Emoce skryté v čase

wooden-656815_1280Čas dokáže zahojit bolavé rány osudu. Čas nám neustále utíká, snažíme se ho dohonit, změřit, prozkoumat. V rámci kosmických rozměrů je čas, určený nám k jednomu pozemskému životu, jen kapkou v oceánu vesmírného času. Uvědomujeme si, jak plyne čas, vyprávíme si, co přinesl čas. Čas našeho života s radostí zvěčňujeme v podobě vzpomínek uložených do fotografií. Někdy jsme lhostejní a apatičtí, necháme čas běžet a pasivně čekáme, že co má se stát, stane se. Mnoho z nás má pocit, že se ve svém vlastním čase ztratili. Ztrácíme především životní nadhled. Čím dál častěji se rozhodujeme, že je čas to či ono ukončit. Když se nám konečně něco splní, říkáme: bylo na čase. Často jsme ochromeni strachem, že to či ono nestihneme včas. Občas se snažíme některé věci všemožně překrucovat, a když přijde čas pravdy, a předivo tkané z nitek lží se v čase rozpadne, psychicky se my nebo někdo v našem okolí hroutí. Někdy máme pocit, že se čas zrychluje, nebo naopak zpomaluje. Jindy se čas až neskutečně vleče. Události v čase, ovlivněné negativními energiemi, přinášejí do života chaos. Neuvědomujeme si však, že chaos je opakem přirozeného vesmírného řádu. Duch vesmíru je ve své podstatě nekonečný. Zanikne-li jeden vesmír, kdykoliv může být živoucí tvořivou energií Ducha stvořen vesmír jiný.

Skutečnou podstatu času se ještě nikomu nepodařilo rozluštit

Čas a prostor, tyto dva rozměry hmotného vesmíru (čtyřrozměrného kontinua) jsou stále více než tajemné. Čas je veličina způsobená pohybem světa (včetně myšlenek) – tak se vše kolem nás v čase neustále vyvíjí a proměňuje. Už Albert Einstein zastával názor, že POHYB hmoty působí na čas a vzdálenost. Časoprostor považoval za celek, za jednu a nikoli dvě různé veličiny. Podle této úvahy může čas mít mnohem pružnější vlastnosti, než jsme si kdy dokázali představit. Mohou se tyto dvě veličiny, čas a prostor, stlačit natolik, že pro ně přestanou platit běžné (lidmi stanovené) zákony? Je možné vytvářet časoprostor z aztecs-74016_1280pohybujících se kousků skládačky, která se na kvantové úrovni projevuje jako hlavolam, zvaný ,,věčná přítomnost“? Někteří současní fyzikové zastávají názor, že v kvantové rovině je čas všesměrný, to znamená, že plyne (pohybuje se) dopředu i dozadu zároveň. Podobně, jako umíme počítačově vytvářet do všech stran se rozrůstající fraktální obrazec.

Čas, v podobě minulosti, přítomnosti a budoucnosti, není výtvorem přírody. Všichni se neustále nacházíme v právě probíhající přítomnosti. Ve snu (v astrální rovině) jsou tyto námi běžně vnímané časové intervaly spojeny v jeden celek, navzájem se prolínají – tvoří nekonečnou přítomnost. Nejeden osobní snový prožitek se jakoby náhodně v nadcházejícím čase splní. Lineární čas (orientovaný čas) vytváříme uměle. Čas je v podstatě uložen v tajemných časových schránkách, kterým říkáme docela obyčejně ,,paměť“. Vytváříme například časové brány, brány do devatenáctého, dvacátého či jedna dvacátého století. Brány do nových milénií. Půlnoční brány do nového dne, brány do nového roku, nového věku. Ale také brány k otázkám, týkajících se doposud nerozluštěných tajemství o stvoření světa, k tomu nám může napomoci vědomé nahlédnutí do kolektivní paměti lidstva.

Vesmír je časoprostorové kontinuum, naše životy se odehrávají v prostoru, kde se navzájem potkávají a ovlivňují různé energie a informace uchované v časových kapsách, a neviditelně ovlivňují naše životy

Někdy způsobí, že se nám část naší reality jeví jako naprosto neuvěřitelná. Náš svět je světem informací, neviditelných energií. Energie a různé informace obsažené v energetických proudech, které se kolem nás neustále ,,vlní“ v čase, mají přímý vliv na psychiku i fyzické změny. Spektrum těchto energetických proudů je velice široké, snaha o jejich pochopení nám přináší nekonečnou řadu otázek. Někdy se ptáme, zda je realita našeho světa předem naprogramovaná, zda náš svět není jen jakési nekonečné virtuální představení. Možná nám napoví uvědomění, že božská energie nemá žádný tvar, žádnou podobu, je všude a ve všem a zároveň nikde, jde o samu podstatu bytí.

Také emoce se v čase ukládají v našich emočních tělech

Motyli-Efekt-ObalkaVnímání času souvisí s podvědomím, hadí silou, ale především s krční čakrou, (k čakře času se dostaneme později). Emoce můžeme pozorovat v každém okamžiku, na sobě i svém okolí. Některé emoce jsou ale skryté, u druhých lidí je často nevidíme nebo záměrně přehlížíme. Někdy nevěnujeme pozornost ani těm vlastním. Emoce tak působí v čase jako skryté energie, které ale nikdy nezaniknou, ukládají se hluboko v našem nitru, časem se mohou projevit – zrcadlit v našich životech. Projevit se mohou v různých podobách, od šťastných zážitků až po nemoci, dokonce i po několika letech. Každá emoce má své kódy a ty se zapisují do podvědomí, následně se tyto skryté energie uchovávají v časové vesmírné databance, kde se nachází jakási osobní složka informací o každém z nás. Odtud se k nám po čase energie vrací v závislosti na kritickém množství a na principu akce rovná se reakce.

Přidejte před emoce písmenko N, a uvidíte, co se stane: EMOCE – NEMOCE

Pokud nás negativní emoce trápí dlouhodobě, mohou poškodit zdraví. Pozitivní lidé jsou méně často nemocní. Negativní emoce, například pocit křivdy, tak mohou časem podstatně deformovat naší auru, přirozené energetické pole, naruší se tak vnitřní a následně vnější harmonie s okolím. Deformace energetického pole má následně vliv na osudové události, nic se neděje náhodou – v počátku jde jen o nenápadné negativní emoce, jejich vibrace časem sílí, vytvářejí disharmonie na mentální úrovni. Proto vše, jakoukoliv změnu nebo událost odehrávající se v přítomném okamžiku, přijímáme bez ukládání si negativních emocí do podvědomí. Pokud možno bezprostředně je zpracujeme, a to bez viny a sebe-odsuzování. Zdá se to být velmi obtížné, ale je to možné, jen musíme překonat časem v nás zakódované a naučené zvyklosti, každou vteřinou je můžeme změnit – přeprogramovat.

Tyto destrukce se odrážejí ve vnějším životě a působí v nejbližším okolí člověka. Například děti velmi dobře cítí emoce svých rodičů, jsou jimi na neviditelné úrovni ovlivňovány, ať už mentálně, charakterově, tak i tělesně. Na to by rodiče neměli nikdy zapomínat, ani na to, že emoce, ač si myslíme, že je dokážeme skrývat, vyzařují energetické vibrace do bezprostředního okolí, negativní energie jednoduše ani časem nezmizí. Proto se zamysleme, zda někomu neubližujeme nevědomě, neúmyslně.

Někdo je životní realista, prakticky zaměřený, volí rychlá, časem neomezená a jednoduchá řešení. Někdo neustále přikrášluje realitu, život si maluje narůžovo. Někdo jiný se zas oddává nikdy neustávající vášni objevovat stále nové zkušenosti, ovšem bez připoutání. Čas našeho života je drahý, vyžaduje odvahu chránit se před zápornou energií negativních lidí, bez emocí, bez omluv, bez zaujatosti, bez odsuzování a posuzování, prostě se jim vyhnout, jak je to jen mask-208942_1280možné. Smutek v duši je také negativní vibrace, časem postrádáme vůli překonat útrapy, pokud nedokážeme smutek vědomě zpracovat. Musíme umět propojit niterné emoční vrstvy s energií ducha. Vnitřní bolest nás může na čas paralyzovat, pokud si s ní nevíme rady a oddáme se negativním myšlenkám. Kámen úrazu je v tom, že nezpracované negativní emoce působí v těle člověka časem jako jed.

Co nás v uplynulých minutách, hodinách, dnech a letech nejvíc tíží na srdci? V minulém čase odložené nedokončené vztahy a sociální vazby. Nevypořádání se s vinou nebo obviňováním. Nahlas nevyřčená slova. Neprojevené emoce lásky. Nezaplacené účty. Nesplněné sny. Neodpuštěné zrady. Neprojevený vztek. Nevyslovené pravdy. Včas neodhalené lži. Neprobraná témata. Nevyslyšení. Neodpoutání. Nerozloučení. Nedostavěné nebo zbořené mosty. Vystavěné ochranné zdi smutku. Někdy se časem nechtěně poddáváme energiím svého okolí. Snažme se proto více naladit na čas a rytmus ducha Země, ducha přírody. Stejný problém nemusí mít stejnou příčinu u každého člověka. Je nutné pátrat hluboko ve svém nitru, bez jakékoliv formy strachu snažit se zjemnit osobní duchovní vibrace.

Vesmír vytváří čím dál větší oktávy energií, to přináší časové zrychlení, transformaci vědomí, duchovní probuzení

V poslední době můžeme mít pocit, že se naše přání v čase rychleji zhmotňují. Stejně tak se nám rychleji vracejí odezvy na vyslané negativní energie, myšlenky, představy, strachy. Celkově se zrychluje jakési pomyslné, časové karmické zúčtování, pro nás pro všechny, i pro planetu Zemi. Vědci jsou poslední dobou ve sporu o tom, zda se čas zrychluje nebo zpomaluje, předhánějí se ve fantastických teoriích o kvalitě času. Jedna z teorií nám říká, že se čas (v kosmickém měřítku) zpomaluje, a že za miliardu let zcela zmizí, v souvislosti s další teorií, že vesmír se čím dál rychleji rozpíná. Tato hypotéza už ale neříká, jak může zmizet čas z prostředí, které je utvářeno pohybem (např. rozpínavostí). Kam čas zmizí? Kam zmizí vesmír? Kam zmizí naše paměť? Opačné teorie říkají, že rozpínání vesmíru se nezrychluje. Mají tyto úvahy vliv na naše čím dál rychlejší a neklidné pozemské hemžení? Co přinese lidstvu úsvit Nového věku? Je vesmírná paměť nekonečná, funguje na základě časových fondů? Dokážeme se naladit na kosmické energie a zcela běžně si uvědomovat vzpomínky na BUDOUCNOST?

button (11)

Občas se může stát, že nás nebaví život, uvažujeme, že si ublížíme, prožíváme vnitřní boj. Nemáme sílu řešit problémy, které se nám časem nakupily. Sám před sebou ale nikdo v čase svého života neuteče. Vlastní stín nikdo nepřekročí. Sami sebe můžeme buď přijmout, nebo nepřijmout. Přibývá lidiček, kteří uvažují nad tím, jak svůj jedinečný a neopakovatelný čas života ukončit sebevraždou. Sebevražda není řešení žádné těžké situace, jen ztěžka spadne opona času a jedna z mnoha našich životních rolí je u konce. Násilného konce. Žádný andělský aplaus, nic, jen ticho ztracené ve věčnosti…

spiral-staircase-430907_1280Ať už ve svém životě uděláme cokoliv, časem se ukáže, že nic není dobře ani špatně. Nikdo nemá právo nás jakkoli hodnotit. Naprosto a doslova NIKDO! Duše sama časem zhodnotí, jak obstála v životní zkoušce. Cokoliv se nepodaří, může se v příštím životě opakovat. Nemá smysl zbaběle utíkat před životem nebo ze života. Karmické dluhy nás v čase dalších vtělení vždycky dohoní. Sebevražda je osobní niterná kamufláž. Sebevraždou neobjevíme tajemství vesmíru. Budeme se muset vrátit, a všechno zakoušet znova. Sebevražda světlo do naší smutné duše nepřinese, nepřinese ani nic z mystického štěstí. Strážce vesmírného času a prahu mezi nebem a zemí nelze obelstít, ani sebevraždou ne. Projít skutečným životem bez ztráty vlastní důstojnosti není sice sranda, chce to však odvahu mít život a sám sebe rád. To, co přežívá naše fyzická těla v čase věčnosti, je psychická forma energie, vše nezpracované, vše co nás trápí, vše nevyřešené zůstane zachováno ve věčnosti.

