10.8.2017

Jsme připraveni dozvědět se více o Životě?

Dokážeme si představit, že existuje spousta paralelních vesmírů, velmi odlišných ale i téměř stejných jako je ten náš? Dokážeme tyto bezejmenné, hypotetické světy nějak pojmenovat, uvědomit si, jak na sebe navzájem působí? Mají tyto vícerozměrné světy, a jejich vzájemné působení (interakce), co do činění s vědomím člověka? A tím pádem i s ŽIVOTEM člověka? Ovlivňuje vícedimenzionální světy už pouhé propojení logické, racionální a hravé, abstraktní mysli? Dokazuje kvantová fyzika, že prostoročas je protkán neviditelnými průchody do paralelních světů? Pokud si dokážeme představit, že existují miniaturní propojené dimenze, kdy svět jedné částice je propojen se světem antičástice – se světem svého dvojníka, můžeme také přijmout, že podobná tvrzení se v mnohem větším rozměru dotýkají veškeré existující hmoty.

Odkud přicházíme a kam máme namířeno? Přicházíme z různých paralelních realit, realit, které se neustále navzájem ovlivňují? Je život člověka nekonečný a věčný v souvislosti se vzájemným působením na sebe navzájem, a v souvislosti s nekonečnou existencí různých prostorových dimenzí, které na sebe, v každém okamžiku, také navzájem působí?

Trojrozměrná realita je (zrcadlovou) projekcí neviditelného světa morfických polí – vícerozměrných nad-realitních souborů informací. Jedná se o skryté, nehmotné dimenze, známé pod souhrnným názvem „knihovna Akáša“. Každý bod v prostoru je jakousi energetickou úschovnou pro různé balíčky informací. Na duchovní vyspělosti jednotlivce i celkové společnosti záleží, jaké složky informací budou jedinci i lidstvu jako celku postupně, v době transformace zpřístupněny.

Zároveň je zrcadlově projevený svět hmoty v různých proměnách nesen napříč paralelními realitami.
Od narození nás nikdo neučí vnímat vícerozměrný svět, který nás obklopuje, smysly člověka jsou nastavené na vnímání tří prostorových rozměrů a přímo pozorovatelných skutečností. Trojrozměrná realita ale neexistuje pouze v jedné verzi, neustále kopíruje sebe sama a to v různých proměnách. Tak vznikají paralelní světy, paralelní dějství lidských příběhů v přírodním běhu času, ale nikoliv o své vlastní vůli, vznikají vlivem pozorovatele. Není jednoduché, bez jakékoliv zaujatosti, představit si toto zrcadlové paralelní bludiště, natož tyto nekonečné dimenze srozumitelně popsat.

Cesty a směry z jednoho paralelního světa do druhého jsou jako tyto stopy na sněhové přikrývce – vzájemně se překrývají a prolínají.

          

Tyto hypotetické, nadčasové úvahy jsou důležité nejen pro každodenní život. Obzvláště jsou důležité pro nastávající událost –  Zatmění Slunce, které proběhne 21.8.2017. V tyto dny je obzvlášť směro-datné, (směr budoucích událostí určující), uvědomovat si, na co zaměřujeme POZORNOST.

Zaměřte se (nejen) v tyto dny na LÁSKU. Zaměřte svou jedinečnou a tvořivou POZORNOST na vše, co je v tomto světě dobré, laskavé, krásné, inspirativní, abstraktní, hravé, pohádkové a tvořivě imaginární. Nezaměřujte pozornost na nic, co je v tomto světě špatné, neboli na nic, co za špatné považujete. Neupínejte pozornost k žádným katastrofickým scénářům, na nic, co souvisí s „mediální masáží“ a vyvolávání obav a strachu, tyto akce a reakce na ně slouží k odevzdání energie, a odevzdání se poslušnosti mocenským sférám, které ztrácejí svou moc a sílu, a proto okolo sebe se vší snahou „kopou“, a snaží se odvracet pozornost lidských bytostí od tvořivých a láskyplných energií.

Paralelní světy, existující všude kolem nás, se v našem bytí na hmotné úrovni projevují v souvislosti s tvrzením, že pozorovatel – člověk, a jím vytvořené ohnisko pozornosti, ovlivňuje pozorované

Pozorovatel ovlivňuje budoucí události (životní příběhy). A budoucí události mění realitní prostředí pozorovatele. Ohnisko pozornosti následuje záměr, a tím dochází k výběru jedné z mnoha potencionálních možností, které jsou pro život člověka „před-připravené“, to znamená, že souběžně s již projevenou realitou existují v paralelních realitách, (na jejichž úrovni se vzájemně prolíná minulost, přítomnost a budoucnost, a tyto časové vlny se také neustále vzájemně ovlivňují – neustále dochází k interakcím na úrovni těchto časových realit). Každá souhra mezi vědomostí a osobní zkušeností nás posouvá napříč paralelními realitami. Zaměřením pozornosti dochází k přímému vstupu do před-připravených programů – scénářů různých životních dějství. Tyto skutečnosti si neuvědomujeme, proto na různá životní dějství (odevzdaně) reagujeme slovy: to je můj osud. Osud je ve skutečnosti spojen s výpravami do neznáma, na základě osobní odezvy na podnět, na situaci, kterou prožíváme (pozorujeme), osud je spojen s tím, jak na proměnlivé „osudové skutečnosti“ reagujeme. Reakce vytvářejí další a další interakce, reakce jsou směro-datné pro budoucnost.

Energetické splynutí s okolním prostředím, v souladu s přítomným okamžikem, je směrodatné pro vědomé i podvědomé vytváření budoucnosti. Splynutí s okolním prostředím, (v neutrální poloze), vytváří neohroženost a bezpečí. (Některé živočišné druhy to takto mají automaticky nastavené.)

Pozorovatel vysílá jednosměrný tok informací k objektu svého zájmu, vysílačem informací je mysl. Tok těchto informací podporuje požadavek pozorovatele (představu, sen, předpokládaný výsledek). Jestliže jednosměrně vyslaný tok informací zasáhne objekt zájmu, jestliže dojde k interakci pozorovatele s pozorovaným objektem, dojde k takzvané přeměně mysli v hmotu. Dojde k přeměně představy ve skutečnost, a to v souvislosti s tokem informací v opačném směru: co vysíláme, to se nám vrací zpět. Dojde-li k vzájemnému působení nejméně dvou činitelů, dojde k interakci, (například přímé působení na sebe navzájem nejméně dvou osob nazýváme sociální interakcí). Následkem jsou různé stavy prožívání přítomného okamžiku, ovlivněné vzájemnou komunikací, kdy (v ideálním případě) dochází k sebepoznání, a k (nepostřehnutelným) přechodům do vzájemně propojených úrovní nekonečného počtu paralelních realit. Děje se tak neustále, mnohokrát za den, aniž si toho jsme vždy vědomi.

Paralelní reality vytváříme svými činy a jednáním: zápal pro věc, fascinace již viditelnými výsledky, různými zásahy do již existujících skutečností v 3D realitě. Jedná se o náš důraz na vše, na co zaměříme pozornost, vše, co máme ve své mysli zvýrazněné. Inter-akce, například výměna informací mezi lidmi, vytvářejí různé odezvy (na podněty), následně dochází k přijímání situace nebo k odporu, k různým proti-akcím. Různé proti akce souvisejí s odezvou na podnět, se smyslovým vnímáním a reagováním na různé situace, (v lásce nebo nenávisti, s důvěrou v sebe nebo ve strachu z okolního realitního prostředí). V těchto zásadních situačních okamžicích, které mohou vytvářet různé řetězové reakce, se přesouváme z jedné paralelní reality do druhé, vždy v souladu s osobním přesvědčením.

Pohybem v prostoru, v souvislosti s hmotným tělem a nehmotnou myslí, se přesouváme po časoprostorových drahách, které se neustále rozdvojují, a vytvářejí nové a nové paralelní světy. V každé takto vytvořené realitě jsme přítomni, existuje nekonečný počet našich dvojníků, (a dvojníků jejich dvojníků), realitní prostředí těchto existencí na sebe navzájem stále působí. Tímto způsobem je vytvářena mnoho-úrovňová historie lidstva, lidských civilizací. Události v minulosti jsou propojené s událostmi v budoucnosti a naopak, a neustále se navzájem ovlivňují. Výchozím bodem, který je nejdůležitější pro sledování a následování různých směrů do různých realit, je přítomný okamžik. Přítomný okamžik je propojený s počátkem i koncem (životního příběhu, historické události). Informace, informovanost, uvědomění, představivost a pozornost je vždy propojena s událostmi v minulosti, se vzpomínkami. Zároveň je vše propojené s přítomným okamžikem a vytvářením budoucnosti – napojením se na paralelní reality, které již existují. S tím souvisí POCITY, že jsme to či ono MOHLI udělat jinak, a tyto pocity k nám přicházejí právě z již existující budoucnosti – v nekonečné sérii již existujících možností. Informace z budoucnosti k nám přicházejí v podobě intuice a různých vizí, odráží se v prožívání života, a zároveň nesou stopy do souběžných událostí v paralelních světech. Pocity a intuice nesouvisí jen s odkazy na minulost, ale i s odkazy z budoucnosti. Přítomnost je výsledkem tohoto obousměrného pohybu, pohybu, který vytváří lidská mysl, je to vědomí člověka, kdo se rozhoduje, jakou podobnost přítomnosti prožije jako osobní zkušenost.

Paralelní dějové linie jsou v PROSTORU stále přítomné, vědomí člověka sleduje ty linie, na které zaměří nejvíce pozornosti

Vše, na co je zaměřena naše pozornost je neustále aktualizované v osobním energetickém poli, kterému říkáme aura. Toto energetické pole – aura – nepřetržitě vysílá aktuální informace, na které reaguje naše okolí, tak dochází k interakcím s okolím, s ostatními jedinci a s okolním hmotným světem. Díky aurickému poli na nás okolí reaguje podle toho, na jakou dějovou linii, na jakou paralelní realitu, na jaké „pokračování příběhu“ jsme zrovna napojeni. S přihlédnutím k tomu, že existence paralelních příběhů, jichž se současně účastníme, si nejsme vědomi. Jen občas k nám přicházejí krátké záblesky, nenápadně nás o této skutečnosti informující, občas jakoby nahlédneme do budoucnosti. Energetická podstata aury kopíruje náš MOMENTÁLNÍ stav (duševní, psychický, na konkrétní aktivitu zaměřený). MOMENT = časová frekvence (minulost přítomnost budoucnost, včera dnes a zítra), na kterou jsme zrovna napojeni, skrze myšlenky, představy, denní i noční sny, vědomé i podvědomé plánování, pocitové a emoční prožívání. MENTÁLNÍ = stav našeho duševního rozpoložení, mentální energie doprovází každou interakci s okolím prostředím. A toto roz-položení je určující pro (nevědomé i vědomé) výběry našich existenčních poloh v té které paralelní realitě.


*    *    *

Pro pobavení, a zamyšlení se nad PROSTOREM, přikládám obrázek – stereogram, na který je nutné hledět rozostřeným zrakem. Pokud se vám to podaří, a dostanete se do prostorové hloubky obrázku, zamyslete se nad hloubkou prostoru, nad jeho světlem a zářivostí.

Zajímavý odkaz, vřele doporučuji: JAK LZE ZŘÍT VĚDOMÍ aneb JAK LZE ZŘÍT NEHMOTU

STEREOGRAM, zdroj obrázku: Dalmatians


Zajímavé je, že do budoucnosti nahlížíme také díky vzpomínkám, pokud dokážeme vzpomínky vědomě změnit, ovlivníme tak budoucnost

Co je to vzpomínka? Vzpomínka je vědomé zobrazení určité sekvence životního příběhu. Vzpomínáním se vracíme do prožité minulosti, ale pokud vzpomínku vědomě změníme, na úrovni vědomí přijmeme vzpomínku z jiné paralelní reality, která sleduje děj příběhu na více či méně odlišné dějové (historické) linii. Pokud tuto odlišnost přijmeme za svou, napojujeme se na linii příběhu našeho „dvojníka“, a tento energetický – kvantový skok – ovlivní dějovou linii budoucnosti.

Průběh budoucnosti má kvantově -fyzikální základ: POZOROVATEL ovlivňuje POZOROVANÉ. Každá osobní proměna, každé uvědomění, každá re-akce, každé vnímání světa novým, nejlépe holistickým pohledem, vytváří příležitost vstupu do paralelních světů, které jsou frekvenčně naladěné na naše (nejušlechtilejší) nejlepší představy, které o životě svém, a o životě většinové (nové) společnosti máme. Každý vstup do nové paralelní reality nám předkládá příležitost k vytouženým životním proměnám. Jde totiž o to, že každá bytost je současně přítomná ve všech paralelních realitách. Jakou z těchto koexistujících paralelních realit právě zažíváme, záleží na našem pohledu a vnímání. Pohled a pozornost je to, co se neustále mění, a tím i jednotlivé dějové linie. Vnímání a pohled vytváří, případně mění záměr, a správně nastavený záměr odkrývá v pozadí vědomé mysli SMYSL života.

