Je to životní energie, co nás k sobě různými způsoby přitahuje, nebo od sebe odpuzuje

Jak se projevuje zhmotnělá vůle někoho jiného? Říkáme nebo děláme věci, které bychom jinak nedělali, nedokážeme se volně, svobodně pohybovat, nepozorovaně přebíráme názory druhých a považujeme je za vlastní. Některé věci trpíme s tichým odporem, nebráníme se, jednáme automaticky – naprogramovaně. Kudy k nám takto zhmotnělá vůle druhých, v podobě výbojné síly či vitálního magnetismu, v podobě podmanivé síly proudí? Jde o energii, která vyzařuje z oblasti sluneční pleteně, tato energie si nás omotává kolem sebe, zabraňuje proudění a působení naší vlastní vůle, velmi slabého jedince dokáže „přitlačit ke zdi“. Slabší jedinci snadno propadají fyzickému i duševnímu vyčerpání, ovlivňuje je špatná koncentrace, nevnímají, že vyčerpání, hysterie nebo nemoc souvisí s porušením magnetické rovnováhy. Silný jedinec má silný magnetismus, velkou tělesnou sílu a vytrvalost, má silné osobní elektromagnetické pole, a uvědomuje si, že magnetismus neboli magnetické fluidum je činitelem hybné síly lidského organismu. Velmi silný jedinec si uvědomuje, jaké signály vysílá do svého okolí, uvědomuje si magnetickou sílu své životní energie, která vyzařuje z jeho očí nebo dlaní, vědomě ovládá působení osobní elektrické a magnetické síly. Obě tyto síly se vyznačují tím, že se energetické pole jimi vytvářené neustále proměňuje. Stejně jako se neustále mění elektromagnetické neboli fyzikální pole prostoru, respektive působení elektrické a magnetické síly v prostoru.

Je to životní energie, co nás k sobě různými způsoby přitahuje, nebo od sebe odpuzuje

Elektromagnetismus je součástí životní energie člověka a každé živé bytosti, je součástí všeho v přírodě, je součástí všeho, co nazýváme sympatie či antipatie, třeba i k nějakému místu nebo věci. Pokud cítíme slabost nebo vyčerpání, potřebujeme si „dobít baterky“. Pokud k dobití naší osobní životní energie nestačí zdravá krev proudící krevním řečištěm našeho těla, jenž je utvářena slunečním světlem, které přijímáme očima a celým tělem, vzduchem, který dýcháme, živinami, které přijímáme potravou, odpočinkem a spánkem, tak se snažíme, (nevědomky nebo vědomě), získat energii – vstřebat či absorbovat do sebe – životní energii druhých osob. Je to vibrace osobní životní energie, kterou někdy vnímáme s vypětím všech sil a jindy naprosto nečekaně nebo zcela explozivně, a která nás upozorňuje „kdo před námi stojí“, s kým máme tu čest s ohledem na charakter nebo skryté úmysly.

Silný jedinec dokáže svou sílu koncentrovat a vyslat ji jedním směrem, po slovní potyčce s takovým jedincem ztrácíme sílu a cítíme se unaveni. Někdy nás může zcela vyčerpat společnost jedinců, s nimiž zrovna moc neharmonizujeme. Oslabený a nerozhodný jedinec nedokáže vytvořit silný proud energie, jeho energie se tříští, neproudí stejným směrem a působí chaoticky, nebo je jakoby lepkavá a působí nepříjemně. Nervově oslabení jedinci dokáží vytvořit sice slabší, ale zato ostrý až bodavý proud energie, jímž dokáží své okolí účelově zraňovat, nebo tuto energii používají pouze k uspokojení svých pudů. Od člověka, který neustále kolem dokola mluví o svých potížích se ostatní lidé začnou zprvu podvědomě, později zcela vědomě odpoutávat, je to proto, že lidé instinktivně vnímají, jaké energie jsou nepříjemné a poznají, kdy nepříjemné přechází ve škodlivé. Nikdo si nepřeje být neustále vystaven tlaku zvenčí, byť by se jednalo o blízkou osobu, jednoho dne zcela ztratí pochopení pro snášení věčného naříkání, pro snášení vyzařování nepříjemných vibrací. Jde o nepříjemné energie, o vyzařování osobní vůle, jakou se vyznačují životem zklamané, panovačné nebo agresivní osoby. Těmto osobám někdy stačí pouhý pohled, aby druhé ovládl, slabší jedinec se snadno „utopí“ v oční panence dané osoby jako v černé díře, která vše pohlcuje.

