Lež, předstírání a magický zákon mlčenlivosti

Člověk, který svým lžím, klamům nebo nepravdivým výrokům dokonale uvěřil, který žije pod vládou drsného sebevědomí a ani náznakem nepochybuje o správnosti svých činů, nehledě na jejich opovážlivost, proplouvá životem po určitou dobu bez větších potíží. O následcích svých činů uvažuje s neochvějným přesvědčením ve smyslu „tak je to správně“ nebo „tohle jsem neudělal já“. Tato neochvějnost se stává vládcem zákona přitažlivosti v osobním energetickém poli daného jedince.

Pokud se ale svých lží obává, a přesto se jich ani přes strach ze své umanutosti, ješitnosti nebo pýchy, které si je vědom nedokáže zbavit, takové lži se stanou nevyhnutelností, která jej zaplétá do životních složitostí. Strach zapletený ve lžích, s vědomým oklamat druhé, vede k nejistotě a ponurým náladám, tento strach se stává vládcem zákona přitažlivosti v energetickém poli daného jedince.

Stupňovaná a každý den potvrzovaná lež uvězňuje člověka v tíživé pasti něčeho, co nemusí nikdy skončit, s čím není snadné žít.

Lež může mít také podobu nepravdivého obvinění někoho druhého, svalování viny na druhé, například za účelem vyhnutí se vlastní odpovědnosti, vyhnutí se ponížení, nebo také trestu. Jenže člověk, který tak činí, uléhá schoulený ve svých lžích, které propaguje za účelem získání nějakých výhod, nemůže usnout a svádí boj se svým svědomím. Strnulost, s jakou se každé ráno po probuzení pohybuje, připomíná náměsíčnou chůzi. Vědomí člověka, který ulpí ve svých lžích, působí na jeho život tíživě. Tíživá lež, nikdy neodhalená a na čas zbavená života, zůstává ležet na hladině temné tůně podvědomí. Uvězněná a neschopná pohybu se nedostane na dno tůně, kde by mohla pomalu a jistě „ztrouchnivět“ a zmizet v zapomnění. Nedostane se ani nad hladinu, ven na světlo, kde by se rozplynula v osvobozujícím uvolnění.

Některé lži do mysli člověka přicházejí s pohrdavou vyzývavostí, přesto se jim neubrání, nehledí ani na přísná saturnská napomenutí. Některé lži mají ohromnou cenu, avšak stejně ohromné mohou být budoucí úroky spočtené u „posledního soudu“. Na kolektivní úrovni se jedná o lži, které jsou k nezaplacení, tyto lži ovládají různé společenské sféry (vědecké, politické apod.), některé z nich na dlouhý čas ovládají celý svět. Kolik lží je zapotřebí k nastolení „nového světového řádu?“. Jak dlouho je možné žít, být, existovat ze samých lží, ze samého předstírání?

Někdo dokáže urputně lhát za účelem vykoupení se z nepovedené minulosti a dosažení bezpečné budoucnosti, aniž by si uvědomoval, že tím zcela ztrácí tvořivou sílu přítomného okamžiku a pomalu se propadá do zatracení. Od svých záměrů se vzdaluje do zpropadené a naprosto ztracené reality svých dřívějších snů a idejí. Časté lži způsobují strach z nehlučně se pohybujících stínů, které daný jedinec očekává všude, kam se podívá. Jednou přijde uvědomění, kdy věčný lhář ve stínech svých lží rozpozná, jak se něco podivného, možná nekompromisního, vzpíná před jeho zrakem přímo z nicoty. Toto uvědomění s věčným lhářem konečně otřese, a pokud ne, tak možná už příští lež otřese s jeho nejvnitřnější a nejhlubší nicotou. Neboť doufat jen, že se stane zázrak, je pro věčného lháře žalostně málo.

Také se může stát, že jedinec, který nesnese pomyšlení na svou minulost, sám pro sebe, pro vnitřní zklidnění nebo vůbec pro schopnost ve svém životě pokračovat, používá energii milosrdných lží. Časem může dojít k tomu, že se nepoznává ve své minulosti, stane se cizincem ve vlastních vzpomínkách. Avšak blízkost sám k sobě, ke své duši, kterou by tak rád zase naplno pocítil, se neuchopitelně vzdaluje, a jakmile zmizí v nedohlednu, touha po této blízkosti se promění v bolest a strnulost.

Člověk zapletený ve vlastních lžích je někdy nucen položit si otázku, zda někdy byl skutečně přijímán a milován kvůli sobě samému. Nebo kvůli představám, jaké si o něm jeho blízcí vytvořili. Nebo vlivem předstírání a vlastních lží, které o sobě vytvářel on sám.

Do energetických procesů, které nenápadně ovlivňují lidský život můžeme zařadit také anonymní lež, nejapné vtípky, pomluvy či klevety. Záležitosti, na které doplatí člověk sám neboli klevetník, záškodnický šprýmař (trpící arogantní nesmiřitelností pokud on sám je terčem různých vtípků). Nebo věčný nespokojenec a takzvaný žalobník jinými slovy donašeč, který své hry hraje na všechny strany, a přitom má snahu u každé z nich se zavděčit, což se bez lstivého předstírání, přetvařování a lhaní neobejde.

Předstírání je formou vyhýbání se okamžiku, kdy jsme nuceni podívat se pravdě do očí

Podvádět znamená tkát kolem sebe nebezpečnou síť lží, nepravd a předstírání. Ale předstírání nemusí vždy znamenat, že je naším úmyslem někoho oklamat. Někdy předstíráme něco (nějakou činnost), jen proto, abychom si nepřipadali hloupě, nezkušeně, nebo třeba i nemilovaně. Někdy jsme nuceni předstírat z toho důvodu, že nechceme zklamat sami sebe. Nechceme zklamat druhé a působit jim bolest, pokud jim sdělíme, jak se věci ve skutečnosti mají. Nebo potřebujeme oklamat svou mysl, abychom se zbavili tíživých obrazů nebo myšlenek na vlastní nedostatečnost. Nebo máme snahu svou mysl předstíráním přesvědčit, že důvody, proč se pouštíme do riskantních počinů, mají nějaký smysl. A tak předstíráme a klameme sami sebe i své okolí.

Předstíráním někdy odvedeme pozornost od záměrů, které mají zůstat v utajení. Předstíráním člověk obhajuje sám před sebou rozhodnutí, která jej vedou k nečestnému nebo podvodnému jednání. Nebo skrývá touhu, aby dřívější věci zůstaly nezměněné, aby zůstaly ve své původní podobě, ne takové, jaké jsou teď. Předstíráním podvádíme vlastní mysl, předstíráme spokojenost, zájem, nezájem, souhlas nebo nesouhlas. Zdatní jedinci dokážou předstírat statečnost, neohrabanost, štědrost, radost i smutek, úsměv i smích, oči zvlhlé slzami i pláč.

THOTHŮV TAROT – Osobní výklad karet – Poselství pro Váš osobní rozvoj

Během rozhovoru předstíráme, že vše, co bylo řečeno přijímáme, že nic nevyznělo do ztracena. Předstíráme, pokud nedovedeme přesně definovat svá očekávání. Předstíráme radost a spokojenost, i když je z naší tváře možné vyčíst, jak moc jsme nespokojení, nešťastní, nebo uzavření do sebe. Předstíráme přizpůsobování se zvyklostem a rituálům druhých. Předstíráme útěk od někoho nebo něčeho. Předstíráme návraty. Někdy předstíráme jen tak, z lenosti, nebo ze zvyku, jako by na ničem jiném nezáleželo. Člověk předstírá a skrývá se ve vlastním stínu a jen čeká, jak věci nakonec dopadnou. Sám před sebou předstírá, že nežije šílený život mezi stíny, iluzemi a přeludy. Rozhodnout se být sám sebou a najít sebe ve skutečnosti, ne v nějakých představách nebo v častém předstírání, je mnohem složitější. A tak čarujeme s vlastní energií a vůbec si to neuvědomujeme.

Kritická mysl se nemusí uzavřít proti občasnému přetvařování nebo předstírání. Nikoli občasným schováváním se za nepravdu, ale předstíráním, které se stane životní zvyklostí a životní náplní, se zbavujeme jedinečných příležitostí, které nám umožňují být autentičtí a pevně ukotvení ve své vnitřní svobodě. Časté předstírání nebo uvěření vlastním lžím je útěk sám před sebou. Útěk nevěda kam, je útěk naslepo. Není nic platná záře úsměvů nebo slov, která se nám blyští pouze na rtech a v srdci jasným plamenem nevzplanou.

Upřímnost

Upřímnost po nás žádá vnímat rozdíl mezi tím, co říkáme a tím, co se uvnitř nás děje. Tento rozdíl, pokud nežijeme v upřímnosti, působí na vnitřní harmonii. Předstírání můžeme používat za účelem vyhnutí se stresu, zdolání obav nebo strachu. Což nemusí vždy fungovat tak, jak je míněno. Vnitřní bdělost sama k sobě je přímé a čisté vnitřní cítění, které nelze definovat jiným pojmem než upřímnost. Upřímnost souvisí se sebeuvědoměním v každém pohybu, v každém projevu, v myšlenkách, pocitech a emocích. Upřímný a pozitivní přístup k sobě působí do okolí, na vnější svět působí jako odlesk v zrcadle. Upřímnost vyjadřovaná navenek souvisí s bezelstností, opravdovostí, otevřeností, přímostí a srdečností. Upřímnost sám k sobě je cenným darem, kterým můžeme sami sebe obohatit. Životní elán, nebo také životaschopnost, souvisí s pozorováním, se zkušenostmi a pamětí. Souvisí s pozorováním reality a uvědomováním si, jaký je rozdíl mezi tím, co se děje uvnitř, a tím, co se děje venku.

Magický zákon mlčenlivosti

Mlčení může přinést úlevu, pokud se mlčet naučíme. Magický zákon mlčenlivosti po nás nevyžaduje nic jiného, než se vědomě přizpůsobit umění – mlčet ve správnou chvíli. Neříkat o sobě nic, případně ne víc, než je nutné. Nevysvětlovat nic o svých plánech, i to je určitá forma ochrany. Pokud se někoho na něco vyptáváme a nedostane se nám odpovědi, můžeme si domyslet, že dotyčný svým mlčením, případně mlžením prázdnými slovy, něco chrání. Mlčení považuje za přípustné, nechce se zaplétat do lží nebo předstírání. Může chránit něco, co má teprve být uskutečněno, může chránit něco v sobě, sám sebe, nebo někoho jiného.

Uměním je rozpoznat neúčinný odpor v situaci, kdy je zřejmé, že někdo, s kým jsme v rozporu, si stejně prosadí své. Tehdy použijeme vědomě magickou strategii: „obejít se beze slov“ nebo „odejít beze slova“. Nemusíme vysvětlovat, nejsme povinni říkat víc, než je nezbytně nutné. Pokud to zvládneme bez výčitek, můžeme si uvědomit náš skutečný projev toho, zda alespoň někdy dokážeme zůstat sami sebou. Jakmile nastane ten správný čas, sami od sebe si dovolíme být více autentičtí častěji a za naprostého vnitřního klidu. Nemusíme snášet ty vyčítavé nebo zlostné pohledy, nic si nemusíme brát osobně, můžeme se jen usmát a v klidu zůstat, nebo se otočit a odejít. Spokojíme se s tím, že pokaždé nemusíme vědět, co si ostatní myslí. Jakmile se nad reakce druhých dokážeme povznést, aniž by se nás cokoli nepříjemně dotklo, aniž bychom v tu chvíli druhé svou vnitřní řečí kritizovali a místo všímavosti v sobě podněcovali nesnášenlivost, v tu chvíli už jsme na cestě k sobě.

Správné soustředění a mlčení ve správnou chvíli nám může poodhalit mnohá tajemství. Naučit se častěji mlčet je jednou z podmínek duchovní vyspělosti. Užitečnější je mlčet než někomu vnucovat vlastní představy o čemkoli, trvat na svém názoru není potvrzením cesty k sobě, mlčení ve správnou chvíli je tím potvrzením. Raději mlčme, než abychom zabředli do rozhovoru, který není ničím jiným než neúčelným, nic neříkajícím tlacháním. Naučme se také zcela srozumitelně, nahlas a jasně říkat buď ano nebo ne. Netaktizujme v náznacích nebo hádankách, v záměrně nedokončených větách.

Zobrazit elektronické a tištěné knihy Psychologie chaosu

Někdy lidé neříkají pravdu nebo předstírají, protože si myslí, že jim nic jiného nezbývá, protože nemohou jinak. Možná skutečně nemohou jinak. A možná mají silnou touhu se něčemu nebo někomu přiblížit, a přitom se stále urputněji vzdalují od toho, po čem touží. To, že se nám někdy něco nepovede je protiváhou štědrých, úspěšných časů. Úspěch je zase bohatou odměnou a zároveň protiváhou za období, kdy se nám moc dobře nevede a neúspěch nám nedává žádného klidu a přináší nám probdělé noci. Pokud jste přítomni okamžiku, kdy někdo druhý s něčím zápolí, a vy nemůžete nijak pomoct, tehdy veškerou svou dobrou vůli a vnitřní mentální aktivitu soustřeďte na shovívavost, soucit, přejícnost, na duševní pomoc a podporu. Vůbec nemusíte analyzovat důvody, proč se daný člověk do nepříjemné situace dostal. Bez připoutanosti k okolnostem do své mysli nevpouštějte pochybnosti o tom, že daná osoba nepříjemné zkoušky na své cestě k sobě zvládne. Důvěřujte v její sílu a věřte, že vše ustojí a bude zase dobře. Tak poskytnete velmi cennou energetickou podporu.

Poznámka: Článek je ukázkou z nové eKnihy, kterou právě dokončuji: „Tvořivá esence vědomého bytí – Vnitřní svět myšlenek“. Tento text jsem vybrala z toho důvodu, že pojmy jako je lež, přetvářka nebo předstírání se stávají určitou normou ve společnosti, podivným pravidlem, nad kterým se už jen málokdo pozastavuje. Což je dost smutné a v některých aspektech docela alarmující. Alarmující otázkou je, kam až tento „společenský trend“ může zajít.

Související články: Pláč a slzy – nepodceňujme tento lidský emoční projev, Jak rozpoznat dezinformace, nepravdivé zvěsti a fámy?, Vina se vine životem tím víc, čím víc je mysl zavinutá v úzkosti a ve strachu

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj fotografií: Pixabay.com

Diskuze