Není nikdo, kdo by nás pozoroval, kdo by jakkoli hodnotil naše myšlenky a skutky

My všichni a veškerá projevená hmota jsme součástí projeveného i neprojeveného Universa. Universum je vesmírný systém, kde každá část základního systému má vlastní systém a vše je vzájemně propojeno. Záměrem každého projeveného systému je vývoj. Propojenost všeho se vším platí i pro vše, co je v systému neprojevené. Tato částečně synchronní a částečně nesynchronní propojenost znamená, že vše se navzájem ovlivňuje (poměrně, přiměřeně, v souvislosti s pravidly, která souzní s harmonií (jin-jang) nebo se od jejích parametrů odklání).

Mezi vesmírnými body prostoru existují holografické vazby. Informace vytvářejí spletitou síť, prostorové spojnice, informační a časové uzly. Tato informační síť není ohraničená, není limitovaná lineárním časem ani nám známou strukturou prostoru. Informace protékají různými prostorovými sférami, proudí všemi směry, nejsou omezené časem, ani definovanou rychlostí světla. Kvantový systém Universa může tok informací různě modifikovat, zpomalit, nebo zastavit. Modifikací je prováděna úprava universální matrice neboli proměna originálu, k těmto obměnám, úpravám, uzpůsobování nebo pozměňování kvalit matrice může dojít pouze na úrovni projevené hmoty. Toto se děje cyklicky, v kratších i nesmírně dlouhých časových úsecích – z pohledu člověka.

Veškeré informace, na úrovni holografické matrice Universa v neprojeveném stavu, představují nehybnost. Informační síť se podobá harmonickému, stabilnímu obrazu, potenciál všech bodů prostoru je vyrovnaný. Není zde pohyb, a tedy ani vývoj. V tomto stavu si můžeme Universum obrazně představit jako vědomou „nehmotnou bytost“, která vše jsoucí pouze prožívá, obrazně a v okamžiku tady a teď. Zažívá veškeré informace, načerpané ze zkušeností dřívějšího projevení, období nehybné stagnace představuje celistvost kosmického vejce – stav před znovuzrozením vesmíru. Informace holografického obrazu Universa v tomto cyklickém stavu klidu a nehybnosti „kmitají maximální rychlostí“, na této úrovni nehmotných informací je vše neprojevené stabilní a harmonicky provázané, celistvé, jsoucí v jednotě. V okamžiku, kdy má nastat nový cyklus vesmírného vývoje, holografická matrice Universa uvolní určité informace. Mezi těmito informačními body prostoru započne vzájemná výměna informací, tento akt „vzájemně provázané komunikace“ je umožněn tím, že tok informací a samotné kmitání informací se zpomaluje. Nastává proces oddělování informací od celku.

Výměnou informací se synchronním způsobem formuje potenciál každého bodu prostoru, jeho individuální kvalita. Zpomalováním kmitání toku informací dochází k oživování fyzické vrstvy prostoru. Čím pomaleji informace kmitají, a čím více se jejich synchronní pohyb mění na asynchronní, tím jasnější podobu získává projevený hmotný prostor. Každý individuální bod prostoru tak získává možnost projevit se mimo hlavní linii základního nastavení matrice Universa. Základní kódy matrice zůstávají zachovány, avšak každý bod prostoru využívá svůj potenciál „samostatným programováním sebe sama“. Oddělením od Universa mohou informace a jejich vzájemná komunikace a vznikající události proudit asynchronním způsobem. Tak vznikají proudy nového cyklu, nového vývoje. Systém se stává nestabilním, to umožňuje hmotě projevit se, růst a vyvíjet se, společně působit a spolupracovat, vytvářet více informací a nové informační sítě. Tato synergie, tento vývoj je základní motivací Univerza, každého cyklu, kdy se kvantové vesmírné Vědomí projevuje na hmotné úrovni.

Částečky individuálního vědomí, oddělené „co nejdále“ od universálního Vědomí, si každá začíná žít po svém jedinečném způsobu. Čím více sníží svoji frekvenci, (čím více se sníží rychlost kmitání informací), tím více jsou hmotné a vzdálené neboli oddělené od universálního Vědomí. Samostatné bytí projevené na úrovni hmotné sféry se plně zhmotní v okamžiku, kdy dojde k takzvanému zapomnění. Frekvenční pásmo hmotné dimenze přesto umožňuje bytostem, každému jedinečnému vědomí, které zažívá samo sebe, užívat svobodné vůle a rozpomínat se na svůj původ.

Každá bytost, zrozená na Zemi, se podílí na jejím vývoji, vše, co každá bytost prožívá, a vše, co je prožíváno na Zemi, se v podobě „neustálého kmitání světla“ proměňuje v informace. Svobodná vůle, užívaná zde na Zemi, částečně koexistuje s určitými limity projeveného bytí, které souhrnně nazýváme „osudem“. Ten se odvíjí od synchronizačních pravidel základního plánu vývoje, k zapomnění dochází z toho důvodu, aby se každá bytost mohla vyvíjet na základě nových zkušeností, které ale určitým způsobem souvisí s „holografickými vzpomínkami na minulé životy“. Jednotlivé životní cykly, každé znovuzrození na úrovni hmoty je provázáno s holografickými záznamy duše neboli vyššího vědomí a synchronními projevy svobodné vůle.

Komplexní hodnota těchto záznamů, a intuitivní vnímání některých zpětných vazeb přes úroveň nevědomí a podvědomí, souvisí s vývojem na základě minulých a současných prožitků a zkušeností. Tyto cykly, (různé vývojové časové rámce), jsou vůči sobě synchronní. Obsahují záznamy nejen rodových předků (soubory informací buněčné paměti). Obsahují záznamy o veškeré živé i neživé hmotě (molekulární a atomární podstata hmoty a její schopnost uchovávat a používat informace). To vše je součástí holografických informací o vývoji života na Zemi. Tato vzájemná provázanost je řízena vesmírnou pamětí na úrovni holografické matrice života a jejími systémovými proměnami, například na úrovni morfických a morfogenetických záznamů. A to nejen v souvislosti s naším planetárním systémem a s naší galaxií, ale i se vzdálenými končinami projeveného vesmíru. Nic v těchto cyklech není náhodné, vše se otáčí kolem základního plánu transformace života na úrovni hmotné sféry, díky níž vesmírné Vědomí získává stále nové informace ke zpracování a na jejich základě se samo stále vyvíjí – transformuje.

Nová eKniha – Tvořivá esence vědomého bytí – Vnitřní svět myšlenek

Pojem kvantové pole aury je záležitost, která spojuje metafyziku a lidskou spiritualitu. Aura lidské bytosti je tvořena kvantovým polem, jenž představuje specifické energetické vibrace hmotného a jemnohmotného těla. Kvantové pole aury je neustále v pohybu a může být ovlivněno různými faktory, jako jsou emoce, myšlenky, zdraví a energie prostředí. Každý člověk má své vlastní kvantové pole aury, které odráží jeho osobnost, duševní i fyzický stav. Projevy kvantového pole aury se mohou lišit v závislosti na několika faktorech, jako jsou věk, zdraví, mentální, emocionální nebo duševní stav a duchovní vyspělost.

Vnímání kvantového pole aury zahrnuje viditelné projevy barevného záření kolem lidského těla, kdy každá barva má svůj vlastní význam a odráží různé aspekty osobnosti a zdraví jednotlivce. Vnímání energie aury může být rozmanité, někteří lidé mohou cítit, jaké to je, když se jejich energie dotýká nebo spojuje s energií druhých lidí. Během silného pocitu jedinečné přítomnosti může být vnímán okamžik, kdy se energetické pole aury člověka navýší, nebo naopak sníží. Jedná se o silné procítění přítomnosti jevů a energií, nacházejících se mimo fyzické tělo. S vnímáním aury souvisí také vize, předtuchy nebo spirituální prožitky, které se zdají být spojené s minulostí nebo budoucností daného jedince. Jinak řečeno s vnímáním energie aury to všechno začíná, později přichází nejrůznější mystické prožitky a postupné rozšiřování vnímání jemnohmotného světa.

S vnímáním energie kvantových polí souvisí také energie různých předmětů nebo místností, domů, tajemných míst v přírodě, kamenných monolitů, sakrálních staveb, stromů a krystalů. Což vnímavému jedinci umožňuje dívat se na různé předměty, jevy a situace jiným způsobem, vnímat je jako by byly „průhledné jako křišťál“, na určité energetické úrovni čitelné. Vnímání hmotné reality či světa forem se díky pozorování energetických polí velmi proměňuje, čím dál častěji dochází k vnímání jevů, které ve fyzické rovině nejsou běžným zrakem viditelné. Člověk si také uvědomuje, jak silně je poblázněn iluzemi materiálního světa. Uvědomuje si, jak nedůležité jsou některé kulisy našich (přízemních) životů. Zkoumá obsahově bohaté vědění v dávných spisech, které skrývají informace a symboly související s pamětí lidstva. Získává osobní zkušenosti, díky kterým neprahne po zviditelnění a přeje si zůstat v anonymitě. Ve svém nitru se pokouší vystihnout znepokojující otázky, o kterých není běžné mluvit nahlas, nebo vůbec přemýšlet. Stále častěji nahlíží za hranice všedních dnů a zvyká si na barvitý mystický život, na fascinaci magickými a spirituálními tématy a na neutuchající touhu po tajemném sférickém bádání, kterému věnuje velkou část své vlastní bdělé iniciativy.

Všichni známe ten pocit, kdy dojde k navázání vnitřního vztahu dvou bytostí. Kdy takzvaně „přeskočí jiskra“, tajemná magická síla ohnivého živlu související s kvalitou světla, které vyzařujeme a s proměnlivou kvalitou aury, která je spojnicí mezi námi a okolním světem. Nejedná se pouze o vztah mezi mužem a ženou, může jít o vztah mezi přáteli, o ztracený a znovu nalezený vztah mezi matkou a dcerou nebo synem a otcem, jedná se o situace, kdy se magicky propojuje jedna duše s druhou. A vůbec se nemusí jednat o dlouhodobé vztahy, může se tak stát i během náhodného setkání osob, které si jen předají důležité informace a každý jde dál svou vlastní cestou, po své vlastní časové ose.

Není nikdo, kdo by nás pozoroval, kdo by jakkoli hodnotil naše myšlenky a skutky. Nikdo nebo nic takového v nadsmyslové sféře ani na úrovni vesmírného Vědomí není. To my sami vysíláme do osobního energetického pole informace, které se nás bytostně dotýkají. Nebo které se dotýkají druhých a světa kolem nás. Některé z nich dosahují do sféry kolektivního vědomí, a zpětně nebo zrcadlově působí na dění na Zemi. Jsou to naše vlastní myšlenky, představy, emoce, zvyklosti, názorová orientace a skutky, domněnky a odsudky, to my jsme informátoři energetických polí jemnohmotné sféry, naše energetické pole je vytvářeno pouze námi. Zpět se nám vrací to, co vysíláme, tak si vytváříme osobní životní příběhy. Vše, co si myslíme sami o sobě, všechny myšlenky, kterými vyjadřujeme, kým jsme, co zrovna máme v plánu, co nakonec uděláme – vše si v duchu neustále komentujeme. Káráme se, pokud si myslíme něco ne zrovna pozitivního, spíláme sami sobě, pokud uděláme něco nedobrého, zachvívá se v nás naše vlastní svědomí. Stačí pocit, že jsme se něčím provinili. Chválíme se nebo projevujeme spokojenost se sebou samými. Není nic, co by nás hodnotilo, vlivem našeho vlastního vyzařování získáváme podpůrnou energii, nebo se k nám vrací energie vnitřních odsudků, je to naše individuální síla. V přítomném okamžiku, z pozice pozorovatele sama sebe si tuto skutečnost můžeme během různých životních zkušeností uvědomovat.

Představte si, jakou energii vyzařuje sám sebou posedlý egoista nebo psychopat nemající svědomí ani strach. Pokud někdo vyzařuje nedobré myšlenky, beze strachu a pochyb, protože je za nedobré ani náhodou nepovažuje. Nebo pokud spáchá „zlý čin“ a s jeho mentální a emoční sférou a s jeho svědomím to ani nehne – energetické kyvadlo v jeho osobním poli se nijak extrémně nevychyluje na žádnou stranu. V podstatě není nikdo než on sám, kdo udržuje svou energii v rovnováze, nepochybuje o sobě a svých činech. Není nikdo, kdo by jeho činy shůry soudil, na jemnohmotné úrovni není nikdo, kdo by hodnotil, co je dobré a co je špatné. Proto v těchto případech trvá poměrně dlouho, než jsou zlé skutky člověka náležitě „potrestány“. (O to výraznější nebo silnější bývá prožití nebo odžití si následků v okamžiku, kdy se karta otočí.) Může se to zdát nespravedlivé, ale pokud proti energii takové osoby nestojí mnohem silnější „magické vlivy“ než jaké vykazuje on sám, kolo osudu se otáčí poměrně pomalu. Naštěstí takto otrlých psychopatů není mezi námi mnoho.

Normální člověk má alespoň nějaké svědomí, projevuje strach, alespoň náznak pochybnosti nebo nejistoty, mrzí ho některé věci, zamýšlí se nad nimi, cítí vinu – a takto je to v pořádku, vždycky máme možnost poučit se z prožitých zkušeností a napravit své omyly a chyby. Stejně tak naneštěstí je mezi světovou elitou, náboženskými nebo sektářskými vůdci velmi otrlých psychopatů dost na to, aby se svět po tisíciletí zmítal v různých válkách a větším či menším chaosu. Takto na život na Zemi působí programy různých systémů a další systémy a programy uvnitř systémů a nic na světě to nedokáže změnit než člověk, než vůle člověka a kvalita kolektivního vědomí, na které se podílíme každý jeden z nás. Na druhé straně, pokud je situace ve světě extrémní, vede to k „probuzení“ nebo k posunům ve vědomí velkého počtu obyvatel Země.

Související článek: Člověk vyzařuje psychické energie, které se vrací zpět do jeho reality

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

             Zdroj fotografií: Pixabay.com

Diskuze