Vytvořte si vlastní, vnitřní posvátný prostor. Není-li vám lehko u srdce, zaměřte se na pozitivní vizualizace. Vytvořte si představu krásného místa, které si dokážete do detailů představit. Může to být vaše oblíbené místo, které budete při každé další vizualizaci rozvíjet, zkrášlovat, do smutné krajiny časem přidáte krásně rostlé stromy, barevné květiny, proudící řeku, padající vodopády, tančící víly. Přidejte do svých představ co nejvíce POHYBU. Na tomto imaginárním místě budete zažívat krásné představy a žít si své sny. Do tohoto místa se vcítíte vždy, když se dostanete do potíží, když vám bude těžko na srdci i na duši. Bude to jen a pouze vaše posvátné místo, do kterého si v myšlenkách vpustíte jen toho, koho máte skutečně rádi. Vaše nitro se tak stane vaší osobní svatyní, kterou si můžete nést vždy s sebou, kamkoliv se vydáte, zde budete čerpat potřebnou duchovní sílu. Budete jej mít po ruce v každém okamžiku, zde můžete odpočívat, čerpat energii. Plní energie se budete vracet do vnějšího světa odpočatí, usměvaví a příjemně naladěni.

Během první meditace si zvolte určité místo, v kterém se později pevně ukotvíte

Tento základní obraz nebudete měnit, až do doby, dokud nebudete chtít změnit vlastní energetické vyzařování. Obraz oázy vaší vnitřní radosti pouze zdokonalujte. Uvědomte si ale o jaké místo se jedná, může to být vaše milovaná zahrada, místo vašeho dětství, krásný ostrov, pohádkový kraj, jeskyně, opuštěná plachetnice na moři, vrchol hory, jiná planeta… Každé místo má svůj důvod, proč jste si jej zvolili právě teď. Jiné důvody bude mít rozkvetlá zahrada, jiné temná jeskyně. Zvolíte-li si jeskyni nebo opuštěnou plachetnici i to je v pořádku, rozvíjejte toto vámi zvolené místo v tuto chvíli, zkrášlujte je, postupně vnesete do útrob ponuré jeskyně světlo. Časem zanecháte v jeskyni všechny svoje bolesti a vytvoříte si místo nové, plné pulsujícího světla. Zrovna tak se ve své plachetnici pomalu, nenápadně přibližujte ke krásnému zelenému ostrovu.

clouds-669943_1280-1024x682Může to trvat více dní, pro někoho možná i týdnů, ale docela určitě přijde časem den, kdy nebudete již tento prostor potřebovat. Vzdáte se jej s radostí a vytvoříte si posvátný prostor nový, barevný a radostný. Vytvořte si ostrov radostné fantazie, vnímejte tento svět celou svou bytostí, rozpomínejte se na teplo, vůně, veselé barvy, příjemné zvuky, Světlo a Lásku. Váš vnitřní bezpečný přístav je jedinečný, nikde neexistuje stejný, nikdo a nic zde nad vámi nemá moc. Časem vám během meditace budou sami od sebe přicházet příjemné vědomé sny. Do těchto vizualizací budou vstupovat různé symboly a znamení. Až se zdokonalíte, rozeznáte ve vašich vizích, kterým dáte volný průběh, důležité informace, významná varování, moudrá ponaučení. Až přesvědčíte sami sebe, že jste člověk, který se konečně může vrátit domů, do svého srdce, člověk, který si zaslouží lásku, vystoupíte na písčitý břeh zeleného ostrova nového života a plachetnici se všemi strachy necháte ztratit v bouřlivých vlnách oceánu.

Hans Andeweg: „Svým vyzařováním vypráví každý organismus svůj příběh. S vnímáním energie se musí začít jednoduše. Vím, že je snazší to říci než provést. Tak trochu se to podobá sevřené pěsti a otevřené dlani: pěstí můžete praštit do stolu a ze světa udělat mrtvolu, ale tím se nic víc nenaučíte. Víc se naučíte, když pěst otevřete a dotknete se světa rukou – potom můžete začít spolupracovat a ucítit, co se s tím druhým děje. Je to přirozeně docela stísňující, protože takto jste mnohem zranitelnější. Když chcete vnímat energii, musíte dlaň otevřít ještě víc. Vedle odvahy to vyžaduje také důvěru. Skok do neznáma prostě stojí za to, a když už jste ve vodě, zakrátko shledáte, že tam nejste sami.“

roses-1706448_1920

Líbí se Vám článek? Sdílejte ho!Share on Facebook

Diskuze