Neviditelný obal síly, který obklopuje lidské tělo, můžeme vnímat jako mohutný a zářící, nebo jako mírně světélkující. Podle toho, jak silný je energetický obal našeho těla, se ostatní lidé zdržují od nás v určité vzdálenosti. Dodržováním osobního energetického pole projevujeme druhým respekt. Přítomnost silných jedinců, kteří svou sílu a vůli nikterak nezneužívají, se cítíme být osvěženi a posíleni, vnímáme jejich čisté, ve vyšších vibracích působící harmonické vyzařování. Jejich elektromagnetismus, například v podobě nehrané radosti, nás nabíjí. Jejich vnitřní síla je laskavá a nesobecká. Osobní vyzařování, ať už je jakékoliv, neboť každá lidská bytost má své radosti a bolesti, nebo občas podléhá různým sebeklamům, není možné zcela potlačit, skrýt nebo zapřít, například v přetvářce nebo pod falešným úsměvem. Empaticky nadaný, citlivý jedinec dokáže vyzařování druhých přečíst, uvědomuje si, co stojí mezi jeho vůlí a vůlí člověka, který se přetvařuje nebo se snaží druhého ovládnout, uvědomuje si, že takzvaně bezcharakterní člověk, je bytostí bez vůle. Je to membrána utvořená z osobní vnitřní síly, která druhým zabraňuje proniknout do našeho osobního energetického pole.

            Je to životní energie, co nás k sobě různými způsoby přitahuje, nebo od sebe odpuzuje          Je to životní energie, co nás k sobě různými způsoby přitahuje, nebo od sebe odpuzuje

Tak jako dokážeme vnímat vibrace nebo obsah vlastního podvědomí, tak dokážeme vnímat životní energii a informace vyzařující z podvědomí druhých osob

Pokud si v určitém nepříjemném okamžiku nepřejeme, aby na nás působila energie druhých osob, aby naši vůli nikdo druhý neovlivnil, nebo si nepřejeme být pro druhé čitelní, je nutné se v té chvíli jakoby „vnitřně vyprázdnit“, nemyslet na nic, co druhé v tu chvíli motivuje nebo nabádá k činu, k slovním výpadům nebo fyzickému útoku. Osvobodit se od jakékoliv myšlenky, především související se zlobou, odplatou, obavou, strachem nebo nenávistí, osvobodit se od výbuchu vášně, úleku nebo přemíry vzteku. Po určitou dobu potlačit veškeré své (emotivní) vnitřní vibrace, „pozastavit“ proud životní energie. Nejhorší jsou rozporuplné myšlenky, které na sebe naráží jako dva míče, jeden míč odrazí druhý a myšlenkové rozpory působí jako elektrické výboje do okolního prostoru. Naladění na cizí vibrace vyžaduje trénink, je to sice tak trochu „magie“, ale dá se to naučit – ovládat a ladit náš vlastní proud životní energie podle aktuální potřeby. Pokud přijímáme negativní a nepříjemné vibrace ostatních nevědomě, stane se, že je nemůžeme „strávit“, zde se může skrývat příčina ztráty vůle odolat přání či nátlaku druhých, ztráty vůle být sám sebou, příčina náhlé nervozity, únavy nebo podrážděnosti, kterou si neumíme nijak vysvětlit.

Související článek: Jak poznáte, že vás partner psychicky ovládá?

Chronická únava může mít příčinu v nutnosti pobývat v emočně vypjatém prostředí, nebo v nutnosti stýkat se s emočně nevyrovnanými jedinci. Podobné je to s pocity, pocit je sice velmi osobní záležitost, přesto velice snadno přebíráme od druhých lidí například pocit strachu, (funguje to samozřejmě také obráceně). Čím větší skupina lidí, tím snadněji přebíráme emoce davu, především pokud máme oslabenou psychiku, hlavně v období, kdy čelíme stresovému vypětí, nebo delší dobu přetrvávajícímu stavu úzkosti. Přebíráme nejen emoce, také nervozitu, paniku, bolest a podobně. Jakkoliv vyhraněná je psychika jednotlivce, platí pravidlo, že energiemi, které sám vyzařuje, k sobě přitahuje jednak stejně naladěné osoby, a jednak protiklady, z těchto okolností vznikají a na sebe se nabalují další stresové situace. Anebo situace, v tom lepším případě, které vedou k oboustrannému řešení nejrůznějších konfliktů.

Pravé důvody, proč nás někdo k něčemu nutí, zůstávají často skryté. Řešením je znalost sebe sama, emoční svoboda, posilování intuice, poznání na základě osobních zkušeností, nezávisle na tom, na jakém duchovním stupni vývoje se kdo nachází. Být si v každém okamžiku vědom, že kdokoliv se nám může nenápadně vetřít do života a získat si naši důvěru. Pokud si vážíme sami sebe, nerozhodí nás setkání s emočně vypjatým prostředím, nebo s emočně vypjatou situací. Stejně jako je smích nakažlivý, stejně tak jsou nakažlivé stres a nejrůznější frustrace. Osobní náladu (aktuální emoční a psychický stav) často ovlivní a náhle změní vnímání sebe sama v kontrastu s okolním prostředím, ani si to nemusíme uvědomovat. Pokud je naše emoční tělo poddajné jako houba, nasajeme do sebe emoce jednotlivců nebo různých skupin (složených z jednotlivců, kteří se vzájemně přitahují nebo odpuzují), poté nastávají stavy vyčerpanosti a bezradnosti, u kterých obtížně hledáme příčinu. Ptáme-li se, kde najít pomoc, pokud pomoc nepřichází zvenčí, odpověď zní: ve svém nitru.

Energetická základna člověka funguje zároveň jako vysílač i přijímač, všichni známe ten pocit, který nás v podobě tělem „jiskřícího elektrického proudu“ intuitivně nabádá zbystřit pozornost. Emoční svobody docílíme, pokud nebudeme pomoc očekávat pouze zvenčí, pokud si budeme aktivně uvědomovat vlastní pocity a emoce a dokážeme je rozlišit od pocitů a emocí převzatých z okolí. A zároveň si budeme aktivně uvědomovat, jaké záležitosti nemáme sami v sobě vyřešené, odpovědi nalezneme právě během setkávání se s protiklady, které, nikoliv náhodně, přitahujeme. Časem je možné takto získat osobní stabilitu, aniž bychom se nepříjemným situacím vyhýbali, časem si stále více můžeme uvědomovat, zda a jakým způsobem se někdo snaží ovlivňovat naše vědomí. Význam zde řečeného lze nalézt už v samotném slově proti/klady.

Je to životní energie, co nás k sobě různými způsoby přitahuje, nebo od sebe odpuzuje            Je to životní energie, co nás k sobě různými způsoby přitahuje, nebo od sebe odpuzuje

Říká se, že protiklady se přitahují, tato přitažlivost má napomáhat k poznání, nikoliv k rozkladu. Protiklady můžeme chápat jako rozdílnosti hledající si cestu k sobě. Vnímání protikladů neznamená hodnocení na dobré a špatné, cokoliv hodnotíme, porovnáváme, nebo stavíme proti sobě, v sobě obsahuje kladné i záporné prvky, podobně jako oheň a voda. Kdekoliv se pohybujeme, setkáváme se s nejrůznějšími protiklady, obzvláště tam, kde je prostor nasycen emocionálně podbarvenými energiemi. Svět vnímáme protikladně ve smyslu rozkladně, pokud nedokážeme za každé situace zůstat koncentrovaný ve svém středu. Svět vnímáme protikladně ve smyslu pozitivním, pokud se životními zkušenostmi dopracujeme k emoční svobodě, a pokud osamoceně nebloudíme v temnotě nevědomosti. Uvolněnost a stres jsou sice protiklady, ale obojí slouží k vyvažování vnitřního těžiště. Stejně tak se v přírodě protikladně doplňují živlové energie. Není možné násilně zasahovat do osobního zrání určitého člověka, (případně dané skupiny osob), které je podmíněno osobními zkušenostmi. Zrání každého jedince je podmíněno osobním, nikoliv násilně, natož agresivně vnucovaným poznáním.

Ženský a mužský princip a tím i dualita se projevuje jako aktivní (tvořivé) plus a pasivní (rozkladné) mínus v člověku. Každý člověk nese ve svém středu mužský a ženský princip současně – tento fakt si v roce 2021 mnoho lidí uvědomí. Oheň (elektrické fluidum) a voda (magnetické fluidum) – dva protipóly vesmíru a přírody, jeden bez druhého nemohou existovat. Jsou základními silami vesmíru. Magnetismus a magnetická ženská síla dostává více prostoru a tím se nekontrolovaná expanze – rozpínání, rozpínavá vlastnost ohnivé mužské síly a elektrické fluidum dostává pod kontrolu. Přece je čím dál jasnější, že v procesu stvoření střídavě působí plus a mínus živlu ohně, a plus a mínus živlu vody. Působením těchto sil, a jejich vlastností, bylo vše stvořené uvedeno v pohyb. Jedno ani druhé nelze upřednostňovat. Lidské tělo je energetický celek, který je součástí prostoru a většího vesmírného celku a vesmírných pravidel.

