Zasvěcený ctí a vyznává lidské hodnoty jako každá jiná lidská bytost, na kterou působí přírodní a vesmírné síly

Sluneční paprsky propojují vědomí s hmotou, působí povzbudivě, dráždí smyslnost a v nestřežených okamžicích odvádí pozornost od ducha. Duchovní cítění více vyniká po západu Slunce, magické vědomí je po setmění více aktivní, je směrováno do nitra. Přestože Slunce zrovna nesvítí, do těla vstupují vysoké frekvence duchovní síly, na úrovni nižších center čakrového systému se transformují unikátní světelné kódy, které přijímáme během dne a aktivně působí ve vyšších energetických centrech, aktivují a řídí vnitřní tvůrčí síly a zároveň aktivují latentní schopnosti všech nervových center fyzického těla, jenž slouží k poznání a uplatnění vyšších duchovních a magických schopností. Noc je jedinečnou příležitostí pro vědomé vesnění se do jemnohmotných oblastí vyššího Já. Vzpomínky vtisknuté hluboko do lidské duše, která tak jako osobnost člověka nepociťuje pouta hmoty, nás nabádají uvědomovat si, že život je neustálý tanec neviditelných vnitřních sil člověka. Představte si, že celý vesmír čerpá z našich myšlenek, že příroda čerpá z naší vnitřní síly, a že lidé čerpají energii z našeho světla a tepla, včetně těch, kteří přijdou po nás. Jsou dvě formy projevu tvůrčích sil – mužský a ženský princip, mezi nimi panuje přitažlivá síla, bez této síly by neexistoval hmotný, projevený svět.

Zasvěcený ctí a vyznává lidské hodnoty jako každá jiná lidská bytost, na kterou působí přírodní a vesmírné síly

Zasvěcení vyššího stupně tvůrčí síly probíhá v různých okamžicích života vědomě i nepozorovaně

Do vědomí mohou přicházet podivné vize, kdy například vnitřním zrakem vidíte paprsky zvláštního „ledového světla“, z těchto paprsků, které přicházejí ze všech stran, vzájemně se skládají, prolínají, kříží a překrývají, se tvaruje obraz krajiny v podobě nezřetelných stínů. Stínů vzniklých z ničeho, není nic, co by tyto stíny kolem sebe vrhalo. Stíny se mění v barevné tvary v hrubých rysech až nakonec lehký záchvěv průsvitné krajiny přejde v živý obraz strání, jezer a hor. A váš vnitřní zrak najednou vidí, jak tento plastický, tvárný a poddajný prostorový obraz vzniká na místě, které nějakým způsobem absorbuje ledové světelné paprsky, vše vypadá jako tajemné představení vesmírných sil, magický obraz stvoření se stane viditelným v okamžiku, kdy ono tajemné ledové světlo náhle přestane zářit. Obraz krajiny se ustálí ve svých tvarech a barvách ve chvíli, kdy tvořivé světlo paradoxně zmizí, jako by bylo absorbováno částí prostoru, jenž se tímto tajemným způsobem promění v překrásnou krajinu. Uvědomujete si, že viděná realita je jen polovinou celku, nemáte pro tento velmi silný vnitřní vizuální úkaz pojmenování, jediné, co můžete vyslovit je pocit, že příroda a každá část samostatné krajiny se v prostoru objevuje vlivem jakési vědomé, vzájemné interference vyšších světelných paprsků, jenž způsobuje proměnu světla ve hmotu. Jako by samo světlo vesmírného Vědomí zkondenzovalo – zhustilo se – ve hmotu, a teprve poté se obraz krajiny zachvěje ve zcela jiném světle, kterému říkáme denní sluneční svit.

Člověk, magickým způsobem zasvěcený do Života, ctí a vyznává lidské hodnoty jako každá jiná lidská bytost, na kterou působí přírodní a vesmírné síly

Ztotožňuje se se životem, neobává se smrti, nepohrdá životem a bez pochyb věří, že smrt neexistuje, věří, že vyšší Já člověka nikam neodchází, ono je životem samým. Ne život hmotného těla, ale Život sám je nesmrtelný. Důvěřovat životu a důvěřovat sobě znamená mít víru v božskou vnitřní sílu, věřit, že vše, co je božské, je věčnou skutečností. Nesmrtelnost lze objevit pouze hluboko v sobě, že smrt neexistuje lze tvrdit pouze sám sobě, přesvědčení, že nemohu zemřít, že je to zhola nemožné, je nepřenosné, nehmatatelné. Myšlenky na smrt mohou skrývat tvořivý potenciál, ale tísnivé myšlenky na smrt nás oslabují, berou nám příležitost ctít, vnímat, pozorovat a podporovat život. Přesto, že vyšší Já člověka nikam neodchází, přesto jsme smrtelnými bytostmi, s nimiž vše žité pomíjí v čase, pro člověka může být útěchou a receptem pro víru ve věčný život ve sféře zbavené tíhy hmotných prvků možnost, že vědomě nahradíme slova „konec života“ slovy „pomíjivost ve hmotnosti“.

