Společenský konsenzus: den začíná o půlnoci

Půlnoc je podivnou hrou o čas. Starý den odchází a nový den přichází o půlnoci. Konvenční dohoda zní, že den neboli jednotka času trvající 24 hodin začíná o půlnoci časem 0.00 a končí dosažením hodiny 24.00. Půlnoc je rozhraním mezi včera a dnes, nebo dnes a zítra. Jiným způsobem vnímáme den jeho rozdělením na bílý den a noc, a tak pro většinu z nás den začíná za rozbřesku. Přesněji řečeno denní doba je čas mezi východem a západem Slunce. Čas 0.00 vnímáme nejvíce o silvestrovské půlnoci. Následuje první minuta prvního kalendářního dne nového roku. Nový rok se po celém světě neslaví ve stejný čas, neboť nový den je ohraničen půlnocí daného časového pásma.

Společenský konsenzus: den začíná o půlnoci

Délka dne je dána dobou jedné otáčky Země kolem své osy vzhledem ke Slunci. Za polárními kruhy, kde Slunce určitou část roku nezapadá za horizont nebo nevystoupí nad obzor, polární den nebo polární noc může trvat až půl roku. Délka denní doby se během roku mění v závislosti na ročních obdobích, (pouze na rovníku Slunce vychází i zapadá přibližně ve stejný čas). Nejdelší (16 hodin) a nejkratší (8 hodin) den v roce je o slunovratech, dny stejně dlouhé jako noc jsou jarní a podzimní rovnodennost. Slunce je stálice a ve skutečnosti nevychází ani nezapadá, oběh Slunce kolem Země je jen zdánlivý, což je dáno právě rotací Země.

Dávno tomu, kdy se denní čas měřil podle stínů v přírodě, kdy den měřily sluneční hodiny, kdy byl uplynulý čas sledován pomocí přesýpacích hodin, nebo kdy se den dělil na „hodiny nestejnoměrné“. V průběhu roku během ročních období délka dne kolísá, proto v období starověku kolísala délka denní nebo noční hodiny. Například při zimním slunovratu se hodina dne počítala 30 minut, a délka hodiny noci 90 minut. Dělení dne na „hodiny stejnoměrné“ se prosadilo až na konci středověku. V dávných časech lidé věřili, že s příchodem večera se Slunce noří do moře, ve vnitrozemí mizelo v horách do podzemí. K délce dne také najdeme různé zajímavosti, například ve starém Sumeru kalendářní den trval 12 sumerských dvouhodin. Zajímavosti souvisí i se začátkem nového roku, ne vždy byl první den nového roku stanoven na první lednový den.

Den začíná o půlnoci, na tom se všichni shodneme, ale nebylo tomu tak vždy, kdysi byl rytmus dne určován světlem a tmou. Dříve se den obvykle počítal od západu Slunce do dalšího západu Slunce. Některá náboženství takto počítají nový den do dnešních dnů (v souvislosti se sakrálními záležitostmi). Informace o tom, jak se denní doba určovala ve starověku jsou nepřesné, měřením času se zabývá nauka zvaná chronometrie, ale údaje se ne vždy shodují. (Jméno boha času v řecké mytologii je Chronos, v římské Saturn.) Obecně je předpokládáno, že pro národy řídící se lunárním kalendářem, začínal den západem Slunce. Pro národy řídící se solárním kalendářem začínal den východem Slunce. Ale také se traduje průpovídka, že den začíná v okamžiku, kdy poprvé toho dne hledíš do tváře jiného člověka, do té chvíle je noc.

V českých zemích se od poloviny 14. století používal staročeský čas podle tzv. italského času, kdy den začínal navečer, po západu Slunce a končil následujícím západem Slunce po 24. hodinách. Tento čas byl od poloviny 16. století postupně nahrazen tzv. německým časem, kdy den začínal o půlnoci a byl rozdělen na dvě části o dvanácti hodinách. Současná běžná konvence je taková, že den začíná o půlnoci časem 0.00 a končí dosažením hodiny 24.00. Některé svátky cyklického charakteru slavíme v předvečer dne, ke kterému svátek náleží, například svátek Dušiček, mikulášské obchůzky, štědrý večer, svátek Beltaine (stavění májek), tento zvyk je pozůstatkem z dob, kdy nový den začínal po západu Slunce.

Uplynulá noc se nazývá po předchozím dni, například „páteční noc“ a většinou tento termín zahrnuje celou noc mezi pátkem a sobotou, což může vést k různým omylům a nedorozuměním. Události uvedené v chod o půlnoci mohou být omylem uváděny, že nastaly den předtím. Výrazy jako „dnes“, „včera“ a „zítra“ se během noci mohou stát nejednoznačnými.

Různé části dne jsou součástí subjektivního vnímání. Pouze poledne má svůj přesně stanovený čas. Ráno vnímáme od procitnutí po nočním spánku, jedná se o čas od úsvitu do dopoledne, což záleží na životním stylu pozorovatele. Obecně je ráno část dne vymezená úsekem mezi průchodem Slunce obzorem a poledníkem místa, kde se pozorovatel zrovna nachází. Jitro je označení pro okamžik, kdy se vycházející hvězda Jitřenka na obloze ztratí v záři vycházejícího Slunce.

  • Část dne mezi ránem a polednem, označujeme za dopoledne, to je čas, kdy se ulice měst a náměstí plní lidmi. Poledne odbíjí zvony na kostelních věžích. Kdo nechodí včas k obědu, může se mu zjevit bytost zvaná polednice – strážkyně času.
  • Odpoledne je část dne, která se pohybuje mezi polednem a podvečerem, nebo večerem. Nebo také od jedné hodiny do páté. Případně do okamžiku usednutí s přáteli k čaji o páté.
  • Během dne ubývá světlo a večer se pohybuje mezi pozdním odpolednem a nocí. Subjektivně to může být těsně před nebo po setmění, v podvečer, za soumraku, jakmile se začne šeřit, v okamžiku, kdy se rozsvěcí pouliční lampy, nebo v čase, kdy se podává večeře. Kdo se toulá po večerech, po večerním zvonění neboli klekání, může se setkat s démonickou klekánicí.
  • Slunce zapadá pod obzor, a s příchodem tmy začíná noc, to je část dne mezi západem a východem Slunce. Večernice se na obloze rozzáří po západu Slunce. Polovina noci je půlnoc, to je okamžik, kdy se Slunce nachází nejdále od zenitu.

Nové dny přichází a staré odchází o půlnoci a tak to jde stále kolem dokola. Půlnoc tvoří hranici mezi kalendářními dny. Pokud se v jízdním řádu setkáme s označením času půlnoci v podobě 0.00 (místního slunečního času), jedná se o časový údaj z pohledu „nového dne“. Pokud se v jízdním řádu setkáme s označením 24.00, jedná se o časový údaj z pohledu „starého dne“.

Různé společenské koncensy nebo shody vznikají tak, že se lidem pomalu a jistě vštěpuje nějaká myšlenka, idea nebo teorie tak dlouho, dokud se nestane všeobecně platnou. A tak spousta společenský shod vzniká podle náboženských, vědeckých nebo politických rozhodnutí, někdy také podle toho, odkud zrovna vítr fouká.

Zajímavosti k oslavám Nového roku, Den podle Wikipedie, Čas s velkým otazníkem: Pražský orloj

Společenský konsenzus: den začíná o půlnoci

Diskuze


PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?


error: Obsah je chráněn autorským zákonem.