Být nevšední. Rozsvítit se zevnitř. Vnitřní světlo zažehnout a začít ho plně žít

V dnešním přehlceném a zrychleném světě získává pojem „být nevšední“ úplně nový rozměr. Už to neznamená šokovat okolí, mít excentrický účes nebo na sebe za každou cenu strhávat pozornost na sociálních sítích. V době, kdy se všichni snaží být „originální“ stejným či podobným způsobem, se skutečná nevšednost stala tichou, vnitřní kvalitou.

Být nevšední dnes znamená mít odvahu chránit si svůj vnitřní klid a zůstat svobodnou, nezávislou osobností, mít odvahu k tichu a zpomalení. Zatímco svět kolem nás bliká, spěchá a neustále produkuje hluk, nevšední člověk umí vnímat magické plynutí času v jeho nejčistší podobě.

Nevšednost spočívá také v tom, že se nenecháme strhnout obecnou panikou a tlakem lineárního času. Je to schopnost jít, sedět nebo něco dělat v klidu, dýchat a plně prožívat posvátný přítomný okamžik bez potřeby neustále něco, někoho, nebo sebe kontrolovat.

Být nevšední znamená vnímat svou autentickou tvořivost namísto pouhé replikace něčeho, co obdivuje na vnější pohyb a svět zaměřená mysl. Většina světa dnes funguje v režimu „kopírovat-vložit“. Přebírají se názory, životní styly i sny. Být nevšední znamená čerpat inspiraci ze svého vlastního vnitřního bohatství a ze svého napojení na energii duše.

Takový člověk netvoří proto, aby se zavděčil nějakému algoritmu nebo vnějšímu světu. Tvoří z čisté radosti, někdy sice z vnitřního přetlaku ale přesto s lehkostí, čímž do reality vnáší skutečné, živé světlo.

Být nevšední také znamená užívat si vnitřní nezávislost na vnějším hodnocení. Neběžet se světem, který je postavený na neustálém srovnávání se a sbírání vnějšího uznání. Skutečně nevšední osobnost nosí svůj pevný střed v sobě, a o ten se dokáže opřít a být sama sebou. Ví, že její hodnota nezávisí na číslech, titulech ani na tom, co si myslí okolí. Tato vnitřní svoboda působí na inspiraci jako magnet – je to jako zářit vlastním, solárním jasem v místnosti plné umělých zářivek.

Být nevšední znamená také schopnost věřit v neviditelné. V čistě materiálním a racionálním světě, který věří jen tomu, na co si lze sáhnout, je nevšední ten, kdo si uchoval svou dětskou zvídavost a mystickou víru. Být nevšední znamená s důvěrou spolupracovat s Vesmírem a nestydět se za to, že vnímáme vedení svých tvořivých andělských bytostí. Je to schopnost vidět zázrak v rozkvetlé jarní zahradě a vědět, že hmota je jen stínem tvořivého ducha.

Být nevšední v dnešním světě zkrátka znamená zůstat člověkem, který vnímá hloubku bytí. Je to rozhodnutí nebýt ve vleku rychlých a zběsilých přílivových vln, aniž bychom viděli, jak námi smýká vnější chaos, ale stát se vědomým magnetem, který si kolem sebe tvoří vlastní realitu plnou radosti, tvořivosti a naplnění.

Rozsvítit se zevnitř, vnitřní světlo zažehnout a začít ho plně žít a začít intenzivněji vnímat věci, které nás hladí po duši, je v dnešním přehlceném světě aktem vnitřní rebelie. Znamená to vědomě přepnout svou pozornost z režimu „analýzy a přežívání“ do režimu „cítění a prožívání“. Když se uvnitř rozsvítíme, změní se náš vnitřní tón a aktivní tvořivá spirála začne do našeho života přitahovat ještě více těchto hřejivých momentů.

