Královské Slunce – oheň života

Slunce, tajemné nebeské oko, je v obecném pojetí hvězda, kterých je ve vesmíru bezpočet. Avšak v astrologii, v souvislosti s naší domovskou planetární soustavou, se na Slunce i Měsíc nazírá jako na planety. Slunce září a rezonuje v samém středu sluneční soustavy, je pulsujícím srdcem, pevným bodem. Sluneční energie je přímočará. Slunce je středem ,,malé vesmírné mandaly“ – našeho planetárního systému. Vše se točí kolem Slunce, vše je napájeno energií slunečního ohně. Nemůžeme nahlédnout do nitra Slunce, ale víme, že nám každý den pomáhá dosáhnout vyšší duchovní úrovně, nalézt svůj spirituální střed.

Božské Slunce – tajemné nebeské oko

Slunce je život a životní síla, symbolizuje vůli, individualitu. Protože: oheň – světlo – informace – vědomí – myšlenka, to vše je energie, která tvoří vše co je, bylo a bude. Světlo a informace jsou motorem všeho dění ve vesmíru. Veškerá hmota ve vesmíru je zhmotnělé světlo, hmota je více či méně vibrující světelné energetické pole. Přesto je obtížné představit si, že veškerá hmota je ve své (proměnlivé) podstatě energie/informace.

Pokud se o něčem nesnadno rozhodujeme, říkáme: ,,Nemám v tom jasno.“ Co to znamená? Jasno rovná se světlo. Máme tedy nejspíš nedostatek světla ve svém vědomí. Pokud se snažíme přijít něčemu na kloub, říkáme: ,,Musím si na to posvítit!“ SVĚTLO rovná se VĚDOMÍ.  Proč se říká nešťastníkovi: ,,Zvedni hlavu“? Co uvidíte, když zvednete hlavu? Slunce! Může sice být pod mrakem, ale JE TAM! Zvedněte hlavu, potom se mraky rozplynou. A neříkáme také: ,,Pod lampou největší tma“ ? Za noci pozorujeme hvězdné nebe, vidíme, co se ve vesmíru děje. Za dne, pod světlem Slunce, nevidíme z oné vesmírné divočiny, z té nebeské projekce vůbec nic. Nic nevidět znamená, nic nevědět.

Myšlenky a procítěné emoce utváří náš svět

Skryté energie a tím i pramálo vnímané souvislosti, které utvářejí vše, co jest, je obtížné vyjádřit jen několika slovy. Myšlenka se utváří v našem vědomí. Poté energii myšlenky očima přenášíme do svého okolí. Oči zde působí jako optický systém – elektromagnetické záření krátkých vlnových délek směruje myšlenku na daný předmět, osobu, situaci či jev. Tak myšlenky ovlivňují hmotu. Pokud k myšlence přidáme silné emoce, znásobíme její rezonanci a pohybovou tvořivou sílu. Lidé kolem nás zachytí vibrace tohoto záření a podvědomě vycítí naše emoce.

Zvířata a dokonce i pokojové květiny tímto způsobem vnímají námi vyslanou myšlenkovou energii. Také jednotlivé předměty uchovávají ve své paměti energie myšlenek a emocí. Darujeme-li někomu něco od srdce, darovaný předmět vibruje pozitivně a stejně tak ovlivňuje obdarovaného.

Božské Slunce považujeme za nejdůležitější planetu zvěrokruhu, jde o mužský princip

Archetyp Slunce určuje povahu každého jednotlivce. Rok co rok prochází v neměnném řádu celým zvěrokruhem, všemi nebeskými znameními a tím nás ovlivňuje. Slunce představuje archetyp vědomí, jde o heliocentrické vědomí našeho planetárního systému. Je zdrojem života, zdrojem energie pro duši, symbolizuje naše vyšší Já. Sluneční energie nám dává do vínku vitalitu fyzickou i psychickou, autoritativnost, úspěch v kariéře, kreativitu, tvůrčí nadání. Ale také sebestřednost, sklon k aroganci a netoleranci. Podporuje nás pozitivní energií v procesu zvaném život. Vládne znamení Lva, a samozřejmě ovlivňuje všechna ostatní zvířetníková znamení.

Obracíme se tváří ke Slunci trpíme-li vnitřní prázdnotou. Vnímáme sluneční svit jako skutečné osvěžení, jako fontánu živé vody. Energie Slunce je skrytá ve všech rostlinách. Slunce ovlivňuje vědomí planety Země. Země je živý organismus, vyvíjející se v časových cyklech, podobně jako organismus lidský. Den je jednotkou času na Zemi, když Slunce zapadá, příroda se ukládá k léčivému spánku. Pokud by Slunce náhle vyhaslo nezjistili bychom to sice okamžitě, ale zhruba už za osm minut. Jen tak krátce trvá slunečnímu světlu, než k nám doputuje.

My všichni jsme nedílnou součástí nekonečného dramatu, přesahujícího mateřskou sluneční soustavu

Slunce je hvězda, ze všech hvězd na obloze k nám nejbližší. Ostatní hvězdy mohou být stejně velké, stejně zářivé a stejně významné, některé více jiné méně, ale jsou natolik hluboko ve vesmíru, že jejich světlo vnímáme na obloze jen jako nepatrné světelné záchvěvy. Ale tam, kde končí naše heliosféra, tam začíná další. Napadlo vás někdy, že všechny hvězdy jsou vlastně vesmírná slunce – včetně Polárky? Představte si obraz vesmíru jako mnoho vedle sebe jsoucích mandal, tajemných kruhů v podobě planetárních systémů, rezonujících v souladu s vlastním energetickým středem, který vše udržuje v pravidelném chodu. Při pohledu na noční hvězdou oblohu se světlo ,,obyčejných hvězd“ zdá být nicotné a nepatrné ve srovnání se světlem Slunce. Ale to je jen zdání, například nejjasnější hvězda v souhvězdí Lva – Regulus, nacházející se mnoho světelných let od nás, je pětkrát větší než naše mateřská hvězda. Dokonce září jako tři sta Sluncí, jeho povrchová teplota je dvojnásobná. Hvězdnými ostrovy – galaxiemi putuje mnoho sluncí s vlastní planetární soustavou. Ve vesmíru je tolik slunečních soustav, že je nikdy nikdo nespočítá.

Zobrazit všechny elektronické a tištěné knihy Psychologie chaosu

Jen tak mimochodem: Všimli jste si někdy, pokud fotografujete proti Slunci, že sluneční paprsky často vytvoří na fotografii magickou šesticípou hvězdu – hexagram?

Malé dítě se při prvních pokusech malování s pastelkou v ruce pokouší malovat ze všeho nejdřív kruh a pokud maluje sluníčko, vždy jej ztvárňuje s lidskou tváří. Děti mají schopnost, v prvních letech svého života, vnímat paralelní světy kolem nás tím, že vnímají svůj dětský svět v přítomném okamžiku.

Když sebe-vědomé, autoritativní Slunce připlouvá z tajemných hlubin noci a oznamuje nově zrozený den gejzírem konejšivého světla, vábivé zvuky kosmického záření nám připomínají tlukot srdce v samotné duši vesmíru. Dokonalá akustika nekonečného prostoru předává zvonkohru paprsků Slunce do zemské atmosféry a dále všemu živému a probouzí v nás, s každým rozedněním, životadárnou svobodnou vůli. Budeme-li každý den nahlížet na svět stejně vzpřímeně a sebe-vědomě, shledáme s radostí, že sluneční oheň rozžehnutý v nás je nenahraditelným zdrojem tvořivé energie. Světlo očišťuje a léčí: ,,Kam nechodí Slunce, tam chodí lékař.“           

Absolutnu se přiblížíme budeme-li vnímat proudy, vyvěrání a šíření absolutní kosmické síly. Absolutno existuje samo o sobě. Přestože je uchopitelné jen intuitivně, je tou nejvyšší substancí ve vesmíru, je nekonečnou zkušeností. V Absolutnu nacházíme pouze jednotu, zde neexistují paradoxy ani polarita. Neviditelné misky vah absolutního vědomí jsou v každém okamžiku vyvážené. Protiklady se zde setkávají a mizí. Všechny rozpory ztrácejí na významu. Zde není dobro ani zlo, zde je HARMONIE.

Prapříčina všeho nezanikla v okamžiku stvoření světa, její proudění stále trvá, jejím dechem je tvořena budoucnost světa v přítomnosti.

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze