Strach z pavouků, odpor k pavučinám a podvědomí

Bojíme-li se pavouků, potom věříme obrazu, který jsme si o nich vytvořili. Přitom se může jednat o iracionální strach z myšlenkových obrazů, o strach z vlastních představ a domněnek. Setkání s pavoukem může vyvolat křeč, křik, hysterii. Pavouk je tvor, který má čtyři páry nohou s klepítky, při pohledu na pavouka nás může děsit jeho „ošklivost“, pomyšlení na pavoučí jedové žlázy nebo snovací bradavky produkující lepkavá vlákna. Pocit strachu může vyvolat také to, že pavouk je schopen v mžiku změnit směr a pohybovat se do všech stran. V křiku a hysterické reakci může být skryté nevědomí o tom, že využíváme příležitosti uvolnit ze sebe nahromaděnou psychickou energii, která se setkáním s pavoukem vlastně ani nemusí souviset.

Já osobně mám pavouky ráda, klidně vezmu pavouka do ruky a odnesu ven, pokud je někde, kde nemá být. Jak jste na tom vy se vztahem k těmto tajemným bytostem?

Abnormální strach z pavouků (arachnofobie) souvisí s úzkostnými stavy, tato fobie často provází neurózy

Za skrytou příčinou panického křiku při setkání s pavoukem se mohou skrývat věci, které ze svého vědomí vytěsňujeme a ukládáme do podvědomí. Zde může být skrytá potřeba uvolnit emoce a vykřičet se z důvodů, které skrýváme, někdy dokonce i sami před sebou. V tom případě je pro naši psychiku abnormální strach z pavouka zástupný problém, za kterým se skrývá například potýkání se s rolí oběti. Mít zástupný problém může také znamenat, že máme strach ze změny nebo z vysvobození z vlastních zaujatostí. Strach z věcí, se kterými se stále dokola neúspěšně potýkáme, z něčeho, co nás už dlouho dusí, nebo ze záležitostí, které se na nás stále lepí a stále nám jdou v patách.

Přetransformovat strach v životní sílu dokážeme v okamžiku, kdy si plně uvědomíme, že strach je záporné energetické pole. Pozorovat svůj strach znamená pozorovat pohyb v tomto poli, využít potenciál energetického pole strachu ve svůj prospěch, vnímat plusový a mínusový náboj emocí, využít tuto energii jako tvůrčí sílu. Přijmout výzvu, která se strachem souvisí, a přesměrováním energie tento strach rozpouštět, zapojit vůli a překonat překážku. Strach můžeme pozorovat, můžeme vnímat, jak se pohybuje celým tělem. Pokud se reakce na strach vymyká kontrole, pokud nás strach paralyzuje, snadno přehlédneme cestu úniku. Jakmile však na svém strachu přestaneme lpět, snadněji zjistíme, co náš strach aktivuje, překonáme vnitřní zábrany. Aktivně projdeme bránou strachu a oprostíme se od často používaného slova „nemohu“ a tím i od nemohoucnosti. Ve slově zábrany vidíme souvislost se slovem brána. Bránit se můžeme například tomu, že ze svého nitra víme, co máme udělat, ale mysl před nás staví překážky a manipuluje s různými mentálními břemeny strachu.

Pavouk je archetypem stínu, je také symbolem temné neboli černé Luny, divoké Lilith, stvořené z „prachu země“, je to ta část nás samých, která „opustila ráj“, ukazuje na vnitřní vzpouru, kterou každý z nás občas prožívá. Pavouk je symbolem velké trpělivosti, nezávislosti, vizionářství, silné vůle neboli volní síly, schopnosti tvořit vlastní osud. Nuit (Isis, Marie), stvořitelka denního i nočního nebe, je zobrazována v podobě pavoučí tkadleny jemnými pavoučími vlákny tkající vesmír. Častěji mívají strach z pavouků ženy, zde je dobré věnovat se své tvořivé ženské síle, potlačované energii ženskosti, energii vnitřní ženy (anima) nebo nezpracované energii vnitřního muže (animus, symetrický protějšek v obraze ženské psychiky). Tyto dva základní archetypy nebo protipóly lidské psychiky, pokud je jejich energie vyvážená, společně působí na tvořivou psychickou sílu člověka.

Odpor k pavučinám může souviset s tím, co s odporem ukládáme do svého podvědomí, například hněv, zášť, zlobu, nenávist. Cáry letitých pavučin spletených do šedivých závojů potrhaných krajek visí v temných koutech podvědomí. To jsou místa v hlubinách podvědomí, kde visí drapérie pavučin osudu, do kterých nikdy nepronikne žádné světlo. Pokud si jich včas nevšimneme, zamotáme se do nich. Jindy je zase důležité nezaplétat se do nich víc, než musíme. Tyto pavučiny souvisí buď s uvíznutím v nějaké pasti, se stagnací, nebo naopak s neuváženými činy, kterých se dopouštíme a které splétají náš osud. Představivost a nesmyslné vizualizace plné strachu, z kterých se udělá člověku nevolno, souvisejí s pavučinami v posvátném chrámu podvědomí. Hmotné věci, které vidíme ve vnějším světě, a z kterých máme strach, jsou obrazovou galerií našeho nitra. Zástupné symboly našich strachů jsou jazykem duše. Strach z pavouků může vycházet z povědomí o tom, že pavoučí sudičky, které známe z mýtů a pohádek, spřádají nitku po nitce osudovou pavučinu našeho života. U někoho může pouhá představa čarodějnického doupěte, kde se to jen hemží odpornými pavučinami a hrůzu nahánějícími pavouky, nebo představa panenky na hraní pohozené na staré půdě a opředené zlověstnými pavučinami vyvolat panickou ataku.

