Zákon přitažlivosti a pozornost k vnitřnímu chaosu

Den se krátí, tmy přibývá a v mysli se může objevit více skrytých palčivých myšlenek, úzkostí, smutku a vnitřní prázdnoty, ale jen v souvislosti s úrovní vnitřního nastavení, které může být u každého člověka jiné. Každý máme svůj jedinečný vnitřní svět, ale ne každý je s ním v kontaktu, alespoň ne v celém jeho rozsahu. Stejně jako nemůžeme být v kontaktu s vnějším světem v celém jeho rozsahu. Vnitřní svět je ve svém tvořivém potenciálu rozlehlejší než svět vnější. Svět vnější je tvořený ze světa vnitřního, svět vnější je však ve svém projevu limitovaný časem nebo v časových úsecích, vždy nějakou chvíli trvá, než se vnitřní projekce projeví v realitě. Negativita (energie nechuti, frustrace, sebelítosti, hněvu, vzteku) je způsob, jakým líčíme pasti sami na sebe, z tohoto pohledu je zvláštní, že negativní projekce mnoho času k projevení v realitě nepotřebují. Je to dáno tím, že zákon přitažlivosti funguje na základě silných emocí, které doprovází prožívání nejrůznějších vnitřních stavů (spokojenosti nebo nespokojenosti).

Zákon přitažlivosti a pozornost k vnitřnímu chaosu

Zákon přitažlivosti souvisí se skrytými záměry a jejich nechtěnými následky

Někdy si můžeme například povzdechnout a přát si, aby nás někdo politoval. Následkem tohoto přání se ve světě příčin a následků rozkmitá či aktivuje skrytá verze záměru, během dne se nám přihodí něco, čím si skutečně dopřejeme chvíle, kdy nás někdo polituje a skrytý záměr dojde svého naplnění. Při této představě se nám může udělat nevolno, pokud si domyslíme důsledky neharmonických vnitřních stavů. Podobné se přitahuje, a tak den s energií průšvihů, s nepříjemnými mini příběhy, kdy například nikam nepřicházíme včas, si skrytě naplánujeme prvními myšlenkami po probuzení, emocemi nechuti, negativními postoji a představami. Vnitřní prožívání vykazuje energii magnetické přitažlivé síly, obzvlášť pokud temná mračna zastiňují optimistickou a svěží mysl. Tvůrčí rukopis našich myšlenek se určitou měrou podílí na tom, zda jsme ve svém životě spokojení, nebo vyladěni na energetickou vlnu nedostatku a trápení.

Nízkou sebeúctu a stavy méněcennosti prožívá člověk, který sám sobě nevěří a ve světě energií a vibrací, které prostor nepozorovaně zpracovává, mylně vnímá vlastní hodnotu. Připadá si nezajímavý, neschopný, bezcenný, nemilovaný, a tyto své pochyby, v podobě nahromaděné energie, snadno zhmotňuje v různých situacích. Pocity provinění za to, jací jsme, vycházejí z vědomého nebo nevědomého sebeobviňování. Deformovaný sebeobraz, založený na tom, jak nás vidí druzí, není skutečný, přesto vede ke stále tíživějším méněcenným pocitům a k sebe ponižujícímu chování. Vede k vytváření citových závislostí, k úzkosti, strachu, lítosti, depresím, k pasivitě, pocitům bezmoci. Stavy méněcennosti se prohlubují v nefunkčních vztazích. Prožíváme-li bolest, prožíváme ji sami se sebou, v niterném kontaktu se sebou. Snažíme se vnímat naléhavost tohoto přirozeného duševního procesu, chápat, co se v nás děje. V okamžiku, kdy před bolestí utíkáme a úlevu hledáme ve vnějším světě, vyhýbáme se sami sobě.

Na jedné straně platí, že je v pořádku, a dokonce žádoucí, naše nitro nenechávat zbytečně a neopatrně neskrývaně otevřené vnějšímu světu. Avšak tíhu osobní krize prohlubuje, pokud v sobě neseme program o tom, že prožívat duševní bolest je nežádoucí nebo ostudné, pokud jsme přesvědčeni, že vnitřní nepohodu nebo bolest je nutné skrývat. Díky těmto programům je v lidech vypěstován pocit odporu a nelibosti v okamžiku, kdy někdo druhý prožívá ztrátu smyslu života. Vnitřní impulz utěšit, být nablízku a být nápomocen je přehlušen nepochopením, nezájmem, odporem, nesoucítěním.

Lišíme se od sebe rozdílnými reakcemi na stejné podněty, temperamentem, myšlením v souvislosti s osobními zájmy, s celkovým vztahem k realitě nebo k vnímané skutečnosti. Lišíme se vztahem k sobě samému a rozdílnou mírou sebekritičnosti. Temperament máme každý z nás jinak namíchaný, jinak okořeněný a jinak barevný. Potom snadno dochází k různým střetům, ale ne vždy je trefné pokládat si otázku proč se necítíme dobře, co konkrétního nás ve vnějším prostředí naštvalo. Někdy je dobré soustředit se na osobní vnitřní svět. Lidé, kteří nás zneklidňují a necítíme se s nimi dobře, nás mohou přivést k uvědomění, že v jejich společnosti jsme to my sami, s kým se necítíme dobře. Naše energie se mění právě ve chvílích, kdy pociťujeme neklid, otázkou je, kde spočívá příčina našich pocitů. Proč se cítíme špatně? Neklid může být projevem obranných manévrů řízených strachem a obavami z vlastní průměrnosti. To, jakým způsobem jsme v takových chvílích v harmonickém propojení sami se sebou, ovlivňuje naše pocity. S ostatními se poměřujeme podle sotva měřitelných kritérií (cyklicky se měnících podle aktuálních trendů, které nás vcelku ani nemusejí zajímat a necháváme je světem běžet bez naší účasti). Navíc ještě vyzařujeme energii, kterou lidé vycítí, a která posiluje nikoliv naše, ale jejich sebevědomí. Přitom je zbytečné, aby nás domnělá dokonalost druhých činila méně cennými v našich vlastních očích.

Vnitřní život je základem pro život vnější, setkání s osudem se může podobat setkání s očekáváním, s vnitřním přesvědčením, s pevnou vírou

Pokud ztrácíme motivaci můžeme se propadnout do prostoru v kterém shledáváme pouze psychické, tvořivé, informační vakuum a současně nával myšlenek, které narušují vnitřní klid. Pokud jsme v neustálém běhu, během dne ze sebe vydáme spoustu energie, kterou v čase spánku nestačíme získat zpět. Potom na nás doléhá stres, napětí, nervozita, rozladěnost. Pokud stále utíkáme, jednoho dne již není kam utíkat, v tu chvíli tak říkajíc narazíme do zdi. Tak se projevuje vnitřní chaos, který předchází rozpoznání energetických bloků v podobě odmítavé sebekritiky, uzavření se okolnímu světu a útěku před tíživými situacemi do unaveného neveselého vnitřního světa. Život není půjčka na splátky, dokonce ani není dopředu negativně naplánován s ohledem na takzvanou karmu. Jdeme z jedné příležitosti do druhé a vždy máme možnost – sami pro sebe a pro svůj klid – napravit určitá pochybení, zaváhání a škobrtnutí, která nás na cestě životem zneklidňují.

Vnitřní i vnější chaos se projevuje různými způsoby. Marně se snažíme analytickým myšlením vyřešit velké množství otázek, na které nepřichází uspokojivé odpovědi. Máme slabou vůli k tvořivé práci, žádná inspirace nepřichází. Podléháme vtíravému strachu, máme ponorku, topíme se v tísnivé úzkosti, vše nás znejišťuje, rozčilují nás všechny přízemní malichernosti. Jsme ovládáni negativními emocemi, máme zablokovaná energetická centra, nejsme schopni vnímat život z širší perspektivy. Někdy můžeme mít pocit, že hlouběji snad ani spadnout nelze. Možná to tak mělo být, abychom získali potřebnou zkušenost a načerpali novou sílu. Někdy je třeba sejít z vytyčené cesty, aby člověk našel to, co (podvědomě) hledá. Například očekávání respektu k naší osobě se nedá vynutit, lidé nás začnou respektovat teprve ve chvíli, kdy my sami budeme respektovat vzestupné i sestupné proudy životní energie a začneme si sami sebe vážit a vše kolem sebe vnímat s optimistickým nadhledem. S přihlédnutím k tomu, že přijímat a respektovat nás upřímně mohou pouze ti, kteří přijímají sami sebe a své srdce mají otevřené. Nepochopení tohoto zákona nás stojí velké úsilí a nakonec stejně vyvolává vnitřní napětí a boj o moc.

Podobný stav se nedá vybalancovat pouhým ponořením se do harmonie, zde musí nastoupit iracionální síla intuice i rozumová složka bytí. Prvotní impulz k nalezení vnitřní rezervní energie a k nové inspiraci přichází z hlubinného nitra rozpoznáním syntetických myšlenek, které označíme za přijaté zvenčí a již je nebudeme považovat za vlastní. Vzpomeneme si na osobní úspěchy a provedeme srovnávací analýzy s neúspěchy, za kterými stál strach nebo cizí myšlenky a do podvědomí vtisknuté programy sebepodceňování. Uvědomíme si svou jedinečnost, oceníme své úsilí a rozhodneme se zachovat si svou odlišnost. Rozhodneme se objevovat vlastní pravidla hry života, včetně dovedností nutných pro zvládání reakcí svého okolí. Pokud nás ovládne pocit, že někdo z našeho okolí má snahu nás ovládat, vytvoříme mezi sebou a dotyčnou osobou ochrannou energetickou hranici. Vzpomeneme si na energetický zákon, podle kterého platí, že druzí si k nám dovolí jen tolik, kolik jim my sami dovolíme. Pokud se rozhodneme, víme a nepochybujeme, tak se stane. Kdo skutečně chce, cestu si najde, je to naše vlastní volba.

Jak můžeme změnit budoucnost, o které nic nevíme? Prostřednictvím aktu vůle se soustředíme především na přítomnost. Můžeme změnit úhel pohledu, změnit postoj k sobě, změnit postoj k minulosti. Uvažovat nad tím, jaký máme vztah k tomu, čemu věříme. Sledovat drobné, každodenní úmysly, nejen promyšlené záměry, ale také spontánní reakce a rozhodnutí. Sledovat vlastní cykly a vědomé i nevědomé osobní rituály a vědomě měnit jejich rytmus a energii, rozhodovat se jinak – pokud nejsme spokojeni s tím, co nám naše dřívější rozhodnutí přinesla. Při každém úspěchu sám k sobě pronést slova uznání. Jakmile zvládneme nejistotu v rozhodnutí, zda udělat další krok, jakmile překonáme vnitřní bouři a proplujeme náročnou peřejí, už po pár metrech zjistíme, že voda v řece života plyne v poklidu dál. Osobní odvaha řídit proudy energie silou vlastních myšlenek tak získá podobu expresního příplatku k lístku do cílové stanice, k letence ke hvězdám, k prožívání radosti a pocitu štěstí, k rozšířenému vědomí a k hřejivému světlu duše, která se pomocí omylů a úspěchů učí prožívat pozemský svět.

Zobrazit elektronické a tištěné knihy Psychologie chaosu

Pro někoho mohou tato slova znít příliš nadneseně, ale to jsou slova pro naši duši, to ona je potřebuje slyšet. Potřebuje, abychom s ní vnitřním hlasem takto komunikovali. Jsou to právě slova s povznášející energií, kdo dává duši křídla, obzvlášť pokud je naše mysl zatížená starostmi a nabitá energií, která je příliš uzemňující. Právě v nelehkých časech máme věnovat pozornost soustředěnému chladu mysli, názorům, postojům a myšlenkám, které se podílejí na tom, jak se po duševní stránce cítíme, obzvlášť myšlenkám, které neříkáme nahlas. Vnitřní chaos a vnitřní vyprahlost může být touhou po čisté radosti. Myšlenky jsou hnací silou, nenechme pozitivní myšlenkovou energii rozptýlit do prázdna, nenechme ani v obtížných časech naše srdce proměnit v nedobytnou kamennou pevnost. Všímejme si, kdy jsme v rozpacích z možného duševního vyčerpání, a právě v těchto chvílích naplňme naše myšlenkové vyzařování vlastní vnitřní silou, povznášející vnitřní řečí a vnitřním úsměvem. V našem nitru – tam někde v koutku duše – máme každý z nás vnitřní síly dostatek, jen si musíme občas připomenout, že fyzické tělo vibruje na jiné frekvenci než frekvence duše.

Související články: Léčivá energie vnitřního úsměvu, Síla vnitřního hlasu a meditace tónování, Pozitivní rezonance smíchu a úsměvu

Zákon přitažlivosti a pozornost k vnitřnímu chaosu

Diskuze


PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?


error: Obsah je chráněn autorským zákonem.