Doba datová a inteligentní vesmírná síť

Doba datová a inteligentní vesmírná síťNaše mysl vytváří virtuální obrazy minulosti a budoucnosti, takto udržuje spojení s tím, co už bylo, a s tím, co teprve bude. Přitom je naše mysl odkázaná na různé jevy a stavy viděné reality, kde se skutečný život odehrává ve (zdánlivě) ohraničeném prostředí a jednosměrném toku času. Vědomí a myšlení nejsou zcela totožné veličiny. Individuální vědomí je neohraničené, neomezené časem, pro vědomí se čas rovná přítomnému okamžiku. Absolutní přítomný okamžik není naše individuální mysl, která je neklidná, běžně schopná zaznamenat. Většinou přítomný okamžik opomíjí, jen ve výjimečných situacích si přítomný okamžik plně uvědomuje. Vzpomeňte si třeba na okamžiky, kdy jste někomu odpověděli na otázku těsně před tím, než byla otázka položena. Nebo na okamžik, kdy jste na někoho, koho jste dlouho neviděli, z ničeho nic pomysleli jen chvíli předtím, než jste se „náhodně“ setkali.

Inteligentní vesmírné Vědomí představuje databanku informací v neohraničeném prostředí, energie informací zde působí všesměrně. Spojení s touto pomyslnou vesmírnou Myslí, jakési paranormální pouto s vědomím Vesmíru, neudržujeme pouze svým myšlením a jednáním v přítomném okamžiku, ale také ve virtuálních obrazech, které je schopná vytvořit naše individuální mysl (představy, sny, fantazie, vizualizace). Podstatné je, pro náš spokojený život, zda to děláme vědomě či nevědomě.

Naše neúnavná mysl, myslící v předobrazech budoucnosti, funguje jako dokonalé médium (schopné čerpat energii přímo ze zdroje)

A to i v případě, myslí-li v mnoha ohledech konzervativně, například nepřipouští existenci paranormální komunikace a je nepřístupná změnám, které ani není schopná předvídat. Oproti tomu mysl schopná předvídat a uvědomovat si, že je medium, má schopnost odečítat z prostoru informace, které by jen zdánlivě neměla nikdy vědět, a které se mohou jevit jako informace jdoucí proti zdravému rozumu, obzvlášť pokud se pohybují mimo lineární proud času či dokonce mimo současnou pozemskou existenci.

Fotografie: Rebeka Sprinncová

Doba datová a inteligentní vesmírná síťPředvídání souvisí s tím, že nic nemůže být předem definováno, nic nemůže mít žádnou formu ani určité vlastnosti, dokud se individuální, případně kolektivní vědomí pro definice, formy a vlastnosti určitých věcí a jevů, svými myšlenkami a představami nerozhodne. Ono to zní trochu rozporuplně, tvrdit, že je důležitá předvídavost a současně poukazovat na to, že nic nemůže být předem definováno. Jde o to, že budoucnost definujeme svou představivostí a to v mnoha různých podobách na jemnohmotné, svým způsobem kvantové úrovni. Jedná se o jakousi „paranormální komunikaci“ mezi námi a vesmírným polem Vědomí, o komunikaci na energetické úrovni, kdy se informace (energetická vlna) mění ve hmotu v okamžiku zaměření pozornosti. Svým rozhodováním a fyzickým pohybem tvarujeme prostor a nepozorovaně se přesouváme z jedné reality do druhé. Často také nepozorovaně měníme vzpomínky na minulost, což nás na energetické úrovni také nepozorovaně ovlivňuje.

Vnímat a hodnotit skutečnost – jednu z mnoha možných paralelních skutečností – můžeme až tehdy, kdy se ona skutečnost projeví v realitě, což nelze učinit dříve než se rozhodneme pro některou z našich představ o budoucnosti, (byť by se ta která varianta budoucnosti měla odehrát třeba už za hodinu, nebo až za pět let, není v tom rozdílu.) Smysluplné hodnocení toho, co se děje, je skutečně pravdivé pouze v přítomném okamžiku. S tím souvisí naše obavy a strachy, které odvozujeme pouze z ještě neprojevených představ o budoucnosti. Souvisí s tím také naše přesvědčení a vnitřní programy korespondující s minulostí, možná si neuvědomujeme, že minulost, například ve vzpomínkách nedokážeme a mnohdy ani nechceme popsat naprosto přesně, bez jakýchkoliv úprav a případných vsuvek, které pravdu o minulosti překrucují.