V rámci sebe uzdravení se nezabýváme strachem samotným, někdy se totiž stane, že soustředění se na strach jeho sílu upevňuje. Soustředíme se tedy na představu, že v našem programu vnímání určité části vnějšího světa je chyba a zaměříme se na předpoklad, že tuto chybu je možné opravit. S tímto souvisí strach z výšek, z létání, z uzavřených prostor, z majestátnosti hor, z druhých lidí, z loutek, z klaunů, z hadů a pavouků, z různých věcí, pokud je vnímáme jako nebezpečné. Kdo nebo co vytvořilo tento váš strach? Může to být vaše víra, zkušenost z minulosti, dávný prožitek uložený v podvědomí. Čím je strach silnější, tím více se dostáváme do pozice, kdy je pro nás stále obtížnější tento strach kontrolovat, a tím více věříme v sílu nějakého předmětu nám ublížit. V případě pavouka si můžeme představit, že je to naše silové zvíře, které představuje kreativitu, hbitost a rychlý pohyb vpřed nebo vždy tam, kde je to nejvíc potřeba. Pavouk trpělivě tkající svou pavučinu může nakonec být symbolem síly, která přichází v okamžiku, kdy nám ubývá energie, ale svých snů a smělých plánů se vzdát nechceme.

Úlevu může přinést pokusíme-li se na náš problém nebo na objekt strachu zaměřit „láskyplný pohled“, přece se říká, že láska je mocná čarodějka. Zpočátku „procesu přijímání“ nás mohou ovládnout rozporuplné pocity, ale časem můžeme mít to, čeho jsme se dříve obávali, docela rádi, nebo zaujmeme neutrální postoj. Učiníme první krok a soustředíme se na rozvíjení sebedůvěry a na kompromis mezi starým myšlenkovým programem a novou myšlenkovou koncepcí a tím i novou skutečností. Dokud se nová skutečnost neprojeví docela jasně, dokud ve svém podvědomí neobjevíme záblesky světla, postupujeme pomalu a experimentujeme se svou odvahou a se schopností zpochybňovat některé představy a měnit původní, možná i nevědomá rozhodnutí z něčeho mít strach. Na přicházející tvořivé, intuitivní myšlenky reagujeme bez prodlení, mohou být součástí podnětů k prozření, které naši mysl zbavují strachu z různých věcí, nebo strachu z něčeho neznámého, co existuje pouze v našich představách.

Tvořivá síla mysli je neustále aktivní, nikam se nikdy nevytrácí, jen se pohybuje v plusových, neutrálních nebo mínusových hodnotách, působí v mentálních a psychických vlnách

Různé esence, bravy a formy dočasného, nepřímého strachu pramení z nedostatku pochopení nebo z nedostatku lásky. Někdy nás podvědomé strachy uzavírají do světa myšlenek a nenaplněných snů, jen abychom se vyhnuli prožívání citů. Potlačování pocitů, emocí a myšlenek, které se obáváme říct nahlas, souvisí s nerealizovanými sny a plány, s odporem k průměrnému životu. Některé strachy ovládají rozpolcenou mysl, což je projevem toho, že vlastně nevíme, co chceme a necháme se ovládnout nic netvořícími myšlenkami. S nimi souvisí strach z něčeho, co ve skutečnosti neexistuje, z věcí, které nás nijak bezprostředně neohrožují. Tato slepá síla strachu se stane neorientovanou energií, která způsobuje ustrnutí, stres a nezvládání emocí. Své představy, emoce a nálady často promítáme do lidí kolem sebe. Mít emoce je normální, nikoliv ale svými emocemi na někoho útočit, někoho citově nebo jinak vydírat. S emotivními náboji je třeba pracovat, v jejich pozadí se skrývá kreativní potenciál.

Zobrazit elektronické a tištěné knihy Psychologie chaosu

V průběhu sebe-uzdravení sami sebe oceníme rozhodnutím naučit se surfovat na vlnách emocí a nebát se vlastních neopodstatněných strachů. Pokud nás opanuje strach z budoucnosti, vždy se můžeme okamžitě pokusit udělat něco, co nás vrátí do přítomnosti. Učinit tak tím nejúčinnějším možným způsobem jakého lze dosáhnout nebo jaký si lze představit: setrvat ve vnitřním klidu za plné bdělosti. Provést vnitřní renovaci, hlubokou autosugesci, vědomě se zbavit tíhy na solární čakře (hněvu, strachu, viny, žárlivosti, pocitu oběti). Zbavit se všemožných přízraků tvořených vlastními stíny. Nedovolit, aby se latentní stav jistého strachu, který nemá objektivní příčinu, stal aktivním, sebenaplňujícím. Vyhodit z mysli všechno smetí, a přitom se neprojevovat lacinými způsoby jako je předstírání, skutečně se svou myslí a představivostí vědomě a upřímně pracovat. Zapojit do životních proměn pozornost a všímavost a uvědomit si, že některé informace přijímáme také podprahovým vnímáním. Zajímavou zprávou na závěr je, že pavučina v domě zachycuje a čistí negativní energie.

Související článek: Sebeprožívání a pohyb – nejzákladnější princip života

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj fotografií: Pixabay.com

Diskuze


PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?