Mysl, myšlenky, vnitřní řeč a vnitřní klid – neprobádané pole vědomí

Z okamžiku na okamžik se myšlenky pohybují v různých úrovních myšlení a přemýšlení. Není to mysl, kdo se pohybuje. Není to ani běh vnějšího dění, ale úroveň vnímání pohybu myšlenek a myšlenky samotné určují, zda jsme přítomni tady a teď. Pro prožívání přítomného okamžiku je určující náš momentální vnitřní stav, přítomný okamžik si uvědomujeme, a přesto nejsme odpoutáni od vnějšího dění a od potřeby orientovat se v lineárním běhu času. Ne vždy jsme na přítomný okamžik naladění, ne vždy se náš vnitřní stav rovná bytí tady a teď. Ne vždy si uvědomujeme, jakým způsobem projektujeme vnitřní subjektivní „skutečnost“ do vnějšího prostředí. To, že se naše myšlenky pohybují různými úrovněmi myšlení je v pořádku, jde především o to, si tyto roviny aktuálního stavu pohybu myšlenek uvědomovat. Zároveň platí, že se náš život odehrává v přítomném okamžiku, vteřinu po vteřině, jsou to myšlenky, kdo se pohybuje v čase. Pokud budeme své myšlenky během celého dne pozorovat, uvědomíme si, jakým způsobem a v jakých časových intervalech se naše myšlenky, a s nimi spojené představy a emoce, pohybují v již prožité minulosti nebo v pomyslné budoucnosti. Ale nejde pouze o vzpomínky nebo představy, rovin způsobů myšlení je více.

Provoz různorodých myšlenek v mysli je neustálý, myšlenky se pohybují sem a tam z jedné úrovně do druhé. Pokud si tyto úrovně myšlení uvědomíme, potom dokážeme myšlenky zklidnit a vědomě je rozdílnými úrovněmi myšlení přesouvat. Pro názornost si můžeme představit mysl jako určité stabilní prostředí, které se samo o sobě nepohybuje, pohybují se myšlenky. Pokud se nám podaří myšlenky v mysli zklidnit nebo utišit, pokud zažijeme okamžik, kdy všechny myšlenky někam zmizí, mysl vždy zůstává přítomná. V této chvíli je mysl otevřená intuici, připravená přijímat informace z oblasti nadvědomí a tvořivě s nimi pracovat. Mysl prostě je. Mysl znamená „Já jsem“. Mysl je sama o sobě stabilním, neohraničeným prostorem, v kterém se myšlenky pohybují do všech směrů, hloubek i výšek. Myšlenky můžeme zklidnit nebo utišit, ale nemůžeme je zastavit, přestože dokážeme mysl vnímat jako absolutně tichou, myšlenky přesto dál existují a pohybují se prostorem mysli – někde za hranicí právě toho ticha, které si můžeme v prostoru mysli vědomě nastavit. Jde o vědomé stavy, kdy jsme od myšlenek, ale nikoliv od neutuchajícího procesu myšlení, v různě dlouhých intervalech odpoutáni. Proces skrytého myšlení probíhá v okamžicích, kdy jen tak nezaujatě bloumáme, probíhá i v době spánku.

Mysl, myšlenky, vnitřní řeč a vnitřní klid – neprobádané pole vědomí

Občas se v proudu myšlenek ztratíme. Někdy okamžitě, jindy s časovou prodlevou, si automaticky a bez úsilí uvědomíme změnu úrovně myšlení, vnímáme, kam a proč se naše myšlenky zatoulaly. Mysl je někdy ponořena do klidu, jindy je vystavena hluku. Mysl sama o sobě není hlučná, více nebo méně hlučné jsou myšlenky. Mysl sama o sobě existuje v přítomném okamžiku, myšlenky se toulají „napříč časem“ různými úrovněmi myšlení. Tyto myšlenkové roviny si můžeme představit jako „naskládané nad sebou“ a zároveň v nepřetržitém sledu vzájemně se prolínající. Čím méně si uvědomujeme přítomný okamžik a čím více je v mysli hlučno, tím více rovin myšlení v naší mysli existuje. Pokud je naše bytí nastaveno na přítomný okamžik a myšlenky jsou klidné, tím méně rovin myšlení existuje – myšlení samo o sobě přestane některé úrovně používat. Pokud dospějeme do tohoto bodu, brzy zjistíme, jak moc je to osvobozující, a s nadšením vítáme každou další změnu úrovně vědomého myšlení.

Ze začátku může být pozorování všeho, co se v prostoru nekonečné mysli odehrává, obtížné. Co ale pozorovat můžete teď hned, je váš vnitřní hlas a vnitřní řeč. Seznamte se se svým vnitřním hlasem. Například až budete soustředěně číst nějakou knihu, vnímejte vnitřní hlas, který vám předčítá. Zaznamenejte okamžiky, kdy vnitřní hlas předčítá, a přitom se vám v mysli mihne nějaká nesouvisející myšlenka, aniž by váš vnitřní hlas přestal předčítat text knihy. Čtete dál a v mysli se objeví další myšlenka, vnitřní hlas nepřestává číst, přitom se vaše mysl na chvilku zaujatě věnuje oné myšlence a tuto myšlenku rozvíjí. Váš vnitřní hlas sice nepřestává předčítat, ale vy si nic z přečteného nepamatujete. Uvědomíte si to, přestanete se věnovat oné myšlence a vrátíte se na začátek předčítaného odstavce, v kterém jste se takto ztratili. Jak je možné, že se náš vnitřní hlas tímto způsobem jaksi rozdvojil?

Možná jste si někdy zkoušeli odříkávat různé afirmace, opakovat jednoduché krátké (motivační) věty. Pokud si budete v mysli afirmaci opakovat dostatečně dlouho, po nějaké chvíli to bude mysl dělat automaticky – váš vnitřní hlas bude odříkávat afirmaci – a vy si najednou uvědomíte, že se hlas opakující afirmaci posunul někam do pozadí, a aniž by se utišil, vy přesto na chvilku souběžně přemýšlíte o něčem jiném. Opět tu máme zvláštní efekt „rozdvojeného“ vnitřního hlasu, který je schopen pohybovat se ve více sférách mysli.

Anebo, stalo se vám někdy, těsně po probuzení, že vám v hlavě běží zajímavé myšlenky, které sice odříkává váš vnitřní hlas, ale vy sami si nejste žádné vnitřní rozmluvy vědomi – tuto rozmluvu neřídíte. Sled myšlenek vnímáte zvláštním způsobem, pouze je bez jakékoliv aktivity posloucháte, jako by přicházely z neznámého pole vědomí. Ale v okamžiku, kdy máte snahu se do této vnitřní rozmluvy vědomě zapojit, se proud myšlenek najednou ztratí a vy si jen zklamaně pomyslíte: „To bylo zajímavé, přeji si, aby se sled těchto zajímavých informací vrátil!“ Jenže myšlenky jsou najednou nenávratně pryč, rozplynuly se v prostoru mysli a vy si jen matně vzpomínáte „o čem byla řeč“.

Mysl, myšlenky a vnitřní hlas je neprobádané pole vědomí, které skrývá nejedno neodhalené tajemství. Tajemství související se zvukem (pohybem) a stvořením vesmíru. Na základě pozorování vnitřní řeči a vnitřního hlasu si můžeme uvědomovat různé roviny myšlení. Někdy myšlenky v prostoru mysli proudí jako s větrem o závod, jsou to nesouvisející myšlenky, které přeskakují jedna druhou. Tak můžeme trávit spoustu času a zpětně si ani vlastně nepamatujeme, ani nepřemýšlíme nad tím, o čem bylo přemýšleno. V tomto (nevědomém) automatickém režimu můžeme dokonce strávit většinu dne. Jindy myslíme zaujatě a věnujeme se určitému tématu. Pro představu si můžeme různé roviny popsat, alespoň trochu orientačně přiblížit. Popis úrovní myšlení obsahuje také různé pod-úrovně, mějme ale na paměti, že jde jen o slovní popis něčeho, co existuje jako jeden ucelený proces, slovy si pouze pomáháme tento proces lépe poznat a pochopit. Ať už jde o jakoukoliv vrstvu myšlení, vždy budeme k danému tématu více či méně emočně připoutaní, proto současně pozorujeme také své emoce a pocity. Myšlenky doprovázené emocemi mají silný energetický potenciál proměnit to, co je myšleno a vnitřně prožíváno, v realitu (potvrdit momentální realitu, změnit realitu, vytvořit novou, dostat se za hranice běžně vnímané reality).

Co se odehrává v mysli, čím se vnitřní řeč během dne zabývá? Jak rozpoznat rušivý hluk vnitřní řeči, který nás odvádí od přítomného okamžiku?

Různé vrstvy myšlení, kterých zde nebude uveden vyčerpávající počet, jen stručně nastíním, každou tuto oblast je možné dále obsáhle rozvíjet. A soustředit se také na ty oblasti, které jsou pozitivní, podnětné, inspirativní a tvořivé. Jako první si můžeme představit rovinu rušivé vnitřní řeči, na jejíž energetické hladině bývají myšlenky velmi hlučné, a která je přítomnému okamžiku velmi vzdálená. Tato rovina myšlení způsobuje napětí fyzického a emočního těla. Jedná se o nekontrolované proudy myšlenek během imaginárních vnitřních rozhovorů, během nichž je náš vnitřní hlas rozrušený a jakoby se hádá či dohaduje s imaginárním hlasem osoby, s níž máme nevyřešený spor. Bývá pravidlem, že tento typ vnitřní řeči vášnivě prožíváme, opakujeme si, co kdo řekl a jak jsme na řečené reagovali nebo jak jsme měli reagovat. A neuvědomujeme si, že naše podvědomí nerozlišuje mezi tím, co je skutečné a tím, co dokážou v prostoru mysli vytvořit naše myšlenky, a zpětně projektovat do reality. Obzvlášť pokud je zde zahrnuta nenávist a zášť, vina a odplata. Pokud se této roviny (stresujících imaginárních rozhovorů), které jsou jakoby pokračováním skutečné události (například hádky), dokážeme zbavit, zklidníme myšlení, posílíme tak svou životní energii a velmi tak osvobodíme sebe i vnější dění od nepříjemností. Jedná se vlastně o zvyk, kterého je možné se zbavit jako jakéhokoliv jiného zvyku.

Od okamžiku, kdy opustíme tuto rovinu myšlení, kdy přestaneme vést vzrušené vnitřní dialogy, si můžeme začít budovat hluboký vnitřní klid

Pro příklad: Dostanete se do situace, kdy vás někdo nespravedlivě z něčeho obviní, něco vám arogantně vytkne, je k vám nepříjemný. V tu chvíli se můžete slovně bránit, možná se nevyhnete rozčilení, to je v pořádku. Ale v okamžiku, kdy je vše vyříkáno, uděláte ve své mysli co nejdříve za touto situací tečku. Nebudete ve svém nitru rozhořčeně pokračovat v hodnocení situace, nebudete se cítit dotčení, nebudete lpět na vyřčených slovech. Nepropadnete sebelítosti ani nebudete k dotyčnému vysílat negativní myšlenky, tak předejdete tomu, aby na energetické úrovni vnikl prostor pro vytvoření vzájemného vztahu nepřátelství. Necháte věcem volný průběh, zůstanete ukotveni v přítomném okamžiku, zbavíte vnitřního napětí. Pokud možno, pustíte tuto situaci z hlavy. Druhý den si držíte odstup, ale jste schopni se s dotyčnou osobou bez emocí a nepříjemných pocitů bavit, pokud je to nutné, například po pracovní stránce, jako by se nic nestalo, (včerejší den je minulostí).

Akceptujete toho člověka takového, jaký je, přestože jeho výpad proti vám byl osobní, osobně si ho neberete. Protože víte, že povaha tohoto člověka je taková, jaká je, a že se podobně chová i k druhým lidem. Vždy máte na vybranou, i kdyby se podobná situace ještě párkrát opakovala, zda na jeho HRU přistoupíte nebo ne. Váš postoj je neutrální a energie, která je k vám ze strany dotyčné osoby ještě nějaký čas projektována, se nemá čeho zachytit. Vysíláte klid a vaše energetické pole neprovokuje dotyčnou osobu k dalším útokům, přestože ještě po nějaký čas si může váš oponent v této věci vytvářet osobní napětí, ale jeho energie nemá sílu vás zasáhnout, pokud jste v klidu a pokud si svým vnitřním klidem a nadhledem vytvoříte silnou energetickou ochranu. Časem uvidíte tohoto člověka v jiném světle, pokud zaujmete pozici nestranného pozorovatele, uvidíte jeho vlastní vnitřní strachy, jeho vlastní „zoufalství“, které projektuje do svého okolí a které jej nutí stavět se například do role manipulátora. Můžete se rozhodnout hrát jinou hru. Hru na vzájemnou toleranci. Čím více vnitřního klidu zachováte, tím dříve váš oponent na tuto vzájemně akceptovanou hru přistoupí, aniž by docházelo k zbytečným střetům a konfliktům.