Mysl člověka neustále prohledává a porovnává paralelní světy, ale ego člověka si této skutečnosti obyčejně nebývá vědomo, a zároveň není schopno si přiznat, že osobní příběh se mění s každým činem – s každodenním POHYBEM V PROMĚNLIVÉM PROSTORU. Přechod mezi paralelními světy vymezuje naše vyzařování – světlo aury, aura nese aktuální informace. Aura je energetické pole, které nás obklopuje, a vzájemně nás (živé bytosti, včetně našich zvířecích miláčků) propojuje. Případně nás od sebe vzájemně odpuzuje. Jde o světlo, které obsahuje informace, proto nás vzá-jemně odpuzuje či přitahuje pouze jemně, další energetickou intenzitu vkládáme do těchto vzájemných interakcí my sami (aktivně i pasivně). A to buď v podobě klidných, nebo bouřlivých reakcí, tak sami vymezujeme přechod mezi jednotlivými světy, a volíme tu kterou „rozdvojku“, směr cesty našeho života. Mysl není pouze v těle, je obtížné představit si, že hmotné tělo je obsažené v nehmotné mysli.

Pokud máme hlad, použijeme jako nástroj lžíci a najíme se. Pokud máme vyřešit nějaký úkol, použijeme jako nástroj mysl. Použít mysl jako nástroj? Ano, mysl není pouze v těle, tělo je především v mysli. Mysl, která nás obklopuje a v podstatě je obsažena ve veškerém prostoru, se s hmotným tělem propojuje různými způsoby. Vstupuje do našeho těla jednak svévolně, případně ji necháme do těla vstoupit v okamžiku, kdy myslíme vědomě, řešíme úkoly, sníme a představujeme si budoucnost. Ne vždy totiž myslíme vědomě. Jinými slovy: na co zaměřujeme pozornost, to roste. Pokud například často vzpomínáme na nepříjemné životní události, stále tak sledujeme dějovou linii této události, a sami sebe utvrzujeme v pozici této (nepříjemné, zničující) dějové linie, která zároveň potvrzuje takto vnímanou linii budoucnosti. To znamená, že potvrzujeme pravděpodobnost možné budoucnosti v takto nastavené interpretaci našeho života – skrze přítomný okamžik. Každý přítomný okamžik je stěžejním bodem pro vstup do té které paralelní reality. (Například neustálé sledování, silně emočně podbarvené, negativních zpráv ze světa, je určující pro náš výběr paralelní reality, která kopíruje negativní vnímání světa a světových událostí, a tímto způsobem se stáváme jejich součástí.)


STEREOGRAM, zdroj obrázku: císařoví tučňáci


Smysl našeho života, ale i průběh našeho života, kopíruje vše, na co je zaměřena vědomá pozornost. Na co je zaměřena vědomá pozornost, to před námi zároveň povstává. Protože to, na co je zaměřena pozornost, vše, co se nám ZDÁ BÝT smysluplné, a tím se to stává nejpravděpodobnějším, se na podvědomé úrovni okamžitě zapisuje do našeho energo-informačního pole, skrze které ve svém životě zrcadlově prožíváme tu realitu, na kterou se soustředíme. Toto soustředění záleží na mnoha proměnných (každý máme jiné hodnoty), a zahrnuje také vše, čím se necháme ovlivnit podvědomě (například cíleně vytvářená mediální masáž – účelně adresovaná co nejširším masám, cíleně vytvářené klamavé re-klamy, cílený školský systém a podobně).

Tato informační kaskáda o paralelních realitách není jednoduchá na pochopení, pochopení se dostaví v souvislosti s osobními zkušenostmi. Životní synchronizace nám docela často přinesou téměř až před nos důležité informace, o nichž nám naše intuice říká, že jsou pro nás důležité, že v sobě nesou skrytá tajemství, jejichž význam vnímáme podprahově. Často ale bohužel zůstaneme pouze u tohoto důležitého uvědomění, nereagujeme do hloubky na život ovlivňující podněty, někdy dokonce reagujeme tak, že vytváříme proti skvělým životním podnětům odpor, různá protivenství. Uvědomění je důležité propojit s tím, že nové vědomosti skutečně přeneseme do každodenního života. Jedině tak získáme osobní zkušenosti, které jsou jen obtížně přenositelné, ale zato jsou určující pro další vývojovou etapu – pro vědomé sledování životní linie, životní cesty, na kterou se vědomě soustředíme jako pozorovatel, který je zároveň objektem pozorování. Současně se tyto naše životní zkušenosti v podstatě sami – kaskádovitě, dominově, a někdy s kvantovými efekty nazvanými „kvantové skoky“ přenášejí do okolního realitního prostředí, a tak se dotýkají všech zúčastněných.

Ukázka ke stažení, e-kniha Vesmírný internet

Související články: Nejsme ryby a nežijeme ve vodě, Srpen 2017 – zatmění Měsíce a SlunceČlověk a psychokosmos

Diskuze







error: Obsah je chráněn autorským zákonem.