VNITŘNÍ MOUDROST – vstupenka do spokojeného PRIMA ŽIVOTA

Tam, kde vnímáme Nic a zároveň vše tvořící Jednotu, tam hluboko ve svém nitru žijeme pro přítomný okamžik. Pokud nás ale pomíjející věci ovlivňují přespříliš, pokud nás i v přítomném okamžiku tíží nelehká přítomnost, z okamžiku tady a teď se vytratí vnímání věčnosti, zapomeneme na existenci mimo čas a prostor. Ve stvořené tělesné existenci na úrovni pomíjivého světa účinků toužíme po splynutí s tvůrčí Jednotou vesmírného Vědomí na úrovni nepomíjivého světa příčin. Zcela a dokonale splynout se svou nevědomou částí, s jediným Bytím je ale paradoxně možné pouze v existenčním stavu bez fyzického těla. Hmotnost znamená dočasné oddělení osobnosti od všeprostupující Jednoty, od všezahrnujícího božského Já neboli jediného Bytí projektujícího se do fyzického bytí. Existence člověka v hmotném světě je součástí vesmírného Vědomí a v určitých fázích života se projevuje ve vyšších frekvenčních stavech vnímání, kdy se naše vědomí rozšiřuje do nekonečného prostoru a nevědomá část vědomí se projevuje nesčetně mnoha různými způsoby, tehdy sice dochází k různě intenzivnímu spojení s frekvencemi jediného Bytí, ale dokonalé splynutí je možné pouze na úrovni nehmotné sféry existence. Na té nejvyšší úrovni splynutí s Jednotou přichází do vědomí poznání neoddělitelné totožnosti s každou živou bytostí, s veškerým jsoucnem, s přírodou a vše spojujícím kosmickým Vědomím. Jen to, co jsme kdy vlastnili zevně se ztratí v nenávratnu, avšak Život zůstane zachován v tajemném světě, který v latentní podobě čeká na objevení v nitru člověka.

Zasvěcený ctí a vyznává lidské hodnoty jako každá jiná lidská bytost, na kterou působí přírodní a vesmírné síly

Manuál pro základní zasvěcení na úrovni vnímání energetického vyjádření vyššího Já, které (nutně) předchází vyššímu vědění zasvěcenců

Základní zasvěcení, pro rozvíjení všeobsáhle širokého duchovního obzoru, znamená vědomé ovládání živočišných pudů a nižších lidských vlastností, vzdání se chtivosti, marnivosti, domýšlivosti, arogance, touhy vynikat, posedlosti tělem stejně jako posedlosti duchem, nenávisti, závislosti, závisti, pomstychtivosti, podlézavosti. Zasvěcení do mystického vnímání života znamená nebýt lhostejným a vědomě se účastnit života, neboť pokoušet se o zasvěcení v „izolaci“ nemá tu správnou vypovídající hodnotu.

  • Být si vědom svých vlastností a umět je ve správnou chvíli tvůrčím způsobem aplikovat do života, neboť jedna a táž vlastnost může být projevena jak v pozitivním, tak negativním „zrcadle života“. Ovládnout protikladné vlastnosti, být přístupný a přitom neovlivnitelný, mít sebedůvěru, a přitom zůstávat pokorným, dokázat rychle jednat a rozhodovat se bez váhání, a přitom rozvážně. Vědět, že do hmotného světa nemůžeme vnutit nic, čemu neuvěříme, že vlivem projekcí silových proudů myšlenek si do života stahujeme především to, s čím byť jen podvědomě souzníme. Vnímat dialog mezi tělem a duší a tvůrčí přírodou, dialog mezi podvědomím a spirituální vnitřní silou. Neustále monitorovat tvořivá ohniska lidské povahy.
  • Vědomým, magickým způsobem ovládnout mlčení a mluvení, vědět, kdy je dobré mlčet, a kdy je nutné promluvit, cvičit se v řečnickém umění, ztotožnit se se smyslem každého magického slova, které je kdy vysloveno. Udržovat mentální bdělost pozorného vědomí, analyzovat každou myšlenku, každý pocit, a vždy se ujistit, odkud myšlenky a pocity pramení. Uvědomovat si, kdy myšlenkový strach přechází do neutěšeného tělesného stavu. Ovládat neukázněnou mysl, vyvarovat se směsice slov, která působí jako číše (mentálního) jedu. Umět koncentrovat myšlenky do jediného bodu a tam je udržet, těšit se z vnitřního myšlenkového klidu. Trénovat sílu vnitřního zraku, být pánem svého těla, ovládat držení těla, umět stát zpříma a vznešeně, být si vědom svých pohybů, pohledů a vyzařování osobní životní energie.
  • Nejednat proti svému přesvědčení nebo z nízkých či sobeckých důvodů, nejednat bezcitně nebo pouze pro osobní výhody nebo z touhy po zviditelnění a na tomto základě si nevytvářet „kult osobnosti“. V každém okamžiku být dokonale soustředěn, vlivem vědomé bdělosti nepromarnit správný okamžik k vědomému činu, uvědomovat si vlastní duchapřítomnost projevující se nad proudem času a během rozhodování vybrat ze všech možností tu nejlepší variantu.
  • Nejednat ze strachu nebo zbabělosti, dokázat se orientovat ve stínech životních omylů či nezdarů, umět kdykoliv zkrotit svůj temperament, jednat bez pokořování sebe sama stejně jako bez povýšenosti nad ostatními. Nikoho neponižovat, nelpět na bezvadnosti a bez urážení druhých umět vyjádřit svůj postoj. Všímat si, pokud svým vnitřním zrakem vidíme, jak osamocená lidská bytost prolévá neviditelné vnitřní slzy, reagovat, pokud v podobě vnitřních hlasů slyšíme, jak lidská bytost z hloubky své duše volá o pomoc, kterou vždy můžeme v jakékoliv podobě nabídnout. Učit se rozdávat životní sílu, ale nikoliv na úkor síly své vlastní.
  • Mít trpělivost, být opatrný a přitom odvážný, umět klást odpor nízkým vibracím, nevnucovat druhým lidem svou vůli, nevměšovat se do cizích záležitostí. Vědět, kdy je dobré do věcí vnějších nezasahovat, vyklidit pole a „skromně zmizet“, nesmyslně se nevystavovat nebezpečí.
  • Být z pozice vyššího Já pánem nad hmotou, nad jakoukoliv pozemskou formou. Nelpět na hmotě, a přitom neopovrhovat hmotnými věcmi, pamatovat si, že stejně jako duch i hmota a vše z ducha a hmoty stvořené je božského původu, nebýt otrokem, ale pánem hmotných věcí. Vážit si sám sebe a přitom netrpět sebechválou. Umět vidět a pojmenovat svou marnivost, a přitom všem se nespokojit s málem.

Důležitým stupněm zasvěcení je vědomě dokázat chránit veškeré magické vědění před zapomněním, vážit si všech svých (božských) talentů, zdokonalovat své sebeovládání, nezneužívat znalostí magických vědomostí a magických prostředků užívat uvážlivě, ctít svobodnou vůli druhých. Žádným způsobem nezneužívat božských darů umění tvořivosti, vědění nezaměňovat s vědomostmi, střežit mystická tajemství, pro jejichž odhalení ještě nepřišel ten správný čas (aby lidé nezničili sami sebe). Umět se vznést nad úroveň času a prostoru, umět být nepovšimnut a nepozorovaně zmizet, jakmile přijde touha oslnit dav, touha být uctíván či oslavován, nebo vyvoláván pro záchranu či spásu lidské duše. Ctít lidské právo na sebeurčení.

Zasvěcený ctí a vyznává lidské hodnoty jako každá jiná lidská bytost, na kterou působí přírodní a vesmírné síly        Zasvěcený ctí a vyznává lidské hodnoty jako každá jiná lidská bytost, na kterou působí přírodní a vesmírné síly

Zasvěcením v posledních letech prošlo vše, co se dotýká principu ženské a mužské energie, principu jednotného božského Vědomí

