Synchronizace a soudržnost s jemnohmotným světem

Někdy se nám stane (v průběhu života), že se náš svět náhle a nečekaně otočí vzhůru nohama, především pokud neudržíme vědomou kontrolu nad svými osobními sny a tvořivými záměry. Díky neschopnosti vnitřně zpracovat nečekané události, (zpracovat je tak, abychom si ještě více neublížili, jak na hmotné, tak na jemnohmotné úrovni), nás může ovládnout emocionální malátnost a duševní opilost. Nějaký čas nevíme, kde jsme a kam máme jít – ztrácíme soudržnost se životními prioritami. Ztrátu soudržnosti se samotným Životem podpoříme, pokud přemýšlíme o sobě a o životě způsobem, který jen podporuje osobní destrukci. Pokud máme štěstí v podobě návratu vnitřní motivace, s odstupem času přijdeme na to, že vzhůru nohama mohl být život, který jsme žili či spíše trpěli v minulosti. Jednoho dne přijdeme na to, že život je takový, jak se na něj chceme DÍVAT. V okamžiku, kdy si to s ulehčením uvědomíme, může dojít k osvobozujícímu emočnímu, citovému, fyzickému a nakonec také ke spirituálnímu uzdravení. Najednou zřetelně vidíme všechny synchronizace a znamení, které nás vedou správnou cestou, a pochopíme, že životní krize nás posouvají a vedou nás k obrácení se do svého nitra, kde nalézáme soudržnost s podvědomím, s duší, s vyšším já, s vědomím přírody a s vesmírným Vědomím.

V přírodě je soudržnost jevem zcela přirozeným, to jen člověk „pro stromy nevidí les“, soustředí se na detaily a podstata celku mu uniká.

Synchronizace a soudržnost s jemnohmotným světem

Synchronizace a znamení ilustrují „neviditelný“ plán duše

Synchronizace a znamení za denního bdění nebo vhledy a vize skryté ve snech nevnímáme, pokud jsme příliš pohlceni povinnostmi každodenního „horečného“ života a neumíme se náležitě uvolnit a vnitřně utišit. A v rámci možností se odpoutat od produktů a lákadel materiálního světa. Pokud ztrácíme sílu v pochybnostech, ignorujeme nebo míjíme důležitá setkání a příležitosti, které se nám zjevují, a někdy i opakovaně, přímo před očima. Někdy můžeme mít pocit, že náš život je řízen silou, kterou vědomě neovládáme, obyčejně jde o plán a cestu duše, ale může jít také o významné a život podporující „energetické pobídky reality z jiného prostoru a času“. V tom horším případě může jít o takzvané „přisedlé energie“, které se nás snaží z cesty plánu duše nenápadně, zato vytrvale svádět cestou stínů.

  • Vnímáme-li jednotlivé dílčí aspekty jemnohmotného světa, udržujeme-li tyto jednotlivosti v paměti a přitom se k nim (fanaticky) nepřipoutáváme – vytváříme soudržnost s jemnohmotným světem.

Jak se projevují podpůrné a pozitivní energie reality z jiného světa? Někdo nebo něco, co nedokážeme definovat, nám dává energii a my podvědomě vnímáme „čisté energetické tělo“, vnímáme také, že ona tajemná bytost je v rovnováze se Světem. Už pouhá představa přítomnosti čisté energetické bytosti může vyléčit a „omladit“ unavenou mysl, uvolnit potlačovaný systém vnímání a myšlení založený na „vyšší“, někdy dokonce exkluzivní, podvědomé a intuitivní inspiraci. Exkluzivní v tom smyslu, že jde o inspiraci mimořádnou, výjimečnou a vyšším smyslem určenou jen pro náš osobní potenciál. Pokud následujeme cestu či pouť duše, vědomě ochraňujeme jemnohmotné pouto s vyšším já, rozvíjíme vlastní potenciál, otevřeme se světu a stáváme se vnitřně svobodnými. Přitom se učíme odstranit stinné stránky života, neobracet se proti druhému člověku, neposilovat osobní moc na úkor druhých (poutníků), nezneužívat informace a podobně. Tak vytváříme soudržnost jednotlivostí kladných stránek našeho charakteru.

