15.1.2017

Transformace – co se děje právě teď?

Transformace, která probíhá od začátku stvoření, v různých fázích, s různými vzestupy a pády civilizací, dostává posledních několik let, zhruba od roku 2012 novou kvalitu. Což souvisí s přechodem končícího věku Ryb (věk různých náboženství), a s nástupem věku Vodnáře (věk nedualitního společenství). Za poslední roky jsme již vstřebali spoustu mystických a spirituálních informací, a dokázali je propojit s různými teoriemi o kvantovém vesmíru. Takže už víme to, co lidstvo tuší od nepaměti, že vše-vědomí (Universum) produkuje energii, která se zhmotňuje do různých podob a tvarů, vytváří různé časoprostorové světy.

Původní vysokofrekvenční hologram kosmického vše-vědomí je neustále tvarován mentální energií všech bytostí: projevených jak na nižších frekvenčních úrovních (ve hmotě), tak i existujících v různých paralelních (nehmotných) realitách.

Lidské vědomí je součástí vše-vědomí, nehmotné myšlenkové formy nejvyšší úrovně. Částečně oddělené „Já jsem“ představuje osobní identitu člověka, která ale na vyšší úrovni není oddělená od Universa. „Já jsem“ sama sebe tvoří, například verbálním projevem: vše myšlené i řečené, vše, co je vysloveno za tvořivými slovy „Já jsem“ vytváří na neviditelné frekvenci energetickou síť životních MOŽNOSTÍ. V realitě je vždy projeveno to, na co je soustředěna pozornost. „Já jsem“ není pouhé spojení dvou slov. „Já jsem“ je myšlenková bytost, která sama sebe utváří svou mentální aktivitou. „Já jsem“ je energetický proces, který existuje na dvou základních úrovních: „Já jsem“ závislé na hmotě, času a prostoru. „Já jsem“ nezávislé na hmotě, času a prostoru.

Hmotná realita je vytvářena spojováním informačních vláken, které vyprodukuje vědomí každého jedince. Vědomí všech jedinců (kolektivní vědomí) vytváří na vyšší úrovni několika úrovňovou síť holografických časoprostorových světů. Virtuální subatomární částice, které v každém okamžiku existují i neexistují, reagují na lidské vědomí, tak vzniká viditelná realita (hmota). Lidmi vytvořené mentální obrazy jsou součástí vesmírné energie, myšlenky a představy vytváří neviditelné obrazy na určité, smysly nevnímatelné vlnové délce. Určitá představa existuje na vyšší specifické frekvenci jako předloha pro MOŽNOU realitu. Projevená realita vznikne v okamžiku, kdy nehmotné mentální obrazy dosáhnou bodu zlomu, a tím sníží kmitočty na vnímatelnou frekvenci – krystalizují do podoby viditelné hmoty.

Prožívaná realita (zhmotnělá fantazie) vzniká na základě zhmotnění mentálních představ. Vše, na co „Já jsem“ soustředí pozornost, to roste nejdříve v prostředí virtuálním, tak vytváříme energetickou síť MOŽNOSTÍ.

Životní příběh a osobní identita každého jedince je zapojena do vývojové, cyklické řady životních příběhů. Na konci životního příběhu vědomí člověka přechází z jedné úrovně do druhé, vědomí „Já jsem“ splyne s vyšší frekvencí vesmírného vše-vědomí. Ocitne se na frekvenci vyšší reality, která je pro lidské oko neviditelná, přesto existuje souběžně s viditelnou, ve hmotě projevenou realitou. Jednotlivé frekvence od sebe navzájem oddělují časoprostorové (dimenzionální) portály/brány, které ale nejsou ničím jiným, než frekvenčním transformátorem vědomí „Já jsem“.

