Nebeská duha – symbol mostu mezi nebem a zemí

Duha je symbolem naděje, celistvosti, slunečního světla, právě jím je tvořena. Sluneční paprsky se rozkládají v kapičkách vody a vytváří sedm barev duhy. Sedm barev duhy je ono tajemné spektrum tvořené prvkem ohně – Sluncem, ve spojení s prvkem vody. Nebeský žebřík má sedm stupňů zasvěcení, sedm nebeských sfér, stejně jako duha, spojovatelka mezi nebem a zemí má sedm barev. Duha, jako symbol milosti, je magickou cestou, po které se vydávají bohové chtějí-li navštívit svět lidí.

Bájnou představitelkou duhy je řecká bohyně Iris. V přenádherných šatech v třpytících se barvách duhy, vykouzlených z kapek rosy, sestupuje z nebeských sfér po duhovém mostě a přináší na Zemi dobré zprávy od nejmocnějších z bohů. Je průvodkyní boha Dia a jeho manželky, královny všech bohů Héry. Bohyně Héra řídí nebeský vůz tažený pávy s duhovými pery, na jejích cestách ji doprovází bohyně duhy Iris. Jako posel vyšších sfér létá bohyně Iris na zlatých křídlech a objevuje se „rychlostí větru“. Pro původní australské kmeny duha či duhový had znamená lidstvo, protože šíří „energii a dech“, který dává lidem život. Duha jako nebeský luk se objevuje ve starobylých hinduistických mytologiích. Indra – hinduistický bůh hromu a války, používá duhu ke střelbě šípů jako blesku – k zabití Asura Vrta – prvotního démonického hada.

Všichni dobře známe podmanivý, barevný oblouk duhy, víte ale, že pokud budeme duhu na obloze pozorovat vysoko v horách, za příznivých klimatických podmínek, uvidíme nikoli oblouk ale překrásný barevný kruh – symbol nekonečna? V noci lze spatřit duhu měsíční, v době úplňku za nočního deště, když jasné světlo úplňku prostupuje kapičkami vody. Duhu můžeme zahlédnout mezi kapičkami vody padajícími v proudu vodopádu. Barevná duha vzniká odrazem slunečního světla ve vodních kapkách. Paprsek světla se při průchodu dešťovou kapkou rozkládá na jednotlivé barvy. Jsou-li však vodní kapky příliš drobné a neodráží světelné spektrum v celé své šíři, barvy duhy jsou potom nevýrazné, někdy dokonce můžeme takto vidět duhu bílou, zcela bez barev.

Barvy duhy pozorujeme od vnějšího okraje k vnitřnímu: červenou, oranžovou, žlutou, zelenou, modrou, indigově modrou a fialovou. Tyto barvy vznikají lomem a rozkladem bílého světla v kapkách deště a každá barva odpovídá jiné vlnové délce světla. Za deště nebo mlhy prochází světlo každou jednotlivou kapkou. Velikost duhového oblouku závisí na výšce Slunce nad obzorem a výšce místa, odkud duhu pozorujeme – pokud je Slunce právě na horizontu, duha bude tvořit půlkruh. Pokud je duha pozorována například z balónu, může být spatřena duha v podobě kruhu. Duha je tím zřetelnější, čím větší jsou dešťové kapky. Někdy lze pozorovat dvě duhy. Druhá duha se objevuje nad první duhou a má větší úhlový poloměr. Posloupnost barev v druhé duze je opačná než v duze první či primární. Drhá či sekundární duha bývá také obvykle výrazně slabší než primární duha, protože je tvořena menším množstvím světla. Za vhodných podmínek lze pozorovat také třetí, tzv. terciární duhu či trojitou duhu. Červená duha je monochromatická duha, která vzniká při svítání či při západu Slunce, kdy v jejím světle převažuje červená barva.