Schopnost bytí v přítomném okamžiku vyžaduje schopnost minimalizovat vnitřní napětí

Tato rovina myšlení zahrnuje také oblast, která hodnotí a posuzuje druhé lidi, jejich vzhled, oblečení, chování, charakter, jednání, způsob života a podobně. Ať už jde o známé či blízké osoby nebo náhodné kolemjdoucí je žádoucí upřímně pozorovat svou vlastní mysl. Je to rovina mentálních dojmů založených na vizuálních vjemech, rovina subjektivního posuzování a kritických postojů, založených více na domněnkách než na faktech. Zde se může skrývat zášť, závist, nepřejícnost, ale i sebestřednost, pokud je naše vnímání povrchní a nemáme potřebu jít do hloubky (například životní situace druhého člověka). Vnitřní napětí je vytvářeno obzvlášť ve chvíli, kdy s hodnocenou osobou přímo komunikujeme, snažíme se usmívat, přitom se přetvařujeme a v duchu si myslíme své. Dotyčná osoba podvědomě vnímá energii našeho vnitřního postoje. Protože prostor naší mysli je na neviditelné úrovni provázán s prostorem mysli druhých lidí. Podobné je to s úrovní myšlení, kde se projevuje věčná nespokojenost s různými životními okolnostmi.

Další rovina myšlení, která také vytváří vnitřní napětí, se vztahuje k vnitřní řeči a ke vzpomínkám na nepříjemnou minulost – nekonečné přehrabování se v záležitostech, které v nás zanechaly pachuť hořkosti, výčitky, pocity viny, nenávist, vnucené programy sebehodnocení, nebo postoj oběti. V tomto směru je asi nejobtížnější vyrovnat se s rodovou a rodinnou minulostí. Na této úrovni hodnotíme také sebe sama, nevěříme si, máme malé sebevědomí, propadáme sebelítosti a podobně. Také s touto úrovní se můžeme vyrovnat a docílit toho, že ji naše myšlení omezí na nezbytné minimum, (například v okamžicích, kdy přehodnotíme nějaký svůj postoj, nebo si uvědomíme chybu, které jsme se dopustili a podobně).

Uvolnění vnitřního napětí se vztahuje k vnitřní řeči a ke vzpomínkám na příjemné události a šťastné životní chvíle

Tato rovina sice uvolňuje vnitřní napětí a je velmi prospěšná, ale může se stát, že v nás probudí například lítost, že se to či ono již nebude opakovat. Lítost potom sama o sobě opět vytvoří vnitřní napětí a nezdravé vnitřní prostředí, například v podobě smutku, které nás odvádí od přítomného okamžiku. Pokud si podobné vnitřní prostředí vytváříme nepřiměřeně často, vzdalujeme se přítomnému okamžiku a na základě imaginárních představ vystavujeme nejen své emoční tělo, ale i fyzické tělo negativním energiím. Do této úrovně patří také oblast vnitřního dítěte, pokud v sobě vnitřní dítě potlačujeme. Ale pokud s oblastí vnitřního dítěte pracujeme v pozitivním slova smyslu, pokud s ním „komunikujeme“, můžeme tuto pod-úroveň posouvat ostatními, souběžnými rovinami do chvíle, než si s vnitřním dítětem „vyříkáme“ vše potřebné a začneme mít sami sebe rádi.

Rovina myšlení, která také vytváří vnitřní napětí a odvádí nás od přítomného okamžiku, se vztahuje k vnitřní řeči plné strachu a obav z budoucnosti, která existuje jen v našich představách. Očekáváme nějakou událost, událost sama ještě neprobíhá, přitom nepříjemné pocity s ní spojené jsou ve fyzickém těle již přítomné. Strach je velmi mocná energie, má schopnost deformovat naše energetické pole. Také s touto úrovní se můžeme vyrovnat a docílit toho, že ji naše myšlení – v této rovině strachu a obav z představ, nikoliv z události samotné, téměř vůbec nebudeme používat.

Tvořivá rovina myšlení, která vytváří více či méně vnitřního napětí, se vztahuje k vnitřní řeči a k představám o budoucnosti v rámci našich tužeb a snů. Sem můžeme zařadit uvolněné, bezstarostné snění, které splňuje naše představy a touhy. U této vítané úrovně myšlení můžeme docílit toho, že nebude vytvářeno žádné vnitřní napětí. Pokud se k představám nebudeme upínat, nebudeme na nich lpět, a nebude si do mysli pouštět myšlenky plné obav, zda je to či ono možné uskutečnit. Jedná se o hravé, snivé vytváření budoucnosti v kreativních představách, kde rozvíjíme fantazii a podporujeme tvořivou vizualizaci.

