Staroslovanská Velesova noc, Svátek dušiček – vzpomínáme

Noc z 31. října na 1. listopad je zasvěcena vzpomínání na předky. V přírodě nastává konec světlé části roku. Keltský nový rok začíná v období, kdy je Slunce na patnáctém stupni Štíra, vládnoucí planetou tohoto času je Pluto. Tento evropský svátek „začátku a konce všeho“ vznikl už před šesti tisíci lety. Samhain znamená „konec léta“. Přichází čas proměn, obnovení, uctívání zesnulých, věštění, oslava sklizně, příprava na zimu. Předkové jsou žádáni o rady a pomoc do nového kola roku. Lidé se obracejí k Bohu a Bohyni, snaží se porozumět koloběhu zrození a smrti. Pořádají hostiny a oslavy, na které jsou zváni také duše předků. V tyto dny přichází divoké větry podzimu a otevírá se brána mezi tímto a oním světem. Bohyní Samhainu je Morrigana, je bohyní temnot, jejím symbolem je oheň a kotlík přeměny. Kotlík je symbol síly, obnovy a transformace.

Slovanský bůh Veles ovládal přírodní magii, vědění, věštění a básnictví. Byl ochráncem skotu, což souviselo s bohatstvím. Byl také vládcem podsvětí. Poslední listopadovou noc se otevírá velesova magická hranice mezi světy. Na znamení, že duchové předků jsou vítáni, se na prahy domů pokládá malý zvonek, okna příbytků září světlem svící.

Keltové sázeli na hroby brčál, violku vonnou a oměj šalamounek

Zvyk, pokládat na hroby zemřelých řezané květiny, pochází z období starého Říma. Římané, tak jako jiné národy, věřili v posmrtný život. Růže položená na hrobě představuje symbol obnovujícího se života. Růže je symbolem životní energie – hadí síly. Na keltských pohřebištích dominovaly borovice a červené tisy. Jako stromy nesmrtelnosti připomínaly, že život je věčný a duše nesmrtelná. Není vhodné posedávat nebo přespávat v blízkosti tisu, obyčejného smrtelníka by se mohli zmocnit bytosti z podsvětí. Také zeravy jsou považovány za stromy nesmrtelnosti, větvičky používáme dodnes při pohřebních obřadech – vůně zeravu uklidňuje a zahání smutek.

Vzpomínáme

Listopadový vzduch je chladný a voní spadaným listím. Barevné listí ševelí v korunách stromů a my pociťujeme energii stoupající ze země. Nad potemnělými mlžnými lesy jasně září Večernice, svou širokou ochrannou náručí střeží bránu mezi tímto a druhým světem. Láskyplně dohlíží na pouto mezi světem přírody, člověkem a světem duchů, všech hrdinů minulých životních příběhů, kteří kdy kráčeli po zemi.

Přichází čas Dušiček, kdy se naše vnitřní hodiny zastaví, abychom se s láskou ohlédli za těmi, kteří již kráčí za Závojem. Není to čas smutku, ale tiché rezonance. V tuto noc, kdy je hranice mezi naším světem a tím druhým nejtenčí, toulavý vítr odnáší naše láskyplné poselství. Není to jen vítr, je to posel, neviditelný, mocný proud, který sbírá a nese naše myšlenky a city. Každá vzpomínka, každý pocit čisté lásky je jako lehký lístek, který vítr zvedá a nese vysoko ke hvězdám.

Podzimní vítr se toulá po krajině, aby nesl myšlenky na naše milované k vzdálené tajemné bráně na západní straně hvězdné oblohy. Vzpomínáme a lásku posíláme ke hvězdám. Když vzpomínáme na své milované, vytváříme silnou, čistou frekvenci. V mytologiích je západ místem, kam zapadá slunce – místem, kde končí den a začíná říše duší.

Svátek Dušiček nám připomíná, že naši blízcí nejsou „pryč“, ale pouze změnili formu a rezonují z jiného, vyššího místa. Hvězdná obloha je tichým svědkem našeho věčného propojení. Když lásku posíláme ke hvězdám, posíláme ji do místa, kde lineární čas neplatí. Víme, že naše poselství je přijato okamžitě.

Láska naše i našich předků, až uhasne jas večerních a nočních svící, se rozzáří ve světle ranní hvězdy Jitřenky. Její záře je tajuplným mostem mezi hmotným a duchovním světem, dává nám pocit útěchy a vnitřní rovnováhy. Pamatuj, že v záři Jitřenky každého rána proudí nové síly.

Cítíme hluboký klid. Odpuštění a vzpomínání nejsou koncem, ale novým, lehkým začátkem pro nás i pro ty, kteří nám jsou drazí. Barevné listí padající k zemi přikrývá vše smutné a stonající a slunce podzimu dodává léčivou sílu, aby v čase nového růstu na zemi obohacené výživou spadaného listí mohly vykvést nové růže.

Zapálením svíčky (nebo vnitřním plamenem lásky) vytváříme maják, kterým vzdáváme díky a potvrzujeme Věčné Propojení. Vnímej jasné světlo zapálené svíce, požádej o dar lásky všude tam, kde je právě nyní nejvíce zapotřebí. Neodfoukávej světlo svíce nadarmo, svým dechem pošli přání hojení a lásky potřebným. Avšak těm, kdo o to nestojí, své kouzlo nevnucuj. Nadpozemské kouzlo této noci ponese tvé myšlenky, krajinou malovanou precizními tahy podzimní paletou hřejivých barev, do míst blízkých i velmi vzdálených.

Související článek: Zlatý podzim a keltský svátek Samhain, čas Dušiček, Svátek dušiček – Samhain, keltský nový rok

Odměna formou Dar za Dar
Líbí se vám články Psychologie chaosu a rádi se k jejich obsahu vracíte, přináší vám informace, které jsou pro vás něčím hodnotné? Možná se rádi alespoň na chvilku odpoutáte od vnějších záležitostí a ponoříte se do zajímavého čtení. Pokud tomu tak je, můžete mou tvorbu podpořit zakoupením elektronických knih v e-shopu Psychologie chaosu. Případně můžete podpořit provoz webových stránek formou finančního daru. Za případnou podporu předem ♥DĚKUJI♥

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj obrázků: Pixabay.com

Diskuze