Transformační výkladové karty a kniha Moudrost vnitřní Čarodějky: dárek k objednávce

Jak daleko se nacházejí jevy jemnohmotného světa, skryté za našimi smysly jako je sluch, zrak, čich, hmat a chuť? To záleží na vnímání každého z nás, každý to máme jinak. Někdo si ani nevšimne, že v kapičkách rosy, které se jakoby z nenadání objeví na trávě s východem Slunce, září všechny barvy duhy. Někdo považuje duhu za pouhý spektrální úkaz. A někdo jiný zas s naprostou samozřejmostí chápe barevnou duhu na obloze jako SLUNEČNÍ AURU. Neviditelné a neslyšitelné doteky jemnohmotného světa jsou přesto všude kolem nás. Mezi tyto projevy pozemského ale i nadpozemského světa patří přírodní zákony. Už dávné civilizace věděli, že přírodní zákony jsou oním skrytým projevem Universálního principu ve světě hmotných forem.

Zjevení duhy na obloze po dešti, kdy slunce prozáří mraky, působí jako most mezi pozemským světem a nebeskými výšinami. Není proto divu, že se stala symbolem zahrnujícím naději, celistvost, božské spojení a tajemství světla. Nádherné spektrum sedmi barev, uspořádaných v pořadí od červené po fialovou, jednou za čas ozdobí oblohu. V tomto fyzikálním procesu je patrný symbolický náboj: Slunce, prastarý symbol prvku ohně, zdroje světla a života, se spojuje s prvkem vody, symbolem emocí, očištění a plynutí – z tohoto spojení se rodí duha.

Sedm barev symbolizuje úplnost, dokonalost a spojení pozemského s nebeským. Oblouk duhy bývá přirovnáván k nebeskému žebříku, který má sedm stupňů zasvěcení, sedm úrovní vědomí nebo sedm nebeských sfér, kterými duše stoupá na své cestě k vyššímu poznání či božství. Duha se tak stává vizuálním projevem duchovní cesty, mostem, který spojuje svět hmotný (země) se světem duchovním (nebe). Každá barva představuje jeden stupeň, jednu kvalitu, jeden energetický bod na této cestě vzhůru.

Duha se objevuje mezi kapkami deště jako příslib, že těžkosti pominuly a opět vyjde Slunce. Po bouři nastane obrat k lepšímu. V biblickém příběhu o Noemovi je duha znamením smlouvy mezi Bohem a lidstvem, příslibem, že potopa světa se již nebude opakovat. Duha nám připomíná, že celistvost, rozmanitost a různorodost (jednotlivé barvy) jsou součástí větší jednoty (bílé světlo) a že celek je více než jen pouhý součet jeho částí. Duha nám vypráví o „božské jednotě“ všech bytostí existujících v nekonečné rozmanitosti. Jako most mezi nebem a zemí nám duha připomíná krásu, která se rodí ze spojení protikladů, a věčný příslib světla a naděje, který nás provází i těmi nejtemnějšími časy. Je tichým, ale výmluvným poselstvím samotné podstaty bytí. Duha nám připomíná abychom bez podmiňování přijali myšlenku, že v energii Lásky je skryto tajemství pramene živé vody. Láska je přírodní zákon. Duše nikoho z nás netouží být zotročena přežitými názory jakékoli ideologie, největším uměním je naučit se komunikovat s vlastním duchovním srdcem.

Související článek: Babí léto a podzimní duha – konec času motýlů a vážek. Vážka – mistrovské totemové zvíře

Tvořivé esence vědomého bytí – inspirativní čtení pro volný, odpočinkový čas
Líbí se vám články Psychologie chaosu a rádi se k jejich obsahu vracíte, přináší vám informace, které jsou pro vás něčím hodnotné? Možná se rádi alespoň na chvilku odpoutáte od vnějších záležitostí a ponoříte se do zajímavého čtení. Pokud tomu tak je, můžete mou tvorbu podpořit zakoupením elektronických knih v e-shopu Psychologie chaosu. Případně můžete podpořit provoz webových stránek formou finančního daru. Za případnou podporu předem ♥DĚKUJI♥

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze