Fascinace světlem a jeho magické účinky

Dnešní článek je sice dlouhý, ale je věnovaný svátku SVĚTLA, jde o velmi obsáhlé a nekonečné téma. Článek je psaný formou otázek a odpovědí, psychologie vesmírných, přírodních a životních schémat, která utváří pozemskou realitu, se tak mohou stát srozumitelnějšími. Můžete tento článek, věnovaný pohanskému svátku Imbolc, pojmout jako čtení na víkend. Jedná se o ukázku z nové knihy, kterou připravuji, a která je psaná právě formou otázek a odpovědí. Nejedná se o žádný způsob channelingu. Psát tímto způsobem je mým záměrem, některé méně srozumitelné informace jsou takto přijatelnější, především pro čtenáře, kteří se v těchto neobyčejných sférách, týkajících se transformace vědomí, klasického mysticismu a nové metafyziky, včetně nově pojaté psychologie věku Vodnáře, pohybují jako začátečníci. Některé pasáže jsou psané v meditativním rozpoložení, vznikají formou automatického psaní a následných úprav. Některé vznikají také na základě vašich ohlasů a na základě mnoha otázek, se kterými se mi svěřujete prostřednictvím emailové komunikace. Jde také o to, že těch emailů je od vás velmi mnoho, a já na všechny vaše zpětné vazby ani při nejlepší vůli prostě nestíhám reagovat. Nicméně všechny si alespoň přečtu a vaše osobní zkušenosti a vaše otázky si ukládám do paměti, a odpovědi na ně vkládám do některých článků, tento obsáhlý článek, v kterém beztak ani zdaleka není řečeno vše, je jedním z nich.

Fascinace světlem a jeho magické účinky

Proč nás tolik fascinuje světlo a jeho vším pronikající energie a přitom se s jeho magickými účinky nedokážeme vypořádat tak, aby pro nás bylo zdrojem síly k vytváření ideálních podmínek k životu?

Uvědomujete si pouze světlo, ale „za světlem“ se nachází universální jádro, z kterého vychází nezměrná síla, která dává vzniknout všem podružným silám a energiím pocházejících z hlubin vesmíru. Fanaticky vzývat pouze světlo může mít neblahé následky. Jako každý fanatismus. Představte si oheň, který vznikne, pokud slunečním paprskům nastavíte lupu a sílu paprsku směřujete do jediného bodu-, stejný dopad může mít neuvážené zacházení s vnitřním ohněm. Jde o soustředění světla do jediného bodu a o přenos síly nacházející se „za světlem“ do hmotné úrovně bytí v takové míře, že (nechtěně) vytvoříte energetické podmínky vedoucí k vážnému narušení harmonie protichůdných sil, na jejichž protikladech tento váš pozemský svět stojí i padá. Planeta Země je uzpůsobena tomu, aby nebyla narušena Hybná Síla polarizovaného napětí, které je součástí celé vaší planetární soustavy, stejně jako celého hmotného, viditelného vesmíru. Úplné neutralizování dvou protikladů (kladné a záporné energie, kterou nazýváte jin a jang) by mělo za následek „zmizení“ PŮSOBENÍ tvůrčí síly pocházející z prvotního zdroje a současně by zmizel hmotný svět v té podobě, v jaké jej doposud znáte.

Podobné je to s rozpínáním (duchovního) světla (na mentální úrovni jedinců i společnosti) prostorem takovým způsobem, že energie druhého, záporného pólu, který nazýváme tmou, stíny či temnotou, by mohla být „stlačena“ až na okraj daleko od středového rovnovážného těžiště, pokud bychom se s projevy záporného pólu nedokázali vědomě vypořádat?

Tento extrém by vyvolal stejně ničivý účinek, jako kdyby vaší prioritou bylo vzývat pouze temnotu. Stále se jedná o tutéž zásadu: zachování rovnoměrného působení dynamické rovnováhy mužského a ženského principu, již zmíněných energií jin a jang. Ztráta rovnováhy vede k výkyvům a k odklonům od vyváženého středu na jednu nebo na druhou stranu. Nerovnováha dokáže záporně působit kdekoliv a na cokoliv. Proto se střídá den a noc, proto vše živé na planetě Zemi dostává tolik světla, kolik potřebuje.

Lidé září neviditelným světlem, ale toto světlo většina nevnímá, a většina v účinky tohoto osobního záření každého z nás na své bezprostřední okolí ani nevěří. Jedná se o stejné světlo, které je součástí veškerého prostoru?

Jedná se o jedno a totéž světlo projevené a vnímané v mnoha podobách, jde o energii, která je součástí všeho, světlo vyzařuje každá hmota, jde o energetické vyzařování všeho, co je součástí přírody a hmotného, fyzického vesmíru. Pokud v nepřetržité vyzařování osobního světla/energie nevěříte, můžete si uvědomit, že vaše hmotná těla se skládají z atomů a uvnitř každého z nich „září jádro atomu“. Veškerá tato energie je soustředěna do oblasti vašeho vnitřního slunce, na této úrovni je vaše energetické vyzařování nejsilnější.

Co si máme představit pod pojmem „vnitřní slunce“?

