Hluboký význam vnitřního klidu – vnitřní svobody

Vnitřní klid není nic konkrétního, je neomezený a pro každého z nás znamená něco jiného, rozdílnosti mohou být třeba jen ve významných detailech. Vnitřní klid znamená – být v energetickém poli, ve kterém je nám dobře a zároveň energetické pole harmonie utvářet. Vnitřní klid neznamená cítit náklonnost ke každému na potkání a být v souladu se vším kolem sebe. To ani nejde. Pokud si to uvědomíme, máme nakročeno k poznání, jak zažívat stav vnitřního klidu, který nakonec vyhodnotíme jako přirozený nástroj poznání. Energetické pole, v kterém je nám dobře vychází ze srdce, představuje uvolnění všech pout a přijímání vnitřní svobody. Vnitřní klid z člověka vyzařuje a přirozeně pomáhá ostatním uvědomovat si význam vnitřního klidu v tvořivém myšlení a konání.

Hluboký význam vnitřního klidu – vnitřní svobody

Ve vnitřním klidu nalézáme tvořivý vztah sami k sobě, který vede ke spokojenosti, k duševní pohodě a tím i k fyzickému zdraví. Pokud se nacházíme ve stavu vnitřního klidu, jsme sami sebou vedeni k hlubšímu poznání, účinněji využíváme intuici, vnímáme jemnohmotné energie a snadněji vyhodnocujeme přijaté informace. Abstraktní myšlení souvisí s napojením na prostor myšlenek pohybujících se mimo sféru vnímání tady a teď. Jakmile začneme vnější svět vnímat kreativně, tedy z pozice vnitřního klidu, naše intuice se prohloubí, objevíme ji v nových myšlenkách a odvážných vhledech, a také v nových pobídkách, které k nám přichází z vnějšího světa. Intuice je vnitřním klidem inspirovanou pozorností, souvisí s předvídáním, se subjektivními pocity jistoty, s abstraktním myšlením, s podprahovými a mimosmyslovými vjemy, s hledáním řešení, uvědomováním si skutečných hodnot a pravdivosti přijímaných informací. Za nepředvídatelné události označujeme mnohdy to, co se odehrává bez našeho vědomí nebo zdánlivě bez našeho přičinění, přitom nás neočekávané, vítané nebo nevítané události někam směrují, za některými překvapeními stojí naše nevědomost a neviditelná propojenost všeho se vším.

Ve vnitřním klidu se ztrácí sklon k systémovému myšlení a objevuje se sebedůvěra. Klid je základní stav energetického pole Univerza, které pulsuje neprojeveným potenciálem nekonečných možností. Člověk, ukotvený ve svém vnitřním klidu, objevuje vlastní neprojevený potenciál, vnímá energetický pohyb myšlenek v rovině příčin. Ve stavu vnitřní svobody jsme napojeni na pole možností a vybíráme si to, co je vhodné právě pro nás a právě v tuto chvíli. To neznamená, že naprosto vždy vybíráme neomylně, nebo že se nebudeme setkávat se situacemi, které by nás dříve snadno vyvedli z rovnováhy. Můžeme začít tím, že trochu rozostříme svůj vnitřní zrak a uvědomíme si, co to znamená nepanikařit, nerozčilovat se nebo nepropadat hysterii v běžných denních záležitostech. Pod pojmem vnitřní svoboda si ale nepředstavujme naplňování své vůle, která by stavěla překážky do života lidem kolem nás, nebo která by se ubírala mimo vědomou odpovědnost za náš vlastní život.

Udržení vnitřního klidu nejlépe natrénujeme ve chvílích, kdy se nám něco nepovede. Například nechtěně rozlijete šálek ranní kávy. Stalo se, co naděláte. Nepanikaříte, nenecháte se vykolejit, zachováte naprostý klid. Nepeskujete se za svou nešikovnost, bez vnitřního komentáře vše uklidíte a uvaříte si novou kávu. Bez vnitřních pohnutek – jako by se nic nestalo. Jde se dál a celý den probíhá v klidu. Pokud byste se nad rozlitým šálkem kávy rozčilovali, bylo by dost pravděpodobné, že by se vám povedlo celý den dělat jeden kopanec za druhým. Čím více sebe nebo někoho druhého znervózňujeme nebo obviňujeme, čím více jsme proti něčemu zaujatí, tím více naše nespokojenost narůstá. Čím méně si dokážeme vnitřní klid udržet, tím více problémů nás potkává, tím více máme starostí. Vnitřní svobodu zakusíme, jakmile náš vnitřní hlas utichne, jakmile nás přestane rušit a odvádět od pocitu radosti, bezpečí a spokojenosti. Odměnou pro nás bude každý okamžik, kdy se kolem nás rozhostí příjemná energie našeho vlastního pocitu klidu.

