu a má nezanedbatelný vliv na dlouhověkost.

Humor je ale ve své podstatě velmi zvláštní (magická) záležitost, s rozličným emočním nábojem, především pro jeho paradoxní povahu, někdy se jedná o velmi osobní psychologický, nebo sociální fenomén. Ovlivňuje nás v mnoha životních rovinách. Velmi oblíbený je lehký, dvojsmyslný humor s erotickými narážkami, například vtipy s dráždivým erotickým podtextem. Existuje také specifický styl humoru, užívaný mezi přáteli nebo sobě si blízkými lidmi, kterému rozumí pouze oni a nikdo jiný. Grotesky vnikají většinou na základě komických, a přitom vážných situací, při nichž není nikdo zraněn, horší už je to se záměrným vytvářením (nejapných) žertů, u kterých naopak ke zranění nebo ke společenskému znemožnění dochází. Náhle a hlasitě nás občas rozesmějí pouhé vzpomínky s vtipným kontextem. Další zvláštní souvislostí je, že se smějeme tomu, co nám připadá ošklivé, nehezké, odpudivé, neobvyklé, extravagantní nebo z našeho pohledu nenormální. Nejsrdečnější smích souvisí s takzvaným „selským humorem“ nebo situačním lidovým humorem, s hravou bujarou fantazií. Méně vtipný už je podbízivý humor všude přítomných, vtíravých reklam. V každém případě přístup k humoru, v souvislosti s určitými vzorci chování, vyjadřuje také určité stupně lidské inteligence, s ohledem třeba na nevhodné vulgární vtipkování bez jakýchkoliv zábran, někdy poukazuje i na různé poruchy osobnosti.

Tento text volně navazuje na články: Flexibilní vesmír a transformační magie, Fenomenální svět fantazie, denního snění a neobyčejné představivosti

VÁNOČNÍ INSPIRACE – tištěné a elektronické knihy Psychologie chaosu

Jak humor, jakožto součást duševní hygieny, souvisí s magickým zákonem tvořivosti, vzhledem například k tomu, že humorná bývá někdy i pointa zdánlivě závažné situace, to záleží na zorném úhlu pohledu člověka. A také na tom, co nás samotné nejčastěji rozesměje. Různé aspekty vědomého tvoření jsou zde v různých významech a analogiích naznačeny, další postřehy můžeme získat pozorováním, nejen svého okolí, ale i sebe sama, vlastních způsobů užívání humoru, například v úzkém sepětí s podvědomím či nevědomím. A slovo na závěr? Nenechme se zbytečně nikým a ničím připravit o chuť se smát a usmívat.

Související články: Léčivá energie vnitřního úsměvu, Pohled z očí do očí – výměna energie, Nezakazujte dětem (ani sobě) plakat, Hormony štěstí a dobré nálady – endorfiny, Smutek a energie negativních emocí

Humor (veselý i smutný) a zákon magické tvořivosti

Diskuze


PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?