Mezidobí, meziprostory a časové smyčky

Skály, hory a studánky se otevírají v tajuplných časech mezidobí a ukazují cestu do meziprostorů. Pojďme si nyní cestu složitostmi života ozvláštnit „pohádkovým nahlédnutím“ do období, kdy se ve skalách a horách otevírají tajné vchody do nadpozemských světů. Pokud budeme mít odvahu nahlédnout a přinést si odtamtud ošatku plnou moudrosti namísto zlatých dukátů. Přelomové části dne jako je úsvit, pravé poledne, soumrak, pár okamžiků před bouří, východ první hvězdy a půlnoc – jsou ona tajuplná a velmi svůdná mezidobí, kdy se otevírá portál kosmického Vědomí. Poledne je svým způsobem denní slunovrat a půlnoc je noční slunovrat. Jde o pomíjivé „aktivity časoprostoru“, které jdou mimo lineární proud času. Příležitostí pro odhalení nadpozemských tajemství v čase, kdy se propojují různé roviny reality, jsou zatmění Slunce a zatmění Měsíce, pohanský svátek Imbolc, jarní a podzimní rovnodennost, filipojakubská noc, letní a zimní slunovrat, svátek Dušiček, období vánočních svátků a konec roku.

Mezidobí, meziprostory a časové smyčky

Tajuplné přechody do magických meziprostorů nebo podsvětí

Meziprostory, obzvláště za úplňkové noci, jsou mlhy zvedající se z temných lesů, povalující se nad rybníky či zahalující břehy řek. Křižovatky tří cest, úzké průrvy ve skalách, skalní brány, hluboké rokle, hluboká voda, mosty, studny, jeskyně, hradní zříceniny, stará keltská hradiště, spletité větvoví trnitých keřů. Překvapit nás mohou vstupní brány skryté v hlubokých lesích, v blízkosti bizarně rostoucích stromů, majících zvláštně pokřivené větve a podivně zkroucené kmeny, tajemné otvory v kmeni nebo kořenech. V časech mezidobí, prostoupených tajemnou energií, mohou jako vstupní brány působit i rozličné magické předměty, například zrcadla a některé starožitnosti.

Může se stát, že se člověk v jiném, nadpozemském světě ocitne náhle, bez varování? Stačí projít branou, která je skrytá mezi dvěma starodávnými, velkými balvany, mnohdy záměrně vztyčenými. Varovat nás může snad jen křik havranů nebo sova, zblízka viděná při setmění. Jindy můžeme projít kolem staletých stromů, zastavíme se na bludném kořeni a svět kolem nás se náhle změní, ocitneme se v minulosti nebo budoucnosti. Na okamžik uvidíme tu samou krajinu, jak vypadala před desítkami nebo stovkami let. V tom případě jsme se ocitli v časové smyčce, přímo uprostřed zjeveného hologramu. Uprostřed obrazu dávných věků nebo budoucího času. A když si nedáme dobrý pozor pohltí nás jiná dimenze, zmateni budeme bloudit neznámým labyrintem skrytých realit časoprostoru.

Změní se podoba viděného a zmateni se můžeme točit v bludném kruhu. A až se bludný kořen, bytost démonická a nevyzpytatelná, dosti nechechtá a pobaví, přesune se zas na druhý konec lesa. Stočí se do magické smyčky, schová se v mechu, v trávě nebo pod listím a trpělivě bude vyčkávat, třeba celou věčnost, na další neopatrnou oběť. Je popsáno mnoho příběhů, kdy se lidé dostali do časového tunelu a ocitli se v jiném čase. Dokonce v některých případech přímo pozorovali jevy z uzavřených časových portálů, děje z minulosti či budoucnosti. Podobná věc se nám může přihodit kdekoliv, třeba uprostřed rušného města, můžeme překročit bludný kámen, nebo se jiným, pro mysl nepochopitelným způsobem naše realita téměř nepozorovaně „přeprogramuje“ a my zažijeme posun na mírně odlišnou cestu v proudu možných realit.

Časové smyčky se také otevírají v čase atmosférických poruch. Za prudkých bouří, v období zvýšených slunečních erupcí, při výskytu polární záře. Fascinující barevné, spirálovitě točené malby na obloze, v podobě polárních září, jsou projevem vesmírné plazmy složené z elektricky nabitých částic, uvolňujících se během silných slunečních erupcí. Sluneční vítr nese uvolněnou plasmu magnetických bouří vesmírem a na obloze vytváří neopakovatelná přírodní představení, která od nepaměti vzbuzují v člověku posvátný strach i pokoru před onou nelehce čitelnou nebeskou energií, která nás bez pochyb ovlivňuje, a to nejen na úrovni změn v DNA.

Mezidobí, meziprostory a časové smyčky

Tajemné přechody do paralelních světů jsou neviditelná, prostorově omezená místa. Přesto nás mohou uvést v překvapení, pokud se ocitneme (neplánovaně) v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Že se děje něco podivného, postřehneme v okamžiku, kdy svět kolem nás náhle a zcela utichne. Kdy jdeme po cestě a ona před námi nebo za námi náhle zmizí. Dotkne se nás závan mrazivého vzduchu. Pár okamžiků si uvědomujeme jen naprosté, hrobové ticho. Vzápětí můžeme být svědky záhadných, neobvyklých zvukových projevů, tajemných nebo naprosto neznámých zvukových přízraků. Zaslechneme nepozemskou hudbu. Mohou nás omámit tajuplná světýlka, budou na nás působit jako vábničky. Ocitneme se v podivném kraji, na místě, které není zaznamenané v žádné mapě. V okamžiku, kdy se vrátíme do reality, můžeme zjistit, ač jsme byli ,,jinde“ jen okamžik, že utekly třeba dvě celé hodiny nebo dva dny pozemského času. A budeme-li svůj podivný zážitek někomu vyprávět, pravděpodobně nám neuvěří. A bude s námi polemizovat a odvolávat se na racionalitu a zdravý rozum.

Pokuste se někomu vyprávět, že se vám do cesty připletly bludičky! Bludičky jsou od pradávna záhadný fenomén, světelné či ohnivé bytosti, světlonoši. Zjevují se v podobě klidných, namodralých světýlek nebo rozdováděných jiskřících plamínků. Pohybují se v tajemných houfech, někdy jen nesměle blikají, jindy září do noci, ale také zlostně prskají. Mají-li dobrou náladu vesele tančí, vytvářejí světelné kruhy nad rybníkem ozářeným magickým světlem úplňku. Objevují se především za noci, mohou pocestnému svítit na cestu. Nesmíme tropit hluk ani se jim posmívat, jinak nás zavedou do bažin. Mohou se ale objevit i za bílého dne, hlavně před bouřkou.

Spatříte-li na louce nebo kolem samostatně rostoucího stromu podivný, pohybující se světelný sloup, a v něm se vznášet jakési mlžné obláčky, vězte, že se před vašima očima právě předvádí bytosti z jiné dimenze, jste přítomni tanci oblačných víl. Jejich energie víří kolem stromu, tančí kolem pokroucených větví, na první pohled neuspořádaně a přitom jakoby v magickém kruhu nebo ve spirále. Vidět je můžeme těsně před západem nebo východem Slunce nebo za úplňku. Buďte opatrní, nesmíte se přiblížit příliš blízko, mohou začít tančit kolem vás a odebrat vám životní energii. Ve fantazii starých Slovanů jde o bytosti s lucerničkami nebo hořícími košťaty v ruce, a prý se vždy vyskytují v lichém počtu. Můžeme je potkat v blízkosti rybníků, potoků, močálů ale i hřbitovů, zahlédnout je na loukách a polích. Některé nadpozemské bytosti jsou živé především z naší představivosti. Od pohanských dob jsou bludičky považovány za duše zemřelých. Také se traduje, že právě bludičky doprovázejí zbloudilé duše do říše mrtvých.

Anomální místa v přírodě nás přitahují svou magnetickou silou. Můžeme zde v souvislosti s paměťovými otisky místa pokládat otázky a získávat odpovědi, které nejsou z tohoto světa. Pokud se rozhodneme k meditaci například v dubovém hájku nebo modřínové lese, jistě se nám podaří spatřit nejednu vílu nebo lesní skřítky. Ovšem pouze v případě, bude-li naše srdce dostatečně otevřené a mysl bez jakýchkoliv pochybností a předsudků. Pokud toto nedokážeme, mystéria nadpozemských výšin se před námi jen tak neodhalí. To neuchopitelné ,,něco“ nám nespatřeno proklouzne mezi prsty. S trochou upřímné pokory se nám jistě podaří pocítit to tajemné mrazení. Ať už je cesta životem jakkoli spletitá, uvědomme si s nadhledem, že s každým dalším životním úsekem a na každém pomyslném rozcestí utíká nám čas, jenž nás jednou, nikoho nevyjímaje, dovede až ke hvězdám. Proto již dnes meditujme s hvězdami a občas se nechme ,,bláznivě“ unést na kouzelném paprsku Měsíce do nadoblačných výšin.

S podzimem přichází období, kdy je žádoucí vnímat energetické působení přírody, vystoupit z řeky času a jen tiše pozorovat jeho neustálý a přece tajemný proud. Vystoupit z řeky času je zvláštní úkol, obzvlášť pokud si připomeneme, že „Čas označuje dobu, která uplyne mezi dvěma okamžiky“. Máte-li tu možnost, pozorujte stejnou krajinu nebo stejný výhled k horizontu každý den ve stejný čas. Vnímejte proměnlivost místa, světlo, stíny, barvy, oblohu. Dívejte se, jak Slunce zapadá za horizont. Vnímejte prostor kolem vás, možná pocítíte, jak náhle ztrácí pozemský rozměr. Vnímejte, jakým způsobem se den mění v noc. Přemýšlejte o podstatě tohoto procesu, kterého se nelze fyzicky dotknout. Vnímejte souvislosti různých vnějších jevů, a také zvláštní okamžiky na časové ose vašeho života.

(Publikováno 31. 1. 2015, upraveno 31. 10. 2022)

Související článek: Tiché podzimní rozjímání

Mezidobí, meziprostory a časové smyčky

Diskuze


PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?


error: Obsah je chráněn autorským zákonem.