Pokud na nějakou situaci nebo na někoho zareaguji neadekvátně, tak si to vzápětí uvědomím, dostaví se záblesk pocitu viny, studu nebo trapnosti. Související pocity nechám pominout, neprohlubuji je, omluvím se. Nemusím nic rozvíjet, nemusím se obhajovat, ani nemusím hrát žádné divadlo, stačí říct „promiň“. Pokud to budu myslet upřímně, druhá strana to přijme. Pokud to nepřijme, nechám to být, nebudu tomu dávat žádnou negativní myšlenkovou energii ani vůči sobě, ani vůči druhé straně, nepříjemnou situaci nebudu na energetické úrovni podporovat a rozvíjet. Nesnažím se nuceně přimět k pozitivním pocitům, ani nepotlačuji ty negativní, emoce nechám proběhnout, ale nezaháčkuji se na nich. To, jak se vnitřně cítím, nechám doběhnout do stavu neutrality, mysl se zklidní a vrátím se do svého klidu. Jedná se o vědomé přijímání situace. Jakmile se klidné zvládnutí vnitřního rozkolísání stane naší součástí, nebudou podobné procesy průchodu nerovnovážných energetických vln naší myslí trvat tři dny, ale jen pár minut. Ztratit duševní sílu je snadné, pokud v nepříjemných situacích bez uvědomění co se děje propadneme malomyslnosti, sklíčenosti nebo znechucenosti, to jsou postoje, kterými ubližujeme především sami sobě.

Vnitřní klid nám pomáhá být spokojení ve vztazích s druhými lidmi, aniž bychom se jim pletli do jejich konání, rozhodování a zvyklostí, (pokud nejde o život a není to nezbytně nutné). To znamená, že je přijímáme takové, jací jsou, nevyčítáme jim malichernosti jenom proto, že my sami konáme a rozhodujeme se jinak a máme jiné zvyklosti. Podstatné je, že nás rozdílnosti, které by nám dříve vadili, nechávají naprosto v klidu. Zrcadlit se k nám bude to, že ani do našich zvyklostí nebude nikdo zasahovat, a pokud ano, tak zůstaneme v neutralitě a z pozice vnitřní svobody budeme se vší odpovědností jednat sami za sebe. Zůstat v takové situaci ve vnitřním klidu znamená, že ani vůči sobě nebudeme mít výčitky, že jsme druhým odmítli s nimi souhlasit nebo se rozhodovat nikoliv podle jejich, ale podle vlastního mínění. Pokud nechci někam jít, tak tam nepůjdu, i když je to očekáváno, a zároveň se netrápím nepříjemnými pocity vyvstávajícími z otázky „Pokud se nepřizpůsobím, co tomu řeknou ostatní? Jak budu v jejich očích vypadat?“ Ať už si říkají, co chtějí, nebudu vstupovat do jejich energetického pole a budu respektovat, že se jim to nelíbí a zůstanu v klidu.

Cesta vnitřního klidu nás vede k přirozené komunikaci bez přetvářek, bez potřeby s někým manipulovat, nad někoho se povyšovat. Zatím je zde nastíněno, jak zachovat klid vůči svému jednání a svým postojům ke svému okolí. V opačném případě, kdy se něco dotkne nás, někdo se k nám chová hrubě, slovně nás urazí, zachovejme vnitřní klid stejným způsobem. Jakmile se ale naučíme zachovávat klid z pozice vlastního jednání, vlastních přešlapů a omylů, situací, které se naopak vztahují k mám, kdy k mám přichází něco nepříjemného z vnějšího prostředí, bude ubývat, bude jich stále méně k řešení. Z tohoto hlediska nebude snadné dosáhnout vnitřního klidu pro člověka, o kterém bychom mohli říct, že je věčně a se vším nespokojený, neustále kritizuje vše, co není v jeho očích dokonalé. Nespokojenost může být startovací čárou, od rozhodnutí všímat si vlastních nespokojeností se můžeme odrazit. Pokud chceme řídit svou vztažnost k věcem, které by nás vůbec rozčilovat nemuseli, tady nemůžeme dělat nic jiného než stavy nespokojenosti řídit vlastní vůlí. Nebrat si vše osobně, nevztahovat se k věcem, které se nás netýkají. Uvědomovat si, že být ve vnitřním klidu, který necháme na sebe působit, znamená být vnitřně svobodní.

Láska otevírá dveře poznání, člověk má jednat od srdce, to ale neznamená, že poznávání nebo rozdávání lásky je možné nebo nutné za všech okolností. Vnitřní klid souvisí také s uvědoměním, že nemusím rozdávat lásku na potkání, že nemusím pracně budovat harmonický vztah s někým, kdo mi nesedí, kdo o to nestojí, nebo s kým jsme si vzájemně nepadli do oka. Druhé lidi mohu respektovat (bez zášti, zloby, neúcty nebo nenávisti), takové, jací jsou, mohu k nim zaujmout neutrální postoj a nemusím si nic vyčítat. Nemusím být přesvědčená, že jsem se narodila s přirozeným předpokladem projevovat lásku všem bytostem, milovat své nepřátele a být v harmonickém vztahu ke komukoliv a k čemukoliv. Nemohu praktikovat „sdílení lásky se všemi bez rozdílu“ a přitom se sama cítit vyčerpaně a nepravdivě. Pokud bych této tezi věřila, a přitom bych nedokázala od srdce dávat lásku každému na potkání (podle tvrzení, že já jsem ty a ty jsi já), asi bych se musela utápět ve výčitkách svědomí, bědovat nad svou neschopností (přinášet oběti) a vnitřní klid bych v sobě jen obtížně hledala. Naopak, potýkala bych se s vnitřní nesvobodou. Tak jako vše ostatní, tak i tato teze, jejíž pravdivost bývá silně hájena, má svou stínovou podobu. Ale pokud toto někdo skutečně dokáže ve svém každodenním životě, za každé situace praktikovat – projevovat náklonnost a lásku všem bez rozdílu, potom je i tato volba správnou.