Často čteme nebo slýcháme tato slova: „Jsme vším a zároveň ničím“. Pod tím si můžeme představit cokoliv

Ale pokud půjdeme do krajnosti, tak si představíme lidskou bytost, která, v dobrém slova smyslu, nemá žádnou vyhraněnou osobnost. Setkání s takovým člověkem v nás vzbuzuje otázku: „Kdo vlastně jsi?“ Kdo jsi, že dokážeš být v dokonalé harmonii sám se sebou, s okolím a se svým životem? Jak se vyrovnat s bytostí, která dokonale vnímá duševní strukturu člověka, a jeho myšlenky takovým způsobem, že zná odpověď na otázku dříve, než je otázka vyslovena? Tato bytost nosí v sobě tolik osobností, kolik je vůbec možné, jako by byla projekcí všech zkušeností onoho „Jediného Bytí“, projekcí všech aspektů jediné podstaty Jsoucna, jenž otevírá bránu k lidské duši. Jako bytost vědoma si své vícerozměrnosti nese v sobě projekce všech Planet, projekci Slunce, Měsíce, uspořádanost všech živlů a veškeré přírody. Takovou bytostí jsme, ve skryté podstatě člověka, my všichni, je to projevená vnější forma a dominantní aspekt charakteru, projevený v tomto životě, co nás od sebe (zdánlivě) odděluje. Každý z nás v sobě může objevit a navenek projevit jakoukoliv vlastnost Jsoucna.

ELEKTRONICKÉ KNIHY ke čtení ve vašem počítači, tabletu či mobilu

Fyzické tělo je nezbytnou podmínkou rozkvětu božského Já, skrze tělo „Jediné Bytí“ projevuje a zdokonaluje svůj existenční potenciál. Člověk se již rodí ve stavu nejvyššího zasvěcení, což není úplně přesné, neboť je to stálá existence vyššího Já, rodí se „pouze“ hmotné tělo. Pro jistotu to uvedu ještě jednou: Rodí se „pouze“ hmotné tělo. Já je věčnou existencí, fyzické tělo slouží k poznání všestranného Já, k poznání jeho božských dispozic, k projevení všech zkušeností Já, k získávání zkušeností, k projevení vlastností „Jediného Bytí“, k dosažení určitého stupně zasvěcení v současném životě, nebo v důležitém či „osudovém“ životním okamžiku. Pokud vidíme lidskou bytost, vidíme fyzické tělo, nevidíme skryté božské Já. Nevidíme dokonalost, vnímáme jen některé nižší či vyšší vibrace, ale celkovou frekvenci Já, utvářenou po tisíce životů, vidět nemůžeme. Pokud by to bylo možné, s překvapením a úlekem bychom poznávali v druhých lidech sami sebe, což by pro nás bylo velmi matoucí a stresující. Dokonalost Já je rozdělena do mnoha úrovní, do mnoha životů, jinak by patrně nebyl možný vývoj pravé božské Jsoucnosti, jíž my všichni jsme a můžeme jejím potenciálem vědomě disponovat, jako jednotlivec i jako celek.

Jednou z vytříbených dokonalostí vnitřní podstaty lidské bytosti je umění dávat a brát, a to v mnoha různých podobách. Podstata umění dávat a brát, ve smyslu pomáhat nebo pomoc přijímat, může být velmi jednoduchá. Může být obsažena v jednoduché, leč poněkud utopické myšlence:

Pokud by každý jeden člověk nabídl někomu druhému pomoc, komukoliv, kdo pomoc potřebuje, aniž by to bral jako povinnost nebo oběť, každý jeden člověk by se v potřebném okamžiku nějaké pomoci dočkal, ale protože většina pomoc od druhých spíše očekává, a jen menšina skutečnou pomoc druhým nezištně nabízí, nakonec se skutečná pomoc dostane jen málokomu.

Související články: Vědomá pozornost k fyzickému tělu, Bojujete s nálepkou introverta, samotáře a podivína?, Okolí nás vnímá tak, jak vnímáme sami sebe

Je to životní energie, co nás k sobě různými způsoby přitahuje, nebo od sebe odpuzuje

Diskuze


PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?