13.3.2016

Holografický model vesmíru

V trojrozměrné realitě jsme indivi/duálními entitami, které zde zastupují podstatu Universa, tak jsou lidské bytosti vnímány na základě moudrosti předků, a nově také na základě vědeckých náhledů do kvantového světa hmoty. Viditelná fyzická realita (hmotný svět) a vesmír (neomezené Universum) se vzájemně podmiňují. Oddělenost od celku je na určité úrovni iluzí, mezi vším, co existuje, je vzájemná spojitost, která se projevuje na neviditelné úrovni reality, přesahující lidské vnímání. Člověk vnímá sám sebe odděleně od celku, protože vnímá jen nepatrnou část fyzické reality. Přesto je pozemské bytí člověka součástí vesmírného hologramu – vesmírné super-projekce, kde každý z nás máme uložen osobní holografický profil. Na úrovni kvantového vědomí vesmíru jsme součástí všeho, co existuje, jsme součástí každého atomu, který se oddělil od „nultého (informačního) bodu Universa“ během vzniku hmoty, prostoru a času.

V  modelu holografického vesmíru, který je zároveň fraktální, není nic od sebe odděleno

Rozdělíme-li vesmír na menší jednotky, nedostaneme odlišné části, ale zmenšené celky, které mají jednotnou, holografickou a zároveň fraktální podstatu. Vesmírný super-hologram je projekce, na které se podílí jak vědomí jednotlivce, tak v součtu vědomí kolektivní. Všechny úrovně vesmíru, pocházející ze společného zdroje, všechny paralelní reality se vzájemně prolínají. Každá část obsahuje informace o celku, ať už se jedná o atom v našem mozku, nebo o atom hvězdy vzdálené miliony světelných let. Všechny subatomární částice tvoří v hlubším řádu vesmíru vzájemně propojenou pavučinu informačních sítí. Energetická síť propojených informací, které se sčítají a vzájemně spolu reagují, existuje nezávisle na čase a trojrozměrném prostoru. To znamená, že není nic (vzdálenost a čas), co by určovalo přesnou pozici té které informace, dokud není pozornost vědomí člověka zaměřena konkrétním směrem. V holografickém vesmíru není nic od ničeho oddělené, vše se odehrává v jediném okamžiku zvaném věčnost. Tento fakt vysvětluje například mentální přenos myšlenek na dálku (telepatii), nebo schopnost člověka předvídat budoucnost, schopnost geniálních vědců napojit se na kvantové vědomí vesmíru a odečítat z prostoru databanky Universa informace, na jejichž základě vznikají geniální vynálezy.

Vesmír vytváří časoprostorový hologram

Holografický vesmír operuje zároveň se všemi informacemi, které kdy existovaly, existují a existovat budou v trojrozměrném prostoru – v časoprostorové realitě. Pokud rozdělíme hmotu, která obsahuje informace, na ty nejmenší částice, kterým říkáme subatomární, a pokud víme, že hmota je současně energetickým vlněním, uvědomíme si, že vesmírný super-hologram obsahuje informace o veškeré hmotě, která kdy byla, je a bude projevena v trojrozměrné realitě. Přitom na subatomární úrovni hmotná realita, podle vědeckých teorií, fyzická struktura veškeré hmoty, paradoxně neexistuje. Energetickým zdrojem pro vznik veškeré projevené hmoty je právě nepředstavitelně obsáhlá databáze vesmírných informací obsažených v kvantovém vědomí vesmíru (nacházejících se v superpozici). Nosičem těchto informací, které naše vědomí oddělené od celku vnímá jako hmotu, je světlo, informace předávané světlem vnímáme skrze naše smyslové receptory. V projeveném světle, vyzářeném v dávné minulosti, pokud bychom to dokázali, můžeme spatřit vše, co se odehrálo v celé historii nám známého hmotného vesmíru.

Spatřili bychom sled událostí, které formovaly planetární soustavu, napojili bychom se také na vše, co se kdy odehrálo na úrovni galaktického vědomí

Změněné stavy vědomí nám za určitých podmínek dovolují nahlédnout do centrální databáze Universa, otázkou zůstává, zda dokážeme získané informace správně rozpoznat a vyhodnotit. Prozatím jsou různé nadsmyslové stavy, které nám umožňují nahlížet například do různých časových kapes, vykládány spíše skepticky, jako halucinace a podobně. Naše vnímání operuje na úrovni frekvencí, které jsou omezené pouze na svět projevené hmoty. Ve vývoji lidského vědomí, které souvisí s aktivovanou, a prozatím neaktivovanou částí DNA, jsou skryté možnosti, o kterých se nám ani nezdá. Jsme součástí celku, který nás dalece přesahuje, přesto nedokážeme vyhodnotit nejrůznější záležitosti spojené s kolektivním vědomím. Naproti tomu například hejna motýlů, pohybující se na ohromné vzdálenosti, jsou ve spojení s druhovým vědomím zcela přirozeně, nepotřebují žádný kompas, přesto rok co rok nové generace motýlů podstupují stejnou „životní“ cestu. Jakoby v napojení na určitý program, který má svá pravidla v souvislosti s hlubším přírodním řádem.

Tyto informace jsou všeobecně známé, ne vždy je ale dokážeme dosadit do zaběhnutého vnímání světa. Holografický vesmír, a jeho jednotlivé části, kdy v každé části je obsažen celek, jsme pojmenovali už v dávné minulosti, jedním z běžně používaných výrazů je „astrální rovina“. Takzvané astrální putování je důkazem, že vědomí oddělené od fyzického těla se pohybuje na úrovni holografické reality. Na úrovni, kde neexistuje čas, kde pouhá myšlenka bez časové prodlevy zprostředkuje cokoliv, co si odpoutané vědomí dokáže představit. Tato jemnohmotná sféra je obtížně neprokazatelná, osobní zkušenost je nepřenosná, tudíž je pro nezúčastněné neuvěřitelná. Avšak kdokoliv astrální putování skutečně prožil, snadněji si představí vesmír jako holografickou projekci, závislou na vyspělosti vědomí jednotlivce, na vědomí druhovém, skupinovém, kolektivním, planetárním, galaktickém – to vše vytváří projevenou realitu hmotného vesmíru. V okamžiku, kdy vystoupíte z těla, ihned se ocitnete v „prázdném prostoru“, který disponuje s neomezeným potenciálem tvoření.

Vědecká obec prozatím nebere skutečnosti, které je možné prožít vlivem změněného stavu vědomí všeobecně v potaz, protože jsou neměřitelné a neopakovatelné. Ale tím, že vědecká obec zkoumá vesmír na úrovni subatomárních částic, snad jednou dojde ke shodě se vším, co obsahuje mytologie, kosmologie a duchovní moudrosti našich předků. Pouze holistický pohled na svět, propojení vědy a spirituality, umožňuje přijmout zdánlivě neskutečné vesmírné a přírodní zákonitosti za skutečné. Jednoho dne vědci potvrdí předpokládané závěry, že lidský mozek je napojen na holografickou podstatu vesmíru, a sám funguje na principu hologramu. A že nejen lidský mozek, ale i mozek všech živých tvorů, zpracovává informace na principu holografických zápisů všech informací.

Osobní vědomí každého z nás je napojeno na vědomí centrální, které ale nerozlišuje, co se skutečně stalo, od toho, co je pouhá představa

Například děj smyšleného příběhu, děj románu nebo příběh obsažený v písničce, je v holografické paměťové databázi zaznamenán stejně jako skutečný děj, a stává se součástí vesmírného super-hologramu. Stejně jako naše podvědomí, které je na centrální vědomí napojené, nerozlišuje skutečné prožitky od těch smyšlených, od představ, nebo od viděných případně čtených příběhů, hlavně tehdy, pokud je vnímání spojeno s emocemi. Holografická a zároveň fraktální podstata reality, jíž jsme součástí, je založena na energetickém vyhodnocování nejrůznějších informací. S tím také souvisí, že cokoliv v realitě hmotného světa podlehne entropii, zůstane v holografické podstatě vesmíru navždy zaznamenáno, včetně lidské paměti „poskládané ze vzpomínek“. Lidé, kteří si tato fakta plně uvědomují, dokáží v určité míře ovlivňovat vnější dění, aniž by se různou škálou vnějšího dění nechali přímo ovlivňovat. Jejich život se stává rituálním tancem v téměř nadvědomém stavu, stává se vědomou magickou cestou k sebepoznání, kdy tělo, mysl i emoce souzní v harmonii. Uvědomují si božskou přítomnost ve veškeré hmotě. Mají důvěru v božskou přítomnost ve svém těle, a vědí, že se na božskou moudrost a hojnost mohou v souladu se svou vírou spolehnout. Poslouchají svého vnitřního učitele. Na vnější podněty reagují v dokonale soustředěném stavu na přítomný okamžik. Každý člověk, který dojde do tohoto bodu duchovního probuzení, pomáhá ostatním už jen tím, že s otevřeným srdcem vnáší moudrost do kolektivního vědomí.

Osobní holografický profil předurčuje naše bytí na hmotné úrovni

Nejen vzpomínky vytváří osobní holografický profil člověka. Vše čím jsme, a čím jsme kdy budeme, je dáno „nesmazatelnými“ informacemi, identitou skrytou v oblasti duše, která k nám promlouvá skrze podvědomí a nadvědomí. Osobní vědomí člověka se na jemnohmotné úrovni projevuje jako hologram, do trojrozměrného prostoru toto informační pole zpětně projektuje v podstatě představu o nás samých. Osobní holografický profil je pro vesmírné síly a pro nás samé něco jako jízdenkou na duchovní cestě. Osobní holografický profil můžeme zjednodušeně nazvat osobní vesmírnou matrikou, jednalo by se o osobní knihu, nezávislou na čase a prostoru. Knihu, která o nás ví naprosto všechno, obsahuje záznamy minulé, současné i budoucí (všechny možné budoucí pravděpodobnosti). Obsahuje detailní záznamy o každém zrození, o minulých životech. Představte si, že váš osobní holografický profil má tři základní složky: duše, srdce, ego, zde je zaznamenáno vše v souvislosti s vaší tvůrčí energií. Váš profil, jedinečný vzor utkaný z pavučiny mnoha životů, složený z holografických vzorců, každý den doplňujete představami, sněním, myšlenkami, aktuálními činy a pohybem v prostoru. Tak si člověk utváří předurčené životní role. Holografický profil jedince si můžeme představit jako osobní podpis, za který probuzené vědomí přijímá plnou odpovědnost. Plnou odpovědnost za svůj život dokážeme přijmout až ve chvíli, kdy si uvědomíme onu tenkou hranici mezi omezenou představou o člověku a vtěleným božstvím, kdy „JÁ JSEM“ je výkonná inteligence, která je svou vlastní zkušeností.

Představme si, že člověk očima „fotografuje“ trojrozměrný svět

Zrak zastává funkci přenosu hologramu pozorovaného objektu do vědomí, kdy zrakem vnímaný trojrozměrný, skutečný obraz předmětu nebo jevu, je snímán oční čočkou – „fotografován“. Fyzicky se projevujeme v takovém prostředí, jaké jsme schopni vnímat. V mozku jsou „nasnímané“ informace o skutečné realitě trojrozměrného světa selektovány, a stručně řečeno, mozek vnímá pouze to, co vnímat chce. Protože vše existuje současně a jednotlivé dimenze (3D, 4D, 5D) nejsou od sebe oddělené, mozek určuje, co vidíme a vnímáme, a jakým způsobem viděné vnímáme. Nevnímáme skutečný holografický obraz světa. Pokud dojde v trojrozměrné dimenzi k zániku nějakého objektu, je z této dimenze vnímání tento objekt odstraněn. Podobně, jako když z fotografie, na které je zvěčněna stromová alej, odstřihneme část snímku s jedním objektem – konkrétním stromem. Strom v tomto okamžiku již na zbývající části snímku neexistuje, protože na úrovni 3D jsou všechny informace o hmotě lokální, informace o stromu se týká pouze té části reality (té části snímku), kde se nachází alej v třírozměrném prostoru. V holografickém obrazu světa v podobě Universa ale zůstanou veškeré identifikační rysy původního stromu zachovány v podobě informace. V holografickém formátu vesmírného prostoru již neexistuje strom jako hmotný objekt, ale jako vzor objektu vytvořený jinou intenzitou světelného přenosu do vědomí Universa. Stane se pouze to, že část snímku je odstraněna pouze na úrovni trojrozměrného světa, ale na úrovni Universa zůstane odstraněná část snímku zachována v celém svém rozsahu. Mozek není schopen tyto skutečnosti vnímat, pouze v ojedinělých případech je schopen vidět holografickou podobu například tak zvaného „ducha“, ačkoliv původní bytost již na úrovni trojrozměrné reality neexistuje, její obraz je v universálním hologramu zachován, a pokud je spatřen, není tento obraz viděn zcela jasně, trojrozměrný dojem pozorovaného objektu je minimalizován, a to v takové míře, jak je jedinec schopen tento nadhraniční jev vnímat. Každá část vesmírného hologramu obsahuje ucelené obrazy té části trojrozměrného hmotného světa, která již na úrovni hmotného světa neexistuje. Podstata holografického vesmíru spočívá v tom, že celkový obraz vesmíru je obsažen v každé, i té nejmenší části, která není od jemnohmotné podstaty Universa nikdy oddělena.

Ukázka ke stažení, e-kniha PSYCHOLOGIE chaosu

Související odkaz: Merkaba – tvůrčí nástroj Stvoření

Diskuze







error: Obsah je chráněn autorským zákonem.