Kolektivní vědomí, představy, vjemy a tvořivé snové obrazy v novém světle

Dnešní článek začnu krátkým úvodním konstatováním, že lidské vědomí, vědomí kolektivní, ale snad i společenské, národní vědomí prochází úspěšnou zatěžkávací zkouškou. S odstupem času je patrné, že jsme se ve většině případech neboli v příznivém počtu nadkritických příkladů nenechali ovládnout strachem a nežádoucí tvořivou představivostí, a to i přes veškerou nepříjemnou, a v záporných hodnotách působící mediální masáž. Nepodlehnutí panice a konstatování, že se jedná o „nový druh chřipky“, možná trochu silnější chřipky (ať už přirozeně nebo uměle mutující), má něco do sebe. Dokonce existuje spousta lidí, kteří tento nový vir nepojmenovávali, nenazývali jej jménem, nedávali této „bytosti“ jméno. Protože jak víme, cokoli má jméno, cokoli je pojmenováno, to ožívá a získává na síle. Obzvlášť ve spojení se strachem, představivostí, negativním myšlením a panikou. V uplynulých dnech se naplno projevilo vědomí o smysluplné existenci lidského bytí. Existovat znamená nejen spočívat vně neboli fyzicky být, znamená též být si bez mentálních zábran vědom svého vnitřního světa, vnitřního zdroje tvořivého světla, vnitřního zdroje fantazie, představivosti a nadsmyslových informací. Informací, které se nemusejí shodovat s vnější objektivitou, s viditelnou realitou.

Kolektivní vědomí, představy, vjemy a tvořivé snové obrazy v novém světle

Splynutí s vnitřním zdrojem světla a následné vnímání protikladů v pravém světle je výsledkem vnitřních procesů, kdy jakékoli téma, jakákoliv látka (vibrujících atomů hmoty) přestává být rozdělována na „temnou“ či „světlou“

V dimenzionálních záhybech vnitřního prostoru, které se vědomou aktivací stávají transcendentním zrcadlem skutečnosti, se skrývají netušené aspekty bytí spojené nejen s prostorem vnější struktury materiální pozemské roviny. Ve vnitřním světě může být jakékoli téma, spojené s lidským bytím, rozpuštěno a očištěno. Spojení s vnitřním zdrojem fantazie, kontrola mentálních stavů a soustředění se na mentální tvorbu reality nám dovoluje mimo své nitro navštívit také pomyslné nitro Země a ve spojení s přírodními zákony podstoupit vnitřní (alchymickou) transmutaci. Cílem vědomé proměny je duševní očista a fyzické uzdravení i omlazení, zkvalitnění bytí v pozemské existenci. Existenci v reálném fyzickém světě vyjadřujeme vnějším projevem. Proto je vědomá proměna sebe sama, pokud vede k radosti z bytí a užívání si materiálního světa, patrná a viditelná na první pohled, a je pro druhé nesmírně inspirativní. Poznání obsahu mysli a moci myšlenek, vnímání iluzí, které vytváří mysl, nás vede k mnohým dalším cílům, neboť síla mysli tvaruje prostor. Síla mysli je sice velmi slabá síla, slabší než síla gravitace, přesto je svou schopností tvořit realitu podle představ mnohem mocnější než síla gravitace.

Vědomé navýšení pozitivních vibrací myšlenek je propojeno s mentálními stavy prožívanými na odlišných frekvencích, ať už svévolně nebo s použitím síly vůle. Na úrovni vyšších frekvencí si plně uvědomujeme, jakým způsobem myšlenkové vibrace jednoho člověka, které mohou působit také telepaticky na dálku, ovlivňují (mysl) jiného člověka, nebo dokonce skupinu lidí (skupinovou mysl). Hodnota vibrací myšlenek přitahuje do osobního, případně kolektivního pole, odpovídající zkušenosti. Změnou vibrace myšlenek se můžeme oprostit od jevů a zkušeností, které si nepřejeme prožívat a do kolektivního vědomí zapsat jako prožitou zkušenost. Pokud si něco představujeme, tak tvoříme, v představě dáváme hmotě tvar, čím dokonalejší představa, tím vyšší vibraci získává neprojevená hmota a mění se v projevenou. Živá mysl prostupuje naprosto vším. Jevy se jeví, hmota se zjevuje, nezjevené zůstává skryté, avšak za všech okolností je lidské vědomí svědkem i tvůrcem lidského bytí. K představám patří také emoce, celkový mentální stav (nálada) určuje, kolik energie vkládáme do nezjevené existence (zkušenosti), aby se stala zcela zjevnou, hmatatelnou, smysly vnímatelnou. Kvalitnímu tvoření slovem brání energetický deficit způsobený vnějšími i vnitřními vlivy odehrávající se na úrovni nízkých frekvencí. Může se jednat o špatnou náladu, únavu, oslabené zdraví, stres, strach, duševní a fyzické přetížení, nedostatek sluneční energie. Vystavování se psychosomatickým zónám, kde dochází k odčerpání energie vlivem druhých osob (s oslabeným energetickým nábojem, s oslabenou životní jiskrou), vlivem nepříznivých geomagnetických zón, pobytem na místech s temnou pamětí, případně vlivem každodenního sledování negativních zpráv a podobně.

Jak se odlišuje představa od skutečného vjemu? Vjem je duševní obraz vzniklý na základě smyslového vnímání, v daném okamžiku nelze s vjemem mentálně manipulovat, to, co vnímáme například zrakem, v určitých obrysech a barvách, existuje nezávisle na naší vůli.

Představa není vždy ostrá jako skutečný vjem, s představou je možné manipulovat, to znamená, že je závislá na vůli. Představy souvisí s tím, co máme uloženo v paměti, ve vzpomínkách a v podvědomí. Například pamětní představy (vzpomínky) mohou vyvolat imaginativní jevy, které se téměř podobají skutečným vjemům. Představy vznikají také zcela spontánně, následně je možné představu vůlí tvarovat. Představy mohou kopírovat dříve vnímané skutečnosti a zároveň je měnit podle fantazie, mohou skutečnostem dávat novou podobu, mohou vytěsňovat skutečnost v podobě vzpomínek a měnit vnímání již uplynulé reality.

Ovšem v okamžiku, kdy skutečné vjemy nekontrolovaně vztahujeme „do sebe“, do svého energetického pole, například během sledování negativních zpráv, nezřídka si začneme vytvářet představy založené na domněnkách, podpořených strachem a všemožnými obavami. Jedná se o nežádoucí energetické působení, o představy, kterým dáme vlastní vůlí moc a sílu působit proti nám, proti našim snům a častěji než je zdrávo také proti veškerému optimismu a pozitivnímu naladění.

Kolektivní vědomí, představy, vjemy a tvořivé snové obrazy v novém světle

Pokud si něco představujeme zároveň navazujeme vztah se základní vesmírnou silou (vztahující se k makrokosmu). Během představ za plného využití tvořivé fantazie se napojujeme na (skryté) vnitřní procesy (vztahující se k mikrokosmu), tyto procesy jsou svým způsobem odrazem vesmírných dějů jen zdánlivě izolovaných od lidského vědomí. Vždy máme mít na paměti, pokud si přejeme pozitivně tvořit, energetickou aktivaci, posílení a harmonizování nejen vnitřního duševního prostředí, ale také fyzického organismu. Vědomě usilujeme o čerpání a doplnění energie z přírodních zdrojů, čerpání sluneční energie a vesmírné energie. Lidské tělo je dokonalým přijímačem přírodních energií, sluneční energii proměňuje v bioenergii, životadárnou sílu. Sluneční světlo je základem bytí, doba expozice slunečních paprsků pro zkvalitnění života a lidského zdraví by měla za den dosahovat nejméně 30 minut, nejlépe až několik hodin. Životadárné je také měsíční světlo, občasné vystavení se mocným účinkům měsíčního svitu nikomu neuškodí. Důležitým je také pobyt u vody, u jakéhokoliv vodního zdroje, kde se nachází životu prospěšný ionizovaný vzduch. Nemluvě o pobytu v lese, v horách, nebo kdekoliv v čisté přírodě, to vše aktivuje mysl z úrovně hlubších hladin, z velmi působivých rovin vědomí, které k vlastní škodě povětšinou přehlížíme. Zdraví versus organické poruchy lidského těla souvisí s vnitřním i vnějším prostředím, s harmonickou rovnováhou pólů jin a jang, mocných prapůvodních sil a základních energií tvoření všeho, co jest. Harmonii vnitřního prostředí fyzického těla zajišťuje životní energie, která proudí, v ideálním případě průchozími (neblokovanými) energetickými centry lidského těla, jedná se o systém čaker, energetických bodů, které jsou úzce a zcela zásadně propojeny s emocemi a úrovní myšlení, a v neposlední řadě také s energií přírodních živlů.

Nejen myšlenky a představy, tvořivou silou disponují také emoce

Transformace lidského vědomí již přináší své ovoce. Například emoce již běžně spojujeme s myšlením, nepovažujeme je za okrajový proces myšlení, cítění a rozhodování, víme, že se jedná o jedno z nejdůležitějších a klíčových vyjádření vnímání vnějšího světa. Uvědomujeme si, že vnitřně uvažujeme a mluvíme pod vlivem emoce a emočního vyladění, jednáme pod vlivem emoce. V následujících bodech si můžeme ověřit, jak by se takovéto vnímání vnějšího světa, aniž bychom emoce potlačovali, mělo ideálně projevovat.

  • Emoce již naplno vnímáme jako spouštěče afektivních reakcí, víme, že potlačované afektivní reakce často souvisí s domněnkami a nezřídka i s fantazijními obrazy, které emoční prožívání doprovázejí. Poté se snadněji soustředíme právě na domněnky a dokážeme se vcítit do pravdivého obrazu reality.
  • Jednáme pod vlivem poznání, že fantazie nebo obsah snů není prvotní, jedná se o důležité ozvěny denního prožívání, které běžně nemáme čas vyhodnocovat. Uklidňuje nás uvědomění, že v děsivých snech se zobrazuje například skrytá úzkost nebo potlačený strach, který poukazuje na naše osobní slabiny.
  • Tělesný vzhled a způsob mluvy druhých osob na nás působí různě, pociťujeme emoce, reagujeme na úsměv nebo na zamračenou tvář, ale zároveň již zcela běžně vnímáme podprahové signály, nereagujeme pouze na dojmy, ale také na podprahové informace a intuici.
  • Víme, že úsměv nemusí být pravdivý. Ani zamračená tvář nemusí být pravdivá. Již dokážeme sebekriticky přijmout, jak na nás někdo druhý působí v součinnosti s námi, s naší vlastní kvalitou, která ovlivňuje zkreslené vnímání opravdivosti druhých.
  • Vnímáme vzájemné reakce, pokud cítíme, že někdo v naší blízkosti má „nasazenou nějakou masku“, může to být reakce pouze na nás, pouze na naši osobu, na naše osobní energetické pole. A jakmile zmizíme z dohledu, dotyčný masku s ulehčením odloží a rázem je sám sebou.
  • Ve svých odhadech už se tak často a mnohdy také naivně nemýlíme. My sami tak ovlivňujeme, jak se okolí tváří a uvědomujeme si důvody a smysl reakcí z druhé strany. Daný prožitek zpracujeme nejen po svém starém způsobu uvažování, ale i s přihlédnutím k (oprávněné) reakci okolí a nenecháme se ovlivnit nesprávnými domněnkami a vlastní povýšeností.
  • Uvědomujeme si vzájemné spolupůsobení všech zúčastněných, tak nedáváme vzniknout nesprávným předpokladům a představám o budoucí situaci, o kvalitě dalšího souvisejícího dění. Tím dáváme prostor pro vzájemné porozumění.
  • Druhé osoby již vyhodnocujeme podle vzoru svých vlastních kvalit, nezřídka těch skrytých. Sami sebe již neprojektujeme do druhých, uvědomujeme si, že nevědomé složky naší mysli mají velký rozptyl, pokud nejsme empatičtí a nedokážeme se vcítit.
  • Pokud o někom řekneme, že je nám nesympatický, dokážeme poznat, jakým způsobem to vypovídá o nás samých, což vnímáme v dobrém smyslu, za nic se neobviňujeme a na tomto poznání stavíme kvality naší nové, vědomé osobnosti.

Kolektivní vědomí, představy, vjemy a tvořivé snové obrazy v novém světle

Kvalita transformace se projevuje mnoha dalšími aspekty na úrovni vzájemných mezilidských vztahů

Některé změny mnozí naplno vnímají a jiní je berou na vědomí prozatím jen sporadicky. Jisté však je, že žádné přesvědčení, že se něco velmi důležitého na úrovni pozemské reality děje, se nezrodí bezdůvodně. Žijeme v této jedinečné době, aniž bychom přesně znali detaily všech změn, vnějších i vnitřních.

  • Vnímáme proměny časoprostoru, novým způsobem vnímáme čas, relativitu času spojenou s ryze osobním energetickým nastavením.
  • Stáváme se ucelenými, samostatnými bytostmi, aniž by docházelo k (nežádoucímu) odpojení od kolektivní mysli.
  • Naopak, naplno se aktivuje všesměrné energetické připojení na úrovni skupinových a informačních polí a vzájemná provázanost všeho se vším.
  • Lidská mysl zkoumá „informace zformované na hmotu“ a odhaluje tajemství existence „kondenzované hmoty“, nabývá jistotu, že hmota je mnohem tvárnější, než jsme si doposud dokázali představit.
  • Uvědomujeme si nejednoznačnost časoprostoru a také účinnost myšlenek a představivosti, která překonává rychlost světla, což souvisí se zpětným efektem (akce/reakce).
  • Lidská mysl zkoumá mystiku vibrací a frekvencí, zkoumá nové souřadnice existence, a zvažuje, zda je možné vnímat vesmír jako velmi tvárný a určitým způsobem poddajný „psychický fraktál“.
  • Obecně se mění osobnost každého člověka, nejen pouze těch „vyvolených“, mění se i relativní platnost (lidmi vymyšlených) ovládacích zákonů a paradigmat, sice nestejnoměrným tempem, ale návaznost na energetické „kritické množství“ je již v mnoha kolektivních projevech viditelná.
  • Člověk se stává pevný a rovný, anebo má k tomuto přerodu v harmonickou bytost jedinečnou příležitost a podporu příznivých kosmických energií. Lidé se osvobozují od nežádoucích energií, třebaže v podobě podmiňujících vlivů rodičů, přátel, učitelů, včetně vlivů dávné (rodové) minulosti tím rychleji, čím více si je ta či ona osobnost vědoma nových frekvencí, které obohacují pozemský ozón a zemskou noosféru téměř čarovným potenciálem „tvoření z ničeho“, čarovnou silou vesmírného zdroje. Tato čarovná síla nehledí na to, co bylo, ani na to, co by bylo kdyby…
  • Neseriózní jednání je na ústupu a člověk se stává samostatnou osobností, otevřenou universální vesmírné energii, čerpá sílu z vesmírného zdroje. Zbavuje se vlivů minulosti spojených s nepříjemnými zážitky, překonává nejrůznější strachy a omezující závislosti.

Kolektivní vědomí, představy, vjemy a tvořivé snové obrazy v novém světle

Člověk disponuje především schopností imaginace, jde o schopnost tvořit představy a vytvářet realitu pomocí magické síly skryté v myšlenkách

Představa je duševní obraz vzniklý v daném okamžiku nezávisle na smyslovém vnímání, nemusí mít smyslový základ, na smysly v danou chvíli nepůsobí žádný (skutečný) podnět. Představa vzniká na základě vnitřního obsahu duše/vědomí. Schopnost mít (vizuální) představy vychází z dovednosti vybavit si již viděné, ze schopnosti kombinovat dílčí vědomosti, dílčí a částečné informace a různé detaily z již prožitých vjemů, z obrazů minulých vjemů do (smysluplných) celkových souvislostí. Introspektivní vjemy vycházejí ze sebepozorování, může jít o zkoumání vlastních duševních nebo psychosomatických procesů, vlastností, nálad a různých fyzických stavů. Na tom všem se dá stavět a pomocí představivosti vytvářet nový svět. Představy mohou být ostré jako skutečné vjemy, mohou být viděny v barvách, doprovázeny emocemi, na člověka mohou působit natolik přesvědčivě, že některé z představ nedokáže odlišit od reality. Představy lze kontrolovat vůlí, lze je mentálně tvarovat, ať už se jedná o chvilkový jev nebo cílenou projekci. Čím silnější představa, ocitneme-li se v rámci vědomí v jiné časoprostorové smyčce, tím více ji můžeme považovat za téměř skutečné vidění jiné, nové a kvalitnější perspektivy. Iniciační kreativní představy slouží k vytvoření něčeho nového, včetně nové reality. Kreativní představy souvisí také s takzvaným pudovým napětím, mysl může být zavalena silnými (myšlenkovými) pudy, stresové uvolnění přichází formou představy, která je promítnuta například v uměleckém díle. Představivost a tvoření odpradávna souvisí také se vznikem pohádek a mýtů.

Do kategorie představ patří také denní sny, které vznikají za plného vědomí, jedná se o utlumený stav vědomí, kdy je pozornost upřena (obrácena) dovnitř. Nesoustředíme se na realitu, na okolní dění, ale pouze a jen na procesy odehrávající se v mysli. Denní sny mohou mít ráz fantazijních představ, například událostí, které si přejeme, případně nepřejeme prožít, může se jednat o představy věcí a událostí, s kterými jsme se nikdy nesetkali, ve skutečnosti jsme je nikdy neviděli nebo neprožili. Některé představy mohou být propracované, mají formu imaginace, a pokud zde není určitý vědomý (kreativní) záměr, může se jednat o snahu uniknout z (nechtěné) reality, ze skutečnosti, která je nechtěná a stresující. Pro některé jedince může mít tento druh představivosti charakter „úniku z okolního světa“, vznikne uzavřenost a odmítání skutečnosti. Může se jednat o návykovou kompenzaci něčeho, čeho není možné dosáhnout ve skutečné realitě, tyto představy nebo denní sny mohou nahrazovat (dlouhodobé) neuspokojování nějakých potřeb. Mohou mírnit stres a frustraci (z nedostatku něčeho), zabránit rozpadu osobnosti – pouze však v případě, pokud není tato vizuální aktivita dlouhodobá, dokud jedinec nepocítí závislost na stavu příjemného vzrušení vyvolaného sněním a představivostí. V takovém případě může nekontrolované denní snění vést k oddělení od okolního světa, pokud se tyto sny stanou závislostí mohou mít negativní důsledky a mohou vést až k oddělení nejen od okolního světa, ale také od vědomí, od osobnosti.

Inspirace v podobě tištěných a ELEKTRONICKÝCH KNIH ke čtení ve vašem počítači, tabletu či mobilu

Specifickou oblastí jsou sny, které je obtížné klasifikovat jako vjem anebo jako představu. Za hypnagogické jevy a představy jsou považovány sny těsně před usnutím (v první fázi spánku), nebo těsně po probuzení, kdy je bdělá činnost mozku otupěna. Tyto jevy existují na hranici mezi vjemem, představou a snem současně, jedná se také o zvláštní vjemy ve stavu dřímoty, kdy je tělo i mysl zcela uvolněná a ve vnitřním vidění jsou promítány hypnagogické obrazy. V okamžiku procitnutí si tyto vizuální představy částečně nebo plně uvědomujeme, obyčejně ale nemáme jistotu, zda se jednalo o sen nebo o zcela specifickou „vnitřní skutečnost“. Tyto sny můžeme mít pod kontrolou, pokud se na ně dokážeme napojit, vnímat je a bez zasahování je sledovat a po procitnutí se snažit obsah snového sdělení, které nezřídka obsahuje důležité osobní nebo společenské informace, alespoň částečně zapamatovat. Po procitnutí je důležité nezačít se soustředit na nic jiného, jakmile jsme vyrušeni vnějšími podněty, snová vize se často ztrácí. Nejedná se pouze o snové vize, (dějové sny s živými obrazy), zvláštní vjemy mohou mít charakter slov a myšlenek, úvah a přemítání, které se odehrává samo o sobě bez vědomého zapojení, bez jakéhokoliv vědomého slovního zasahování. Další kategorie snů, o jejichž smyslu a symbolice by se dalo vyprávět celé hodiny, se objevují v tvrdém spánku, objevují se v REM fázi spánku. Vzhledem k tomu, že spánek je ve své podstatě změněný stav vědomí, je obtížné označit sny buď za vjemy nebo představy. V každém případě ale pro nás mají nezanedbatelný význam v podobě důležitých informací, vizí a vědomého tvoření budoucnosti.

Na závěr dnešního pojednání nám všem přeji abychom si i nadále uvědomovali mocnou a magickou sílu myšlenek, sílu představivosti, sílu denního snění, vnitřní sílu lidské bytosti, nezměrnou sílu lidského ducha a sílu vnitřního klidu a harmonického stavu i vztahu duše a těla.

Související články: Čtyři duchovní mapy – reality vědomí a mysli, Vývoj vědomí formou kreativní evoluce, Duševní zdraví, duchovnost a spirituální inteligence

Kolektivní vědomí, představy, vjemy a tvořivé snové obrazy v novém světle

Diskuze


PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?