Vlny tvůrčí síly přicházejí v etapách, magnetismus a magnetická ženská síla dostává více prostoru a tím se nekontrolovaná expanze – rozpínání, rozpínavá vlastnost ohnivé mužské síly a elektrické fluidum dostává pod kontrolu. Nejde o dominanci ženské energie a síly, jedná se o uvolnění bloků, o odemykání zámků jak v databázi kolektivních informací, lidské psychice, tak v sociálních strukturách. Ženská energie již nebloudí, osamoceně a bez podpory, „tvořivým prostorem“ jen jako doplněk rafinované mužské síly „bojovníka“, to se již nesmí opakovat. Aktivní ženská energie se dostala na výsluní, a tak se na světlo světa dostává vše uzamčené v podvědomí (u jednotlivců), a různé skutečnosti, které mnozí odmítají kolem sebe vidět (u společnosti). Přijetí opomíjených principů ženské energie, nikoliv ve smyslu touhy po moci, ale jako tvořivé vnitřní síly (působící jak u žen, tak u mužů), povede k vyvážené společnosti. Nejedná se o dominanci Bohyně, jde o rovnocennost mužské a ženské síly, vyladěnost životní energie – transformaci lidské kultury. Jde o výsledky transformace lidského ducha, o kterou už několik let usilujeme, změny se neodehrávají okamžitě, jsou postupné, tempo změn ve společnosti je závislé na tom, jak rychle se otevírá lidské vědomí, a jak jsme schopni tyto změny vnímat a akceptovat.

ELEKTRONICKÉ KNIHY ke čtení ve vašem počítači, tabletu či mobilu, inspirace Psychologie chaosu

K rituálům nové doby patří spirituální a duševní výživa, touha odhalovat zapovězená tajemství, poznávání a vnímání posvátných míst v krajině našeho domova, skoncování s nevědomostí, chudobou a duševní bídou. Přežité ideologie a dominance mužské síly a usilování o moc z čistého sobectví je na ústupu, vrací se energie obnovitelské síly ženského principu, která dává život, síly reprezentující Matku Zemi. Přicházíme do bodu, kdy vědomý člověk je nepředvídatelný a tím také méně ovladatelný, kdy se společnost přestane upínat k dogmatům a nejvyšším náboženským osobám, natož ke „kněžským či politickým rouchům“ prezentujícím a upřednostňujícím pouze mužskou sílu. A s tím se budou muset mocnosti, (vzhledem k tomu, že úroveň vládnoucí třídy, která působí ve skrytu, již klesla hluboko mimo lidské mravy), nějak popasovat (s vlastní „duševní sebevraždou“) nejen v letošním roce, ale i v letech následujících. Je vítanou skutečností, že bezohledná tyranie a duchovní temnota sobeckých světových vládců konečně probouzí lidstvo z nevědomí, že se člověk učí nezávisle a samostatně, ze své svobodné vůle, stát na vlastních nohou, a že se pozornost člověka obrací k vyšším, náboženskými systémy nezmanipulovaným duchovním pravdám.

Avšak někteří poutníci, zasvěceni do nejvyšších pravd, vedou osamělý život, někteří dokonce vskrytu před veřejností, netrápí se opuštěností, ani tím, že jim lidé nerozumějí, ani se nepovažují za oběť, neboť způsob jejich duchovní cesty je jejich dobrovolnou volbou. Samota a odpoutání od lidského shonu jim umožňuje vyzařovat ze svého nejhlubšího nitra tvořivé energie přímo do atmosféry Země, zpětně přijímají silné zemské i vesmírné vlny energie, na které reagují další tvořivou silou, vytváří silový proud pozitivních energií, lidské bytosti se na tyto vibrace nevědomky napojují. Vibrace myšlenek, které poutníci vyzařují, harmonicky znějí prostorem jako sólový, výrazný a současně skromný zvuk mandolíny, zdvojené struny mandolíny umožňují improvizaci a vytváří efekt vyjádření sebe sama v harmonické součinnosti s vyšší pravdou. Vnitřní svět poutníka, harmonické zvuky mandolíny, která je pomyslným nástrojem svobody, improvizace a sebevyjádření, a okolní prostor vytvářejí tvořivé vesmírné trio obzvláště za východu Slunce, kdy se energie poutníkových myšlenek propojí s živou sluneční hudbou. Poutníci vědí, že výboje magnetického solárního pole vibrují jako struny hudebního nástroje, dokáží zhmotnit své myšlenky v rezonanci se světlem, nejen v posvátném okamžiku svítání vnímají sluneční hudbu, světlem vyzařovanou božskou sílu.

Související články: Meditační etnické nástroje – léčení zvukem, Synchronizace a soudržnost s jemnohmotným světem, Fiktivní virtuální prostředí, paměť a „bubliny v realitě“

Zasvěcený ctí a vyznává lidské hodnoty jako každá jiná lidská bytost, na kterou působí přírodní a vesmírné síly

Diskuze


PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?