Ne vždy reagujeme na své okolí stejně, někdy zaujatě jindy nezaujatě, s něčím nadšeně souhlasíme, podruhé nám podobná záležitost vadí, jindy vnímáme neutrálně, někdy sympaticky jindy nelibě. Reagujeme na energie pocitů, které jsou v nás, přesto je vyvolává něco zevního. Jiné pocity budeme mít z pozice vnitřního klidu, jiné z pozice strachu nebo rozčilení. S tím souvisí, že lidé, kteří jsou pro nás reflexí – nastaveným zrcadlem, mohou pro nás být zároveň velkou inspirací, ačkoliv to tak na první pohled nemusí vypadat. Způsob, jakým vlastní rozladění z jednání druhých a zároveň nejistotu z nabízené analýzy neboli rozebrání profilu vlastní osoby v okamžiku tady a teď uchopíme, určuje efektivitu vyřešení nejrůznějších nedorozumění.

Zobrazit elektronické a tištěné knihy Psychologie chaosu

Cesta naplňování lásky a souznění, (neubližování sobě ani druhým, zbavení se závislostí, díky nimž ztrácíme vládu sami nad sebou), je pro nás otevřená tím více, čím více dokážeme svůj vnitřní klid ustát za nepříznivých podmínek. Pokud se zaujatě soustředíme na negativní věci, neumíme žít radost, potom nám není nic platné, že vibrace radosti jsou léčivé. Chceme-li přát zdraví sobě i druhým, čiňme sobě i druhým radost. Z vnitřního klidu, jenž má schopnost rozpouštět negativní vibrace, vychází radost z dávání a přijímání. Radost z toho, že si můžeme vybrat to, co nás naplňuje, že nemáme potřebu srovnávat se s druhými, radost z vnitřní svobody, od níž se odvíjí, že nepřenášíme odpovědnost na druhé. Podle libosti můžeme do světa posílat světlo a lásku, ale stejně důležité je umět se odpoutat a na této činnosti nijak nelpět.

Na druhou stranu všeho, co bylo výše řečeno, naprosto rozumím tomu, že udržet se ve stavu vnitřního klidu za všeobecně nepříznivých podmínek může být náročné, nechme se však uklidnit nadějí, že vše jednou pomine. Vydržme to nejžhavější napětí do jara příštího roku, kdy začneme pozvolna pociťovat příznivý vliv kosmických konstelací, a to od chvíle, kdy planeta Saturn opustí znamení Vodnáře, v kterém se s krátkou přestávkou nachází od března 2020, a my si konečně oddychneme v naději, že už se opravdu začne blýskat na lepší časy.

Na závěr uvedu citaci z článku publikovaného 12. 10. 2020: „Stařeček Saturn a benjamín Pluto – astrologický náhled do blízké i vzdálené budoucnosti“

„Podobně jako je tomu nyní působil Saturn ve Vodnáři (zhruba dva a půl roku) naposledy v letech 1991 až 1994. Můžeme si vzpomenout, že u nás v této době započal rozvoj internetu, tehdy započal také rychlý porevoluční rozvoj (ať už si tam dosadíme jakoukoli společenskou oblast), proměny tehdejšího mocenského systému netřeba připomínat. Takže není těžké si domyslet o co především této transformační energii Saturna půjde do roku 2023, (souvislost, že se i nyní jedná o nový průlom v rozvoji internetu a mocenských kvalit je více než zřejmá). Průběh ekonomické krize a s ní se vezoucí proměnu mocenského aparátu začneme silně pociťovat už letos v prosinci (2020), a od ledna přijdou k řešení další zásadní témata, některá z nich budou (po celý příští rok 2021) pro hodně lidí k neuvěření. Na osobní rovině půjde o překonávání hranic, které jsme si my sami stanovili, nebo které nám určil někdo jiný. Pokud se vědomě nenaladíme na trpělivost a odvahu a půjdeme-li proti vlivu Saturna zbrkle a bezhlavě, tak budeme brzdit náš vlastní vývoj, budeme hlavou narážet do zdí, zakopávat o prahy nejedněch dveří, jiné, dokořán otevřené dveře, se nám přímo před nosem nečekaně zabouchnou.“

Hluboký význam vnitřního klidu – vnitřní svobody

Zdroj fotografií: Pixabay.com

Diskuze


PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?


error: Obsah je chráněn autorským zákonem.