V okamžiku rozhodnutí se informace v podobě energetických vln na úrovni kvantového vědomí promění a projevený svět vnímáme tak, jak jsme se rozhodli jej vnímat v našich nejčastějších a nejutkvělejších představách. Přesto všechny ostatní zvažované varianty stále existují, pouze s nimi ztrácíme bezprostřední kontakt, ale pouze do chvíle, než změníme své přesvědčení. Než uděláme nová rozhodnutí, a než si vybereme novou – pozměněnou realitu, (pokud započítáme i ta nejmenší rozhodnutí, splývání s různými paralelními realitami proběhne za jeden den nespočítaně). Rozhodnutí, která zrušíme – neuskutečníme – zůstávají v režii našich paralelních dvojníků, od nichž k nám mohou přicházet různé vize, různé myšlenky, které nejsou naše, přesto nás nutí uvažovat ve smyslu „co by bylo kdyby…“ Případně k nám chodí vize související s předvídáním možných událostí, vize nebo varování, které souvisí se zkušenostmi našich dvojníků v paralelních realitách.

Holografický svět myšlenek a představ je obtížně pochopitelný, nápomocná nám může být představa, že po smrti nám zůstává individuální vědomí, které přestává žít v pozemském čase, najednou se ocitá v bezčasovosti, v dimenzi, kde neexistuje nic podobné fyzikální veličině zvané čas. V této dimenzi neexistuje včera ani zítra. Odpoutané vědomí se již neztotožňuje s fyzickým tělem a s biologickými procesy fyzického těla, neztotožňuje se ani s lineárně plynoucím časem. Odpoutané vědomí, (odpoutané od těla, od hmoty a tím také od projevů gravitace), se pohybuje prostorem, který se chová jako dotyková obrazovka a reaguje na dotek MYŠLENKOU.

Myšlenka je záření (energie uvedená v pohyb), které ve hmotném prostředí (v hmotném těle) potřebuje čas k uskutečnění. Myšlenka v podobě záření uvedená v pohyb v prostředí bezčasovosti (bez hmotného těla) se uskutečňuje okamžitě, zde máme s danou představou okamžitý vizuální kontakt.

V obou případech, ať už v těle nebo bez těla, se vědomí pohybuje nikoliv prázdným prostorem, ale prostorem obohaceným skrytými informacemi. Pohybuje se nejen v nám známém prostředí, které dokáží definovat naše smysly, ale také mimo prostor viděné a běžně vnímané reality. Pokud dokážeme vnímat svět mimo běžně viděnou realitu, řídíme se takzvaným mimosmyslovým vnímáním, přinejmenším se řídíme alespoň intuicí.

Doba datová a inteligentní vesmírná síťVědomí propojené s fyzickým tělem se soustředí na určité představy, které se v třírozměrném prostoru objevují jako viděný obraz světa. Vědomí neomezené fyzickým tělem vyvolává tyto obrazy již v okamžiku soustředění, zde neexistuje žádné časové prodlení. V obou případech jsou všechny informace, ať už ve formě neprojeveného vlnění či ve formě projevených částic hmoty, vzájemně provázány.

Jednou vyslané představy, vyzářené mimo trojrozměrný prostor, (podobně jako fotony v kvantovém prostředí), se nepohybují prostorem pouze jedním směrem, pohybují se všesměrně. Lépe řečeno: existují „všude“ a zaujímají superpozici. Každá představa se neustále vyvíjí, každá změna představy vytváří sobě si podobné kopie možné budoucnosti, v superpozici mohou tyto varianty (představ budoucnosti) existovat neomezeně dlouho, v realitě se projeví ta představa, která získá nejvíce (psychické a mentální) energie.

Ve změněném stavu vědomí se vzdalujeme okolnímu světu, přestáváme jej vnímat, ale nepřestáváme vnímat vlastní jedinečnou identitu, vzdalujeme se také veškeré racionalitě, ta zůstává, společně s analytickou myslí v mlhavém pozadí daného prožitku. Těmito prožitky jsou také naše noční sny, spánek je také změněný stav vědomí. Naše existence navazuje spojení s určitým polem vesmírného Vědomí neustále, ale během změněných stavů vědomí se „rozpouští čas“, vnímání ztrácí lineární návaznosti. Jedná se o okamžik, který může mít na úrovni hmotného světa hodnotu jen několika minut, ale mimosmyslový prožitek může mít podobu „příběhu odehrávajícího se libovolně dlouhou dobu“.

Pomůže nám, pokud si pole vesmírného Vědomí představíme, pro snadnější pochopení, jako binární svět informací, nebo jako jakýsi „vesmírný bazar“, videotéku či knihovnu, na kterou se můžeme vědomě a cíleně kdykoliv napojit

Všechny verze reality nosíme uvnitř sebe. Během vědomého propojení s osobní obrazovou videotékou je naše mysl schopná nejrůznějších představ a vizualizací, jsou to naše „vnitřní ztráty a nálezy“, uchované v podvědomí, (ale nemusí tam být uchované navždy, hlavně pokud jde o nejrůznější životní ztráty). Knihovnou jsou naše cenné vzpomínky, vědomosti a moudrost, kterou opatrujeme a neustále prohlubujeme. Vesmírný bazar jsou také vzpomínky a hluboce zasunuté programy v podvědomí, které nás ale udržují v nejistotě či ve strachu. Binární svět informací je toto všechno dohromady, včetně kolektivního vědomí. (Obdobným způsobem si můžete vytvořit pomyslné osobní škatulky a třídit si tak vlastní programy a přesvědčení, možná vám to usnadní sebe poznání.)

S tím vším souvisí také přírodní datové nosiče, například vodu a kámen můžeme považovat za nejdůležitější přírodní datové nosiče. Do vody i kamene se vtiskuje veškerá uvolněná psychická, mentální a myšlenková energie nejen jednotlivých individualit v konkrétním čase a na konkrétním místě, ale i psychická energie lidstva jako celku. Voda a kámen jsou na jemnohmotné úrovni substance, které „umí naslouchat“, stejně jako o něco živější rostliny a stromy. Země sama je „datovým nosičem“, přece už starověké národy stavěli na velmi silných energetických místech své svatyně. Svatyně, kde lidská mysl snadněji spočine v uklidnění, snadněji se naladí na hladinu alfa a vědomě komunikuje s vesmírem.

Doba datová a inteligentní vesmírná síťDnešní doba datová je umocněná technologiemi, které nám usnadňují sociální kontakt. Díky těmto technologiím se jakoby zrychluje čas. Zde si můžeme snadněji uvědomovat, že podstata života a kvalita života se odvíjí od „globální inteligence“, kterou my všichni společně tvoříme, a denně, každou vteřinou ji svým přístupem k informacím a svým přístupem k CELKU potvrzujeme. Podobně jako je internet „myslícím organismem“, tak i jednotlivá morfická pole informací jsou „myslícím organismem“, včetně vesmírného Vědomí. Závoje tajemna se v dnešní době datové velmi rychle zvedají, perspektivu našich životů obohacujeme o poznání, že veškerou realitu tvoří sjednocené pole vědomí nás všech dohromady. Otázkou zůstává, zda je toto pole, zrcadlově vytvářející vnímanou celistvost projeveného světa, více jednotné než roztříštěné. Osobními prožitky si nyní více než kdy jindy potvrzujeme, že naše existence není závislá pouze na časově omezeném prožívání našich současných životů, ale že je provázána s holografickou pamětí či databankou všech životů, těch minulých i těch budoucích.

Zůstávat stát před (skrytým) posvátným chrámem, přestože o něm víme, že existuje, aniž bychom do něj vstoupili, znamená zůstávat na úrovni pouze světského bytí a posvátnému vědění se vyhýbat

Světské bytí je prosté osobních zkušeností na úrovni mezi kvantovými skutečnostmi a duševními prožitky, které se týkají možností rozbalit různé informační balíčky a se získanými objemy informací se podělit s ostatními. Světské bytí je prosté blahodárných účinků duchovního světa na fyzickou i mentální úroveň člověka. Tak jako se dotýkají aury jednotlivých lidí navzájem, (kdy právě skrze auru si předáváme podprahové informace), tak se navzájem dotýkají aury jednotlivých vesmírů a paralelních realit. Jsou to ony neviditelné portály, na které se lze energeticky napojit – přijímat skrze auru energie například různých symbolů a vědomou myslí je přeměnit na potřebné informace. Pokud se nám stane, že vnímáme slova přicházející jakoby odnikud, je důležité je bez odkladu zaznamenat, bez jakýchkoliv úprav, až později, kdy pomine zvláštní stav „vědomého transu“, je vhodné tyto informace zkoumat z různých úhlů pohledu, (ať už se týkají našeho soukromí či různých událostí ve společnosti), a dodatečně jim dát formu, které snadno porozumíme. V dokonale uvolněném stavu tuto schopnost máme všichni, nikoliv pouze vybraní jedinci, kteří se „paranormální cestou poznání“ rozhodli vydat vědomě, a získané informace podtrhují svým jedinečným, duchovním „rukopisem“ (nejedná se ale pouze o psaný projev, sem řadíme také například schopnosti léčitelů či schopnosti astrologů, kteří fungují zároveň jako terapeuti a psychologové).

VNITŘNÍ MOUDROST – PRIMA ŽIVOT

Paranormální komunikace, ať už mezi lidmi navzájem nebo třeba s přírodou, spočívá v neprobádaných dimenzí odvahy a osobní mentální síly, spočívá v uvěření, že je tato mimosmyslová komunikace možná, ať je jakkoliv záhadná či ohromující. Dnes už nelze popírat existenci mimosmyslového propojení lidí mezi sebou, ale i propojení jedinců s určitými stupni morfických polí, s různými „síněmi paměťových záznamů“ o všem co bylo, je a bude v realitě (pozemského světa – duchovního i pragmatického) realizováno. S přihlédnutím k tomu, že ne vždy platí pragmatické: „Pravdivé je to, co je užitečné“. Rozumové a chladné uvažování je třeba propojit s duchovní potravou a s intuitivním napojením na podvědomí a nadvědomí, a tím své vědomí, denní bdělé vědomí neustále obohacovat o širší vhledy do možností intelektuálního i duchovního rozvoje nás všech.

Pokud se o něčem vyjadřujeme, je důležité dopracovat se k jádru věci jednoduchými slovy – tedy i k jádru skrytém v atomu – tedy i k jádru skryté skutečnosti o tom, jak spolu koexistuje hmota a nehmotná myšlenka a představa.

Doba datová a inteligentní vesmírná síťSložité a nesrozumitelné filosofování je třeba propojit s jednoduchým a srozumitelným vyjadřováním, v dnešní době již není potřeba žádných „tajných šifer“ a záměrně nesrozumitelných odkazů, není třeba užívat nadmíru cizích (matoucích) slov, (náš rodný jazyk si to ani nezaslouží – obzvlášť ne v dnešní době, kdy návrat ke slovanským kořenům je více než jen pouhým přáním).

Naopak, doba datová potřebuje nefalšované opravdové vzrušení a nadšení pro věc, potřebuje jasnost a srozumitelnost, abychom v rychle působících „zrcadlových efektech“ přenosů informací již zbytečně netápali a nezmatkovali, abychom zbytečně nesoutěžili a vzájemně si (třebaže nechtěně) neubližovali.

Nemusíme nikoho přesvědčovat o správnosti našich sdělení, jde spíše o dodání síly a odvahy, a o podněcování k dalšímu hledání informací, k porovnávání a k samostatnému rozhodování. Postačí, pokud fungujeme jako spojovací most, který propojuje lidi mezi sebou, který propojuje neomezený potenciál individuálního vědomí s vědomím Vesmíru. A to alespoň na úrovni intuice, která je pro nás přirozená jako dýchání, někdy svou intuici nerozvíjíme či neposloucháme, podobně jako si ne vždy uvědomujeme, zda správně, rytmicky a uvolněně dýcháme.

Každý z nás se může pokusit rozvíjet paranormální schopnosti a žít autentický (pravý, skutečný, nefalšovaný) život tak nejlépe, jak je to jen možné

Nelze ale dát konkrétní radu, jak to co nejlépe udělat. Autentičnost předpokládá, že za všech okolností zůstáváme věrni své otevřené mysli, svým snům a svým hodnotám, které považujeme za jedinečné a pravdivé. Každému může fungovat něco jiného, někdo přijímá informace „vnitřním sluchem“, někdo jiný může mít schopnost vnitřních obrazů, někdo další je ve spojení se svými sny, nebo je ve spojení se spirituálním světem skrze své pocity a emoce. V těchto záležitostech dochází k celosvětovému posunu, tak by nám toto intuitivní umění, kreativní, otevřené a optimistické myšlení, a také schopnost empatie a schopnost propojení s přírodou, mělo jít stále vědoměji a stále lépe. K nahlédnutí do toho pravého vesmíru nepotřebujeme dalekohled, ale schopnost pohroužit se v meditaci hluboko do svého nitra. Níže předkládám pár jednoduchých návodů, jak více otevřít svou mysl a snadněji se napojit na jemnohmotný svět a posílit své sebe vědomí, (více informací se dozvíte v ostatních článcích na webových stránkách v různých kategoriích, případně v mých eKnihách).

INSPIRACE PRO VĚDOMOU MYSL

Naladění se na hladinu ALFA: zaujměte oblíbenou meditační polohu, nejlépe někde v přírodě, na silně energetickém místě. Uvolněte mysl, myšlenky nechte volně proudit a nezasahujte do jejich rytmu. Pokuste se proud myšlenek, který je chaotický a neřízený, vědomě zastavit. Snáze se vám to povede, pokud budete plynule a velmi pomalu zavírat a otevírat oči, odvede vás to od neklidné mysli a rytmus mozkových vln se po určité době ustálí na hladině alfa. V hluboké meditační fázi, kdy mysl zcela uvolníte, se můžete vědomě ocitnout na hlubší (energetické) hladině théta. Úroveň vědomí theta nastane během hluboké meditace, středně hlubokém spánku, při silném emotivním cítění a ve stavech rozkoše. Také během řízeného denního snění nebo hypnózy či autohypnózy, během lucidního snění, při složité vědomě řízené astrální projekci a podobně.

Také smích napomáhá před meditací navodit vnitřní uklidnění, prohlubuje důležité duševní i tělesné uvolnění, a podporuje umění navodit si vnitřní stav bez myšlenek. Smát se a zároveň o čemkoliv přemýšlet je zhola nemožné. Smích je klíčem k nepřetržitému proudění životní energie, uvolňuje překážky a bloky, které brání volnému proudění energie tělem. Častý srdečný smích navozuje lehké stavy změněného vědomí, může být nápomocen k otevírání a čištění zablokovaných čaker, a k uvolnění hadí síly (životní energie). Pokud jsou čakry zablokované, jejich spirálovitý pohyb je nepružný, resonance smíchu energetická centra v těle povzbudí k rychlejšímu pohybu a vyšším vibracím.

A jen tak mimochodem, pokud máte kolem sebe malé děti, všímejte si, jak dokáží nádherně, hravě a nenuceně „být v přítomném okamžiku“. A všímejme si také všech chvil, kdy jim do jejich přítomného okamžiku násilně, hrubě či takříkajíc bezmyšlenkovitě či v afektu zasahujeme.

Co říci závěrem? Opět zopakuji mé oblíbené: „Magie je život sám“. Proto pěstujte s rozmyslem svou každodenní image, ale nejen tu zdánlivě obyčejnou, ale také magickou image. Napadá vás něco? Ne? Proveďte jednoduchou přesmyčku a podívejte se: IMAGE -MAGIE!

Související články: Pozemský spánek a lucidní sny, Jak posílit životní energetickou rovnováhu

Doba datová a inteligentní vesmírná síť

Diskuze

error: Obsah je chráněn autorským zákonem.