Příběh začarovaného lesa a pulsující spirály života

Selena kráčí lesní stezkou, jejíž hranice se ztrácejí v mlžném oparu zimního rána. Vzduch voní vlhkým mechem a tlejícím listím, každý krok měkce tlumí pokrývka starého jehličí, ve vzduchu voní přicházející jaro. Byl to obyčejný den, dokud se její dlaň neotřela o kůru starého dubu. V tu chvíli cítila, jako by se země pod ní záhadně proměnila. Zvuk pomalých kroků se ztrácí v mlze a stínech vysokých stromů. Zdá se, že ticho kolem se pomalu zahušťuje. Má podivné pocity, jako by se ocitla v jiném světě, v jiné dimenzi, v jiném čase a prostoru.

Stromy kolem se pohybují, jejich větve a kmeny se kroutí a před očima mění své tvary. Náhle vidí, jak se před ní otevírá cesta do světa snů a zázraků. Začarovaný les působí odevzdaně a přitom magicky. Dotkla se dalšího stromu. Mezi kmenem a její dlaní vzplanula spirála zlatavého světla. Pulzovala v rytmu vzdáleného tepu, proplétala se jejími prsty a vtahovala ji do prostoru, kde stíny stromů získaly třpyt krystalů a vzduch vibroval šepotem neviditelného života. Realita se rozdvojila: před jejíma očima se tyčil les, jak jej znala, ale přes něj, jako pavučina světla, se vinula jemnohmotná síť energií.

Pokračuje vpřed a s každým krokem zřetelněji vnímá, co ji sem přivedlo a co se skrývá za tajemnými stíny stromů. Vše kolem dýchá svým vlastním dechem a její srdce v sevřené hrudi bije velmi živě, až se zdá, že sílu těchto zvláštních energií neunese. Rukou se dotýká kmenů nejbližších stromů, aby udržela svůj krok v rovnováze a nepřišla o zdravý rozum ve chvíli, kdy jejímu vědomí je zpřístupněno poznání, že vše je energie – celý vesmír, veškerá hmota i existence pestrého života.

Prochází skalní stěnou ve tvaru brány a v tu chvíli se před ní zvedne opar skrývající zapomenuté světy. Záblesk zvláštního světla projede mezi stromy, aby jí ukázal, kudy má vstoupit do další úrovně snového světa, do světa magie a rituálních tajemství. Obává se, zda je připravená na vše, co se v tomto tajemném lese skrývá.

Začarovaný les, kde se čas zastavuje a příroda se proplétá s její duší, je místem pulsující energie a čarovné síly. Tajemství, které ji pozvalo na tajemnou cestu, ji chvílemi nechává bez dechu a zároveň ji naplňuje odhodláním. A tak se vydávává dál a dál, následuje tajemné stíny kouzelných dubů, do světa, kde se prolínají realita a fantazie, a objevuje, co obyčejně zůstává lidskému zraku skryté.

„Vidíš nás konečně,“ ozval se hlas, který zněl prostorem. Byl hluboký jako kořeny a starý jako kamenné skály. Duch lesa – bytost z kmenů, větví a tisíciletých vzpomínek – se zhmotnil před ní jako postava z propletených lián a měsíčního svitu.

Zvedá ruce a chystá se obejmout strom, ale nejde to. Kůra a dřevo stromu neklade žádný odpor. Její ruce pronikají do těla stromu, vnímá tiché svolení, je jí dovoleno vstoupit, a tak splývá se stromem. V tu chvíli se propojily dvě reality, hmotná, která je viděna očima a jemnohmotná, která je skrytá. Mezi kmenem stromu a dlaněmi pulzuje spirálovitá energie. Energie ducha stromu. Selenu náhle ovládne myšlenka poznat a procítit bujný lesní život. Prostor okamžitě vyslyšel její myšlenku.

Dívá se na zlatavé proudy mízy v kmenech stromů, tekoucí vzhůru jako rozpuštěné slunce, buňky dřevních vláken, které se větvily jako kapiláry. Vnímá energii padlých stromů a osiřelých pařezů, energii půdy pokryté tlejícím listím. Pod nohama se mech rozestoupil a odhalil svět, kde se houby a bakterie proměňovaly v architekty života. Stává se součástí hemžení v mechu. Vidí růst podhoubí jako pod mikroskopem. Stává se součástí magické metamorfózy života, proměny rostlinných buněk, vidí pestrý život mikroorganismů. Stává se součástí obranných mechanismů stromů, lesa, krajiny a země. Podhoubí se táhne lesem jako stříbrná magistrála, spojující kořeny stromů v nekonečnou komunikační síť. „Každé vlákno je písmem v našem příběhu,“ šeptal duch lesa.

Sklonila se k zemi a dlaň položila na tlející listí. Najednou cítila, jak se rozpadá na prach, který živí nové klíčky. Viděla, jak mrtvé dává sílu živému. Když zvedla hlavu, pozorovala, jak bříza u cesty vypouští do větru neviditelné výstražné látky – vůni strachu, jež varovala ostatní před hladovým hmyzem. „Chráníme se navzájem,“ vysvětloval duch lesa. Čas ztratil smysl. Selena procházela mikroskopickými světy: sledovala, jak se kapka rosy vsákla do mechu a probudila v něm tanec života. Viděla, jak se buňky kůry dělí, aby zacelily jizvu po sekeře. Cítila, jak země pod ní dýchá, jak kořeny sají vodu a šeptají si o dešti a bouřích, které přijdou spolu s rostoucí silou Slunce.

„Ty jsi také součást kruhu věčnosti,“ řekl duch lesa a jeho hlas zněl naléhavě. „Lidé zapomněli naslouchat.“ Spirála energie kolem její ruky zesílila, až ucítila, jak se jí do krevního řečiště vlévá teplo staré jako samotná Země. Náhle se ozval vzdálený řev motorové pily. Duch lesa se zachvěl a světla v komunikační síti lesa náhle pohasla. „Slyšíš jejich bolest?“ zeptal se. Selena přikývla, slzy jí stékaly po tvářích. Věděla teď – každý pokácený strom – jeden výkřik celého lesa, hlasu živé přírody, který lidé přestali slyšet.

„Ukaž jim,“ vydechl duch lesa a jeho podoba se začala rozplývat. „Ukaž jim, že jsme živí.“

Když se Selena probrala z transu, seděla v mechu mezi kořeny starého dubu. V dlani svírala semínko – malé, hnědé, pulzující tichým světlem. Vstala a rozhlédla se. Les už nebyl jen obyčejným místem uprostřed krajiny, byl bytostí, přítelem, svědkem. Od toho dne nosila semínko v medailonku na krku. A když kráčela městem, občas položila ruku na šedivý beton a představovala si, jak pod ním dřímá síť kořenů života, čekajících, až je čas probudí. Les ji naučil vidět doširoka otevřenýma očima. Teď bylo na ní, aby to samé naučila také ostatní.

Související článek: Bříza je strom s tvořivou ženskou energií, zároveň je symbolem ženské a mužské polarity

Tvořivé esence vědomého bytí – inspirativní čtení pro volný, odpočinkový čas
Líbí se vám články Psychologie chaosu a rádi se k jejich obsahu vracíte, přináší vám informace, které jsou pro vás něčím hodnotné? Možná se rádi alespoň na chvilku odpoutáte od vnějších záležitostí a ponoříte se do zajímavého čtení. Pokud tomu tak je, můžete mou tvorbu podpořit zakoupením elektronických knih v e-shopu Psychologie chaosu. Nebo objednáním tištěných knih přímo v nakladatelství ANAG, nebo v nakladatelství Nová Forma. Případně můžete podpořit provoz webových stránek formou finančního daru. Za případnou podporu předem ♥DĚKUJI♥

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj obrázků: Pixabay.com

Diskuze