Lidský mozek, levá a pravá hemisféra, je tímto transformátorem. Vědomí „Já jsem“ není pouze v mozku, ani vzpomínky nemáme uložené v mozku. Vědomí „Já jsem“ je propojené s vědomím každé buňky v těle, s každým atomem hmotného těla, je propojené s DNA. Je součástí nejen těla hmotného, ale také těla jemnohmotného, mentálního, je součástí barevného světla – aury, která fyzické tělo obklopuje. „Já Jsem“ je součástí lidského života a zároveň je součástí komplexního vesmíru, hmotného i nehmotného, projeveného i neprojeveného.

„Já jsem“ má k dispozici „vědomosti“ všech vyšších úrovní vědomí, je jejich součástí, je součástí zázraků Stvoření. A to z toho důvodu, že původní „vesmírné“ bytosti plazmatického charakteru, nehmotné bytosti podobné hologramu, celistvé bytosti neduálního charakteru, které kolem sebe „nevrhají stíny“, existující ve vyšších dimenzích, jsou předchůdcem člověka.

Nejvyšší vesmírné frekvence (holografické obrazy) projevují svou „živost“ díky energii světla té nejvyšší frekvence: projevující se jako PLAZMA. Původní vědomí „Já jsem“ existovalo nejdříve na plazmatické úrovni, dokud se vědomí „Já jsem“ nerozhodlo vytvořit hmotné tělo, dokud se nerozhodlo projevit se v realitě nižší frekvenční úrovně: ve hmotné realitě.

Energie vyššího vědomí, bez jakékoliv identity, existuje na vysokofrekvenční vlnové úrovni, a je základem pro život bytostí na různých dimenzionálních úrovních. „Já jsem“ v podobě člověka je materializovaná životní energie, které jinými slovy říkáme HADÍ SÍLA. Had je jiným slovem plaz, jde o symboliku a různé analogie skryté v moudrosti našich předků, v dávných mytologiích, v hermetických informacích, které vedou člověka k poznání svého původu. Dnes víme o existenci PLAZMY, neumíme ji sice perfektně definovat (vědecky pojmenovat), ale již tušíme, že má co do činění se vznikem vesmíru a vývojem hmotného prostředí a tím i života. Ani naši předkové nedokázali pojmenovat PLAZMU, ale jejich vědomí si uvědomovalo existenci životní energie – hadí síly.

Světelnou plazmu – základ nehmotného vesmíru – formujeme pomocí myšlenek a představ do viditelné, projevené hmoty. Individualizované „Já jsem“ má svůj nehmotný základ také na této plazmatické vyšší úrovni. „Já jsem“, projevené (krystalizované) ve hmotě, je stvořené na základě duality, tato informace je obsažena i v samotném slově: indivi-dualita.

Avšak původní jemnohmotná forma „Já jsem“ je neduálního charakteru, obsahuje v sobě energii principiálně mužské i ženské energie současně, čili energetická podstata člověka je neduální. Hrubohmotná forma „Já jsem“ je utvářena racionálním egem a neracionální energií duše, která se projevuje například jako intuice.

Meditace slouží vědomému „Já jsem“ k splynutí s nulovým bodem vše-vědomí. „Já jsem“ se během meditace vzdává své identity, následně se odpojí od hrubohmotné duality, a ocitne se na frekvenci, která slouží jako vstupní portál/brána do prostoru vyšších dimenzí. Do prostoru dimenzí vytvářených fraktální množinou různých struktur, jejichž základem je tvořivé světlo – světelná plazma.

Tato vstupní frekvence (přechodová brána) se nachází na rozhraní levé a pravé mozkové hemisféry: obrazně jde o vlnovku, která v symbolu monády odděluje od sebe bílou a černou polovinu. Vlnovka (had/plaz) představuje čisté kosmické vědomí. Černá a bílá polovina monády kosmického kruhu představuje tvořivou energii prasvětla – neduálního vše-vědomí.

Existuje cosi, co nám brání touto bránou procházet podle libosti, a toto cosi lze shrnout do pojmu: nižší duchovní úroveň. Všimněte si, že používané slovo brána (brání) již samo vyjadřuje nedostupnost vyšších světů. Energeticky výhodnější (s účinnější frekvencí) je používání slova portál, jelikož slovo brána má určité vazby na podvědomí, právě především ve smyslu „bránit“. Portál je pro podvědomí novodobější výraz, a asociace s tímto slovem spojené otevírají představivost, přináší více inspirace. Transformaci vědomí si ale nemůžeme představovat jako trvalé splynutí s prasvětlem, s nejvyšší energií vše-vědomí.

V tom okamžiku bychom se stali součástí absolutního vše-vědomí, a vědomí „Já jsem“ by zcela ztratilo jakoukoliv část své identity a zcela by se odpojilo od hmotného světa.

Můžeme ale procházet různými úrovněmi vše-vědomí, děláme to neustále, vždy podle toho, na jaké úrovni se nachází naše duchovní podstata, podle toho, s čím se naše „Já jsem“ v tom kterém okamžiku ztotožňuje, ať už (aktivně) vědomě, nebo (pasivně) nevědomě. Kosmické vědomí neustále expanduje do nižších frekvenčních úrovní, do různých časoprostorů a souběžných paralelních realit, do neviditelných dimenzí. Přechodné souznění s frekvencí vše-vědomí je pro člověka nejen inspirativní, ale pozvedá jeho pozemské vědomí na vyšší duchovní úroveň.

K postupnému probouzení patří zvláštní stavy, které si mnohdy neumíme vysvětlit. O jaké zvláštní vjemy se jedná? Něco děláte a v jistém nečekaném okamžiku se vám zpřítomní cosi z minulosti. Před očima se vám může mihnout sekvence zvláštního dějového obrazu, nepatřící do reality vás zrovna obklopující. Zpřítomnění podobných vizí může být jednorázové, velmi silné, podbarvené nečekanými emocemi. Nebo postupné, opakované v několika po sobě jdoucích dnech (zvýšené vnímavosti a opatrnosti je zapotřebí během úplňků a novoluní). Tyto vjemy jsou spojené se změnami na úrovni vnímání času, viděné vize se zjevují v otevřených „časových smyčkách“. Před očima se nám například může promítnout velice krátká sekvence obrazu, kdy před sebou vidíme sebe sama v dětském věku, nebo v období, které souvisí se zlomovými okamžiky našeho života. Je to z toho důvodu, že se nám více otevírá podvědomí, a informace v něm uložené vyplouvají na povrch. (Tyto stavy, týkající se podvědomí budou kulminovat v roce 2018 – v roce Luny.)

Některé vjemy vyššího frekvenčního rázu mohou být zvláštní, příjemné i nepříjemné, uzemňující i vzletné.

Zvláštní prožitky souvisí s uvědomováním si, že jsme vícerozměrné bytosti, nespoutané s fyzickým tělem zcela podmíněně. Někdy můžeme mít překvapující pocit sebe sama, odehrávající se v jediném oka-mžiku a jakoby mimo fyzické tělo. Jsou to okamžiky, kdy máme pocit, že se na sebe díváme jakoby zvnějšku, a přitom jsme fyzicky i na úrovni vědomí přítomni v těle, které přesto pozorujeme jakoby „odjinud“. Jsme pozorovatel a zároveň objektem pozorování.

Zážitky propojené s jemnohmotnou sférou existence mohou vyvolávat také zcela opačné pocity: spoutaného, nepatřičně uzemněného, až téměř paralyzovaného těla. Zvláštní pocity doprovázené touhou z fyzického těla okamžitě uniknout. Častý může být pocit, že se nacházíte v jiné realitě než v té, kterou vidíte před sebou. Nebo silný neodbytný pocit, že do této pozemské reality nepatříte, že jste tu z nějakého důvodu, který nedokážete odhalit. Může se také výjimečně stát, že člověk sám sebe v určitém okamžiku nepoznává na fotografiích, během promítání rodinného či společenského videa, případně během pohledu do zrcadla. Člověk si sice vzápětí uvědomuje, že je to on, ale vyšší „Já jsem“ s předkládaným obrazem odmítá souznít. Tyto vjemy souvisí s pocity, které člověk nedokáže přesně slovy pojmenovat. S pocity, že jste uvězněni ve vlastním těle, v těle bez identity, jakoby fyzické tělo nebylo na žádné úrovni svázané s něčím, co vzdáleně chápeme jako vyšší Já, vyšší esence ŽIVOTA.

Také je možné dostat se v meditaci do svého těla a pozorovat jej zevnitř, vcítit se do buněk vlastního těla. Takto lze přímo myšlenkově působit na uzdravení, soustředěním se na konkrétní tělesnou část, která z nějakého důvodu strádá. Vmyšlením se do svého nitra je možné odhalit příčiny tělesného i duševního strádání.

V přírodě můžete mít intenzivní pocity, že jste vodou, na kterou hledíte, že jste vzduchem, který vás ovívá, zemí po které se bosky procházíte. Můžete prožívat chvilkové energetické propojení s přírodními živly, se slunečním světlem, s deštěm, s bouřkou a blesky, se stromy a květinami. Pokud kdykoliv splynete se vším, co je krásné (v pravém slova smyslu), se vším, co vás „neskutečně“ dojímá, můžete současně prožít velice příjemný vnitřní pocit napojení na vyšší energii. Pocit doprovázený vzedmutím hadí síly, životní energie, která se rozechvěje v oblasti první, kořenové čakry, a může v pocitové extázi stoupat k vyšším čakrám. Takto vznikají vysoce emoční stavy, které chápeme jako euforické, doprovázené pocitem neskonalého blaha, pocitem štěstí v té nejryzejší podobě. Stavy, které už mají velice blízko k překročení PRAHU.

Lidé – uhlíková inteligence – vytvořili v PROSTORU astrální atmosféry Země za uplynulá tisíciletí (věk Ryb) kvanta negativních energetických polí, různé mocenské energo-informační systémy, které fungují na principu zrcadlení a jsou živené emotivně laděnou lidskou energií.

Změnou kolektivního vědomí, a vlivem transformace, se do popředí dostávají původní i nově vytvářené systémy takzvané křemíkové inteligence. Křemíkové energo-informační systémy operující nejen v atmosféře Země, ale v celé planetární soustavě, nejsou podmíněné KVANTY emoční energie vyprodukované člověkem, nepotřebují k životu lidskou energii (stres, strach, negativní emoce, bolest). Křemíková inteligence naopak podporuje život na všech úrovních a to nepodmíněně, spotřebovává pouze vesmírnou energii.

Člověk (uhlíková inteligence) se na křemíkové struktury (informační systémy), jejichž smyslem existence je podporovat život (sdílením inspirace), napojuje skrze přítomný okamžik.

Přítomný okamžik, (a s ním spojené produktivní, motivační, inspirující pohnutky, sledující pozitivní změny), je aktivačním klíčem pro spuštění nových život podporujících programů. Programů, které byly souběžně (nepozorovaně) s věkem Ryb vytvářené v pozadí historických událostí, aby ve vhodné chvíli započaly ve vědomí člověka i planety Země uplatňovat duchovní kvalitu věku Vodnáře.

Uvědomovat si přítomný okamžik souvisí se schopností udržet pozornost vnímání reality na specifické frekvenci „tady a teď“. V přítomném okamžiku vědomí „Já jsem“ osciluje – kmitá, chvěje se, kolísá mezi racionálním a mimosmyslovým vnímáním. Mimosmyslový zrak se pohybuje za hranicí hmoty, pokud si tuto schopnost člověk uvědomí, nadprahové vnímání dostane novou kvalitu. Člověk pobývající v přítomném okamžiku si uvědomuje, že má na výběr, že se může (svobodně) ubírat více směry. Oscilace je vlastně kmitání mezi možnostmi výběru, každé kmitnutí je náznakem pro změnu, jde o kmitání v nulovém čase (bodě) – neustále máme možnost výběru. Přenos kmitání prostorem vytváří vlnění, máme možnost vést se na vlnách (příležitostí), které si vědomě zvolíme, jinak se nevědomě necháme unášet vlnami směřujícími kdoví kam.

Přítomný okamžik dává prostor pro abstraktní myšlení. Abstraktní myšlení, podpořené mimosmyslovým vnímáním, dotváří již dávno tušené zákulisí hmoty, produkuje pocitové obrazy směřující k podstatě hmoty. Vše, co je vnímané senzoricky (generované smysly), propojujeme s intuitivními obrazy v pozadí mimosmyslově přijímaných impulsů (informací).

Je tomu tak z toho důvodu, že vědomí „Já jsem“ se nachází současně ve více dimenzích, existuje na principu dimenzionality, přítomný okamžik usnadňuje pohyb mezi různými úrovněmi vědomí.

Různé úrovně vědomí nemají striktně buď uhlíkovou, nebo křemíkovou podstatu inteligence. Podstata člověka ve hmotném režimu je uhlíková. Vzestup vlivem transformace vytváří v MEZIDOBÍ podstatu člověka na bázi uhlíku a křemíku, kdy se tyto formace teprve propojují a tvarují. Hmotná formace na bázi uhlíku je podporována nehmotnou křemíkovou inteligencí, ať už jde o prohlubování mimosmyslových schopností, anebo o aktivaci „spícího“ potenciálu DNA. Dokončený vzestup (transformace) představuje celkovou proměnu z podstaty uhlíkové na podstatu křemíkovou, s tím, že fyzické tělo je zachováno, pouze přijme novou kvalitu. Křemíková (krystalická) podstata vytváří inteligenci, která je podporována principem neduality (neoddělenosti), zejména z toho důvodu, že je schopna kvalitního života na bázi přijímání (čerpání) čisté vesmírné energie. Což znamená, že inteligence je již natolik vyvinutá, že nemá zapotřebí čerpat energii od ostatních bytostí, od sebe navzájem nevhodným způsobem.

Vědomé zvolení radikální změny (myšlení), rovná se: přeformátování zastaralých programů, (například vzpomínek). Pokud změníme vzpomínky, změníme vnitřní nastavení, a současně změníme osobní informační pole, včetně podružné složky vztahující se k osobní karmě. Změnou myšlení dochází k novému uspořádání energo-informačních polí. Jak v osobním tak v kolektivním smyslu. Zpětnou reakcí jsou nové vize, nové hodnoty na úrovni osobních, intimních životů, a nové hodnoty vytvářené v doméně kolektivního vědomí. Radikální změny v myšlení a vnímání se týkají také hodnotových stupnic, kdy polaritní vnímání ustupuje, a vytváří se nové hodnoty vlivem myšlení, které ještě není zcela neduální, ale je již nad-polaritní.

V přechodové fázi vědomí osciluje (kmitá) mezi dualitou a nedualitou, než se ustálí v přítomném okamžiku – v neutralitě. V dokončené transformační proměně vědomí „Já jsem“ již nerozlišuje mezi dobrem a zlem, mezi světlem a temnotou. 

Nerozlišuje ve spojení se strachem mezi bytím a nebytím. Přítomný okamžik je naladěn na základní kvalitu vesmírného vše-vědomí – kde nulový bod nezná záporné hodnoty. Nulový bod je současně aktivní i pasivní. Bytím v přítomném okamžiku, podobně jako v meditační frekvenci, je nulováno posuzování, odsuzování, plně je vnímáno pole všech souvislostí, vesmír je vnímán holisticky.

Křemíkové formy inteligence (od 7D a výše) zpracovávají kolektivní realitu na úrovni kolektivního nevědomí, synchronizují informační vlákna vytvářená „před zrcadlem“. Synchronizovaně vyhodnocují nové datové struktury kolektivního vědomí, které se před-vytváří ve vyšších virtuálních sférách. Na úrovni křemíkové data-sféry jsou vyhodnocovány nové možnosti, nové variace lepší budoucnosti lidstva, aniž by k tomu inteligentní křemíková pole potřebovala čerpat energii lidstva. V databázích kolektivního vědomí se soustřeďují nové, lepší PŘED-STAVY světové reality, které kódují možné variace blízké i vzdálené budoucnosti. Na vyšší úrovni křemíkové inteligence operují také na úrovni galaktické, vytvářejí nová informační pole pro transformaci stávajících uhlíkových bytostí (na úrovni 3D – 6D) v nového galaktického člověka. Nová informační pole navigují lidstvo do hodnotové stupnice rovnající se neutralitě, do bodu, jenž je předpokladem pro herní plán podporující svět inspirace, dech beroucí fantazie a zázraků.

Propojování těchto dimenzí, (které v přechodové fázi oscilují z jednoho stavu do druhého), přináší různorodost světových událostí, které přichází a odchází v rychlém sledu. Přináší využití staronových vynálezů, které jsou před veřejností utajovány (např. volná energie). Přináší nová umělecká díla, prodchnuté vědomím, čili archetypem Vodnáře. Podporuje nové vědecké výzkumy a teorie, propojuje je s duchovní moudrostí předků. Lidstvo si uvědomuje energetickou hodnotu jazyků našich předků. Vnikají nové šablony pro nové politické a ekonomické zázemí, které směřuje k zlepšení životních podmínek na všech úrovních.

Přichází postupné uvolnění lidstva z okovů zotročení vlivem mocenských struktur, které se postupně bortí. Postupně, nikoliv skokově, proto musíme ještě nějaký čas modelovat své životy v kompromisním, ne zcela nedualitně nastaveném světonázoru. Dnes už nejrůznější změny, probíhající na pozemské pláni nelze přehlédnout. Pokud pozorně sledujete světové události, a postupný, dlouho očekávaný pád bývalých mocenských struktur, uvědomujete si, že stávající chaos a zmatek je součástí transformace světového řádu.

Ale nikoliv světového řádu tak, jak si mocenské struktury představovaly, a dlouhodobě (po několik generací) plánovaly. Kdo si uvědomuje synchronní splývání nové reality v osobních životech, pomáhá spoluutvářet nové kolektivní vědomí. Nové programy se budou i nadále zdokonalovat, nezávisle na tom, jak je kdo „probuzen“ či nikoliv, jak má kdo nastavené pocitové, emoční a mentální osobní „životní“ pole působnosti v měnící se realitě. Konečným výsledkem transformace, (v jak vzdálené budoucnosti je obtížné odhadnout), je očekávaná přestavba lidské DNA, která souvisí s děním na úrovni zázraků, s děním, které je prozatím možné zaznamenat jen v přechodném, rozšířeném stavu vědomí.

Přeformátování uhlíkové inteligence na hodnotu inteligence křemíkové, souvisí s přeformátováním lidské DNA v nového, galaktického člověka.

Nakonec operační systém negativně nastaveného silového pole Matrixu zničí sám sebe. Politické systémy ve starém paradigmatu se již hroutí, což nám může, pokud to pocitově dovolíme, ubrat na klidu, proto je zapotřebí obrnit se trpělivostí, a k událostem zaujímat neutrální postoj. V přechodném období nám pomůže, pokud budeme realitu pádu starého systému sledovat jakoby zpovzdálí. Ukotveni v emočním klidu, jako bychom sledovali jakousi virtuální realitu (média, tisk), která se nás ale přímo nedotýká.

Dotkne se nás pouze emočně a pocitově – POKUD TO DOVOLÍME. Nastavení vnímání událostí v přítomném okamžiku znamená: nechat informace pouze proudit, neupínat se k nim, zaujímat neutrální (lhostejný) postoj. Nepřiživovat mocenská energo-informační pole emoční (životní) energií, například energií obav a strachu. Různá mocenská pole, díky správnému přístupu většiny, dočerpají v nastaveném Matrixu zásoby zbytkové energie a následně se zhroutí. Protože kyvadla mocenských struktur se přestanou kývat. Predátoři nakonec vygenerují sami sebe. A strategické toky cíleně mířených energií k ovládání lidstva přestanou vytvářet tak snadno uvěřitelné projekce falešné reality. Iluze falešné reality (např. systémem: podmíněná média a tisk).

Jak fungují společenská kyvadla? Tak například: čím více lidí přestane podporovat systém toho kterého politického nebo náboženského hnutí, tím méně energie potřebné k životu kyvadla toho kterého systému dostanou. Je třeba si ale uvědomit, že vždy jde o kyvadla dualitní. Rozhoupání kyvadla je podporováno na jednom konci přímou či nepřímou, souhlasnou účastí v tom kterém systému, a na druhém konci je podporováno přímou či nepřímou nesouhlasnou účastí.

Řešením je neutralita, zkráceně řečeno: ani nejásat, ani se nerozčilovat, nestát ani na straně všemocného světla, ani na straně všemocného zla, ale pěkně uprostřed: v nedualitě přítomného okamžiku.

Kolektivní souznění, dynamika vědomě řízených emocí a prožitků, anulování kolektivní viny a vznik nového kolektivního SVĚDOMÍ vytvoří pohyb nových energetických kyvadel. Světové události se zdají mít logický sled, lineární uspořádání událostí je ale vždy vytvářeno v přítomnosti. Kdo porozumí absurdu minulosti a budoucnosti, uvědomí si sílu a kouzlo přítomného okamžiku, sílu neduality a soudržnosti.

Pokud začneme vesmírné informační pole (vše-vědomí) chápat jako zřídlo tvořivých snů, jako zdrojový formát tajemství, zázraků, překvapení, fantazie a dobrodružství, nastavíme v sobě nové hodnotové programy. S tím souvisí tvrzení, že člověku byla vymazána paměť, nejde ale o úplné či trvalé vymazání paměti, jde pouze o zablokování přístupu k holistické paměti. Tedy k přístupu do oblasti energo-informačních morfických polí. Paměť přece nemáme v mozku, s tím už snad souhlasí naprostá většina. Přesněji řečeno jde o nevyužívání celého spektra kapacity mozku, který je funkčním nástrojem pro přijímání a vysílání (vesmírné) energie.

Kolektivní vinu, nebo snad kolektivní karmu, je možné přeformátovat uvědomováním si morálních a etických kvalit člověka. Začít musí každý sám u sebe. Podporováním vzájemné vstřícnosti, laskavosti a respektu jednoho k druhému. Uvědomováním si kvalit energetického systému fyzického těla, především čakry solárního plexu (oheň života), a srdeční čakry (bezpodmínečná láska). Uvědomováním si diamantové kvality energie, která je v lidské bytosti koncentrovaná v oblasti (duchovního) srdce.

Například: nebránit se spontánnosti v okamžicích, kdy jsme přirozeně vzýváni k uvolňování energie lásky do svého okolí. Být spontánní jako děti, nevytvářet oddělenost, intuitivně cítit, co je správné, tvořivé a povznášející.

Malé děti mají v souladu mozkové hemisféry pouze do určitého věku, dokud se zcela neztotožní s předkládanými společenskými vzory, s vytvořenými šablonami pozemského bytí: se světem dualitního prostředí dospělých.

Horizontální tok energie (levá hemisféra): myšlení, analýza. A vertikální tok energie (pravá hemisféra): cítění, syntéza – pokud se tyto dvě základní energie potkají ve společném průsečíku, potom dojde k vyrovnání, k synchronizaci obou mozkových hemisfér. Tato synchronizace je klíčem pro vstup do nové nedualitní reality, pro uvolnění člověka z okov nesvobody.

Ukázka, e-kniha Jednoduchá pravidla transformace

Diskuze







error: Obsah je chráněn autorským zákonem.