Vnitřní dítě v našem nitru

girl-961648_1280Vnitřní dítě je energetický program utvářený v dětství. Vnitřní dítě se nachází v každém z nás. Náhledem do vnitřního světa v klidné meditaci vhledu, můžeme zjistit, proč se nám v životě nedaří. Naše vnitřní dítě si ze své podstaty přeje být šťastné a napojené na universum. Vnitřní dítě si pamatuje dětský strach, nepřijetí, nelásku nebo osamělost, a uvědomuje si i ostatní příčiny nespokojenosti, chronického strachu, fobií a různých depresivních stavů projevených v dospělém světě. Terapie vnitřního dítěte spočívá v tom, umět sám sobě říci: „Mám tě rád“, umět své vnitřní dítě s láskou obejmout a říci mu, že vždy dostávalo v dané době a v dané situaci tolik lásky, kolik bylo v tu chvíli možné. Pokud své bezbranné a zranitelné vnitřní dítě pohladíme, bez pocitu vlastní viny nebo obviňování druhých, a vrátíme dětské duši v nás naději a radost, ozdraví se celá naše bytost. Jedině uzdravené vnitřní dítě našeho nitra nás může naučit milovat, a s láskou poznávat svět. Člověk, který vypadá jako chodící tělo bez duše, je osoba s nemocným vnitřním dítětem v sobě.

Vnitřní dítě v nás zůstává po celý život

girl-763604_1280BOLEST: bolest duše je následkem myšlenek a emocí, způsobená především emocí strachu ve všech podobách, neuvědomováním si božské podstaty v nás a ve veškerém stvoření, včetně lidí kolem nás. Nepochopením toho, jak funguje naše emoční tělo, a jak bylo zasaženo v dětském věku, jak a proč ztratilo svou přirozenou vnitřní čistotu a hravost, způsobujeme si (nevědomě) vlastní sebepoškozování. Psychická bolest vzniká na základě toho, že z různých příčin, vědomě i nevědomě, dovolujeme lidem kolem sebe, aby nám ubližovali i v dospělém věku, vzhledem k nezpracovaným emočním zážitkům v minulosti. Vnitřní dítě, čisté a nepopsané, muselo od raného věku přistoupit na projevy vnitřních zranění svých rodičů, a na společenská pravidla, často na neopodstatněná dogmata, a v tomto světě, nepřirozeném pro spontánní a hravou duši, muselo změnit své původní božské naprogramování.

Méněcennost je uzavřený bludný kruh negativní energie

girl-763599_1280MÉNĚCENNOST: představuje vnitřní pocit osobní nedostatečnosti, projevuje se v mnohosti negativních představ o sobě samém. Je ale také následkem nedostatku sebelásky. Méněcennost je zakleta v podceňování sebe sama, v osobní vnitřní nejistotě, v poškozeném sebevědomí, v negativním srovnávání se s ostatními lidmi, nebo se smyšlenými osobními nebo společenskými ideály, to vše je také pozůstatek z dětství. Méněcennost podněcuje emocionální potíže, nesoustředěnost, poruchy koncentrace, neschopnost samostatného rozhodování, strach ze selhání, problémy v osobním životě, především ve vztazích. Pocit méněcennosti zabraňuje člověku ve vytváření plnohodnotného života ve smyslu: akce rovná se reakce, to, co vytváříme ve své mysli, se nám vrací z oblasti kvantového vědomí vesmíru zpět. Vzpomínky na dětská zranění se podílejí na neschopnosti být přirozeně šťastní.

Odpuštění představuje ozdravnou a léčivou energii

ODPUŠTĚNÍ: přináší duševní uvolnění, léčivou energii, vnitřní očištění. Odpuštěním se  vzdáme pocitů vlastní viny, nebo obviňování druhých, přijmeme vlastní zodpovědnost, to vše je třeba podstoupit pro vlastní sebepřijetí. Upřímné odpuštění je výživná metoda pro naše vnitřní dítě, tělo i duši. Odpuštění vyžaduje také odvahu poznat sám sebe. Odpuštění vyžaduje lásku a upřímnost. Bez odpuštění zůstávají negativní energie uzamčené v těle fyzickém (v podobě nemocí), a v těle emočním (v podobě psychických potíží). Tím, že někomu něco neodpustíme, netrestáme viníka ale pouze a jen sami sebe.

