Slova (ne)jsou jen slova

crystal-508241_1280Slova tvá, jako duhová perleť magické rosy, zazáří pokaždé, když charisma Měsíce okoření je ledovým dechem nevědomí. Někdy se ale stane, že slova tvá s grácií přehlíží hvězdné manýry tu a tam zapomenutých božských snů andělů na zem spadlých. Slova tvá občas nevědí, že zpáteční jízdenka v celku nic nestojí, že schody, ať už do nebe nebo do pekla, skryté kouřově tajemným oparem magické mlhy Avalonu, prozradí jen večerní zlato vášnivých rudých červánků. Čím je to, člověče, že slova tvá jakoby občas nevěděla, že z nebe bez šatů přicházíš, a navracíš se za duhou sedni barev, krok za krokem navždycky sám.

NEZAPOMEŇ, JSEM VICHŘICÍ NA HORÁCH, CO NIKDO NIKDY NEZMĚŘÍ, JSI PERLETÍ V LASTURÁCH, I MAJÁKEM NA POBŘEŽÍ JSEM

Slova tvá, za temného soumraku i s východem zářivého Slunce, do větru vepsaná, navždy už zůstanou nad plamenem svíčky spálená na popel, když ve smutku vzýváš dny včerejší bez vzpomínky na radost a nevinnost nejen duše své. Slova tvá, ať už proměněná v lásku nebo jedovaté šípy, navždy proměněná v atomy popela, modrý živel odnese je, ať chceš nebo ne, až vyhasne plamen hadí síly tvé, proudem řeky bez ohlédnutí k bolestem vezdejším. V žáru vášnivých bouří slzami skropená slova tvá, bez rozpaků usuší jen upřímné pohlazení andělů.

NEZAPOMEŇ, JSI JEŠTĚRKOU NA POUŠTI, V DUNÁCH ZRNKO PÍSKU JSEM, JSI SRDCEM, CO ODPOUŠTÍ, ŽIVOT I SMRT JSEM

rosa-656527_1280Slova tvá, snad dozrají zavčasu ve vůni rudých růží, než podzimní mlha Avalonu převalí se nad krajinou, a v modrý šat čarodějek vod obléknou se už navždycky. Vznešená slova zaříkání nesmažou v jiné dimenzi nevědomost tvých sobeckých přání. Slova tvá zapomínají na provokativní vůni léta, včera, dnes a zítra zas, v této jedinečné a neopakovatelné dimenzi bytí. A zahalená v plášti z černých havraních per nemilosrdně přehlíží slaměné panenky oděné do šatů z bílých pavučinek.

NEZAPOMEŇ, JSEM PÍSNIČKA PO RÁNU, CO V HLAVĚ TI ZNÍ, JSI CUKRÁTKEM Z FONDÁNU, JSEM HLADEM TVÝM I ŽÍZNÍ, JSME KVĚTINOVOU ESENCÍ LÁSKY JEDINÉ

bridge-480134_1280Slova tvá, nikoliv bez viny schovaná v břiše velryby, s láskou i neláskou zapomínají na milované bytosti, navždy už jsoucí za duhou, a přece s náručí otevřenou, v dušičkovém hrnečku čekající na slova tvá. Slova tvá člověče, zapomínají, že zákon gravitace, přestane jednoho dne platit pro každého jednoho z nás, až s lehkostí pírka zmizí naše vědomí v tajemných pravodách věčnosti.

Jako omamná droga každý den slova tvá, bez víry v jedinou tvořivou energii, malují obrazce dramat kosmického hologramu. Slova tvá, bez vědomé ostražitosti, podléhají vnitřním touhám v závislosti na zrádné chuti sladkého karamelu hmotného světa. Proč bez svobodné vůle, v jakémsi mdlobném polospánku, podléháme očarovaným vizím odkudsi odnikud, přestože hluboko v podvědomí víme, že naše duše s rozechvělou radostí přeje si, abychom se nebránili ZAKÁZANÝM vzpomínkám?

JSEM NEPROBÁDANÝM ZÁKOUTÍM SRDCE MÉHO I TVÉHO, JSI OSTRAŽITOST POHLEDU OČÍ MÝCH, JSEM TEBOU A TY ZAS POLOVINOU SRDCE MÉHO I TVÉHO JSI

CO JE SLOVO?

SÍLA SLOVA: na začátku všeho bylo slovo, slovo je nástroj tvoření, slovo je programovací kód, každé slovo a každé písmeno ve slově obsažené má vlastní vibraci. Jinou vibraci má slovo láska, jinou vibraci má slovo nenávist. Zapomínáme na důležitou věc: myšlenka vyslovená nahlas je slovo, či spíše součet slov v podobě určité vibrace, díky rezonanci zvuku se energie myšlenky nesčítá ale násobí. Nejčastěji opakovaná slova (myšlenky) vytváří realitu. Slova vytvářejí kódy a programy, podle kterých se realizuje náš stav zdraví nebo stav nemoci. Stav bohatství nebo chudoby, stav štěstí nebo soužení. Slovo je nástrojem komunikace, ale také nástrojem k ovládání.

button (11)

volcano-590136_1280

Líbí se Vám článek? Sdílejte ho!Share on Facebook

Diskuze