25.6.2017

Člověk a psychokosmos

Poslední dobou můžeme pozorovat, že lineární běh času je nestabilní, lidem se otevírají vhledy do minulosti a budoucnosti. Setkáváme se dokonce s odlišnými výklady minulosti, a s velmi odlišnými výklady budoucnosti. Důvodem je vyšší lidská vnímavost nadpozemských realit a prolínání paralelních realit, co výklad to náhled do odlišné paralelní reality. Díky tomu si uvědomujeme, že naše vědomí přetrvává všechny věky. Lidem se zpřístupňují především ty reality, se kterými vnitřně maximálně souzní. Anebo ty reality, na které se soustředí ve strachu a s (neopodstatněnými) obavami. Promítá se nám v realitě to, s čím nejvíce a přirozeně bez pochyb rezonujeme, a bez pochyb můžeme rezonovat i ve strachu, na to je třeba si dávat dobrý pozor. Tyto záležitosti mohou nestabilní jedince svádět ke snaze chtít se „vykoupit“ ze současné osobní reality, obzvlášť pokud zažíváme více starostí než spokojenosti a radosti. Objevuje se také podivná animální divokost neobvyklých snů – živočišná, pudová. Skrze sny a jemnohmotné přírodní energie jsme schopni hlouběji pochopit animální svět božské přírody.

Vesmírný psychokosmos nám zpřístupňuje nové, respektive pro člověka znovuobjevené zákulisní vesmírné zákony

Stále více si uvědomujeme, že v hlubokém vesmíru není den a noc, není tam ráno a večer, neexistuje zde pohled od horizontu k horizontu, žádné stíny. Občas nám připadá nesmyslné, jak myslíme v letopočtech, v týdnech od pondělí do pátku, minulost přenášíme do budoucnosti, hledáme v minulosti srovnatelná zobrazení s přítomností. Uvědomujeme si, že nosíme v sobě velké znalosti, aniž to tušíme, a že neexistuje nic, kromě tvořivosti božských sil – sil skrytých v člověku. Skenování informací z vesmírné databanky se stává samozřejmostí. S lehkým mrazením v zádech se nám pomalu daří nově vnímat naše kořeny a původ, odvážně posouváme období, které někdo stanovil jako čas, kdy započaly dějiny lidstva, potažmo člověka, kolébky civilizace. Což je základní otázka člověka, kolem které krouží všechny otázky podružné. Shledáváme, že veškerá světová mytologie má podobné či snad dokonce společné jádro, stejné kořeny. Přibližující se pravé mystérium vesmíru souvisí s érou Vodnáře. Před naším zrakem se otevírají portály do jiného světa. Nanejvýš zvláštním způsobem vnímáme krajinu nikoho – krajinu mezi životem a smrtí.

Nedělá nám problém uvěřit v sílu nadpřirozena, a v sílu Prozřetelnosti. Nacházíme kolem sebe místa, která nás přitahují silným magnetismem, některá místa jsou zrcadlem pravých, nezkreslených dějin. Více si vážíme času. Čas života se pro nás stává hýčkaný a „vymazlený“. Učíme se nově používat vůli, většinou ji používáme pouze tak, že čelíme různým zákazům, co smíme, a co nesmíme, něco v sobě potlačujeme, a pleteme si vůli s přísností. Učíme se nepodřizovat se vůli davu. Pokud máme problém, učíme se vyložit karty na stůl, beze strachu a pocitů podřízenosti. Občas nám psychokosmos předkládá, chladnokrevným způsobem, omyly, kterých jsme se jako lidstvo dopustili sami na sobě. V době informací není jednoduché nenechat se vyrušit z vzácného klidu, o který se vědomě snažíme, hýčkáme tak sami sebe i svou duši. Mnohost informací způsobuje přeskupení energií, k čemuž dochází v okamžiku bodu zlomu, s tím souvisí běžně už přijímané tvrzení, že myšlenky se v čase filtrují a sčítají. Sečtené se z informačních polí psycho-kosmického PROSTORU zpětně zrcadlí do pozemské reality

Uvědomujeme si sílu Slunce a hvězd, magnetismus Slunce, Země a Měsíce

Pravidelné otáčení Země kolem své osy způsobuje naše vnímání pozemského času, které dělíme na denní vědomí (bdění) a noční (snové) podvědomí. Během spánku existujeme mimo tento pozemský svět, naše duše se v nočním snovém čase pravidelně odpoutává a regeneruje se v astrálním světě. Noc je čas, kdy se napojujeme na podvědomí a tím i na sílu Měsíce. Nic neexistuje samo o sobě, člověk je součástí neoddělitelné trojnosti: Slunce – Země – Měsíc. Solární a lunární cyklus vyjadřuje vzájemnou souvztažnost sil světlých a temných fází života. Viděno ze Země máme představu, že se Měsíc každou noc proměňuje, avšak nikoliv pouze sám o sobě, většinové měsíční světlo je odrazem světla Slunce. Přesto Měsíc vydává vlastní – stříbrné světlo, vyzařuje energii, stejně jako jakákoliv hmota v hmotné realitě. Bohyně Luna, královna noci, se na noční obloze ukazuje každý den v jiných šatech, utkaných stříbrem skrytým v temnotě noci a zlatem skrytým v slunečních paprscích. Poukazuje tak na vzájemný vztah Luny a Slunce, vždy se doplňující ženské a mužské energie. Tmavá bezměsíčná noc vyvolává nesprávný pocit, že je Měsíc pouze temný, a že vládne pouze silám podsvětí. Ale my už dnes víme, že podsvětí je pouze obraz (přirozených) temných sil v člověku. Sluneční svit se odráží od měsíčního povrchu, a tak vzniká světlo polarizované. Stříbrná Luna je vázána k ženské polaritě. Zlaté Slunce je vázané k mužské polaritě.

Tento nebeský pár, pokud se seznámíme s jejich hodnotami, nám může v mnohém usnadnit náš pozemský pobyt. Lunární měsíce mají odlišnou pohyblivost v kole roku než měsíce souhlasné se slunečním rokem. Je to tím, že lunární měsíc má jen 28 dní. Luna projde zvěrokruhem za jeden měsíc. Slunce projde zvěrokruhem za jeden rok. Luna se tedy dotýká každého slunečního znamení jiným způsobem než Slunce. Nejen ve slunečním svitu, ale i ve stříbrném svitu Měsíce, můžeme hledat zdroj životní energie a tvořivé síly. Především znalost měsíčních dynamických sil napomáhá magickému tvoření bez vynakládání zbytečné energie. Měsíční energie je činná síla, na níž se můžeme podle potřeby vědomě napojit. Člověk je v zajetí podměsíčné síly, síly činné na úrovni vědomí přírody i člověka. Tato síla nejvíce působí na energetickou složku člověka zvanou podvědomí. Podvědomě jsme na sílu Luny napojeni neustále. Nepříjemná citlivost na energetickou sílu úplňku nás jen upozorňuje, že měsíční energii během zbývajících dní (mimo úplněk) nevnímáme, nebo dokonce ignorujeme. Pro magické úkony, a posilování magické vůle, nejvíce využíváme vzestupnou polovinu měsíčního cyklu, a to ve směru od novoluní po úplněk, to je období, kdy Měsíc dorůstá. Tehdy můžeme nejvíce tvořit a sami růst. V tomto období je síla Luny dynamická a velmi přitažlivá. V obráceném, sestupném směru, od úplňku k novoluní, tvoříme s opatrností, a spíše odpočíváme.

Zdroj energie a síly je skryt také ve hvězdách, v jejich polohách (souhvězdí) a vazbách na jednotlivá sluneční znamení. Stejně tak ostatní planety můžeme považovat za inteligentní zdroj energie, do vesmíru se nepřetržitě rozpíná jejich energetická astrální síla. K Zemi tato síla přichází v podobě archetypů. Konstelace planet a hvězd mají vliv na život člověka i dění na Zemi. Náš planetární systém je naše sluneční rodina, rodina, do které náleží i Země a její obyvatelé. A podobně jako hvězdy i lidé vyzařují světlo. Světlo, které vyzařujeme, vychází z každého atomu v našem těle. Každý člověk má na obloze vlastní HVĚZDU, tak je obrazně poukázáno na energetický, informační bod v PROSTORU, související s vědomím každého člověka, a duše každého člověka. Všechno souvisí se vším. Vývojový program pro člověka je uložen ve slunečním hvězdném systému.


ČLOVĚK A PSYCHOKOSMOS 

Sluneční znamení z pohledu možného duchovního rozvoje

Soubor v podobě E-KNIHY volně ke stažení: Sluneční znamení zvěrokruhu

     BERAN                                      BÝK                                       BLÍŽENCI                                RAK

                                                  

    LEV                                            PANNA                                  VÁHY                                      ŠTÍR

                                                  

     STŘELEC                                KOZOROH                            VODNÁŘ                                 RYBY

                                                  


Planety očima ,,kvantového vědomí vesmíru“

Energie planetárního systému souvisí s lidským vědomím. Pokud se na ,,život“ planet podíváme v souvztažnosti k životu lidskému, uvědomíme si několik stupňů duchovního vědomí:

1. V okamžiku narození nemáme nic jiného, než čisté, bezbřehé vědomí – Slunce.

2. Od chvíle, kdy spočineme v náruči matky, zažíváme první emoce, pocity a city, rozvíjíme instinktivní reakce – Měsíc.

3. Jak rosteme, uvědomujeme si sami sebe, začínáme rozlišovat, kdo jsme, vzhledem k osobnímu vnitřnímu prostoru, též k vnějšímu okolí, učíme se komunikovat – Merkur.

4. Poznáváme svět kolem nás a hodnoty (vnitřní i vnější), prožíváme první lásky – Venuše.

5. Stáváme se akceschopnými, samostatnými, v mládí zažíváme revoltu s vnějším prostředím, se zažitými dogmaty a zastaralými názory – Mars.

6. Ve středním věku jsme plni života, zažíváme expanzi ve svém vývoji. Dozráváme, a už s jistotou víme, že osobní zkušenost je nepřenosná. Plně si uvědomujeme rozdíl mezi moudrostí a inteligencí – Jupiter.

7. Jak jde čas, uvědomujeme si zákon o zpětné vazbě, v podobě zrcadlového odrazu. Zpětně se k nám vrací to, co vysíláme – Saturn.

8. Některé naše činy postupem času vytvářejí kritické množství vyslaných energií a my začínáme sklízet to, co jsme během života zaseli – Uran.

9. Pomalu se dostáváme do věku na hranici blížící se ke stáří, náš vývoj je ale na vrcholu. Začínáme si skutečně uvědomovat duchovní hodnoty života – Neptun.

10. Na sklonku života se navracíme k původnímu, bezbřehému vědomí. Život nekončí smrtí, přichází transformace, přechod do jiné úrovně bytí – Pluto.

Jang – mužská síla: kosmická energie, příčina, (božský) nádech, tvůrčí, aktivní, akutní, suchá, tvrdá, Slunce, levá mozková hemisféra. 

Jin – ženská síla: zemská energie, následek, (božský) výdech, pasivní, receptivní, chronická, vlhká, měkká, Měsíc, pravá mozková hemisféra. 

Kosmické planetárium v sobě skrývá mnohá tajemství, odhalená člověku ve vědě zvané astrologie. Až se lidé hluboce vnoří do podstaty věku Vodnáře, možná se astrologie, a podobné mystické obory, začlení do veřejného školského systému.

Země a vše živé a neživé je tvořeno energií čchi. Různé názvy pro universální životní energii čchi: hadí síla, prána, pneuma (řecké), spiritus vitali (latinské).

Energie čchi je božský dech, jang je nádech, jin je výdech. Životní energie se zřídkakdy vyskytuje v „čisté“ formě, projevuje se a působí v dualitě jin a jang.

Vše je vytvářeno a určováno střídavým působením jin a jang. Jde především o střídavé denní a noční působení Slunce a Měsíce na Zemi. Universální energie čchi působí v člověku, v přírodě i ve vesmíru, proudí živou i neživou hmotou, vše na jemnohmotné úrovni spojuje a drží pohromadě.

Tyto dvě polaritní síly proudí drahami na zemském povrchu (ley-linie), na zemském povrchu se vyskytují energetické silové body (ley-centra) nádechu a výdechu Země. Dále se v přírodě vyskytují body, kde se tyto dvě základní energie kříží. Další místa, nazývaná silovými body, se nacházejí tam, kde zemské linie začínají (např. tok řeky). V těchto bodech, zvaných také „Brány Země“, je energie silně koncentrovaná. Od dávných pohanských dob jsou tyto energetické dráhy a energetické body vnímány jako posvátné. Lidé zde odpradávna vnímají „božský dech“. Jde o místa pro rituály, meditace a posilování osobní energie. Například Keltové sice nestavěli žádné honosné chrámy, přesto tyto energie dobře vnímali, především v lesích, ve stromech, v kovech, posvátných kamenech, posvátná energetická místa náležitě uctívali. Na místech, kde se vyskytují energetické silové body (ley-centra) nádechu a výdechu Země, najdeme mnohé další prastaré energetické stavby, od posvátných ohnišť, rituálních kamenných kruhů, vztyčených velkých kamenů, posvátných dolmenů až po katedrály a pyramidy. Například jde o velké kamenné kruhy jako je Stonehenge, dávné stavby Mayů a Inků, posvátné chrámy Řeků a Římanů, starověké čínské stavby, indonéské pogody a mnohé další sakrální památky.

Vyzařování zemské energie jin, ve zdravé přírodě, dosahuje, podle odborníků na geomantii, od země zhruba do výšky dvou metrů, což znamená, že každý člověk je obklopen zemským vyzařováním. Toto často neplatí v plné míře tam, kde je příroda zdevastovaná a v městských zástavbách, kde zemské vyzařování dosahuje výšky okolo jednoho metru a méně. Toto vyzařování můžeme vnímat kdykoliv se vydáme na procházku z města ven do přírody, přiblížením se k hranici, kde se energie mění, vnímáme okolní pozitivní, dynamickou a jiskřivou energii, a vnitřní emoční i stresové uvolnění. V ten okamžik se pro dosažení vědomé vnitřní pohody soustředíme na barvy, vůně a zvuky přírody. Soustředíme se na vlastní dech, vydechujeme neklid, a vdechujeme harmonii okolní přírody. Dech propojuje člověka s PROSTOREM, a s jeho božskou podstatou. Během dlouhodobé práce na sobě zjistíme, že psychokosmos – vesmírné energie – působí na člověka v každém okamžiku.

Více informací se dozvíte v tomto článku: Pozornost k informacím v čase Slunovratu

Související článek: Tajemství kamene mudrců

                 

Diskuze







error: Obsah je chráněn autorským zákonem.