Sebeláska je životní nutností

explore-742153_1280SEBELÁSKA: je milosrdenství a šlechetná pozornost k sobě samému, neopomíjení vlastních potřeb. Sebeláska ale není egocentrismus, pýcha ani narcismus. Jde o pochopení a přijetí vlastních hodnot, o přijetí sebe samého, bez podmínek a bez sebe-odsuzování. Člověk, který má rád sám sebe, a nepotlačuje své pravé Já, ani své vnitřní dítě, přitahuje k sobě lásku a porozumění z okolního světa. Sebeláska kráčí ruku v ruce se sebepoznáním. Sebepoznání je duchovní cesta, klíč k plnohodnotnému životu, ke zdraví a úspěchu. K uvědomění si, že jsme svobodné bytosti, nás nikdy nesmí svazovat mínění ostatních. Být sám sebou vyžaduje ze začátku odvahu, a pokud se někdo v naší blízkosti cítí být po naší vnitřní proměně ukřivděný, nesmíme si nikdy jeho pocity a emoce vztahovat na sebe. Být sám sebou vyžaduje také zodpovědnost, a respektování svobody ostatních.

Za vlastní štěstí neseme zodpovědnost je my sami

ŠTĚSTÍ: je schopnost jedince pobývat v přítomném okamžiku, a přijímat to, co je, přijmout a rozpustit to, co bylo. Bdělý stav bez očekávání, co nebo kdo nám přinese štěstí, je cestou ke štěstí. Uvědomování si čirého bytí a štěstí v každém okamžiku se nejdříve musí stát naší přirozeností. Štěstí definuje výrok, který pronesl Diogenés: „Čím má člověk méně věcí, tím je šťastnější!“ Podmínkou prožívání úspěchu je také vyrovnanost a sebepřijetí, soulad se sebou samým. Soulad mezi myšlením, mluvením a jednáním. Uvědomování si významu a smyslu života. Uvědomování si, že hmotná realita je výsledkem vlastní rozhodnosti, spontánnosti, vůle a chtění. Úspěch souvisí s lehkostí bytí, kdy víme, co, kdy a proč vykonat, kdy víme, že hmotná realita je výsledkem našich vnitřních pochodů a vnějších činů. Vyrovnanost přináší úspěch, ten je výsledkem bezvýhradného uvědomování si vlastní ceny, vlastních nadání a jedinečných schopností. Úspěch a vyrovnanost jde ruku v ruce s vnitřní neochvějností, s pochopením, že vše, světlo i tma, funguje ve shodě s myšlenkami, a ve shodě se zákonem o příčině a následku.

Vše je součástí kosmické hry

teddy-bear-1144245_1920Harmonie je jednota v mnohosti, jednota protikladů, soulad, souzvuk, souhra odlišností, sjednocení podvojností, rovnováha, souznění. Harmonie se nachází uprostřed spektra duálního světa. Svět je tvořen, od samého počátku, protikladnými silami (jin, jang), tyto základní vesmírné vibrace jsou v neustálém pohybu. Pokud jedna síla převažuje, přichází nesoulad, rozklad, a v nejhorším případě destrukce. Představte si energii jin a jang jako dva body na jedné přímce, pokud se nachází blízko u sebe, vytváří harmonii. Čím dále jsou od sebe, tím větší je nesoulad, ale ještě nedochází k rozkladu. Pokud například energie jang (mužský princip) překročí svou polovinu vymezeného pole na přímce, a začne utlačovat, a od harmonického středu vytlačovat energii jin (ženský princip), souznění a harmonie se vytrácí. Pokud by energie jang odsunula energii jin až na konec naší virtuální přímky, dostala by se ke slovu destrukce. Toto je nejlépe vyjádřeno ve východním symbolu monáda (kruh rozdělený vlnovkou na dvě poloviny). Pokud například různé energie strachu, jejichž původ můžeme najít právě v dětství, utlačuje energii radosti, dochází k tělesné i emoční destrukci, někdy i k sebepoškozování.

button (11)

Kosmická hra je vyšší vědomí stvořeného světa, univerzální vědomí, jsme součástí této kosmické hry. Reinkarnační procesy, zrození a smrt, to vše je součástí kosmické hry, jsme herci účastnící se vesmírného představení, hrajeme několik menších životních rolí v každém okamžiku, a jednu či více hlavních rolí během života. Účastí na kosmické hře se dostáváme k postupnému poznání, že smyslem života je právě poznání. Poznání světa, vesmíru a sebe sama v nekonečné celistvosti.

psy

Líbí se Vám článek? Sdílejte ho!Share on Facebook

Diskuze