Lebka – symbol znovuzrození

Magický symbol lebky, který bývá často předmětem tetování, považujeme za symbol nicotnosti a pomíjivosti fyzického světa, lidských zkušeností, vyjadřuje koloběh života a smrti, ale také schopnost překonání překážek. Představuje duchovní porozumění, mystickou smrt ega a symbol znovuzrození. Překvapivě je lebka také symbolem vitality a inteligence, neboť je schránkou pro mozek. V lidech na první pohled budí respekt a strach, často také odpor, jakoby tento artefakt nebyl součástí lidského těla, jakoby posmrtná část lidského těla mohla sama o sobě někomu ublížit. Projevujeme tím především strach z neznámého a ze smrti, pokud ne, tak alespoň úctu k těm, kdo už odešli na věčnost.

Velký význam této symbolice přikládají přírodní národy, lebka slouží jako obětina přírodním božstvům. Některé národy skrze lebku komunikují s duchy svých předků. Uctívány jsou i lebky zvířecí, indiánští šamani mají v oblibě bůvolí lebky. Známe také křišťálové lebky Mayů, ač tisíce let staré, přesto jakoby vyrobené dokonalou, nám neznámou technologií. Tradiční uctívání lebek je známé po celém Mexiku. Afričtí čarodějové se bez nejrůznějších lebek během svých tajemných obřadů také neobejdou. Dokonce i bůh Šiva nosí kolem krku náhrdelník z lidských lebek.

Primární asociace lebky se smrtí je nepochybná. Je to konečný pozůstatek organismu, tichý svědek ustání života. V této rovině slouží jako silná připomínka naší vlastní mortality. Tato připomínka však nemusí být jen deprimující. Pochopení a přijetí faktu smrti může být prvním krokem k hlubšímu prožívání života, k uvědomění si jeho hodnoty a k touze „znovu se narodit“ do plnější a autentičtější existence. Konfrontace s lebkou, tedy s konečností, může paradoxně vést k obnově životní energie a perspektivy. Smrt není absolutním koncem, ale součástí nepřetržitého procesu proměny.  V tomto smyslu lebka symbolizuje nezbytnou fázi cyklu – konec, který je předpokladem nového začátku. Je tichým svědectvím o tom, že život nekončí smrtí, ale transformuje se.

Lidská lebka je symbolem nezničitelné duše, odvěké touhy člověka po znovuzrození, je symbolem nebeské klenby, která představuje archív lidských vědomostí skrytých v modré barvě NEBE. V rámci psychologie a mytologie může lebka symbolizovat „smrt ega“ nebo starého já. Proces osobní transformace a znovuzrození vyžaduje opuštění starých vzorců chování, přesvědčení a identity, které již neslouží.

Tato „smrt“ starého já je bolestivá, ale nezbytná pro zrod nového, silnějšího a uvědomělejšího jedince. Připomínka konce nás nutí hodnotit přítomnost a hledat v ní plnost. Lebka se tak stává symbolem této vnitřní alchymie, temné fáze, která předchází osvícení a znovuzrození v novou podobu bytí.

V alchymistických tradicích byla lebka spojována s procesem transformace a hledáním „kamene mudrců“ nebo dosažením duchovní čistoty. Reprezentovala fázi rozkladu (nigredo), nezbytnou pro následnou regeneraci a transmutaci hmoty nebo ducha. Zde opět vidíme lebku nikoli jako konec, ale jako kritický bod obratu na cestě ke znovuzrození a vyššímu stavu existence. Představuje tajemnou nádobu symbolizující průběh magické transmutace. Lebka v symbolice řádu svobodného zednářství představuje iniciační cyklus, též víru, že smrt je začátkem nového zrození. Také je symbolem vesmírné energie proměněné v pomíjivou hmotu.

Lebka vytváří klenbu božského chrámu, kde je uložen lidský mozek, od této klenby se kolem každého z nás odráží mocná energie tvořivých myšlenek. Podobně jako se od nebeské klenby odráží veškerý zvuk. Bez nebeské klenby (atmosféry) by Země byla TICHOU, smutnou planetou.

V magii se lebky používají především v obřadech, které spadají do období ubývajícího Měsíce, nebo vždy, kdy něco končí (například poslední den v roce). Také v různých náboženských směrech můžeme vidět svaté a světce zobrazované s lidskou lebkou v ruce.

Známé jsou také pirátské lebky se zkříženými hnáty, jsou symbolem neohroženosti, krutosti a zároveň mají vzbuzovat strach. Představují nevyhnutelnost smrti a koloběh života a smrti, nicotnosti, pomíjivosti a nevyhnutelných změn. Všeobecně pohled na lidskou kostru a kosti vzbuzuje paniku, strach a odpor. Kosti jsou magickým symbolem elementu země.

Eshop – INSPIRACE PRO SPOKOJENÝ ŽIVOT

Mystické symboly jsou důležité, podporují duchovní víru, obrazotvornost, fantazii a inspirativní vize, pomáhají nám orientovat se životem, nutí nás přemýšlet a orientovat se v pomíjivé snové symbolice. Některé symboly, spojené s mystikou, mají vícero výkladů, ale i tak je to správné, více možností, vytváří více souvislostí. A to vše dohromady vytváří dokonalý obsah dokonalé paměti Vesmíru. Pokud by světu vládla pouze jedna víra, pouze jeden duchovní nebo mystický směr, přestali bychom se vyvíjet a proměnili bychom se v „nemyslící roboty“, flegmatické a snadno ovladatelné. Přesto platí, že duchovní víra, ať už je jakákoli, nesmí pro člověka nikdy představovat myšlenkové vězení bez fantazie.

Pokud se chceme něčemu novému naučit, máme to dělat s nepředstíraným požitkem a skutečnou vášní, s chutí k přemýšlení a tvoření, uváznutí nebo zachycení se ve stereotypech přináší otrávenost a zatrpklost. Trénovat chuť k jedinečné tvořivosti je důležité pro hluboké osobní uspokojení a pro naplnění touhy žít svůj život naplno. S povzdechem často slyšíme: „Doufám, že se to či ono podaří.“ Doufání ale není víra! Ani naděje není čistá víra. Víra je jistota, která vychází přímo ze srdce.

Diskuze