Vaše vnitřní slunce je životním centrem, těžištěm, centrem vašeho vyššího Já. Je vnitřním principem, který nazýváte božským. Toto vnitřní slunce každého člověka přeneseně nazýváte „životní jiskrou“. Nachází se přímo v srdci, inteligence srdce je zcela samostatná tvořivá energie. Z tohoto centra lze vést energii ke všem složkám lidské bytosti, ke všem životním schématům, ke všem myšlenkám a představám. Ale i s tímto vnitřním světlem, které vyzařujete, v podobě bezmezné lásky, dobra a oddanosti, je nutné zacházet nanejvýš opatrně a obezřetně. Neustále je třeba myslet na kompromis mezi polaritami, kdy jeden pól zvyšuje úroveň a hodnotu druhého pólu. Jako příklad si můžete představit Slunce, které ve vaší mytologii symbolizuje světlo, a Měsíc, který symbolizuje temnotu, a jejich vzájemnou energetickou vyváženost. Slunce a světlo uctíváte, slavíte svátky spojené s energií Slunce, ale na energii Měsíce více méně zapomínáte, na celý jeho přírodní rytmus. Obyčejně vás Měsíční energie přitahuje pouze v období úplňku. Přitom v dávných dobách to byl právě Měsíc, který udával rytmus životním i přírodním cyklům, byl to Měsíc, na který jste hleděli se stejnou úctou jako na životadárné Slunce.

Mírné Měsíční světlo je s naším vnitřním světlem ve spojení stejně, jako intenzivní světlo Slunce?

Samozřejmě, Měsíc kromě toho, že odráží světlo Slunce, sám o sobě vyzařuje světlo, stejně jako jakýkoliv jiný vesmírný objekt. Ale přírodní cykly a s nimi spojené různé psychické výkyvy, nemá na svědomí pouze Měsíc. Měsíc je sám o sobě stále stejný, jeho síla spočívá v magnetismu a energetickém zrcadlení. Magické měsíční zrcadlo odráží světlo Slunce a tak vzniká světlo polarizované. Světlo Slunce, které dopadne na Měsíc, se lomí a polarizuje.

Podobně se energie SVĚTLA jako takového, jeho tvořivá a život dávající podstata, nacházející se „za světlem“, polarizuje a dává vzniknout principiálně ženské a mužské energii?

Ano, tato energie je v neustálém POHYBU. Říkáte, že Slunce je stálice, ve skutečnosti nic není stálé, vše se pohybuje, včetně Slunce. Je důležité si uvědomit, že Slunce a Měsíc jsou vědomé oči nebes. Slunce shlíží na Zemi i v noci a to prostřednictvím světla odraženého od povrchu Měsíce. Slunce nemá kontrolu nad Zemí snad jen v jediném okamžiku: během zatmění Měsíce. Během úplňku je naopak „oko Slunce“ plně přítomno, proto míváte z úplňku podvědomě strach, ale není to strach jen z tajemné energie, kterou Měsíc vyzařuje. Je to také strach z plného stále přítomného vědomí Slunce i v nočních, jinak temných hodinách. Ve dne pro vás není před silnou energií vědomí Slunce úniku, proto vás tolik fascinuje a přitahuje vše, co skrývá temnota noci, vše, co souvisí se světlem a stíny, vše zdánlivě tajemné a vašim smyslům skryté.

Proto je noc vhodná pro naše způsoby meditace, pro vizualizace, pro rituály, pro odpočinek, spánek a snění. Nejen noc, ale i ranní čas před východem Slunce, a večerní čas po západu Slunce. Jaký vliv má na naši mysl a psychiku měsíční cyklus? Spousta lidí si myslí, že jsou to jen iluze.

Během ubývání Měsíce, kdy ubývá polarizovaného slunečního světla, jde energie dolů, je to čas vhodný pro rozjímání a plánování. Během přibývání Měsíce, kdy polarizovaného slunečního světla přibývá, energie stoupá a vaše mysl, psychická i fyzická síla je více aktivní. Roste také plodnost vašich myšlenek, představ a odhodlání k činům. Je to čas vhodný pro vše, čemu chcete dodat energii růstu, protože nikoliv pouze temnota Měsíce, ale také vědomí Slunce je tím, kdo vám dodává energii ve dne v noci. Mnohanásobně to platí za úplňku, iluze spočívají v tom, že jste si vytvořili schéma strachu, které souvisí s touto silně energetickou měsíční fází. Pokud vyloučíte strach z Měsíce a jeho magnetické síly, a soustředíte se také na sílu Slunce projevenou polarizovaným světlem, budou mít vaše nápady a činy uskutečněné v tomto období mnohonásobně větší úspěch.

Současně ale nemůžeme popírat magnetickou sílu Měsíce, jen vyloučíme jakýkoliv strach z temnoty?

Pokud se napojíte na rytmus Měsíce a vytrváte, pokud se stane vaší součástí, budete časem pociťovat souznění s jeho cykly a budete překvapeni z úspěchů, které vám to přinese. Zhruba do roka se toto souznění, které vám takříkajíc postupně přejde do krve, naplno projeví ve vašich každodenních životech. Představte si vliv Slunce a slunečního světla na Měsíc v úplňku tak, jak bylo zmíněno výše. A všimněte si další znásobené síly, která se projeví mihotavým obrazem Měsíce na vodní hladině. Uvědomujete si tu sílu? Této síly můžete využít také v okamžiku, kdy obraz Měsíce v úplňku zachytíte v poháru na hladině vody. Hypnotické sledování odrazu Měsíce na jakékoliv vodní hladině, ať už je to rybník, jezero nebo moře, zvyšuje vaší psychickou energii. Zde se dostáváme k zrcadlení, Měsíc působí jako zrcadlo, nejen pro vás, ale i pro vědomí Slunce, jak již bylo naznačeno výše. Měsíc je v tu chvíli současně na „nebi i na zemi“, provokuje a podněcuje k činu, zrcadlí se na vodní hladině a napovídá vám o zrcadlení myšlenek a představ ve vašich životech.

Fascinace světlem a jeho magické účinky

Tady se dostáváme k obrazné otázce, kdo vlastně a jak odráží svou pravou podobu? Je to Měsíc? Je to Slunce? Jsme to my a naše představy? Je možné brát tato připodobnění doslova? Je možné brát jakákoliv mystická připodobnění doslova?

Poznání v pravdě se vždy přizpůsobuje možnostem vašeho chápání a síle vašich osobních prožitků a osobních zkušeností. Někdy potřebujete abstraktní obrazy, dokud neučiníte osobní prožitek, který tuto abstrakci posune blíže k pravdě, blíže k plnému porozumění mystickým a hermetickým alegoriím. Blíže k metafyzice kosmu. Abstrakce zastupuje pravdu, kterou v její plné podstatě nedokážete vždy přijmout. Metafyzická cesta zasvěcení je vhodná pro odhodlané jedince, kteří jsou ovládáni vůlí spojenou s intelektem, se zvídavou myslí a citem současně. A sami nešetří vtipem a humorem s intelektuálním nádechem. Mají rádi slovní hříčky, kryptogramy a různé šifry a neodradí je žádné magické přívlastky, přisuzované „neviditelnému světu“ za hranicí hmoty, pokud chtějí porozumět slovům jakéhokoli mystického či okultního textu. Tak to máte nastavené, nezapomínejte, že všechny tyto aspekty vašeho myšlení a vymýšlení složitostí, včetně trvání na nejrůznějších schématech, si vytváříte vy sami.

Vydáme-li se hermetickou či metafyzickou cestou zasvěcení, obyčejně si brzy uvědomíme, že vnímáme věci tak, jak se nám na první nebo na druhý pohled jeví, a nevnímáme jejich vnitřní význam. Proto si utváříme různá obrazová přirovnání, pro snadnější pochopení. A složitosti, v podobě různých jinotajů vytváříme proto, aby některých vědomostí nemohlo být zneužito.

Ano, skutečnost není taková, jakou ji vidíte, jste schopni vnímat jen část skutečné reality. Představte si, že jdete na nějaký dobrý film do kina. S nadšením sledujete děj se všemi jeho zápletkami, předjímáte pointu, představujete si, jak děj příběhu pravděpodobně dopadne, obdivujete hrdiny v hlavních rolích a náramně se bavíte. Odcházíte z kina spokojeni, naplněni emocemi a pocity, jako by ten příběh byl skutečný. Ale je ještě něco podstatného, co vám přes veškeré soustředění přece jen uniká. Uniká vám celý proces vzniku daného příběhu v mysli autora a z něho odvozeného filmového příběhu, vzniku scénáře, složitý proces natáčení, náročná výroba filmových kulis, využití studiových nebo počítačově upravených efektů, čas potřebný k natočení filmu, povědomí o potřebných investicích a spoustě další vynaložené energie. Podobné je to s vnímáním skutečné, vámi žité reality. Nakonec ani váš obraz v zrcadle není skutečnost, skutečnost se nachází „za zrcadlem“. Tajemství života se neskrývá v jeho vnější podobě, je skryté v málo prozkoumaném vnitřním světě každého jednoho z vás.

Pozemský život je jen odleskem života za hranicí hmoty?

Váš pozemský život je především život psychický, v tom smyslu, kam směřujete životní energii. Co se vaší duševní a duchovní podstaty týče, směřujete sice k dokonalosti, ale originálního schématu v podobě dokonalé bytosti, schématu rovnajícímu se původní dokonalé životní matrici můžete dosáhnout jen ve vzájemné shodě, která musí být nejdříve vytvořena na úrovni vašeho kolektivního vědomí. Mostem, který vás dělí od dokonalosti, je otevřené vědomí Jednoty a schopnost bytí v přítomném okamžiku. Tímto mostem je ale také sám život na Zemi, dosud vámi dostatečně neprozkoumaný, nedoceněný a často i odmítaný. Jakmile ale tento most přejdete, dostanete se za hranice zemské sféry a stanete se bytostmi galaktickými. Je to vaším přáním. Jak toho ale chcete dosáhnout, doposud jste se nevyrovnali se „světlem a stíny“, jak nazýváte váš boj s pravdou, týkající se záporných energií, týkající se dobra a zla. Stále se zamýšlejte nad vším, co kdy bylo řečeno o energii Slunce a Měsíce, a o vlivu těchto energií na přírodu a na vše živé, na všechny schémata, která si po tisíciletí vytváříte.

Dávno si uvědomujeme, že Slunce je hlavní zdroj života, a že bez měsíčního principu, bez jeho ochranného světla, souvisejícího také s plodností, zrozením a smrtí, by síla Slunce byla příliš spalující, oslňující, nevyvážená a pro způsob života ve hmotě nesnesitelná.

Schopnost Měsíce sluneční světlo pohlcovat a odrážet vám umožňuje rozpoznávat stíny v temnotě. To vše má souvislost s tím, že i vaše těla vyzařují světlo, ale váš zrak není uzpůsoben vnímat infračervené záření, proto světlo vašich „světelných těl“ nevidíte. Je to světlo života, pochází z jediného zdroje, jen jeho intenzita je přizpůsobená lidskému tělu. Není to jen světlo, je to energie, která zároveň udržuje vaší tělesnou teplotu, která má své limity a musí být udržována v rovnováze. Váš vnitřní svit je velice jemný, souvisí s frekvencí různých hladin energie, souvisí také s energetickými centry – čakrami, kterým přisuzujete různé barvy. Tyto barvy mají své opodstatnění – jsou skryté ve světle, které je vaší podstatou. Barevné kombinace životních paprsků, ve spojení se světlem a teplem, a ve spojení se zvukem jsou tajemstvím života. Světlo vyzařuje každá buňka, světlo je také podstatou DNA. Životní schémata skrytá v DNA mají přímou návaznost na Světlo Slunce. Světlem – informacemi které nese, je život utvářen. Ve světle Slunce jsou obsažena všechna schémata života související se všemi životními formami v Přírodě, včetně rostlin a kamenů. Ve světle Měsíce jsou obsažena schémata přírodních cyklů, schémata života spojená s plodností a růstem. Naprogramované schéma života v DNA se proměňuje v harmonii s tím, jak se proměňuje vaše lidské vědomí.

Tato „božská“ schémata jsou vysílána do prostoru a času ve shodě s kolektivním vědomím lidstva?

Tato shoda je naprosto zásadní. DNA je něco jako životní přijímač, anténa, která sama o sobě nic nedělá, jen přijímá energii/informace, instrukce či zakódované programy, nebo změny ve stávajících programech, tyto instrukce jsou určeny jako manuál nejen pro biologický, ale i pro duševní vývoj člověka. Pokud se denní světlo s noční tmou kombinuje tak, aby vytvářelo efekty rozrůznění, (jako se to děje například při biologickém procesu dělení buněk do jednotlivých typů buněk a buněčných systémů), vzniknou měsíční cykly, které s biologickými procesy odehrávajícími se v lidském těle neoddělitelně souvisí. Toto je velmi precizně vypracované přírodní schéma, na kterém závisí život jako takový.

Schéma biologického života je dokonce podobné energii měsíčního cyklu: narodíme se a dorůstáme, jakmile dosáhneme svého životního maxima, podobného úplňku, začneme energii ztrácet a vracíme se do „lůna temnoty“. Poté procházíme dobou zrání mimo sféru hmotného světa a zase se vracíme, opětovně se rodíme a začínáme nový životní cyklus.

Bez tohoto procesu „rozrůznění“ byste existovali pouze jako nehmotné bytosti. Co vám ve skutečnosti říká měsíční svit? Za temných nocí vás odkazuje na existenci Slunce, které svou sílu neztrácí ani v dočasné temnotě. Odkazuje vás na odvěkou souhru energií jin a jang. Nyní si stačí uvědomit, že vidíte-li světlo, nepřipadá vám na tom nic zvláštního-, neobyčejnost ale spočívá v tom, pokud vidíte světlem – prostřednictvím energie světla.

Fascinace světlem a jeho magické účinky

Vidět světlem znamená VIDĚT za hranici hmoty, za takzvané zrcadlo, být si vědom pohybu vědomí na astrálních a paralelních úrovních?

Světlo tu není pouze proto, aby osvětlovalo prostor. Není tu proto, abyste jej pouze slepě vzývali. Je tu proto, abyste s jeho pomocí tento PROSTOR viděli. Světlo a prostor je v určitém smyslu jedno a totéž. Vaše mysl existuje rozprostřeně mezi všemi stavy existence, mezi všemi paralelními realitami. Základní stavy existence, na které jste doposud nejlépe vyladění, jsou dva: váš vnitřní a vnější svět. Svět myšlenek a pocitů je ale možné vědomě či nevědomě přesouvat z jednoho stavu existence do druhého. Tyto záměny, související se změnami vědomí,  můžete, ale také nemusíme postřehnout.

Realita je „pouze pohyblivým obrazem“, tvořeným všeprostupující energií, jen energie, která je „nad hmotou“, je skutečná?

Ve vyšším stavu vědomí můžete vidět obrazy reality jako rozplývající se, v tu chvíli si uvědomíte, že hmotný svět je tvořen nekonečným množstvím schémat. Schémat či možností, které je tato „živoucí a vědomá“ energie schopná vytvořit. Projevená skutečnost je v režii pozornosti, kterou pohyblivým obrazům reality věnujete – vydáváte vlastní energii a napojujete se na tvořivou vesmírnou sílu.

A projevená skutečnost je v režii časového rozpětí, které pozorování danému obrazu věnujeme?

Buď setrváte v jediném obrazu dny, měsíce či roky, anebo se pohybujete napříč všemi možnostmi, z obrazu do obrazu. Uvědomujete si „náhodné“ směry či cesty, se kterými se setkáváte. „Být v obraze jakoby uvězněni“ znamená, že jej máte pevně ve své mysli zafixovaný, držíte se stanovených schémat. Být v přímém styku s pohyblivou realitou znamená, že si uvědomujete bezprostřední okamžiky přítomnosti, že vědomě řídíte svou mysl, své jednání a chování. Uvědomujete si „chování hmoty“ v přímém souladu s vesmírnými či přírodními zákony. Chování hmoty je jinými slovy řečeno: energie v akci. Přestože je hmota z vašeho pohledu pevná, energie, která je základem veškeré hmoty, není nikdy v klidu.

Podle některých názorů žijeme na úrovni mezi takzvaným nebem a mezi takzvaným peklem. To je také jedno ze schémat, které nám brání vymanit se z takzvaného „snesitelného bytí“?

Každý z vás si utváříte svá životní schémata a v těch žijete. Dále máte schéma tělesné, schéma energetické, schéma duše a mysli. Schémata jsou ve vašem světě všude. Také vesmír má podle vás svá neměnná schémata. Na schématech jste závislí. Zároveň se snažíte nalézt dokonalé životní i vesmírné schéma, dokonalý, mistrovský vzor existence, ať už osobního či světového rámce. Přitom narážíte na tajemné projevy takzvané „boží dichotomie“. Životní schéma má být ohebným, nikoliv statickým – programem, má být přizpůsobivé všem stavům pozemského, astrálního či kosmického bytí, má být přizpůsobivé neustálému zdokonalování. Pravá životní schémata jsou již dávno připravená, dokonce jsou již odzkoušená či otestovaná vyspělými civilizacemi, které tu byli před vámi, existují v databázi kolektivního vědomí lidstva. Pokud objevíte ve svém nitru „místo přítomnosti“, uvědomíte si přítomnost tvořivé energie, která se okolo vás i ve vás jakoby „zhušťuje“ podle představ, jaké o této tvořivé síle máte. Uvědomíte si okamžik, kdy dochází k hmotnému projevení se tvořivé energie, která ve své podstatě není polarizovaná, není omezená časem ani prostorem.

Uvědomíme si také, že schéma naší sluneční soustavy, schéma ročního pohybu Slunce po obloze a schéma měsíčních cyklů, jsme vytvořili my sami?

To záleží na tom, jakou odpověď – a v jaké světové době –  chcete zrovna slyšet. Zrozením se jemnohmotná mysl setkává s hmotou. Ale kdo je tvůrce hmoty? Pokud by existoval Bůh, řekl by: „Hmota je mé tělo“.

S přihlédnutím k tomu, že slovem Bůh označujeme princip tvořivé síly, toto označení ale není personifikací ničeho nadpřirozeného. Je to označení pro Universální Mysl.

Fascinace světlem a jeho magické účinkyA bylo tomu tak vždy?! Dokud podstata této tvořivé síly nebude ve vašem světě povšechně známá, tak budete mít snahu označovat ji jmény nebo symboly. Proto jedno z důležitých vesmírných schémat je založené na tom, že vtělené duše mění svoji polaritu (v jednom životě jste muž, v jiném žena), toto sebeurčení je nutné pro získání rozmanitých životních zkušeností v celé komplexnosti bytí. Během každého života jsou to právě partnerské vztahy, které jsou důležité pro vyrovnání vnitřních polarit každého jedince. Vyrovnání vnitřních polarit vede k dokonalému splynutí s Universální Myslí.

Nejpříhodnějším označením je Příroda, zde nám řečené: „Hmota je mé tělo“, přijde úplně přirozené. Vždyť přece kruh lidí sedících okolo ohně venku v přírodě symbolizuje odkaz na vnitřní slunce, skrze které jsme v úzkém propojení a prožíváme vzájemné porozumění, i když vedle sebe spočíváme v tichosti.

Především pokud se navzájem vnímáte v tichosti, beze slov. Pokud v meditaci proniknete či nahlídnete do „nitra hmoty“ tak hluboko, jak jen to je možné, pokud s ní navážete čistý mentální kontakt, zjistíte, že její podstatou je „ticho“ či „prázdno“, v kterém sídlí vyšší vědomí. Vědomí nadřazené člověku v tom smyslu, že je součtem všech bytostí, všech věcí a jevů, všech životů, všech paralelních realit, všech zkušeností. Není nadřazené v tom smyslu, že by hodnotilo takzvané lidské hříchy, nebo jakoukoliv část sebe sama odrážející se v člověku, protože žádnou část své existence nepovažuje za dobrou ani za špatnou. Vaše pokusy a omyly na cestě ovládnutí energie a hmoty jsou součástí hledání této božské rovnováhy a neutrality. Pozemský život, (ale nejen pozemský), je založen na reflexních principech, na vnitřních i vnějších zkušenostech a na reakcích na tyto zkušenosti, na zkušenostech uložených hluboko ve vašich vzpomínkách.

Ano, naše reflexe vytvářejí skutečnost, jsme tím, co si o sobě myslíme, že jsme. Přesto se pomocí procesu reakcí, pomocí důvtipu a vynalézavosti, učíme jak učinit sebe a svůj život šťastnějším.

Přitom vám často uniká, že to, co je úplně nejobyčejnější, vás nejsnáze propojí s „božstvím“. Božskou přítomnost můžete vidět všude a ve všem, jakmile zjistíte, jak se správně dívat.

Čím více božské přítomnosti zříme, tím více se pro nás stane osobnější?

Tím více si zosobníte sílu božské tvořivé síly. Nevědomky to děláte v mnoha běžných činnostech, například během vnímání krásy přírody, během snění, během komunikace s jemnohmotnými bytostmi.

Například s andělskou energií?

Víte ale, jak se projevuje andělská energie? Může to být jednodušší, než si myslíte: hlasem svědomí, utěšující myšlenkou, pocitem sounáležitosti, imaginárním obrazem v mysli, závanem větru, který vám způsobí mrazení v zádech. Anděly můžete vidět za různými jevy i věcmi, můžete je vnímat tak často, jak je to zapotřebí. Můžete se je učit vidět kdekoliv, kde cítíte (zdánlivé) hranice mezi hmotou a energií, v místech, kde vnímáte otevřené či zavřené energetické brány oddělující nebe od země. Andělská energie je bezejmenná, nejedná se o individualizovanou inteligenci, nejedná se o „osamělé vesmírné bytosti“, jedná se o inteligenci tvořivé energie, kterou dokážete vnímat a cítit, koncentrovat v jednom bodě nebo uvolnit do prostoru a vlastní vůlí proměnit v osobní sílu.

Je to tak, že andělská energie má velmi blízko ke skutečnému lidskému bytí, že vnímání andělů jako osamělých bytostí se odvíjí od toho, jak sami sebe vnímáme – jako osamělou bytost, nebo jako bytost žijící a projevující se v celistvosti vesmírné Jednoty?

Máte sklon ztotožňovat své představy o andělských bytostech s představou božských a dle vašeho mínění vám vzdálených schopnostech, izolovaných v jakýchsi nadpozemských dimenzích. Přitom oba tyto pojmy úzce souvisí s vaší vlastní individualitou, s vaší životní energií a tvořivou silou. Sami sebe považujete, podle vašich dogmatických schémat, za druhotné bytosti.

Proto si myslíme, zadáme-li nějaký úkol andělům, například v případě že je žádáme o pomoc se zajištěním uskutečnění našich snů nebo záměrů, že se nemůžeme spolehnout na působení naší vnitřní tvořivé síly?

Andělská energie je prostředníkem mezi silou vaší tvořivé mysli a silou vesmírné Tvořivé Mysli, což je z určitého úhlu pohledu jedno a totéž. Andělská síla vytváří podmínky pro snadnější dostupnost vědění – skrze vaše otevřené nitro, upozorňuje vás, že je to vaše mysl a vaše představivost, kdo dává sílu vám a vámi vytvořeným podmínkám pro smysluplný život. Nemám teď na mysli vzývání archandělů, ani nic z vaší tradiční hierarchie mystických andělských bytostí. Mám na mysli andělské bytosti či síly, které si vytváříte – během vašeho života – ze své vlastní energie, ze své vlastní podstaty. Podobně si můžete vytvářet různé démonické nebo parazitické bytosti, které vás v konečném důsledku o životní energii okrádají. Váš vnitřní i vnější prostor může být zanesen různými bytostmi, ale jen některé z nich jsou pro vás přátelské. Některé si vytváříte vy sami, některé jsou výtvorem kolektivního vědomí.

Fascinace světlem a jeho magické účinky

Podobně si vytváříme představu o přírodních bytostech?

Představa, jak přírodní bytosti vypadají, také pochází z vaší pozemské úrovně.

To ano, ale není jednoduššího způsobu, jak s těmito bytostmi navázat kontakt než pojmenováním a vizualizací.

Ano je to skvělý způsob jak chápat různé druhy energií, podobně jako je skvělým způsobem uchování moudrostí všech věků vytvářením pohádkových příběhů, v kterých je skryto mnoho jinotajů, mnoho nápověd a mnoho odkazů k mystické symbolice. Přírodním bytostem nemusíte „vidět do tváře“, ale můžete je cítit na energetické úrovni. Tyto inteligence přírody, které mají specifické funkce, můžete být takto schopni vnímat všude kolem sebe. Přírodní bytosti reagují na lidské city a emoce. Jejich život je činný, nikdy není pasivní. Zdání nečinnosti je jen klam, tyto bytosti se v okamžicích zdánlivého klidu projevují jako strážci, což může z vašeho pohledu vyvolávat zdání nečinnosti. Nebo zdání jejich neexistence. Přírodní bytosti jsou strážci forem – květin, stromů, kamenů, drží se přitom prapůvodních matric, uložených v centrální databance vesmírného Vědomí. Přírodní bytosti dodávají energii růstu květin a stromů, dohlíží na podmínky, které utváří životní prostředí, a to ve spolupráci s elementálními živly. Provází rostliny po celé období jejich zrodu i růstu, a to od klíčícího semínka až po dozrání semínka nového. Dohlíží na to, aby byla tvůrčím způsobem dodržena prapůvodně navržená forma vzhledu té které rostliny, stromu či horniny. A současně sami procházejí transformací a vyvíjí se podle podmínek k životu, platných na Zemi v tom kterém kosmickém věku.

Zmínka o přírodních bytostech, jejichž existenci mnozí stále popírají či nepřijímají, nás má odkázat ke skutečnosti, že cokoliv si dokážeme představit, to na úrovni jiné dimenze existuje a naše mysl odečítá z tvořivého prostoru již existující skutečnosti?

Toto poznání je součástí transformace, kterou procházíte jako lidský rod již od nepaměti. Nyní procházíte transformací, za kterou si ti nejodvážnější představují jakousi nesmrtelnost. Nesmrtelnost znamená žít prostřednictvím jiného způsobu, než je způsob života v pozemském těle. Způsob života, kdy nosičem vědomí bude mnohem jemnější látka, než je hmotné tělo, si prozatím neumíte ani představit. Žít prostřednictvím těla hmotného vám umožňuje poznat mikrokosmos. Jemnější nosič vašeho vědomí vám umožní žít také současně na úrovni makrokosmu. Duše je velmi jemnou energií, ačkoliv hmotné tělo je ve své podstatě také energií, duše má díky vašemu současnému poněkud těžkopádnějšímu nosiči omezený prostor pro sebevyjádření nejen v pozemské realitě. Energetické schéma duše přesto dobře koresponduje s energetickým schématem jemnohmotného mentálního a emočního těla, které náleží vašemu vnitřnímu světu. A s energetickým schématem elemetálních živlů a nakonec i se všemi jsoucími schématy, které náleží Přírodě a Universu. To vše vytváří vzájemnou po věky věků jsoucí provázanou celistvost.

Homogenní celistvost, tak lze nazvat stav Vědomí Nicoty či Jednoty před stvořením vesmíru. Počalo stvoření hmotných sfér pohybem světla a pohybem – do čtyř stran pulsujících elementálních sil – kdy elementy ohně, vody, vzduchu a země vytvořily počáteční rytmus všeho bytí?

Dá se to takto zjednodušeně pojmout. Před stvořením hmotného vesmíru existovaly tyto síly v jakémsi „statickém souboru informací“, kdy shodnost neprojevených vlastností všech prvků spočívala právě v homogenní celistvosti, ve statickém klidu. Pohyb a vzájemná provázanost těchto energií, které se staly silami vyjádřenými, je počátkem veškerého bytí. Veškeré bytí je vytvářeno kombinací těchto čtyř prapůvodních vesmírných sil jak na jemnohmotné tak na hmotné úrovni. Ovládnutí těchto elementálních sil, z nichž každá má svou specifickou hmotnou podobu v projeveném světě pevné hmoty – přírody, je také jednou z možností, jak zůstat vědomými (nesmrtelnými) bytostmi aniž by vaše existence závisela na pevné zemi, na hmotném prostředí Země. Elementální síly se projevují v souladu s přírodními zákony, drží se daných schémat jednoduše z toho důvodu, že tato schémata není možné porušit v rámci jejich pole působnosti, které je dané a má pevná pravidla. S přírodními a vesmírnými zákonitostmi nelze činit (jednostranné) kompromisy.

Kniha „Lidské vědomí a vesmír“ – Rebeka Sprinncová

Jakýkoliv jednostranný kompromis zvyšuje míru chaosu, tím že porušuje danost těchto kosmických schémat, která mají vlastní tvořivou dynamiku?

Dynamická pravidla či přírodní zákonitosti porušuje pouze člověk, na vině je nevědomost. Jenomže nevědomost neomlouvá, proto se setkáváte s odezvou například v podobě různých přírodních katastrof. Potenciální (statická) síla tvořivé energie, přeměněná na kinetickou (pohybovou) energii, působením elementárních sil – energie ohně, vody, vzduchu, země, vládne přírodě a celému sledu událostí, které se podílejí na chodu vesmíru, přičemž prvotní podněty vzniku vesmíru jsou v těchto silách stále zachovány jako vědomé, činné a neměnné.

Fascinace světlem a jeho magické účinky

S přírodními bytostmi, s principem elementálních sil, s přírodními zákony i se samotným Universem nás spojují pradávné symboly, jejichž význam máme uložený v podvědomí?

Universální symbol je informace nebo soubor informací, který je srozumitelný nejen lidem, ale i různým bytostem nacházejících se v různých úrovních existence. Symbolika je společný jazyk pro bytosti z různých vesmírných či astrálních úrovní, stírá hranice mezi tady dole a tam nahoře. Do symbolů jsou vložené různé údaje, které dokážete čerpat podle vašeho vnitřního nastavení a podle hloubky vašeho vztahu k mysticismu a duchovního vývoje okořeněného metafyzikou.

Jak můžeme spolehlivě porozumět tomu, čím symboly jsou a jak působí? Obecně se má za to, že symboly jsou určeny pouze pro hmotný svět.

Symbol musí být prožit, aby mohl být pochopen, každý symbol je ztělesněním nějaké myšlenky, která je v symbolu skrytá. A myšlenky se přece netýkají pouze hmotného světa. Myšlenka je přece základem, je matricí, podle které se vše na úrovni hmotného světa projevuje. To, co je skryté, můžete vnímat na různých úrovních vědomí, na každé úrovni objevíte něco nového. Symbol promlouvá beze slov, bez ztráty času pokud potřebujete okamžitou odpověď a rychlou reakci v té či oné situaci. Symboly jsou spojené s představami, které vytváří vzájemné vztahy mezi symboly. Propojený vztah se symboly vytvoříte, pokud se podle nich naučíte také vědomě žít, pouhé vědění či sbírání informací nestačí. Některé symboly můžete propojovat mezi sebou navzájem. Postupně si uvědomíte nepřetržitý proud různých asociací, souvisejících nejen se symboly ale i s různými shody náhod, se synchronizacemi jedné události s druhou. Časem můžete se symboly rozmlouvat vlastní řečí.

Pro vnímání symbolů a jejich uctívání jsou pro nás důležité především smysly, oči zaznamenají linie, schéma a barvy symbolu a mozek vyhodnotí význam symbolu.

Symboly nemusí nutně být předmětem uctívání, především nesou informace. Symboly slouží k vašemu růstu, slouží k rozvíjení dosud neprobádaných schopností mysli, schopností ničím neomezeného vědomí. Některé symboly vám nevědomky zůstávají v paměti od dětství přes dospívání, což není náhodné, protože symbolika je nesena napříč přes všechna vaše vtělení, napříč přes všechny vaše paralelně prožívané životy, a to má vliv na celý váš život, který žijete tady a teď. Vědomá schopnost sledovat symboly, které vám přicházejí do cesty, slouží jako ukazatel vašeho duševního i duchovního vývoje. V některých symbolech je skryta celá struktura lidské osobnosti, struktura duše i Ducha. Symbol je prostředkem k dosažení cíle, nejde o to, být vášnivým sběratelem symbolů, jde o jejich skrytou moudrost převedenou do toho kterého života. Promyšlené používání symbolů navíc vede k urychlení některých tvořivých procesů, kdy k uskutečnění myšlenkového záměru je třeba spojení představy s hmotnou sférou tak, aby se představa mohla co nejspolehlivěji a co nejrychleji uskutečnit. Každá představa potřebuje posilovat souhlasnými myšlenkami a také emocemi, které vytvoří pevné spojení mezi „věcmi“ a myšlenkami nejdříve na jemnohmotné úrovni. Čistá potencialita nehmotné úrovně se promění ve hmotu, jakmile představa získá dostatečné množství energie. Symboly také podporují a zdokonalují paranormální dovednosti, pokud jsou vám známy způsoby jejich využití.

Pokud energie a význam symbolů platí na všech úrovních, znamená to, že životní zkušenosti, podněty, činy a vůbec všechny lidské výtvory, které kdy byly stvořeny či prožity, existují na věky a mohou se kdykoliv stát součástí jakýchkoliv životů budoucích?

Život, životní zkušenosti, všechny lidské činy a výtvory – se po odchodu duše z hmotného prostředí spojují v jedno, vše se v podobě čisté energie vrací „za zrcadlo“, kde vznikají nová schémata pro nové životy. Za tímto zrcadlem mnoha životů se setkávají vědomí všech duší, zde si navzájem předáváte zkušenosti, zde jsou vytvářeny energetické podněty pro další pozemská vtělení (a nejen pozemská). Výměna zkušeností všech duší na této astrální úrovni se zároveň zapisuje do paměti Universa, včetně zkušeností „života ve sféře ostatních planet sluneční soustavy“. Za tímto zrcadlem se odehrává něco podobného z období, kdy prvotní lidé existovali pouze jako vědomé existence energie na ONOM světě a na život ve hmotě se teprve připravovali, teprve si hmotný svět přírody a podmínky pro život vytvářeli – skrze prostředí jemnohmotného světa. Dokážete si v této souvislosti představit, že smrt je vlastně zrozením na ONOM světě? Universum je ústřední zdroj energie, odkud všechny duše energii čerpají a zároveň ji tam vracejí, ať už se zrodí v pozemském či astrálním světě. Dokážete si představit, že se jedná o nepřetržitý proud světelné energie, která všechno se vším od nepaměti spojuje?

Zobrazit všechny eKnihy Psychologie chaosu

To se dá jednoduše říct také tak, že z určitého pohledu je nás hodně, ale z jiného pohledu jsme jedinou energií.

Z jiného pohledu, z toho nejvyššího, jste Universum. Na astrální úrovni to víte, že jste Jsoucnem se všemi zkušenostmi ze všech úrovní bytí. Na hmotné úrovni dokážete vědomí sebe procítit skrze své srdce. ONA TA jiskra života je lidství i božství zároveň. ONA božská jiskra sama o sobě nestačí – teprve až tato jiskra zažehne TO SVĚTLO, zrodí se vědomí sebe ve vašem srdci.

Audio článek k poslechu: „Kouzlo romantických růží a jejich mystická symbolika“. Pro Psychologii chaosu namluvila Elli Staníková.

Fascinace světlem a jeho magické účinky

Diskuze


PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?


error: Obsah je chráněn autorským zákonem.