Synchronizace a soudržnost s jemnohmotným světem

Opačně, tedy záporně se projevují „přisedlé“ energie nebo stíny s nejednoznačným původem, u kterých podvědomě vnímáme, že nám do osobního života přináší určité „simulace“, které působí mimo naše vnitřní přesvědčení. Přesto jejich „pobídky a šepoty“ ve své nepozornosti slepě následujeme a necháme se chytit do pasti vlastních stínů, aniž bychom jim porozuměli. Naše mysl se postupně stává nesamostatnou a naše fyzické tělo čím dál více postrádá vitalitu a emoční tělo psychickou sílu. Stáváme se vnitřně rozpolcenými a nesvobodnými. Přitom nemusí jít o nic zlého či vyloženě destruktivního. V podstatě stačí, že bez energie děláme to, co ve skutečnosti dělat nechceme, něco jen předstíráme, nasazujeme si masky a jednáme takzvaně jen na oko. Fyzicky se nacházíme na místě, na kterém ve skutečnosti být nechceme, spolupracujeme nebo žijeme s někým, s kým vlastně žít nechceme. Pokud v těchto záporných soudržnostech vydržíme dostatečně dlouho, může nás zasáhnout nezájem tvořit a hra života končí v depresích. Jedině uvědomění, že jsme ovládáni neznámou silou a že jsme pohlceni neosobní Hrou, vede k „probuzení z nechtěného snění“. Probuzení znamená uvědomit si simulaci, nenechat se simulovat „přisedlou entitou“ z neznámého zdroje nebo vlastními stíny. Sledováním nápadných záporných synchronizací opět udržujeme soudržnost s jemnohmotným světem, aniž bychom museli bojovat s negativními stíny, sdružujícími se v astrálním světě.

V souvislosti s vlivy z jiného světa můžeme mít podivné zážitky snění v bdělém stavu, také se můžeme setkat s jinou realitou, ale tyto příhody si neumíme vysvětlit. Koutkem oka například tušíme, že „vidíme“ něco z jiného světa, ale pokud se snažíme zaostřit, vidění náhle zmizí. Spíše než zaostřit zrakem, je nutné vnímat proud a sílu přítomné energie, soustředit se na energie související s mlhavým viděním. Dříve, než se pokusíme formulovat, co vidíme, případně slyšíme, je lepší okolní energie vnímat pocitově. Pohroužit se do podstaty jevu, který vnímáme a bez obav „prožít“ vnímaný jev na energetické úrovni. Tak vytvoříme soudržnost na úrovni pocitů a nemusíme se obávat, že se nevyznáme ve vlastní spleti myšlenek a představ o realitě.

Přírodní duchové nám mnohé zjeví, ale jistě je spousta skutečností, které před námi prozatím skrývají. Plynutí času je na úrovni jemnohmotné přírody odlišné od lidského vnímání, proto není nic podivného na tom, pokud si s námi přírodní duchové hrají na schovávanou. Úroveň našeho vědomí je klíčem k tomu, aby před námi duchové přírody odemkly skryté, jemnohmotné světy přírodních bytostí. Žádné místo v přírodě není bez života, přírodní bytosti existují v mnoha variantách a na různých energetických vibracích. Je nám dovoleno nahlédnou do těch světů, existujících na různých vlnových frekvencích, které odpovídají energetické vibraci našeho vědomí – v daném okamžiku – pokud udržíme ve svém vědomí soudružnost všeho, co souvisí s vírou v přírodní energetické bytosti.

Synchronizace a soudržnost s jemnohmotným světem

  • Podobné je to s vnímáním fyzické Země, běžně vnímáme tento hmotný prostor (tuto hmotnou verzi), protože naše vědomí vibruje na stejné frekvenci jako Země.

Vlastně to není úplně přesné, dokonce i Zemi můžeme vnímat různými způsoby – podle vibrační úrovně našeho vědomí – pokud se dokážeme napojit na vyšší vibrační úroveň Země a tuto soudružnost udržet. Země má různé časoprostorové stupně jako všechny planety ve sluneční soustavě. Na Zemi existují skryté světy, které běžně nevnímáme, žijí zde bytostí, které běžně nevidíme, včetně bytostí podobných člověku – jen s tím rozdílem, že tyto bytosti, ač mají fyzické tělo, tvoří své světy pouhou myšlenkou – existují na čtvrté až páté úrovni pozemské reality. Jejich fyzická těla kmitají na odlišné frekvenci než naše těla. Různé energetické vrstvy Země jsou stále hmotné, pouze s tím rozdílem, že naše vnímání neodpovídá daným parametrům té které (vrstvy) pozemské reality, té které „hustotě hmoty“. Jakmile v sobě nastavíme jiné parametry, jiné vibrační hodnoty, tak je nám umožněno do těchto světů nahlédnout. A to dvěma způsoby: přímo za asistence fyzického těla za bdělého stavu, nebo prostřednictvím těla jemnohmotného, podle toho jak dokonale zvládáme soudržnost v rámci všeho, co se týká zdokonalování fyzických i nefyzických schopností a možností.

Planety jsou nejen hmotné, současně existují v několika časoprostorových úrovních. Vědomí planet existuje v několika vrstvách paralelní existence, jako více či méně hmotné objekty. Tyto různé frekvence může naše vědomí vnímat a prozkoumat – pokud je mysl ochotná těmto informacím uvěřit a různým frekvencím se bez předsudků duševní, duchovní a fyzickou průpravou přizpůsobit.

Jemnohmotné tělo je kopií těla hmotného, fyzická forma těla změní vibrace a jemnohmotné tělo se odpoutá poté, co se přizpůsobí vibraci astrální úrovně. Jemnohmotné tělo má schopnost měnit tvar a velikost, může obsáhnout různě velký prostor, projít pevnou hmotou, vznášet se nad objekty, vidět dovnitř hmotných objektů, vznášet se kdekoliv ve fyzickém vesmíru, stejně tak v paralelních realitách a jemnohmotných světech. A to podle schopnosti přizpůsobit se vibrační hladině nebo frekvenci té které prostorové struktury. Mentální schopnosti jsou v rámci jemnohmotné energetické bytosti zachovány podobně jako ve fyzickém těle, jen s tím rozdílem, že vše je prožíváno mnohem intenzivněji a vnímání je ostřejší. Odpoutané vědomí se ocitá na té úrovni, v takové realitě, na jakou zaměří pozornost. Kdekoliv se ocitne, ihned vnímá a chápe strukturu daného prostředí. Vibrace jemnohmotného těla jsou klíčem k otevírání různých, mezihvězdných portálů, různých časoprostorových úrovní. K odpoutání jemnohmotného těla od těla fyzického je nutné udržet soudržnost dokonalého vnitřního uvolnění, velmi pomalého dechu a tím i sníženého srdečního tepu, bdělého vědomí, dokonalé koncentrace, klidu myšlenek a jasného záměru.

Synchronizace a soudržnost s jemnohmotným světem

Jak dosáhnout pomocí spirituality stabilnější kontroly nad osobními sny a záměry a tím i nad životem?

  • Neztratit orientaci v soudržnosti a vnímat všechny možné i nemožné zdroje radosti a spokojenosti, v souvislosti se záměrem a s pozitivním očekáváním.
  • Neztratit se na cestě duše – úspěšně navodit a udržet s vnitřním já důvěrný kontakt a neverbální komunikaci.
  • Prožívat své sny mnohem, mnohem hlouběji než jen povrchně, přitom nelpět na každém vjemu, na každé přijaté informaci nebo sebevíc zajímavější zkušenosti.
  • Vědomě posilovat a udržovat vnitřní klid, posilovat emocionální a mentální zdraví.
  • Během zdokonalování osobní spirituality se dle možností, mimo občasné a potřebné pohroužení do samoty, neuzavírat před vnějším světem.
  • Během mlčenlivého pohledu k vzdálenému horizontu si ve zdánlivě prázdném Prostoru uvědomovat stálou Přítomnost nekonečné, Primární, zdrojové reality – vedle osobní, druhotné reality, která je jejím odrazem.
  • Občas si k (fyzickému) tělu připustit myšlenku, že poměrně velká část našeho osobního vědomí je totožná s Vědomím zdrojové reality.
  • Přitom vědět, že ani to nejkvalitnější mystické poznání, nebo osobní zkušenost, není jediné možné poznání v rámci mnohotvárné spirituality člověka, přestože se jednotlivosti různých mystických systémů mohou shodovat nebo značně lišit. Vždy jde pouze o skutečnost, jaké mají jednotlivosti, s kterými vnitřně souzníme, vliv na nás samé.
  • Uvědomovat si, že soudržnost je z pohledu mystické spirituality velmi mocná, ve své podstatě je jasnozřivá, podporuje jakýkoliv záměr, ať už pozitivní nebo negativní.

K jakým pojmům lze slovo soudržnost, v souvislosti s vytvářením pevného záměru, alespoň přibližně přirovnat? Pomoci si můžeme například několika významy slova integrita:

  • Neporušenost – vnímání, vidění, slyšení, snění, představivosti a schopnosti vizualizace ve shodě se záměrem.
  • Nedotknutelnost – momentálních priorit, osobních schopností, osobního potenciálu.
  • Celistvost – nepopírání ega a vnímání hlasu intuice a vnitřní inspirace.
  • Oddanost – osobním, tvůrčím zásadám ve shodě se záměrem.
  • Čestnost – poctivost a pevnost charakteru, neoddělitelnost osobních tvůrčích zásad od morálních principů.
  • Věrnost – následování cesty duše.
  • Úplnost – vědomé a nekompromisní udržování shody všech jednotlivostí souvisejících se záměrem, v rámci pozitivního očekávání.
  • Jednota – vnímání vedlejších, druhotných realit jako nedílné součásti nekonečné, Zdrojové reality.

Synchronizace a soudržnost s jemnohmotným světem

Zajímavé je také srovnání slova soudržnost se slovem konsolidace:

Konsolidace souvisí s „výhodným“ sloučením všech zásadních prvků či pohledávek, souvisí s procesem upevnění toho kterého záměru do jediného soudržného celku. Jde o vědomou a výhodnou úpravu jednotlivostí souvisejících se záměrem tak, aby se záměr stal pevným a v určitém časovém úseku trvalým. Jde o zpevnění, ustálení a sjednocení důležitých jednotlivostí do jediného pevného a opěrného bodu, z kterého neochvějně vycházíme, ale přitom se dle potřeby nebráníme včasným změnám. Pružně reagujeme a přehodnocujeme jednotlivosti vytvářející soudržnost.

  • Pro úspěch záměru je rozhodující, zda se rozhodujeme a jednáme podle předjímaných životních vzorů, na základě pozitivních osobních zkušeností a vzpomínek, nebo podle společenských modelů, případně podle nefunkčních dogmat a tak podobně.

Realita se stává předvídatelnou v tom smyslu, že zjeveno v realitě bude to, co je dle našich priorit očekáváno. Na co soustřeďujeme pozornost, to roste. Ale nic nesmíme přehánět, pokud kolem sebe vytvoříme „sterilní prostředí“, a nebudeme mít odvahu zkoušet novosti, nebo pokud nás bude brzdit strach z neúspěchu, úrodná půda čirého potenciálu se může stát neplodnou. Jak už bylo řečeno na začátku, někdy nám ztráty či neúspěchy odkrývají horizonty nových možností, případně nás vrací k sobě samému. Dokonce se nesmíme obávat ani ztráty naší identity spojené výhradně s materiálním světem. Chvilková ztráta vrchní slupky osobní identity nikomu neuškodí, naopak, můžeme se dostat do dalších vrstev, které identitu spojenou s hmotným světem přesahují.

ELEKTRONICKÉ KNIHY ke čtení ve vašem počítači, tabletu či mobilu

Po celý život oscilujeme na rozhraní druhotné a primární reality. Druhotnou realitu vytváříme v každém okamžiku. Občas je ale nutné od osobní reality poodstoupit a dotknout se primární reality, která se pouze jeví být od osobního vědomí izolovaná. Chápat vztahy mezi různými úrovněmi reality podporuje úspěšný spirituální vývoj a transformaci vědomí. Primární znamená prvotní, základní, vztahující se ke Zdroji, k vesmírnému Vědomí, existující v každém okamžiku. Druhotná znamená to, co právě prožíváme na úrovni osobního vědomí (v souhrnu jde o minulost, současnost a budoucnost daného života), s přihlédnutím k tomu, že existuje nekonečně mnoho dalších, paralelních či vedlejších realit. V žádném případě ale nelze druhotnou realitu, kterou lze určitým způsobem vnímat jako „konstrukci vědomí“ odděleného od prvotního Zdroje, považovat za obyčejnou nebo bezvýznamnou, opak je hlubokou pravdou.

Žádná z nekonečného množství vedlejších realit není bezvýznamná, žádný životní příběh, žádná zkušenost a žádný život není bezvýznamný.

Související článek: Jak se poprat s myšlenkou, že vesmír je v nás? 

Synchronizace a soudržnost s jemnohmotným světem

Diskuze


PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?