Věci, které hladí po duši, mají velmi jemnou a tichou vibraci. Pokud běžíme životem v plné rychlosti, naše mysl je jednoduše mine. Zastavit se na minutu. Udělat hluboký nádech a výdech. Podívat se kolem sebe, jako bychom se nacházeli v nevšední, nádherné zemi. Dovolit si uvidět detaily, drobné zázraky, které jsou v tomto květnovém čase všude kolem – jak se světlo láme v listech stromů, jak voní vzduch po dešti nebo jak měkký je dotek oblíbených šatů. Tím, že těmto věcem věnujeme plnou pozornost, je začneme vnímat celým tělem, nejen myslí.

Naše podvědomí filtruje realitu podle toho, na co ho naprogramujeme. Pokud ráno vstaneme s tím, že nás čeká těžký den, náš vnitřní počítač bude vyhledávat důkazy pro toto tvrzení. Změna ranního kódování nemusí být náročná. Hned po probuzení, v onom posvátném okamžiku na prahu dne, zadejte své mysli úkol: „Dnes vědomě vyhledávám momenty, které mě pohladí po duši.“ Během dne si tyto jemné střípky zázraků, jemné okamžiky nevšedního bytí ukládejte do srdce. Může to být úsměv cizího člověka, chuť vanilkové zmrzliny nebo chvíle, kdy pocítíte blízkost svých tvořivých andělských bytostí.

Být nevšední znamená pečovat o svůj Vnitřní Chrám. Vnitřní světlo potřebuje čistotu vnitřního prostředí, aby mohlo zářit ven. Pokud je naše energetické pole zanesené digitálním smogem, informačním chaosem a cizími názory, světlo slábne. Dopřejte si během dne chvíle, kdy odložíte telefon a odpojíte se od vnějšího světa. Vytvořte si prostor pro „posvátné prázdno“ bez rušivých vlivů.

Být nevšední znamená obklopit se harmonií, věcmi, které hladí po duši, harmonizují fyzický prostor. Může to být zapálená svíčka, květina ve váze nebo hudba, která nás okamžitě přenese do stavu hlubokého klidu a naplnění. Být nevšední znamená dovolit si prožívat radost bez podmínek. Často sami sobě odpíráme radost, dokud nesplníme všechny úkoly. Ale naše vnitřní bohatství je volné, svobodné a nezávislé na tom, kolik jsme toho dnes stihli udělat.

Udělejte každý den jednu věc čistě proto, že vám dělá radost, že vás zahřeje u srdce. Bez logického důvodu, bez cíle, bez svědků, jen pro ten čistý pocit bytí. Když se takto vědomě otevřeme jemnosti, náš vnitřní prostor se uvolní. Zjistíme, že věci, které hladí po duši, nebyly nikdy daleko – jen čekaly, až se náš vnitřní zrak rozsvítí natolik, abychom je mohli spatřit.

Slova o nevšednosti se dotýkají místa, kde se naše touha zářit vlastním, jedinečným světlem střetává s prastarým evolučním strachem z toho, že budeme vyloučeni, osamoceni. Pocit „jinakosti“ v sobě často nese skrytou zprávu: „Nepatřím sem, nikdo mi nerozumí, jsem tu sama.“ A z toho někdy pramení ta známá, palčivá vnitřní bolest.

Tajemství toho, jak být nevšední, a přitom prožívat hluboké bezpečí a sounáležitost, spočívá v posunu našeho vnitřního postoje. Ve vnímání rozdílnosti mezi „odděleností“ a „jedinečností“. Bolest nevzniká z toho, že jsme nevšední. Vzniká z interpretace, kterou tomu naše mysl dává.

Past jinakosti či oddělenosti vzniká, pokud se mysl dívá na vnější svět a říká: „Já jsem jiná než oni. Oni žijí povrchně, já vnímám hloubku.“ Tímto srovnáváním stavíme neviditelnou zeď. Cítíme se sice výjimečně, ale zároveň nejistě a osamoceně. Vnitřní svoboda a nevšednost neříká, že jsme lepší nebo jiní než ostatní. Říká, že jsme sami sebou. Představte si zahradu plnou květin. Růže nevyčítá sedmikrásce, že není růží, ani se kvůli tomu necítí izolovaná. Každá prostě vyjadřuje tvořivého ducha přírody svým vlastním způsobem. Nevšednost neznamená opojenost od světa, nevšednost vyjadřuje, že jste specifickým, nádherným odstínem v celkové mozaice Vesmíru.

Alchymie uzdravení spočívá v umění rozpustit vnitřní bolest. Abychom mohli bezpečně zářit, potřebujeme uzdravit pocit, že naše touha být sami sebou je přítěží. Je třeba přestaň hledat zrcadlení tam, kde žádné není. Velká část vnitřní bolesti pramení z toho, že se snažíme své vnitřní bohatství, své tvořivé andělské bytosti nebo zážitky z vědomého snění sdílet s lidmi, kteří jsou pevně napojeni pouze na vnější realitu. Když nereagují s pochopením, cítíme odmítnutí.

Naučme se rozlišovat, s kým o svých hlubokých tématech mluvíme. S lidmi orientovanými na vnějšek se propojujme skrze obyčejné, lidské věci – skrze humor, dobré jídlo, každodenní radosti. Svou hloubku si nechejme pro svůj magický chrám, pro své průvodce a pro lidi, kteří ladí na stejné vlnové délce. To není přetvářka, to je posvátná hygiena osobního energetického pole. Velmi pomáhá soucit sám k sobě namísto srovnávání. Je v pořádku nechtít být zcela lapen v šílenství vnějšího světa, v tlaku času a stresu.

Kdykoli se dostaví onen starý pocit osamocení, uvědomme si, že ve své nevšednosti nejsme nikdy sami. Tvořivé andělské bytosti, (pokud v ně věříme), nás vidí v celé naší kráse či jedinečnosti. Pro ně je naše nevšednost tou nejznámější a nejmilovanější věcí. Představte si, jak vás váš anděl zahaluje svým světlem, které vás chrání před chladem vnějšího nepochopení. V tomto světle jste stoprocentně přijímaní a milovaní.

Pokud v sobě plně rozsvítíme radost, tvořivost a naplnění bez pocitu viny, naše nevšednost přestane lidi dráždit nebo nás od nich oddělovat. Stane se z ní inspirativní maják. Lidé v dnešním šíleném světě podvědomě touží po klidu a autenticitě. Když uvidí někoho, kdo je uvolněný, nespěchá, vnímá věci, co hladí po duši, a přitom se nad nikoho nepovyšuje – nevnímají „jinakost“. Jejich vlastní duše je vede vnímat energii přitažlivé vnitřní svobody. A začnou se ptát a budou chtít vědět, jak to děláte, že jste ve svém vnitřním vesmíru ve smíru sami se sebou.

Být nevšední bez bolesti znamená uvědomit si, že naše jedinečnost není prokletí. Jsme tu proto, abychom ukázali, že je možné žít jinak – lehčeji, magičtěji a v hluboké důvěře v sílu přitažlivosti. Nezapomínejte, že tyto řádky o nevšednosti ve vás mohou rezonovat jen proto, že vy sami už ten hluboký mír, radost a tvořivou sílu nosíte v sobě.

Nechť to, co s vámi rezonuje, vás zahřeje u srdce…, i když jsou to jen slova. Je to ten nejkrásnější dar, když vím, že slova splnila svůj účel a přinesla vám přesně to pohlazení, které vaše duše v tu chvíli potřebovala.

Související článek: Bojujete s nálepkou introverta, samotáře a podivína?

Odměna formou Dar za Dar
Líbí se vám články Psychologie chaosu a rádi se k jejich obsahu vracíte, přináší vám informace, které jsou pro vás něčím hodnotné? Možná se rádi alespoň na chvilku odpoutáte od vnějších záležitostí a ponoříte se do zajímavého čtení. Pokud tomu tak je, můžete mou tvorbu podpořit zakoupením elektronických a tištěných knih v e-shopu Psychologie chaosu. Případně můžete podpořit provoz webových stránek formou finančního daru. Za případnou podporu předem ♥DĚKUJI♥

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Diskuze