Není pokora jako pokora – hrátky se slovy

Není pokora jako pokora

Pokora není totéž, co úkornost. Ocitneme-li se v pokořující situaci nebo jsme-li nuceni pokořit se, (ve smyslu ponížit se, nechat se přitisknout ke zdi, uvést do tísnivé situace, někomu sloužit, nechat se pošlapat, srazit na kolena, shrbit se nebo podrobit se proti své vůli někomu nebo něčemu), na úkor či spíše na újmu kvality života nebo v náš neprospěch, můžeme to vnímat jako příkoří.

Poslušnost nebo úslužnost nelze zaměňovat za slušnost. Kdo po nás žádá, abychom se pokořili a nejedná na rovinu, může mít snahu ukořistit nám vnitřní sílu a zbavit nás nezávislosti. Pro některé jedince může být pokrytecké pokořování, (snižování něčí důstojnosti, podmaňování si někoho, snaha urazit něčí city, potupování nebo zesměšňování druhých, obliba poníženě nechat druhé „vykoupat se v pokoře“), kořením života.

Úkornost proti svobodě druhých, nebo snaha sám sebe povyšovat a druhé snižovat, jednat na úkor druhých ve svůj prospěch, může v povaze bezohledného člověka snadno zakořenit. Také křivé svědectví nebo bezpráví bývá pociťováno úkorně, bývá vnímáno jako křivda.

Někteří lidé s pokřivenou povahou si to své berou úkorně. Obzvlášť pokud po druhých vyžadují pokorně sklonit hlavu a vykazovat slepou poslušnost. Nebo pokud si za své služby účtují vysoký Úrok na Úkor druhých (někdy stačí přehodit písmenka a dojdeme k zajímavému uvědomění).

Právě pro takové jedince, kteří potřebují velebit sami sebe, není na škodu zbavit se vlastní sobeckosti, neskromnosti, nadutosti a pýchy a naučit se pokoře s úctou k životu.

Mysterium Srdce

Pokora, ve smyslu mírnost, není slabost, je to obracení se do svého nitra, je to stav mysli. Skromný a laskavý člověk, vědom si vlastních nedokonalostí, každé semínko lásky zalévá světlem a živou vodou a pocit nebo vědomí pokory zcela přirozeně vzklíčí v jeho duši a vykvete v jeho srdci.

♥       ♥       ♥

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze