Paprsek Času prostý karmických trestů

Proud života je neutuchajícím proudem živé vize, ze které intuitivně čerpáme, a přitom toužíme poznat zdroj této „do hmoty zhuštěné vize“, zdroj neuchopitelného kouzla života. Život je paprskem jasné vize promítnuté v čase a živá bytost je tím, z čeho ve své ryzí podstatě povstává. Lidská bytost povstává z „nebeského prostoru“ jedinečných vlastností. Všeobsažná Mysl neomezená dočasností je součástí prostoru, jenž je tvořen cyklickým pohybem proudu Času. Zrozená, individualizovaná mysl se vznáší prostorem, dává tvar tomu, co je uvnitř a venku, Nebe se pouze dotýká, ale nikdy jí nemůže být odepřeno se do Nebe kdykoli vrátit.

Vrátí se, tak jako tak. Jakmile projde rozvinutím, dozráním a završením. Jakmile vyhasne jeden z mnoha paprsků jejího Času. Vpluje do čisté esence světla a tiché esence zvuku, projde hlubokým uvědoměním a propojí se se vším, co jest. Aby opět, až uzraje nový paprsek Času, povstala ze své neměnné podstaty, ze své ryzí dokonalosti, do přirozené Spontánnosti Života.

Tuto neměnnou podstatu, ryzí dokonalost a přirozenou Spontánnost Života právě narozeného jedince popisujeme jako nepopsaný list papíru. Čistá esence světla a tichá esence zvuku v prostoru propojení se vším, co jest, je prostá konceptů lidské mysli. Lidská bytost dosáhne povznesení osvobozením se od připoutání ke konceptu karmy, koncept karmického učení není v souladu s plnou oddaností životu, ani se samotným principem života. Paprsek Času současné vize života v sobě nenese karmickou vinu, díky níž by měla v současném životě přicházet odplata za prohřešky minulých životů.

V lidské mysli utkvělá víra v karmu se může docela nepozorovaně stát samo naplňujícím se prokletím. Na svět přicházíme poučeni nebo nepoučeni proudem vizí minulých životů. Avšak přicházíme nepodmíněně. Přicházíme abychom se dále vyvíjeli, ale nepřicházíme proto, abychom byli zmocněni koncepty lidské mysli a dle nich trestáni „znovuoživenými příčinami“ minulých, dávných pochybení. Dávných pochybení nalezených v tolik oblíbených regresích vedených do minulých životů. Vzdejme se hledání našich stínů v „totálních hlubinách“, opustit toto nahlížení do dávné minulosti je v našem zájmu, není nutné aby nám „temné nebe dávné minulosti“ neustále „padalo na hlavu“.

Proces – vedení pomocí regrese do minulých životů – za účelem hledání karmických dluhů, může být také nekonečný, a velmi bolestný. A to, aniž bychom měli jakoukoli jistotu, da jakých „kódů minulosti jsme se nabourali“. Už jen toto uvědomění, propojené s problémem kontroly, zda je vše, co je spojené s „vedením do minulých životů“ a s rozvířením dávných pavučin bolesti a smutku v pořádku, nás nabádá od hlubinných regresí zaměřených na takzvané „karmické čištění“ se odklonit a nekomplikovat si jimi život. Zůstávejme ve spojení různých životních situací s karmou velmi opatrní, nakonec i samotné slovo „karma“ používejme s opatrností. Přejme si zůstat chráněni před provokacemi mysli, neboť jen nevědomost nás nepozorovaně nabádá z vlastního rozhodnutí si komplikovat život „dobrovolným zakousnutím se do otráveného jablka“.

Související článek: Karma – osudové nenáhody a změna vnímání času

Diskuze