Vědomé soustředěné myšlení, přemýšlení a uvažování

Uvažování o aktuálních událostech nebo o blízké budoucnosti, o nezbytném plánování, o organizaci času a podobně se vztahuje k rovině myšlení, které se nelze vyhnout, přesto je možné soustředit pozornost na přítomný okamžik a na vnitřní duševní a psychickou vyrovnanost. Tato vědomá rovina konstruktivního myšlení zahrnuje jak intuici, tak racionální kritické postoje a empirický přístup (založený na zkušenostech), nezaujatou, klidnou a konstruktivní tvořivost, zvědavé, ale nehodnotící myšlení (ve smyslu zaujatých, negativních subjektivních postojů). Na této úrovni, kde není stres a žádný tlak a hluk, jsou vymýšleny plány, podávány návrhy, zvažovány různé postupy a možnosti. Dále je to oblast klidného řešení běžných životních situací i složitých problémů, bez rozhořčení a zloby. Přemýšlení nad jednotlivými kroky, jak realizovat odvážné nápady, jak upoutat něčí pozornost, splnit si přání a dosáhnout cíle v předem promyšlených etapách. Zde uplatňujeme soustředěné přemýšlení a hledání odpovědí na nejrůznější životní otázky, pokud možno bez rušivých emočních a asociačních vazeb vztahujících se k negativním zkušenostem, bez upřednostňování vlastních myšlenkových vzorců nebo názorů druhých.

Odpovědi na otázky, které necháme po nějaký čas otevřené všem možnostem, můžeme nacházet pozorováním vnějšího prostředí v přítomném okamžiku a zároveň pronikáním do svého nitra, do tvořivé oblasti mysli, kde se souhrou priorit, které nám nabídne klidná a tichá mysl, odpověď sama zformuje a je nám klidným vnitřním hlasem předložena k dalšímu vědomému uvážení. Odpovědi často přicházejí v okamžiku, kdy se myšlenkově od řešení úkolu nebo od problému na nějaký čas odpoutáme. Ty správné odpovědi vnímáme, pokud je naše mysl tichá a klidná, pokud není zatížená rušivým hlukem vnitřní řeči a je dán prostor šestému smyslu, intuici a mimosmyslovému vnímání. Snadněji si všímáme důležitých symbolů „na cestě“ a doprovodných synchronních jevů.

ELEKTRONICKÉ KNIHY ke čtení ve vašem počítači, tabletu či mobilu

Jde také o schopnost pohybování se mezi myšlením a „nečinným“ pozorováním vnějšího dění bez vnitřních komentářů, jen se tiše díváme a nasloucháme a tichý je i náš vnitřní hlas. Přesto proces myšlení v naší mysli dál plyne na skryté, jemnohmotné úrovni. Již vyslovené myšlenky v podobě otázek se nepřestávají pohybovat prostorem mysli, širokým polem tvořivého potenciálu, a jejich energie se sama od sebe účastní procesu nacházení správných odpovědí. Myšlenky, jejichž podstata je energetická, mohou být, během tohoto kreativního procesu tvoření v přítomném okamžiku, jakkoliv pestré, zvažováno může být cokoliv. Proces realizace daného plánu se v prostoru mysli sám rozvíjí, do hry vstupují také související nevědomé aspekty, uložené v podvědomí. Tento proces probíhá, dokud je myšlení neutrální a otevřené všem možnostem, dokud se pro některou z nabízených možností s důvěrou v intuici nerozhodneme. Jde o to, že se nesnažíme za každou cenu tu správnou odpověď „vymyslet“. Odpověď přijde sama, jakmile se dostatečně uvolníme.

Jak se budete těmito vrstvami myšlení pohybovat s čím dál větší jistotou, budete se dostávat do mnohem hlubších úrovní mysli, které je možné jen obtížně definovat. Do úrovní mysli, které jsou zcela mimo vaše fyzické tělo, a kde je realita bez časové prodlevy formovaná podle vašich myšlenek. Vaše mysl se může spojit s posvátným prostorem přírody, kde můžete vytvořit energetický tok mezi vámi a přírodou (stromem, kamenem, horou, řekou, přírodních bytostí). Můžete se dostat do nadpozemských světů, které nejsou výtvorem vaší mysli, do světů, které vstávají ze snů vesmírného Vědomí.

Související články: Stresující imaginární vnitřní rozhovory, Síla vnitřního hlasu a meditace tónování, Pramen kosmické energie a vnitřní duševní model, Citové bariéry a vznik životních vzorců

Na energetické úrovni, ve světě, kde energie je hmotou a hmota je energií, jsme na energetické úrovni přijímač i vysílač zároveň.

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze